O gravelu GT Grade můžete říci cokoliv, ale rozhodně ne to, že je to jedno kolo z řady. Jeho konstrukce je jasně identifikovatelná. Přitom ale Grade pořád zůstává konvenčním kolem, není cíleně výstřední, nespadl do kategorie „upozornit na sebe za každou cenu“. Není to bizár, co rozděluje cyklistickou komunitu, ale velmi zajímavý a originální gravel, který konstrukcí svého rámu slibuje mnoho.
Ke Gradu mám osobní vazbu. Měl jsem tu možnost, možná bych klidně řekl i čest, být v roce 2014 u toho, když byl v USA poprvé oficiálně představen světu. Těch pár prvních testovacích jízd mi stačilo, abych si ho po návratu zpoza velké louže objednal. Jistě, možná spíš rozhodla disciplína sama než konkrétní model, ale nic to nemění na tom, že moje nadšení pro gravel jako takový od té doby trvá, byť je to samozřejmě dáno i mými cyklokrosovými kořeny.
GT Grade vnímám jako pionýrský počin, jako jednoho z nejdůležitějších a nejvýznamnějších spouštěčů celé té gravelové vlny, co se v posledních letech přes cyklistiku převalila a co se v ní trvale usadila. Testovaná verze Carbon Elite je jeho třetí generací.
Už tehdy měl Grade rámovou konstrukci Triple Triangle, tolik typickou pro tuhle značku od jejich počátků. Právě ona je tím originálním, odlišujícím prvkem zmíněným v úvodu. Raz, dva, tři trojúhelníky – rám, zadní stavba a „ten mezi“.
V roce 2019 GT odpojilo sedlové vzpěry od sedlové trubky, nechalo je procházet kolem ní. Protažení sedlových vzpěr a jejich napojení až na horní rámovou trubku však nejen zachovává charakteristický prvek Triple Triangle. Výrobce takto může ještě lépe pracovat při programování vlastností karbonového rámu.
Programování? Jak jinak lze pojmenovat využití potenciálu uhlíkového kompozitu. Sedlová trubka je na svém spodním konci vykrojená až do poloviny svého průměru, aby mohla lépe pracovat v předozadním směru. Pružit pro komfort. A když jí na opačném konci chybí zpevňující bod, uzel spoje se sedlovými vzpěrami, může tak činit ještě efektivněji. Své navíc odvedou i vysloveně titěrné sedlové vzpěry. Nejslabší jsou právě v okolí sedlové trubky, směrem ke koncům se pak lehce rozšiřují.
Středové pouzdro není přehnaně masivní, vlastně ani spodní trubka ne. V ní nenajdete úložný prostor, který se teď s takovou chutí rozšiřuje napříč značkami. Že bych to ale vnímal jako nedostatek, to říci nemohu. Kabeláž je vedena vnitřkem rámu, není však plně integrovaná. Musel jsem při testu uznat, že to je věc, na níž si člověk zvykne. Nejde mi ani tak o designovou čistotu celku, to je věc názoru, ale jako majitele tohoto GT by mě asi rychle začalo štvát, že bovdeny řazení a hadička zadní brzdy při zatáčení obrušují hlavovou trubku. Jsou totiž vpuštěny do spodní trubky z její horní strany, a tak tomu nepředejdete. Naštěstí existují ochranné samolepky. Jinak ale z moderny nechybí nic – mluvím hlavně o pevných osách a montážních bodech pro příslušenství.
Vykrojení sedlové trubky přináší jedno specifikum. Za středovým pouzdrem, v místě přechodu do řetězových vzpěr, je větší ploška, na které se rádo usazuje bláto. Neměl jsem příležitost jezdit ve velkém bahně, takže nemohu říci, zda to nebude ve špatných podmínkách i důvod pro výraznější nabalování bahna v této oblasti. Ale k domněnce to svádí.
Posed si řekl o trochu důslednější ladění. Po klasickém začátku s univerzálním nastavením putovalo sedlo hned pro další jízdu víc dopředu. Na kole jsem byl až příliš natažený. Nešlo ani tak o to, že závodní pozici nevyhledávám. Jednoduše jsem to měl dál k řídítkům, neměl jsem pocit, že bych kolo měl plně pod kontrolou, předek byl navíc odlehčený. GT má delší horní trubku, přesněji řečeno geometrii s větší hodnotou parametru reach. Po zkrácení posedu se dostavil lepší pocit z ovládání, ale i ze šlapání, které mi přišlo efektivnější. U některých gravelů zůstanu v původní pozici, u některých putuje sedlo vpřed jako u GT. Nic víc, nic míň. Přizpůsobení jezdci, což platí i pro případnou výměnu představce za kratší. Reach je delší, ne však za rozumnou hranici.
Geometrii se nijak nezdráhám označit jako progresivní. Stačí pohled do tabulky. Není příliš gravelů, co jdou s hlavovým úhlem na 70 stupňů a co se nebojí natáhnout řetězové vzpěry a rozvor. Je to zkrátka trochu jiná koncepce, než jaké jsem měl poslední dobou možnost sedlat.
