HLAVNĚ SI VEM ČISTÝ TRENKY!

28.2.2017

Jako cyklisté, a jako koníčkáři obecně, minimálně v jedné věci našim partnerům a partnerkám významně ulehčujeme situaci. Život, nebojím se říci. Oni si to nejspíš nemyslí, kdyby četli tyto řádky, našli by deset důvodů, jimiž by jakýkoliv náznak pozitivna udusili (vyjma situace „no konečně je zase z baráku") – počínaje časem, který by mohl být stráven společně, pokračuje přes zablácené svršky a kolo zaparkované v ložnici vedle postele, to aby bylo pod opravdu dobrým dohledem nejen vaším, ale i vašeho protějšku (všimli jste si, že když vás něco hodně štve, pořád na to musíte myslet a sledovat to?), a konče u fi nanční náročnosti. „Hele, za to tvý kolo mohla bejt nová kuchyň!" Mohla, jenže kuchyň nejezdí, to dobře víme všichni. A i kdyby, v terénu moc nevydrží. (Nepřátelé nepovedených příměrů či příměrů obecně, zapomeňte prosím nyní pro chvíli na vojenskou polní, děkuji vám.)
Přes tenhle zbytečně pesimistický pohled na život ale musí naši partneři uznat, že v otázce výběru dárků k všemožným výročím a podobným příležitostem prostě svému okolí opravdu výrazně usnadňujeme situaci. Pragmatičtí blízcí zničehonic projeví zájem o společnou vyjížďku, při níž bedlivě, ale nenápadně poslouchají, co nám kde vrže, sledují, kde se nám rozlepují tretry nebo páře dres, anebo vnímají naše stesky na to, co nám zase odešlo, a pak nás „dostanou" řetězem, dresem, gripy. Nevyjedou-li s námi přímo, obvolají naše stejně postižené kamarády. Vynalézavější přispěchají s dortem s cyklistickým motivem, společným zájezdem, originálním dresem na zakázku s naším jménem, věkem či jiným, bohužel často velmi osobním, tématem. A pak jsou partneři-géniové, kteří dokáží vymyslet neuvěřitelné věci. K jednomu takovému (jedné takové) se dostanu.
Blížící se jubileum však činí génii i nás – jsme také pragmatičtí a vynalézaví, a víc než jindy. Připomínáme daňové podvodníky. Proč? Inu, sem tam si ulijeme nějakou tu korunu, pak si chceme něco pořídit, ale připadneme si sledovaní. Nechceme riskovat. Víte, jak je to s tou kuchyní… A tak ukujeme plán a zakoupíme chtěné před narozeninami, při nich dotyčnou věc vytáhneme a doma nahlásíme: „Podívej, složili se na mne kamarádi! Měl jsem slzy v očích." Z logických důvodů je ideální nejmenovat, přejít dotaz slovy: „Ty neznáš," a také nepřehánět; kolo od kamaráda za padesát tisíc k svátku je přece jen trochu čitelné.
Práce v cyklistickém časopisu má v tomto směru jasnou výhodu. Věta: „To mám na testování, za měsíc to vracím," je kouzelnou formulkou zbavující dalších dotazů. Hodně našich kamarádů pro nás takto „testuje", dokonce několik let – rozuměj bezpečně nakupuje a doma nenapadnutelně legalizuje.
Nutno zmínit, že co však je naší předností jedním směrem (partner/ka – my), ve směru opačném se stává nevýhodou (my – partner/ka). O dresech, tretrách a přehazovačkách jsme schopni vést hodinové odborné debaty a při výběru máme jasno, v říši střevíčků, kabelek či rybářských prutů, a vlastně v jakékoliv jiné říši než té naší se stáváme udivenou Alenkou. Řekněme si to na rovinu – ano, natolik býváme někdy omezení.
Zaslechl jsem za ta léta od svých kamarádů neuvěřitelné historky, vy byste jistě přidali další. Ta poslední ale překonala vše o parník. Kamarád a kolega v jedné osobě, grafik Mirek, je tento rok čtyřicetiletý. „Manželka na mě něco chystá, řekla mi jen termín, na který si nemám nic plánovat. Asi mě někam odveze, třeba na hotel…" Odvezla ho částečně, převezla totálně. Jak?
Koupila mu letenku a prodloužený víkend na Mallorce. V den D mu potají vše sbalila (s kamarádem, s nímž měl letět, po telefonu přesně konzultovala „co a kolik" – shodněji vybavené duo byste na tomto baleárském ostrově nenašli) a večer jen stručně řekla: „Jedeme. Vezmi si čistý trenky." Netušil vůbec nic, jen s ohledem na informaci o trenýrkách počal náhle být dychtivý. U kamarádova domu cosi přehodila z auta do auta, polibek na rozloučenou. „Užij si to!" Odjela.
„Proč ťukáš do navigace Mnichov?!" zeptal se kamaráda.
„Ty vole, Mirku, ty fakt nic nevíš?!"
Nevěděl. Dostala ho. Natolik, že jsem ho požádal, aby svůj příběh krátce sepsal. Najdete ho v rubrice Postřehy, pošta, komentáře. Jak s ním naložíte, je na vás. Chcete-li inspirovat své blízké, pravda zištně, dejte jim toto Velo přečíst. Nechcete-li se ocitnout v čistých trenýrkách a díky očekávání romantické hotelové noci snad i s lehkou erekcí (pánové, dámy prominou) na letišti při cestě neznámo kam, raději jej schovejte.
Rudolf Hronza
PS: Nic v prvních dvou třetinách článku uvedeného se nezakládá na osobní zkušenosti autora textu, a to ani jedním, ani druhým směrem. Neboj, miláčku, já fakt testuju…

Menu