Formuloval bych to trochu jinak. Ve zmíněném článku jel sledovaný
cyklista nejpomaleji poslední část trati, byť byla nejlehčí z celého
závodu. Zbytečně tak ztratil minuty a pozice, protože mu nezbyly síly. Ono,
myslím, nejde ani tak o to, jet poslední část závodu nejrychleji, ale mít
vůbec síly na to, neztratit v této rozhodující části závodu. Je hezké,
že člověk všemi silami visí ve skupině a kolikrát ví, že z ní
odpadne – ano, jede v rychlé grupě, získá náskok. Jenže ten pak třeba
při totálním vyčerpání může ztratit během deseti kilometrů. Z tohoto
pohledu má sledování výkonu smysl i pro hobby jezdce. Přidávají se
samozřejmě další faktory, a to možnost sledovat (pokud sám sebe tolik
neznám), kdy opravdu odpočívám a kdy jedu naplno atd. Otázkou pro každého
ale zůstává, zda jsou oči upřené na displeji chytrého přístroje tím
pravým, co od závodu či vyjížďky očekává. Pro mě osobně určitě
ne – nad zážitky ze soubojů není!
Rudolf Hronza
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT