Hruška na dvě jabka

28.2.2017
Jedna z prvních zkušeností, s níž se střetne každý cyklista-nováček ve skutečném profesionálním světě, souvisí s tělesnou hmotností. "Musíš zhubnout," znějí obvykle slova šéfa stáje. A je úplně jedno, že dotyčný vzhledem k zastoupení svého tělesného tuku o nějakém shazování vůbec neuvažuje. Přitom většinou nejde o pouhá deka, ale celé kilogramy. "Když jsem ještě závodil ve Wüstenrotu, měl jsem nejnižší závodní váhu 66 kilogramů, teď mám 62 a do tří čtyř let bych se chtěl dostat na 58. Teď už to půjde pomalu, tak kilo za rok," přibližuje Jan Hruška profesionální útrapy. Pro srovnání, Hruška měří 175 cm a váží 62 kg, vítěz Gira Simoni má 58 kg při výšce 167 cm. Kde chce tedy český silničář ještě shazovat?

Doslova legendy se vyprávějí o tom, že už loni ve Vitaliciu absolvoval dvěstěkilometrové tréninky jen na dvě jabka a vodu. V přípravném období to zažíval i letos, i když dril jeho loňského zaměstnavatele již v Once pominul. To každé ráno v sedm zaklepal někdo z vedení na dveře s váhou v podpaží. Po zvážení následovala instrukce, co dotyčný bude ten den jíst. Většinou nic moc.

Stačí laický pohled, aby bylo jasné, že jet dvoustovku s takovým přídělem si nemůže dovolit kdekdo. Nedalo nám to a zeptali jsme se na podrobnosti odborníků.

“Redukce hmotnosti s sebou nese nejen snížení procenta tělesného tuku, ale i svalové hmoty,” upozorňuje spolupracovnice redakce, dietoložka PaeDr. Renáta Dlouhá. “Je jasné, že trénink je vyčerpávající, ale je třeba vidět stravu během celého dne, zda je energetická bilance vyrovnaná a jak je to s dusíkem (bílkovinami obecně) a svalovou hmotou. Pokud závodník Hruška skutečně absolvoval takové tréninky jen na vodu a jablka, je to velmi drastické. Organizmus se však dovede přizpůsobit a asi i metabolismus tuků je v takovém případě upřednostňován, ale je sporné, do jaké míry. Může dojít i k poškození svalů a je otázkou regenerace svalů a svalového glykogenu, jak se s tím dokáží vypořádat. Obecně z fyziologického hlediska organizmus nejprve “pracuje” na cukry, pak částečně na bílkoviny (ty, z kterých je možno cukry udělat) a na tuky. Záleží na tom, zda je závodník pod kontrolou a jsou-li prováděna biochemická vyšetření. Já bych si osobně netroufla naordinovat takovýto typ zátěže (alespoň ne bez kontroly a některých suplementů). Divím se také, že jezdil jen na vodu. Je zde riziko hyponatremie (může vést až ke komatu!). Nevím v jakém ročním období to bylo, jen doufám, že v zimě, že nebylo takové teplo a on sám se moc nepotí. A co by se při takovém tréninku stalo s hobby cyklistou? To si ani nedovedu představit, nebo spíš nechci. Prostě by skončil hned po dvou hodinách, ne-li dříve.”

Další z autorů Vela Libor Matějka se na tuto problematiku dívá z trenérského hlediska: “Snížení tělesné hmotnosti je ideálním prostředkem ke zlepšení výkonnosti. Ovšem chtít od českého závodníka pohybujícího se v českém prostředí, který má z laboratorního vyšetření podíl tuku třeba 3% a celkovou hmotnost 70 kg, aby zhubnul o 7 kg, bude vás mít za blázna. Vždyť tři procenta ze 70 kg jsou 2,1 kg, tak kde má shazovat? U profesionálů ze světové špičky je to ovšem obvyklé. Procento tuku už ani klesat nebude, ale bude se snižovat objem svalů na těle, především na rukou, zádech, mezižeberních svalech, ale také částečně na nohách. Pozitivní vliv na výkonnost dobře trénovaných jedinců je však jednoznačný – snížení váhy o 10% vede ke zvýšení maximální spotřeby kyslíku o stejných 10%. Předpokladem je však pečlivé sledování závodníka, pochopitelně jeho motivace a prostředí, v němž se pohybuje. Může však dojít i k nemoci z povolání, která se objevuje u manekýnek – mentální anorexie, na níž se již někteří cyklisté léčili.”

A tak jedna dobrá rada na závěr: nikdo z nás není Hruška, a tak na ta dvě jabka radši rychle zapomeňte.

(kh)
Foto: Lubomír Severin

Menu