Praděd a Dlouhé Stráně

5.8.2023

SERIÁL NEJPROSLULEJŠÍCH DOMÁCÍCH STOUPÁNÍ SE CHÝLÍ KE KONCI A UZAVÍRAJÍ HO CELKEM SYMBOLICKY DVA SILNIČÁŘSKY ZŘEJMĚ NEJVÝŽIVNĚJŠÍ VRCHOLY. JESENÍKY, TO JSOU KOPCE TAK TROCHU „ZA KOPCEM“. PRO SILNIČNÍHO CYKLISTU KRÁSNÁ STOUPÁNÍ, NĚKTERÁ AŽ ALPSKÝCH PARAMETRŮ, ALE POHOŘÍ NA SEVEROVÝCHODĚ REPUBLIKY JSOU Z POHLEDU ČESKÉHO TURISTY NEPRÁVEM OPOMÍJENY, PODOBNÉ JE TO I S CYKLISTY. PO PRAVDĚ ŘEČENO Z PRAHY JE TO OPRAVDU DOST DALEKO, ALE I MNOHÝ BRŇAN, JAK JSEM POZNAL, MÁ DO JESENÍKŮ NĚJAK MOC DALEKO. TEDY NIKOLIV KILOMETROVĚ. ČASTĚJI SE CYKLISTÉ VYDÁVAJÍ I Z BRNA DO VZDÁLENĚJŠÍCH KRKONOŠ.

Kopce „za kopcem“ Zavítali jsme do centra pohoří, do města Jeseník jako výchozího bodu našich tras a ona i krajina je více otevřena do Polska než k nám. A tak když už se sem vydáte, stojí za to udělat si na Jeseníky více času než jen na víkend.

Praděd, Dlouhé stráně Souhrnná mapa jednotlivých okruhů – detaily tras nížemodrá: Královská trasa na Praděd • zelená: Královská trasa na Dlouhé Stráně (Mravenečník) • červená: Trasa kolem Jeseníků • žlutá: Trasa „Malé Giro“ • fialová: Polská trasa

praktické informace

Praděd

značení, mapy: Na hlavních trasách nemůžete zabloudit, značení je dostatečné a často vedou trasy jen přes určité sedlo, které nelze absolvovat jinak. Pozor si musíte dávat na odbočení tam, kde je vyloučen automobilový provoz (Mravenečník z Loučné a podobně). Doporučené mapy Shocart 1:50 000 č. 57, 58, 59.

relaxace, zábava, další aktivity: Jeseník je lázeňské město, takže možností regenerace je zde poměrně dost, především v Priessnitzových lázních, ale také v Karlově Studánce, Velkých Losinách, Lázních Dolní Lipová i jinde. Také památek je v okolí požehnaně. Vlastivědné muzeum v Jeseníku, umístěné ve Vodní tvrzi, muzeum Vincenze Priessnitze v Lázních Jeseník, zámek Velké Losiny proslavený „Honem na čarodějnice“, ruční papírna – technická památka ve Velkých Losinách atd.. Rozhleden a vyhlídek je v tomto kraji také několik, ovšem jen některé jsou sjízdné na silničním kole. Další informace můžete hledat na informačních stránkách města Jeseníku www.jesenik.org, nebo na stránkách regionu www.jeseniky.net, www.jeseniky.org a dalších.

ubytování: Nejlépe na www.jeseniky.net, připojit můžeme jeden konkrétní tip na ubytování, kde jsou cyklisté vítáni, dokonce je zde k dispozici pračka, kterou jistě každý cyklista ocení – chata Svornost v Dětřichově (3 km od Jeseníku), telefon 605 355174.

servisy: Přímo v Jeseníku najdete několik cyklistických servisů, jeden je více zaměřen i na silniční kola, tam můžete očekávat i větší sortiment silničních dílů, je to Velo Chuděj telefon 584 401 160. Další servisy jsou ve Vrbně pod Pradědem a samozřejmě v Šumperku.

