V časech, kdy paruka ještě stále byla považována za prvek elegance a gilotině zbýval nějaký ten rok do okamžiku vstupu na scénu dějin, označoval pojem filozof toho, kdo přemýšlí nad stavem věcí. Ještě nešlo o intelektuála tvořícího nezasvěceným obtížně srozumitelné myšlenkové konstrukce, ale zkrátka o ducha lámajícího si hlavu nad podněty okolního světa.
Leckdo tehdy filozofoval. Dnes v kontrastu s tím slyšíme zleva, zprava: tomu nerozumíte, nepleťte se do toho. Týká se to sestavování vlády, stejně jako i hospodaření v přírodě. Snaha činit věci vyhrazenými výlučně jen pro určitou sortu vyvolených – byť by se nás v důsledku i týkaly – se zdá být všudypřítomná.
Ano, nejsem lesní hospodář. Při vyjížďce ale oči zarytě nehypnotizují vzorek přední pneumatiky – vnímám prostředí kolem sebe. Současné silně větrné počasí přineslo abnormální počet vyvrácených a polámaných stromů. S železnou pravidelností se přitom polomy vyskytují především v místech, kde jsme před časem nechápavě kroutili se spolujezdci hlavou nad překvapivou mýtinou. I hodně nepozorný návštěvník lesa si prostě musí všimnout, že odkryté stromy padají dalece mezi prvními. A v hojném počtu.
Ponechme nyní stranou fakt, že na vině je nadměrné rozšíření hospodářsky využitelnějších smrků. O tom jsme si přečetli hojně v denním tisku. Je tu však ještě něco zarážejícího. Města rostou a rozpínají se. Přibývá obyvatel. Developeři myslí na naše blaho odpovídajícím počtem parkovišť, dětských hřišť či nákupních středisek. Co ale rekreace? To nám musí stačit multi-giga-omega-plexi? Proč se v příměstských lesích těží dřevo, namísto aby byly vyhrazeny odpočinku? Jistě, ani zdaleka nejde o zákonem povolené maximální hektarové holiny. Je však tak idealistické přát si tyto hvozdy z ekonomicky využitelných ploch převést v ryze rekreační a zachovat alespoň ve stávající podobě? (A to se teď v toku myšlenek nerozptylujme leckdy dost dlouho ležícími podťatými stromy anebo nepochopitelným obnažením celých svahů erozi.)
Tohle téma se mi nezdá být o rozumění, ale o zdravém rozumu a uvažování. Někdy by neškodilo, kdyby měl zase navrch – nejen proto, že nebudeme muset týdny objíždět oblíbené úseky tras a stále tu a tam zahlédneme srnky.
Tomáš Taich