Odpoledne v Praze při natáčení se štábem The Collective

28.2.2017
Jen tak bloumat<br /> <br /> „Sestřičky tam mají květiny! Jestli spadne, tak jim je pošlape!“, vzrušeně říká postarší paní doprovázející babičku. Oči má přitom upřené do výšky nějakých tří metrů, kde po úzkém osazení zdi, dělícím klášterní zahradu od Černínského paláce na pražských Hradčanech, balancuje na svém Norcu Ryan Leech, trialový virtuóz a jedna z hvězd připravovaného bikového snímku The Roam.

Obdobně jako u ostatních sportů akční rodiny, rozběhla se i u MTB naplno produkce filmů. Akce stíhá akci, běžný jezdec v roli diváka zírá do obrazovky jako u vytržení. Když se však vloni objevil titul The Collective, laťka filmových kritiků se posunula do jiných pater. Ve filmu nechybí prvotřídní akce, poetika, vytříbenost záběrů a střihu ale hrají proti zbytku nabídky jinou ligu. Představte si Nemocnici na kraji města a najednou přepnete na Vláčilův film…

Označení štábu jako The Collective není samoúčelné – pětice pracuje coby tým s nevýrazným hierarchickým členěním. Nápaditost záběrů může vysvětlovat i to, že sestava je tvořena kameramany, z nichž každý přináší osobitý pohled na věc. Přece jen nejsilnější slovo ale mají producenti Jamie Houssain a Darcy Wittenburg – v akci potom práce vypadá tak, že Darcy s Jamiem sice vybírají lokality a zhruba i záběry, obě kamery ale řídí sami další členové party. „Své představy do finální podoby ale vnášejí i jezdci – proto i oni jsou v širším slova smyslu členy Kolektivu. Exemplárním příkladem je právě Ryan, který si většinu akcí zvolí sám: jde po městě a řekne: „Hele, tohle by šlo…“, upřesňuje vývojový proces Jamie. Svůj podíl na celkovém vyznění snímku jistě nese i fakt, že kreativním rádcem a partnerem The Collective je špičkový fotograf Sterling Lorence.

Potloukat se po Praze
Již záhy poté, co byl The Collective oceněn jako nejlepší film roku 2004 v prestižní anketě amerického časopisu Bike, se spekulovalo, zda tým napodobí jiné MTB videosérie a přijde s pokračováním. Dohady pohřbily informace, že parta od Vánoc 2004 natáčí snímek The Roam. Jedná se o anglický výraz pro bezcílné procházení se, courání. Jednou z destinací se vedle Mekky freeridingu, kanadského Whistleru, ale třeba i exotického Maroka, stala stověžatá Praha. „Praha je kouzelné a velmi fotogenické město. Tenhle její potenciál jsem objevil při dřívější návštěvě. Chceme rozhodně zachytit atmosféru a starobylost tohohle místa,“ dodává na vysvětlenou Jamie. A nešlo jen o Prahu coby kulisu za velkou bikovou akcí anebo nepopiratelnou krásu zapadajícího slunce, koupajícího se ve Vltavě a schovávajícího se za potemnělé stavby domů z časů, kdy na půdu Ameriky noha bílého muže ještě nevkročila. Hluboké stopy genia loci byly patrné i z postřehů týmu z nočních vycházek uličkami starého města s duchem Franze Kafky a bylinkovou vůní absinthu, múzy básníků.

„Není to špatné, Ryane, ale sjedem to ještě šestkrát…“
The Collective přijeli do Prahy natočit několikaminutový Leechův segment. Celková stopáž, nepočítáme-li rafinovaně maskované filmování místních krasavic, přitom čítá dobře přes 10 hodin… V oněch pěti dnech metropole nabídla filmařům snové počasí babího léta. Letenky přitom byly zamluveny dlouho dopředu: „Nezbylo, než doufat, že to vyjde. Každý den jsme zaříkávali oblohu… Jedinkrát nebylo škaredě, slunce svítilo od rána do západu, paráda,“ libuje si Darcy.
Nabídka zúčastnit se natáčení se týkala finálních prací, kdy se točily de facto ilustrační scény spojující jednotlivé akční sekce. Pochopitelně, tým chce být při práci nerušen, mít jistou intimitu. A tak jsme se o nejnapínavějších scénách dozvěděli až v přítmí pizzerie, když hoši sborovým „PIVO!“ vítali číšníka s platem půllitrů zlatavého moku s parádní čepicí. Ryan je, jak již bylo vzpomenuto, hodně kreativní – vždyť si sám produkoval již druhé video. A také protože nejlépe sám zná, jaké jsou jeho možnosti, většinu překážek si vybírá sám, aby na nich manifestoval své umění. Skutečně: jeho první video se jmenuje Manifest, čímž je míněno deklarované eliminování všech vyrovnávacích poskoků. Zkrátka a dobře, jedním pohybem či skokem přímo navazujícím na druhý Ryan vnáší do trialu plynulost a eleganci dosud nevídanou.
V pražské části Roamu se tak můžeme těšit na Leechův seskok s otočkou a přistáním na kolejnici anebo konečnou podobou sekce, kterou nanečisto zdolal bezchybně a poté podle členů štábu snad pětkrát za sebou při seskoku prorazil duši, až již tým přestával věřit v úspěšné zachycení na pásek a snad si cosi myslel o tajemných kletbách města Faustova a Golemova…

Bez vize je film jen shlukem hýbajících se obrázků
Ale zpět k tomu, co jsme viděli na vlastní oči. Při zpětné projekci The Collective si divák uvědomí, jak je tento film promyšleně vystavěn. A přítomnost na točení Roamu to jen potvrzuje. Snímek rozhodně nevzniká v podstatě náhodou, stylem „někde zastavíme a něco natočíme“. Jamie s Darcym křižují město a očima rentgenují lokality, poměrně konkrétně vědí, co chtějí, jak má záběr a vyznění celé sekce vypadat. Jakoby už snad měli film v hlavě sestříhaný.
Scény propojující akční výkony mají přinést portrét nejen jezdce, ale zabrat i maximum města, a tak byla do snímání Ryana v podhradí či na Mánesově mostě zapojena i dodávka. Jednou kameraman sedí v nákladním prostoru, jindy je maximálně vykloněn z okna. Při opakování záběrů houstnoucí doprava a často jednosměrný provoz působí v opozici vůči rapidně klesajícímu slunci, a tak nad významem některých značek a předpisů přimhuřujeme oko. Toho času člen realizačního týmu Collective na postu řidiče a průvodce, fotograf Jan Němec, k autofilmování podotýká: „Tolik přestupků jsem za jediný den ještě nikdy nestihl!“ Městský strážník u Strahovského kláštera je však po vysvětlení našich záměrů vstřícný a ukazuje, že dobrá vůle může jít ruku v ruce s uniformou. To postarší gentleman má o poznání méně pochopení pro trialové umění a byl by Ryana při úplně závěrečných pózách pro objektiv fotografa hnal z kašny na Hradčanském náměstí snad i deštníkem.

Život jde dál
Tým Collectiv je spokojený. Materiálu je dost, bude z čeho vybírat. Ještě poslední záběr slunce opouštějícího oblohu, jen tak bez jezdce, ilustračně. Večer zabalit a ráno na letiště. Ryan letí zpátky do Vancouveru, zatímco filmaři pokračují svou odyseu do Maroka, aby se tu setkali s bikovými filmovými celebritami Thomasem Vanderhamem, Andrewem Shandrem a Mattem Hunterem. Přes zimu se pak bude stříhat a na jaře by film měl přijít do distribuce. Naše pozornost pochopitelně již nyní směřuje zaujatě především k jeho jedné určité části.

Tomáš Taich
Foto: Jan Němec (MTBS) a autor

Menu