absolvovali: Jan Brychta, Lukáš Petr a Lenka Jiříčková

KRÁLOVSKÁ TRASA NA PRADĚD JAKO V ALPÁCH

obrázek: výškový profil délka okruhu: 131 km převýšení: 2850 m trasa: Jeseník směr Zlaté Hory – Dětřichov – Rejvíz – Dolní Údolí – odbočka před Zlatými Horami doleva – Ondřejovice – Mikulovice – Jeseník – Bělá pod Pradědem – Horní Domašov – Albrechtov – Videlské sedlo – Vidly – sedlo pod Lyrou – Karlova Studánka – sedlo Hvězda – Ovčárna – Praděd – a zpět Ovčárna – sedlo Hvězda – Karlova Studánka – Ludvíkov – Vrbno pod Pradědem – Mnichov – Heřmanovice odbočka vlevo – Horní Údolí – Dolní Údolí – Rejvíz – Jeseník Jeseníky 8,8 km 630 m 7,1% 862 m n. m. 1491 m n. m. (měřeno: Karlova studánka-parkoviště/vysílač na vrcholu)

Magnetem tohoto výšlapu je nejvyšší bod, na nějž lze v České republice legálně na kole vyjet. Tedy na 1491 m vysoký Praděd. Od polské hranice můžeme stoupat více než padesát kilometrů, sice ne souvisle, na trase se nacházejí dvě klesání, jedno za Vidly, druhé za Lyrou, ale také v Alpách se často setkáte s dvoj, nebo troj vrcholem. A tak si místo cesty přímo vzhůru přidáváme nějaký kilometr navíc. Především se však dostaneme na nejnižší možný bod (v Mikulovicích u polské hranice), odkud následuje opravdu velice dlouhé stoupání s cílem dnešní cesty na Pradědu.

Vyrážíme v poklidném tempu přes Dětřichov na Rejvíz, musíme překonat docela slušné stoupání, ale bereme to jen jako rozjetí. Za Rejvízem klesáme k Zlatým Horám. Projíždíme Dolním Údolím po krásné nové vozovce podle Olešnice a v mírném klesání, tady se to rozjíždí samo a cvrkáme bez velké námahy. To nejtěžší nás dneska určitě teprve čeká. Nedojedeme až do Zlatých Hor a při nájezdu na hlavní odbočujeme vlevo směr Mikulovice podél polské hranice, stále podél břehu Olešnice a především stále lehce z kopce. V Mikulovicích se silnice konečně zvedá výrazně vzhůru. Po hlavní doleva, nyní podél říčky Bělá a již převážně stále vzhůru více než padesát kilometrů z nadmořské výšky 316 m do 1491 m. Za celý tento úsek překonáme celkem přes dva tisíce výškových metrů a to je již srovnatelné s opravdu světovými kopci, i když dvakrát přerušované sjezdem.

Z Mikulovic přes Jeseník k rozdvojení hlavní silnice v Horním Domašově má stoupání pozvolný a celkem pohodový průběh. V Horním Domašově se dáváme doleva směr Vrbno pod Pradědem a po několika kilometrech za Albrechtovem přichází první prubířský kámen. Začátek stoupání do Videlského sedla nás zvedne ze sedel – 12 %, ale zatím to zvládáme, dvě serpentiny a jsme nahoře, krátký sjezd do Videl a prudce přes mostek doprava směr na Karlovu Studánku, ale především do stoupání pod Lyru. Tady není zrovna pěkný asfalt a o to je kopec těžší. Zatím jsme jej zdolali bez ztráty květinky, klesáme do Karlovy Studánky, tu míjíme jen po jejím horním konci a začíná poslední hlavní kopec trasy. U ukazatele Karlova Studánka (konec obce) začíná samotný kopec, uvedený na internetových stránkách Vela v sekci „Král kopců“. Celkem 8,8 km s převýšením 630 metrů. Honza si zkouší, jaký čas zdolá, a až přijede na penzion, tak že se zváží a vypočítá si svůj dosažený výkon. Nechme se překvapit, kolik mu to ukáže. Nejdříve zdoláváme kopec do sedla Hvězda a zde je odbočka na Praděd, pozor závora! Pro automobilovou dopravu zde funguje kyvadlový režim, v celou hodinu se pouští vozidla směrem nahoru v půl směrem dolů. Pro cyklisty to neplatí, ale dávejte si pozor na protijedoucí auta, řidiči mají často pocit, že jsou v jednosměrce a že nic nemůže jet proti nim!

patron stoupání

Zdeněk Mlynář

Koho jiného vybrat za patrona stoupání na Praděd, než výborného cyklokrosaře i silničního okruhové jezdce Zdeňka Mlynáře, který se narodil a celé své dětství prožil ve Vrbně pod Pradědem. I dneska, kdy žije na jižní Moravě, se do Jeseníků pravidelně vrací a směřuje sem svá soukromá soustředění zaměřená na sílu. Jeho oblíbenou trasou je Vrbno – Karlova Studánka – přes Lyru a Vidly k Jeseníku – Červenohorské sedlo – Loučná – okruh s Mravenečníkem a zase zpět přes Červenohorské sedlo a Videlský kříž zpět do Vrbna.

„Kdy jsem se prvně dostal na kole na Praděd, to si již nevzpomínám, ale od té doby jsem tam vyjel nespočítaně. Nenechám si ujít ani každoroční novoroční vyjížďku, která se koná pravidelně z Vrbna na Praděd a zpět. Až na Ovčárnu je silnice na cyklokrosovém nebo horském kole sjízdná vždy a převážně lze absolvovat i úsek až na Praděd. Po tvrdém ušlapaném sněhu je to i dobrá zábava, především cestou zpět.“

Zdeněk Mlynář

Samotné stoupání na Praděd není zrovna zábavné, žádné serpentiny, jen v podstatě rovný kopec až na Ovčárnu po levém úbočí. Na Ovčárně je velké parkoviště a auta dál nemohou, bohužel žádná výhoda. Pěší turisté jsou podstatně horší. Především nejsou čitelní v tom, co provedou za úhybný manévr. Za Ovčárnou nás čeká trochu odpočinku, lehké klesání a následně začíná poslední úsek, který se stáčí doprava okolo vysílače na Pradědu. Za pár minut jste na nejvyšším sjízdném bodě u nás, v nadmořské výšce 1491 m. Zhora je opravdu pěkný rozhled, sice nám nízko nad hlavou usadily těžké mraky, ale není opar, a tak máme bezvadný rozhled. Směrem na západ si můžeme prohlédnout nádrž vodní elektrárny Dlouhé stráně, kam bude směřovat druhý z hlavních jesenických výjezdů.

Není zrovna nejtepleji, a oblékáme vestu, rukávky a vydáváme se na cestu domů, tentokrát ještě přes Vrbno pod Pradědem a Heřmanovice. Při klesání do sedla Hvězda pozor, není tady moc zatáček a slušně se vám to rozjede, ale před koncem klesání je jedna pravá utahovačka a pokud vás vynese do protisměru právě ve chvíli, kdy tam jede auto, může jít o život (a také zde již o život cyklisty šlo, bohužel se špatným koncem). Projíždíme Karlovou Studánkou a pokračujeme do Vrbna. Docela jsme prochladli, a proto vynecháváme zastávku v Karlově Studánce i ve Vrbně pod Pradědem. Pokračujeme na Zlaté Hory a až tady ve stoupání roztáváme a v kopci za Heřmanovicemi nám už je docela horko. Sjíždíme do Horního Údolí a v Dolním Údolí odbočujeme vlevo směr Rejvíz a Jeseník. Tady již kopírujeme v protisměru úvod dnešního švihu, poslední kopec na Rejvíz a přichází čas na občerstvení, čeká nás již jen sjezd do Jeseníku. Celkem slušný trénink, který dal 130 kilometrů a úctyhodných 2833 nastoupaných metrů a který nás především zavedl na nejvyšší silničářsky dostupný bod.

KRÁLOVSKÁ TRASA NA DLOUHÉ STRÁNĚ (MRAVENEČNÍK) UHLÍŘSKOU CESTOU

obrázek: výškový profil délka okruhu: 78 km převýšení: 1993 m trasa: Jeseník – Bělá pod Pradědem – Červenohorské sedlo – Kouty nad Desnou – Loučná nad Desnou – Mravenečník

  • Dlouhé stráně – dolní nádrž přečerpávací vodní elektrárny – Kouty nad Desnou – Červenohorské

sedlo – Bělá pod Pradědem – Jeseník Jeseníky 14 km 825 m 5,8% 481 m n. m. 1340 m n. m. měřeno: Loučná nad Desnou – restaurace/nádrž na vrcholu)

Po Pradědu, nejvyšší hoře Moravy, je zcela určitě neméně náročnou výzvou stoupání na Mravenečník

  • Dlouhé stráně. První

osmikilometrové stoupání dosahuje úctyhodného převýšení 758 metrů, až na vrchol je to však celkem 14 kilometrů. Na dnešní trati se v minulosti pořádal jeden ze závodů Moravského poháru, a tak si necháváme poradit a kopírujeme jeho trasu. Není nijak extrémně dlouhá, ale vede přes tři náročná stoupání. Vyjíždíme z Jeseníku směrem Šumperk, ze začátku stejným směrem jako při trase na Praděd. V Bělé pod Pradědem se silnice rozdvojuje, dáváme se doprava a jsme již ve stoupání na Červenohorské sedlo, kde byla v říjnu po půlroční výluce dokončena rekonstrukce silnice. My tu projíždíme ještě tak trochu na černo, ale v příští sezoně se už nemusíte obávat sem vyrazit. Stoupání na Červenohorské sedlo není z této strany nijak extrémní, je docela příjemné na rozehřátí. Sjezd na jižní stranu sedla je již více zatáčkovitý, a tak si ho užíváme, díky probíhající opravě silnice je zde také minimální provoz.

Poslední pravá zatáčka a jsme u rozcestí k dolní nádrži vodního díla „Dlouhé stráně“. Lze odbočit již zde, ale volíme druhou variantu stoupání, tu obtížnější – starou uhlířskou cestu. Pokračujeme po hlavní silnici dále přes Kouty nad Desnou do Loučné, pozor zde je jen velice nenápadná odbočka vlevo, není nijak značená, protože ofi ciální doprava není po této silnici dovolena. Odbočení je těsně před pohostinstvím, začíná stoupání asi nejtěžší v Jeseníkách, vždyť bylo také vyhledáváno například naším patronem Dlouhých strání Pavlem Padrnosem při jeho přípravách před Tour de France. Celé stoupání je v lese, po celkem úzké starší vozovce, převod tady již často volíme nejlehčí 39×26, zejména v samém závěru jsou nejobtížnější pasáže. Jakmile se otevře pohled na větrnou elektrárnu, ocitnete se na vrcholu nejtěžšího úseku. Následuje krátké klesání, levá zatáčka a mírné stoupání ke křižovatce v sedle pod horní nádrží přepouštěcí elektrárny.

patron stoupání

Pavel Padrnos

Dlouholetý profesionál, byť je původem z Třebíče a celou kariéru žil v Brně, může považovat Jeseníky za své domácí prostředí.

„Jeseníky jsme si vyhlédli s Jardou Purmenským, když jsme hledali opravdu dlouhá stoupání. V přípravě před Tour de France byl požadavek na souvislý kopec v délce 20 – 30 minut. A právě některé jesenické kopce tak dlouhé jsou. Nejezdili jsme sem z Brna na kole, to je příliš daleko. Dopravili jsme se autem do Šumperka, pod Mravenečník se rozjeli a potom absolvovali stoupání a cestou zpět se zase vyjeli. Nebyly to extrémně dlouhé tréninky, ale ve vhodném terénu. Nejraději jsem měl trasu ze Šumperka do Loučné, zde jsem absolvoval dvakrát okruh se stoupáním na Mravenečník, kde jsem jezdil intervaly a využíval prudkých úseků. Potom se přesunul přes Červenohorské sedlo, Vidly a Lyru pod Praděd a dvakrát absolvoval stoupání na Praděd. To není tak prudké jako Mravenečník, tak můj trénink zde směřoval spíše do rychla, stoupání je profi lem podobné těm v Pyrenejích. Vracel jsem se do Šumperka přes Rýmařov, stoupáním na Skřítek a Sobotín.“

Zdeněk Mlynář

Doleva můžete pokračovat v jízdě již dolů, ale pokud jste tady poprvé, jistě si nenecháte ujít návštěvu k horní nádrži. Proto volíme odbočení doprava a čeká nás další kilometr a půl do kopce. Přijíždíme k závoře, kterou musíme obejít a pokračujeme nahoru, je zde jedno odbočení doprava, to vynechejte, dostali byste se na parkoviště pod hrází a poslední desítky metrů byste museli absolvovat po schodech pěšky. Dejte se doleva, celou nádrž objedete a na protilehlé straně vyjedete na obslužnou komunikaci nad samotnou nádrží. Pohled na toto dílo je rozporuplný. Je fantastické, co zde bylo vytvořeno na jednom z nejvyšších vrcholů Jeseníků, ale pohled na obrovskou asfaltovou vanu zrovna není estetickým zážitkem.

Ještě malá poznámka k tomu, proč tento kopec nese dva názvy. Občas bývá označován jako Mravenečník, jindy coby Dlouhé stráně. Při této trase absolvujete vlastně dvojvrchol, první stoupání (u větrných elektráren) je sedlo pod kopcem Mravenečník, v minulosti zde vedl i Závod míru a ten neodbočoval na Dlouhé stráně, protože zde je slepá silnice, tudy se nedá projet, poslední půldruhý kilometr se musíte vracet po stejné jako nyní my. Na křižovatce se dáváme doprava a po novější silnici (v době našeho tréninku zde byly také úseky v rekonstrukci) sjíždíme dolů. Vozovka není příliš členitá a má dost prudké klesání, takže se vám tady kolo pořádně rozjede, buďte ale ostražití! Ve sjezdu se dostanete k dolní nádrži přečerpávací elektrárny a potom dále podél Divoké Desné až k hlavní silnici stále po velice pěkné vozovce. Při nájezdu na hlavní odbočujeme doprava, hned do stoupání na Červenohorské sedlo. Z této strany je podstatně obtížnější, ale ne tak jako na Dlouhé stráně. Z Červenohorského sedla nás již čeká jen sjezd až do Jeseníku. Ujeli jsme jen 78 km, ale nastoupali 1993 metrů, třikrát do kopce a třikrát z kopce, rovina v podstatě žádná.

TRASA KOLEM JESENÍKŮ ZA OSMERO HORAMI…

obrázek: výškový profil délka okruhu: 114 km převýšení: 2200 m trasa: Jeseník – Lipová – Horní Lipová – Ramzová – Ostružná

  • Branná – Nové Losiny vlevo – Přemyslovské sedlo – Přemyslov
  • Loučná nad Desnou – Filipová – Maršíkov – Sobotín
  • Rudoltice – Skřítek – Rýmařov – Dolní Moravice
  • Malá Morávka – Karlova Studánka – Vidly – Bělá – Bělá

pod Pradědem – Jeseník

Na okruhu mířícím kolem hlavního masivu Hrubého Jeseníku nastoupáte přes dva kilometry, ale vyhnete se těm nejtvrdším stoupáním. Ideální vytrvalostní trénink v kopcovitém terénu nebo výlet s obhlídkou podstatné části Jeseníků.

Na začátku můžete vyrazit směrem na Šumperk, nebo nejdříve přes Lipovou do Ramzovského sedla. Druhou variantu volíme my. V Nových Losinách doleva a vzhůru do druhého stoupání, pak padák do Loučné doprava směr Šumperk. S hlavní silnicí se rozloučíme, v zatáčce pokračujeme rovně na Maršíkov, za obcí nás čeká třetí, jen kratší stoupání do Sobotína. Zde musíme na hlavní státní silnici a za Rudolticemi začíná čtvrté stoupání na Skřítek, dnešní nejdelší. Sjedeme do Rýmařova a odbočujeme směr Horní – Dolní Moravice, výjezd z Rýmařova je také ve stoupání. Další kopec nás čeká za Malou Morávkou směrem do sedla Hvězda, sjedeme do Karlovy Studánky a pokračujeme rovně na Lyru. To už je dnes, pokud dobře počítám, sedmý kopec. Sjedeme do Videl a v nájezdu na hlavní se dáme vlevo na Videlský kříž, naštěstí poslední stoupání. Odsud už jen klesáme až do Jeseníku.

