Na konci loňského roku jsme připravili anketu a požádali vás, abyste nám pomohli s časopisem – zhodnotili naši práci, a to bod po bodu, rubriku za rubrikou, oblast za oblasti, připomínkovali, kritizovali, psali, co vám chybí, co přebývá. Nic na krátkou chvilku. I když se říká, že svět se stále zrychluje a ubývá času, téměř tisícovka z vás dokázala zastavit a věnovat nám pár minut, spíš pár desítek minut. Chci vám za to poděkovat, to především. Je to pro nás velmi důležité – ať už pro možnost reagovat na vaše potřeby a kritiku, tak pro čerstvý pohled zvenčí. Ať chceme, nebo ne, jsme do přípravy časopisu příliš ponořeni na to, abychom byli schopni dostatečného odstupu. Kritika a názory z vnějšku pomáhají.
Výsledky ankety z pochopitelných důvodů nemůžeme zveřejnit, alespoň ne všechny. Tento úvodník píšu především z potřeby říci vám, že jsme se anketě věnovali, zpracovali ji a postupně využívali a využíváme poznatků z ní. Asi jste postřehli, že například zmizely některé rubriky, případně se objevují méně často, leccos bylo doplněno, posíleno, vznikly nové seriály. Známe lépe vaše přání a jsme připraveni je zohledňovat. Potěšilo nás ale, že základ toho, jak Velo vypadá, hodnotíte kladně, že byste rozhodně nijak zásadně neměnili jeho směr.
Jeden z respondentů nám do poznámky napsal: „Sto lidí, sto chutí, nikdy nevyhovíte všem…" Těch stovek bylo několik, takže tento postřeh měl zčásti pravdu, totiž co se osobních požadavků týká. Ovšem tam, kde jsme nabídli možnosti, se odpovědi naopak jasně vyrýsovaly. Na to, zda pokračovat s Velem ve stejné podobě, nebo ji změnit, dělat více, méně nebo stejně testů, jakými se zabývat skupinami v testech, co říkáte na cestopisy atd. Sice se tedy nikdy nezavděčíme stoprocentně každému z vás, ale nyní je zase o poznání větší šance trefit se lépe do „obecných" představ vás, našich čtenářů. A byť je tisícovka zlomkem z celkového počtu čtenářů, sociologicky jde o silný vzorek. Možná to potvrzuje i fakt, že v porovnání se stejnými obdobími v jiných letech nám opět přibylo předplatitelů, tedy i nových věrných čtenářů.
Byť byly skoro na konci, vzkazů redakci bylo spousta – řada přání, pozdravů, poděkování, otázek, připomínek, ale také vzkazy kritické. Na většinu bychom rádi reagovali, nezodpovězené nezůstanou, dostaneme se k nim v některém z příštích čísel. Jednu otázku ale zařadím hned. „Rád bych se občas na přípravě časopisu sám podílel, je to možné?" Pokud je tato otázka a jí podobné myšlena vážně, určitě se ozvěte na můj mail. Vždyť třeba v tomto vydání Vela uvidíte, že nejsme uzavřeni, omezeni pouze na redaktory uvedené v tiráži. Cyklistika skýtá mnoho zážitků, s nimiž je dobré se podělit, a my jistě neobsáhneme všechny.
Jeden ze čtenářů uvedl do kolonky vzkazů tuto větu: „Jak sleduju časopis, jste parta lidí na svém místě, praví čeští bikeři, co jezdí opravdu rádi." Má pravdu. Čeští bikeři v českém časopisu, co mají rádi kolo i svou práci. Víc snad dodám jen to, že mne těší, pokud je to z článků vidět a cítit. Možná jsme v něčem omezeni možnostmi danými velikostí českého trhu, to ale na nadšení a snaze odevzdávat maximum nic nemění.
Nejjednoznačnější vzkaz v anketě ale zněl: „Děkuju, snažte se a makejte dál!"
Budeme. Baví nás to pořád stejně.
Rudolf Hronza