JARDA NEVYHRÁL, KATKA NEVYHRÁLA. VYHRÁLI JSME VŠICHNI!

28.2.2017

Všichni jsme si to přáli. Zlato! Tím vroucněji, čím blíže byl začátek mistrovství světa MTB v Novém Městě na Moravě. A to aniž bychom měli nějak solidní reálné základy pro předpoklad, že by to mohlo dopadnout. Jarda Kulhavý si hned zkraje olympijské sezony zlomil ruku, Katka Nashová víceméně nechávala svou formu jako překvapení právě na Vysočinu. Bylo to první mistrovství světa na našem území a my nenasytně dychtili nikoliv jen po tom kusu sladkého dortu na talíři, ale rovnou i po populárních třešinkách na jeho špičce. Nedostali jsme je, a přesto jsme je snědli.
Ještě před fantastickým zahajovacím ceremoniálem přišel parádní výkon Barbory Průdkové v eliminátoru, její suverénní vystupování slibovalo medaili, defekt protestoval. Středeční večer opanoval Vojtěch Dyk s kapelou B-side band.
Hned následující den to stříbrně cinklo v týmových štafetách. Snad ještě důležitější než medaile byl skvělý výkon Katky. Katka je ve formě! Nadšení. Jarda pozici uhájil, trochu té přesvědčivosti to ale postrádalo. Obavy. Jenže štafeta v porovnání s individuálním závodem hraje na doprovodný nástroj, předložené výkony tak mohou naznačit hodně, ale stejně tak i nic. Očekávání! Večer patřil revivalu Rolling Stones a skupině Tři sestry.
Pátek a junioři i juniorky a slibné výkony našich adeptů velké cyklistiky, večer revival AC/CZ a Dan Bárta s Alicí. Sobota ráno závod mužů do 23 let, v němž u našich možná sehrála roli přílišná motivace a jistě pak i nepříliš povedený start. A už je to tu! Namísto po dešti náročné trati při štafetách tu bylo horko a sucho, snad i to byla jedna z příčin, proč Katka Nashová skončila sedmá. Až sedmá? Nikoliv! Jela skvěle, bojovně, stejně tak i Karla Štěpánová. Poslední večerní program obstaraly kapely Funkiez a N.O.H.A.
Jarda! Téměř 24 000 diváků, včetně trpaslíků. Jardův oficiální fanklub. Jarda, Jarda! Aniž jméno takto znělo nahlas, či dokonce sborově, bylo vzýváno. Adept na zlato byl jediný, jenže zaznívalo také „Ondra", který mohl vyjet další medaili, zopakovat loňskou senzaci, a Honza – Jan Škarnitzl mohl atakovat top ten.
Jarda nevyhrál, Katka nevyhrála, Ondra necinknul a Honza neatakoval. Bylo to ale v těch pěti dnech vrcholících nedělí úplně jedno. Šum řetězů, cvakání řazení, zrychlený dech, písty nohou vytáčené na maximální otáčky, potoky potu a tepové frekvence bojovníků hromadně atakující maxima. Řvoucí dav ženoucí sportovce ke skvělým výkonům a současně z nich nasávající energii. Svist paliček tepajících do blan bubnů, struny rozechvívané kmitem trsátek, reproduktory burcované hlasivkami, potoky potu. Řvoucí dav ženoucí muzikanty ke skvělým výkonům a současně z nich nasávající energii. Dva odlišné světy, sportovní a bohémský, které se denně potkávaly v Novém Městě na Moravě v dokonalém unisonu, nejsou zdaleka tak nesourodé, jak se zdá. Nebýt odlišných nástrojů, byly by úplně stejné. Oba nám poskytují skvělou zábavu (A o co víc než o zábavu jde u obou především?), pokud v každém jednom chybí nasazení, nejsme spokojeni, protože to je poznat.
Nic takového jsem ale z vystoupení našich bikerů necítil. Vysočina Aréna nám, obci cyklistické, poskytla tak nádherné představení, že jen těžko přemýšlím, co víc bychom měli chtít a co víc bychom kdy mohli dostat. Dort si přece nevychutnáváme jen kvůli třešinkám.
Dokonalá organizace to vše jen podtrhla. Klaněl jsem se organizátorům každý rok, po který se na Vysočině konaly Světové poháry, letos ohýbám hřbet mnohem hlouběji. Skvělá práce.
Ano, byla to fascinace domácím mistrovstvím světa, co stojí za těmito řádkami.
Děkuji vám, našim čtenářům, za strpení, s nímž jste vyčkávali nové vydání Vela – čekali jsme s ním na novoměstskou laskominu. Přeju vám příjemné a povedené prázdniny a těším se na shledání u následného vydání opět v již řádném termínu, konkrétně 19. srpna.
Rudolf Hronza

Menu