TRASA „MALÉ GIRO“ NEJEN PRO DÁMY

obrázek: výškový profil délka okruhu: 27 km převýšení: 526 m trasa: Jeseník směrem na Mikulovice – Písečná – Studený Zejf (pozor, přes mostek doprava) – Chebzí – Zelený vrch – Rejvíz – Jeseník

Místní tomu říkají „Malé Giro“, velké vede přes Rejvíz až ke Zlatým Horám a jezdí se na něm v regionu oblíbený závod – časovka trojic. Krátkou trasu volíme po směru hodinových ručiček, není to trasa nijak dlouhá, pouhých 27 km a vede jen přes jeden kopec. Je to ideální okruh na volnější den, nebo jej také můžeme označovat jako „dámský“. My jsme si ho dali hned první den po příjezdu, protože na nic delšího jsme již odpoledne neměli čas.

fotogalerie

Karlova Studánka Karlova Studánka

Priessnitzovy lázně Priessnitzovy lázně

Z Jeseníku se vydáte směrem na polskou hranici, mírným sjezdem po hlavní podél Bělé, ale nedojedeme až do Mikulovic, v obci s poetickým názvem Studený Zejf se dáte přes mostek doprava. Jedná se o poměrně nenápadné odbočení, nejlépe si ho všimnete, když budete dávat pozor a za křižovatkou v Písečné (s odbočením vlevo na Supíkovice) se dáte hned asi po 500 metrech vpravo přes říčku a za mostkem vlevo, projedete Studený Zejf a již začínáte stoupat. Vozovka je zde pěkná i když úzká, ale to nevadí, protože z této silničky je vyloučený automobilový provoz. Takže stoupání v lese je docela příjemné. Až projedete Chebzím, tak se trochu vozovka zhorší, ale to jste již nahoře v sedle mezi Sporným vrchem a Bleskovcem. A nyní již přijíždíte na hlavní, která vede z Jeseníku na Rejvíz, ten budete mít asi 500 metrů po levé ruce, my se dáváme doprava a čeká nás již jen sjezd do Jeseníku. Krátký okruh s jedním stoupáním se dá zvládnout za hodinku, hodinku a půl, takže jej jako my stihnete i v podvečer.

POLSKÁ TRASA K SOUSEDNÍM JEZERŮM

obrázek: výškový profil délka okruhu: 105 km převýšení: 800 m trasa: Jeseník – Lipová – Na Pomezí – Vápenná – Žulová – Vlčice – Uhelná – Javorník – Paczków – Stary Paczków – Otmuchów – Nysa – Nowy Swietów – Glucholazy – Mikulovice – Jeseník

Když máte kopců již plné zuby (my měli dost po třech dnech) a potřebujete si dát jeden odpočinkovější den, tak to je ideální čas na výlet do Polska, tady jsou opravdu roviny. Máme připravený jeden okruh k Otmuchowským jezerům. Začneme zvlněným terénem na české straně, z Jeseníku směrem na Javorník. Při převládajících západních větrech je nejlepší se vydat právě západním směrem, terén na našem území je sice zvlněný, ale také lépe před větrem chráněný. Za Javorníkem překročíte státní hranici a před Paczkówem se dáte doprava směr Nysa. Trasa je rovinatá a pokud bude foukat západní vítr, tak vám bude rychle ubíhat. Na cestě do Nysy budete míjet jezera, jejichž centrem je Otmuchów, výletní místo našich severních sousedů. Z Nysy již směřujeme jižně na Glucholazy a přes státní hranici do Mikulovic a Jeseníku.

Celý okruh dá celkem slušných 105 km s převýšením 800 metrů. Také se dá výrazně zkrátit, když se vydáte přes Písečnou a Vidnavu přímo směrem na Otmuchowská jezera a námi popisovanou trasou potom nazpět.

Foto: Markéta Navrátilová

Menu