Sjezdy jednoznačně ukázaly na stabilitu Gradu. S tímhle kolem se nemusíte bát odvázat. Klidně si tipnu, že vám dodá odvahy. GT je jisté, precizně vede zvolený směr, a to i když to pod koly hodně drncalo a já si nepřibrzdil, nepodlehl jsem nutkání zmáčknout páku. Brzda bere radost, říká se. A to tu platilo. Natolik, až jsem měl obavu, co se bude dít, když rychlosti nebude tolik.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Když jsem jel pomaleji a snažil se jemně korigovat směr, ukázalo se, že právě stabilita hraje u Gradu prim, jak to napovídají parametry geometrie. Že ovládání je decentně pomalejší. Slovo decentně jsem ale nezvolil z nějakého alibizmu. Cítíte tu lehce ležérnější reakci, avšak ne vratkost. A živost zůstala dostatečná na to, abyste se ctí vyřešili dostatečně rychle nějaké vlastní zaváhání. Grade sice precizně vede stopu, ale nedrží se jí jako tupé zvíře – když nastane potřeba, umí zareagovat včas. Patrné to bylo i v úzké vyjeté stopě s vyššími okraji. V podzimním bahně to tu klouzalo jak na másle, když jsem neudržel směr a najel na hranu stopy, měla tendenci mě strhnout. Ale s GT se to povedlo vždy rychle zachránit, vrátit ho do směru. Nebyla to situace typická pro extra stabilní kola, která se chytnou jiného směru a než zareagují na záchranný povel, jste o dvacet centimetrů jinde a už míříte jinam, než jste chtěli.
S ohledem na uvedené je dobré upozornit na správnou volbu velikosti. Nejen kvůli delšímu posedu, ale i pro vysokou sedlovou trubku.
Na to, že jízda nejspíš bude pohodlná, upozorní už karbonová sedlovka s logem Cannondalu. Podobně jako sedlová trubka rámu je i ona viditelně vybraná, jen na opačném konci, nahoře. A pracuje parádně. Až jsem si říkal, jestli vlastně všechna pochvala k pohodlí nemíří jen za ní. Stačilo ale zastavit a i jen lehce se opřít loktem o sedlo, aby bylo vidět, jak se prohýbá celá sestava – sedlová trubka šla do oblouku vpřed, sedlovka povolila ještě o trochu víc. A stačil vážně jen malý tlak, aby se to ukázalo. Tahle konstrukce jednoduše pracuje skvěle. Zůstával jsem v sedle i v místech, kde už na jiných kolech většinou musím odsedávat, abych si ze zadku nevyrobil sekanou. Tohle není paráda, ale hitparáda! Postavte sem dlouhou řadu gravelů, co slibují pohodlí, a Grade je se vší pravděpodobností bude stínat jednoho po druhém.
Přední vidlice ze své podstaty nenabízí tolik možností konstrukčního uzpůsobení jako rám. A bylo to znát. Skýtala sice solidní pohodlí, ale rámu prostě nestačila. Nejvíc ten rozdíl ukázala stará panelka. Ne klasická, ale složená z menších panelů, tedy s více spárami, a už trochu použitá, řečeno diplomaticky. Zatímco pro ruce to tu byl solidní klepec, zadek ani nevěděl, že se něco takového v kontaktu se zemí odehrává.
Dobré je, že byť zadní stavba pruží, stále si zachovává docela dost tuhosti pro kvalitní oporu při šlapání. Že se po každém impulzu nerozhoupe, jako když jedete na biku na podhuštěných širokých pláštích. Jen když mi na silnici na rovině fouklo do zad, vyčerpal jsem zásobu těžkých převodů a kmital nohama ve větrníku, houpání už bylo patrné, výrazné. Stylu to nepřidá, výkonu taky ne. Občas se to stalo i v terénu, v normálních jízdních situacích.
Přivedlo mě to k možná podivné úvaze. Tenhle rám není vyloženě nutné doplňovat extra schopnou karbonovou sedlovkou. Možná už je toho pak příliš. Pohodlí by nejspíš bylo na rozdávání i s hliníkovou sedlovkou, i s ní by zůstalo nadprůměrné. Když jsem později vyplňoval tabulku s vybavením, právě takový komponent jsem našel jako sériovou výbavu modelu GT Grade Carbon Elite.
Napadla mě i na mé poměry kacířská myšlenka. Nejsem příznivcem teleskopických sedlovek či třeba odpružených vidlic na gravelu. Ale mít Grade, možná bych uvažoval o odpruženém představci. Jen on by dokázal vyvážit kolo z pohledu pohodlí, sekundovat zadní stavbě. Ano, dopředu můžete dát širší plášť, ale bude to jen částečné řešení.
O trochu výše zazněly převody. Ty na rovině dojdou dřív i díky tomu, že velký převodník má pouze 46 zubů. V tomto vydání najdete test ještě jednoho gravelu, díky němuž jsem narazil ještě na jeden rozdíl. Pohon GT zajišťuje Shimano GRX RX400. Srovnání s vyšší řadou RX600 ukázalo (kromě výhody 12 pastorků proti deseti) na lepší stabilitu přehazovačky. Řetěz u šestistovkové varianty v terénu nemlátil tolik jako u čtyřstovkové. Možná to ale bylo dáno i stavem komponentů, GT už má nějaké to testování za sebou. Důležité je, že z rámu neuslyšíte nic. Vnitřní vedení kabeláže je zpracováno dobře, nikde nic neklepe, nemlátí. V této souvislosti zmíním i gumovou ochranu řetězové vzpěry a spodní strany spodní trubky. I na to se při navrhování Gradu myslelo.
Výkon? Nejlépe asi řečeno, že odpovídá ceně. A to vlastně není špatné hodnocení, když jeden dostane, za co si zaplatil. Rám samotný nemá zásadní problém s tuhostí, ne nějaký citelný. Grade příjemně zrychluje, nechybí mu svěžest v projevu. Taková ta super jiskra ale ano. Přece jen je zadní stavba delší, možná je trochu znát i osamostatnění sedlových vzpěr. A pak kola jsou těžší. Hlavně v kratších stoupáních, která jsem chtěl přelétnout v plné rychlosti, vyspurtovat, bylo patrné, že celek v projevu vadne. Ale ještě jednou zopakuji, že výkon odpovídá dostupné ceně. Na rozdíl od tolik vychvalovaného komfortu, kde se GT prostě velmi vymyká.
Gravel pro bikery. Jo, napíšu to, i když to zdaleka neznamená, že je jen pro ně, pro terénní střelce, co si ho pořídí k enduro fullu. GT Grade je z určitého pohledu trochu jiný gravel. Nebojí se těžkého terénu, jezdce tu podpoří. Stejně tak ale bude výtečný při výpravách mimo civilizaci. Není to závodní mašina, ale dokonalý zdroj zábavy různého druhu. A nabízeným komfortem se jako jeden z mála vymyká.
Už kvůli tomuto kolu pevně věřím, že se GT povede ustát nelehkou situaci, v níž se nyní nachází. Že nezmizí ze scény.
Připravil: Rudolf Hronza
Foto: Jaroslav Svoboda
TECHBOX
- rám karbon, Grade Carbon Frame, pevná osa 12×142 mm
- vidlice karbon, Grade Carbon Fork, pevná osa 12×100 mm
- řazení/přehazovačka/přesmykač Shimano GRX RX400, 2×10
- kazeta Shimano CS-HG5001 (11–34 zubů)
- kliky Shimano GRX RX6001 (převodníky 46/30 zubů)
- brzdy Shimano GRX RX400 (kotouče RT30, 160 mm)
- zapletená kola WTB ST i23 TCS 2.0, 28 drátů, vnitřní šířka ráfků 23 mm
- pláště WTB Vulpine TCS Light, 40 mm
- sedlovka GT Alloy, průměr 27,2 mm
- sedlo WTB Silverado
- řídítka GT DropTune RS, šířka 440 mm
- představec GT 3D Forged SL, 80 mm
- hmotnost 9,79 kg (vel. LG, bez pedálů)
- hmotnost kol (P/Z) 1730/2380 g (včetně plášťů, duší, kazety, kotoučů, bez pevných os)
- hmotnost plášť/duše 440/160 g
- cena 64 999 Kč
JINÉ KOMPONENTY
Sedlová trubka má běžný průměr 27,2 mm. U testovaného kola v ní byla zasazená jiná než sériová sedlovka. Při koupi tu najdete hliníkový díl s logem GT, my jsme ale byli hýčkáni karbonovým modelem Cannondale. Jiné také bylo sedlo, kdy namísto WTB Silverado jsme tiskli půlky do sedla Fabric.
RÁM
Je karbonový a má vnitřní vedení kabeláže, nikoliv však plně integrované – bovdeny a hadička jsou na cestě ze řídítek do rámu přiznané. Jak rám, tak vidlice disponují rozhraním flat mount pro montáž třmene brzdy a počítají se 160mm kotouči. Nechybí montážní body pro příslušenství. Zásadním prvkem je technologie Triple Triangle, více o ní na jiném místě článku.
PLÁŠTĚ
WTB Vulpine, zde ve verzi TCS Light a šíři 40 mm, má zajímavý vzorek. Je hodně rychlý, dobře se odvaluje, přitom ale není bezzubý ani při brzdění či záběrech, ani v zatáčkách. Příjemný univerzál, jehož výkon však chřadne v blátě – tehdy se hustý vzorek snadno zanese a ztratí část schopností.
PLOVOUCÍ SEDLOVÉ VZPĚRY
První slovo snadno svede k domněnce, že řeč bude o fullu nebo o brzdách. Chyba lávky, jde opravdu o sedlové vzpěry. GT v jejich případě naplno využilo to, co je pro něj charakteristické od samého počátku. Typickou konstrukci Triple Triangle, kdy sedlové vzpěry míjejí sedlovou trubku a napojují se až na horní. V druhé generaci je konstruktéři od sedlové trubky odpojili, dali jí prostor pro práci. Že jde o důležitý detail, dokazují prací s ním i jiné značky. Sedlová trubka se tak může snáze prohýbat, pružit – a při jízdě na Gradu to bylo sakra znát.
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT