ZKROCEN ZKUŠENOSTMI

28.2.2017

Všichni, kdo byli na veletrhu Eurobike, hovořili či psali články podobně – silný nástup elektrobiků, ty terénní, rozuměj „sportovní", samozřejmě nevyjímaje. I vzedmula se další vlna odporu vášnivých diskutérů. Už několikátá. Místo aby mne taková vlna také spláchla, pohltila, přijdu si jak na nafukovacím lehátku u břehu jihočeského rybníka, kde to s člověkem uspávajícím způsobem nenápadně pohupuje. Nejspíš je to tím, že už jsem starší kluk a leccos pamatuji. Třeba na zmíněném německém veletrhu jsem už byl pošestnácté nebo tak nějak.
Vzpomeňte si, kolik už se takových vln přehnalo přes svět horských kol nebo cyklistiku obecně. Přední odpružení (možná pamatujete to zděšení – bere energii, je těžké, složité, a tak drahé!), kotoučové brzdy (jsou drahé, těžké, a co když se něco stane venku, co když přetrhnu hadici), nášlapné pedály (to mi na kolo nesmí, nevyndám nohu, až budu potřebovat), řazení integrované do brzdových pák silničních kol, karbon, celoodpružená kola… A tak dále, a tak vůbec. Podobné situace, úplně stejný model chování cyklistického stáda – první negativní reakce, to když někdo chce měnit něco, nač jsem dlouho zvyklý, následná zvídavá chuť zkusit a finální tiše nenápadné podlehnutí. Sami dobře víte, jak to s uvedenými skupinami komponentů vypadá nyní.
Nejčastější argumenty zaznívající nyní proti terénním elektrobikům bohužel nenapadají odklon od smyslu a samotné podstaty sportu, ale směřují k jízdním vlastnostem. A jako takové znějí až příliš snadno překonatelně. Vysoká hmotnost okrádající o ovladatelnost a hravost, malý dojezd, vysoká cena. A co až za pět let bude baterie vážit polovic, bude mít dvojnásobnou kapacitu, až zeštíhlí i motor a technologicky se posune vpřed rekuperace? Až za deset let bude rozdíl mezi klasickým bikem a elektrobikem dvě kila a tisícikusová sériovost přiblíží i cenu? Že to vše zní příliš utopicky? Ale jděte – stačí se podívat zpět.
A hned pak zařaďte opačný pohled, dopředu. Prodejci ucítí zisk, nový objekt, který je schopen vytáhnout nám peníze z kapsy. Jeho prodej citelně podpoří. S nárůstem počtu uživatelů elektrokol se jistě posunou také související služby, třeba dobíjení v hospodách. Mezi vašimi kamarády se tak určitě najednou také objeví elektrobikeři, pofrčí snadno a bez velkého kompromisu rychleji než vy. Budou si užívat a vy, třeba z nedostatku času na ježdění, výlet částečně protrpíte. Až se zanedlouho byť jen část zmíněného stane skutečností, tehdy možná nyní vzdorné stádo skloní hlavu, stejně jako ji sklonilo před vidlicemi, kotoučovkami… Tiše zapomene na svou nedávnou revoltu. Jeho vyhraněné názory se snadno postaví proti němu samotnému. Samozřejmě ne ten, že „za tím elektrozvěrstvem stojí líní bohatí", ten zůstane navždy impotentní. (Vděčný argument, tihle majetní lotři!) Utopie? Kdepak. Člověk je tvor pohodlný, cesty ke komfortu si hledá stále a všude – auta, myčky, robotické vysavače, dálková ovládání…
Na mém negativním názoru na „sportovní elektrobiky" se prizmatem MTB coby sportu nic nemění (a třeba dětská verze KTM ve mně vyloženě vyvolává potřebu nadávat). Rovnou ale dodávám, že prozatím. Je mi čtyřicet, povinnosti nedovolí tolik jezdit, uvidíme, jak to se mnou bude za deset let.
Rudolf Hronza

Menu