Muka výběru

28.2.2017
Katalogový přehled produktů jednoho typu, což jsou v tomto případě kola a jejich příslušenství, pomáhá potenciálnímu kupujícímu lépe se orientovat v nabídce. Na jedné straně mu servíruje širší a bohatší menu, ale jak říká okřídlené rčení: "Nejhorší je možnost výběru". Znáte to, ta muka, když se nemůžete rozhodnout, zda raději bifteček, pstroužka nebo kuřátko, nebo snad palačinku se zmrzlinkou? U kol je to ještě horší, kromě toho, že jsou nepoměrně dražší než lahodná krmě, většinou si nekupujeme víc než jedno dvě kola najednou.

Obsažný přehled kol zamotává hlavu zákazníkovi ještě víc. Osvobozující však může být jistota, že uvnitř tohoto katalogu TO SVÉ KOLO máte. Máte šanci jej tam najít a je na vás, zda při rozplétání klubka svých tužeb, potřeb, schopností a možností začnete tahat za správný konec. Samozřejmě, můžete obrazit supermarkety a vybrat to nejlevnější, nebo se můžete nechat přesvědčit bývalým zelinářem, dnes prodávajícím kola (zítra třeba tvárnice…), že to jediné červené z “bohaté” nabídky deseti zaprášených kol je to zaručeně pravé pro vás. Pokud vám alespoň něco málo říká tvrzení: “Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci”, docela určitě si na něj vzpomenete, až na takovém kole začnete jezdit. A není to o tom, vyhodit za kolo zbytečně hodně peněz, ale o tom, vybrat kolo co nejpřesněji odpovídající právě vám.

Obchodníci říkají, že nejhorší zákazník je ten, který neví, co chce. Chce se nechat poučit a zároveň se obává, že bude někam vmanipulován. Takový často lpí na zbytečnostech a opomíjí podstatné rady, a tak většina prodavačů rezignuje a ctí heslo “Náš zákazník, náš pán”. V tomto případě bohužel! Naslouchejte prodavači, nechte jej mluvit, povídejte si s ním, nechte se vést. Pokud budete mít pocit, že si během krátké doby protiřečí, jděte jinam. Bude-li vás skálopevně přesvědčovat o své pravdě, přijměte jej za zkušenějšího. I když s ním nemusíte souhlasit, nejspíš to s vámi myslí dobře. VYBERTE SPRÁVNOU PRODEJNU. Ta vašemu bydlišti nejbližší nemusí být nejodbornější, ta nejlevnější jakbysmet. Nechte si poradit od známých, od lidí, kteří kolo kupovali, dejte na reference a jděte “na jisto”. V adresáři tohoto časopisu naleznete mnoho desítek odborných cyklistických prodejen a servisů, mezi nimi určitě je ten, který vám bude nejlíp vyhovovat.

Výběr prodejny je na koupi kola to úplně nejjednoddušší, co si však počít mezi změtí trubek, kovových součástek a nic neříkajících názvů? Předně je třeba říci, že není důležité, jaké kolo CHCI koupit. To by mohly být vyhozené peníze, ať už proto, že materiál podlehl příliš velkému jezdeckému náporu, nebo proto, že rezne v koutě nevyužit. Důležité je odpovědět si na několik základních otázek:

KDE budu na kole jezdit? Zpevněná cesta, převážně silnice, jen silnice, extrémní terén, pouze sjezd od horní stanice lanovky, po sídlišti…

S KÝM budu jezdit? (Málo koho právě tato otázka napadne, ale je nesmírně důležitá.) S dětmi (vždy, převážně, výjimečně…), s obézní manželkou, se sportovně založenou přítelkyní (nebo naopak), s partou turistů, s výkonnými sportovci, sám….Mít naprosto odlišné kolo než “parta” může být velmi limitující.

JAK HODNĚ budu jezdit? Denně, dvakrát denně (do práce za všech okolností a počasí…), o víkendech, o prázdninách, jen letošní dovolenou…

JAK budu na kole jezdit? Bez slitování – na hraně, závodně, rekreačně, šetrně, pomalu, s veškerou technickou péčí a údržbou…

JAK UMÍM na kole jezdit? Bravurně, uspokojivě, jistě, stěží udržím rovnováhu, na horském jsem ještě neseděl, terén je nad mé síly… Dobrá technika vás pustí za hranice vašich možností, procitnutí bývá o to překvapující. Pravidlo platí tak trochu obráceně, než by se zdálo. Odpružená vidlice neulehčí držení rovnováhy a necítíte-li těžiště a přilnavost pneumatik, je větší zdvih zadního pružení doslova nebezpečný.

ZA KOLIK mohu kolo pořídit? Zde se nehodí výčet možností, zvažování by mělo být adekvátní ekonomické situaci rodiny či jedince. Hodnota kola by měla být úměrná času, který ve svém denním (týdenním, měsíčním…) programu jízdě na kole věnujeme a poměru tohoto času k příjmu. Vydělávám hodně a na kole jezdím jen o prázdninách – levné kolo za

10 000 Kč (desetinu měsíčního příjmu…), jsem na hranici životního minima a na kole jezdím úplně všude – spolehlivé kolo za 25 000 Kč (trojnásobek měsíčního příjmu). Při pohledu na střechy automobilů u nás a ve vyspělé kapitalistické cizině je zřejmý hlavní rozpor. Lidé v záplatovaných škodovkách převážejí celoodpružené fully za stovky tisíc, které pro ně znamenají veškerý majetek a středobod světa (špatně) a japíci v jeepech převážejí bezejmenné “sekačky” ze supermarketu (taky špatně). Tedy u nás. “Venku” má většina lidí kolo v hodnotě odpovídající ceně vozu, domu, výši příjmu (bezesporu správně). Drahé auto – drahé kolo, jinak to nejde.

Typologii kol tentokrát nepojmeme slovníkovým způsobem, ale trochu z nadhledu, skoro se chce říci “filozoficky”. Jistě se kola dají členit na silniční, dětská, bikrosová, freestylová, horská, horská s předním odpružením, celoodpružená kola, sjezdová kola, městská kola, trekkingy, crossy a tak dál. To celé rozškatulkováno podle cen a má z toho pejsek s kočičkou pěkný dort. Samozřejmě, že silniční kolo je určeno jen na silnici a pro hrátky na skejtovém plácku na sídlišti je nejvhodnější freestylové kolo. Pravda je také, že horská kola se ve střední třídě už skoro nedělají bez odpružené vidlice a že jízda s velkými zdvihy po rovině otráví. Zajímavé je sledovat a uvědomit si vývoj, k čemuž jsme si vzali na pomoc obchodníka Roberta Štěrbu. Ještě v roce 1996 (což je před neuvěřitelně krátkými čtyřmi roky!) zařadila značka Author do svého katalogu jedno jediné TREKKINGOVÉ KOLO na zkoušku a množství prodávaných kol s vybavením podobným horským kolům, avšak na velkých kolech o rozměru 28″, bylo zanedbatelné. Dnes je na mnoha místech poměr opačný, Robert Štěrba kupříkladu prodává 70% všech kol crossových (nové označení pro lehké trekkingy bez vybavení blatníky, světly apod.), jen 20% kol horských a neměnných 10% kol speciálních.

Velmi často si člověk, který si svědomitě položí výše uvedené otázky, odpoví jedním slovem – CROSS. Vždyť dovolenou většinou tráví rodina pohromadě, na horách vedou značené cesty v drtivě většině případů po zpevněných a asfaltových stezkách, většinu času z vyjížďky zabere doprava do terénu (po silnici) a značené trasy jsou zřídkakdy extrémně náročné. Pokud 2 – 5% z vyjížďky vede těžkým terénem, kdy by se osvědčilo horské kolo, je to často moc. Jede člověk na kole kvůli oněm dvěma procentům nebo pro dobrý pocit a kondici? U horského kola je třeba mít na paměti jeho původ, který je ve sportu a největší vzestup dokonce v profesionálním sportu. Sebelevnější bike má tedy poměrně sportovní (méně pohodlný) posed a jediným argumentem proti crossům bývá: “MTB má širší gumy, líp udržím rovnováhu…”. Průměrný věk populace se zvyšuje, začíná sportovat stále více žen a také dochází k prolínání ortodoxních silničářů s ortodoxními bikery. Tak byly dvě skupiny obhájců čistokrevnosti kol dříve rozděleny. Dnes již silničáři objevili kouzlo jízdy v terénu a bikeři kouzlo rychlosti, lehkosti a svištícího větru na silnici. Cross to nabízí takříkajíc “dva v jednom”.

SILNIČNÍ KOLO je úzce vymezeno možnostmi – silnicí. V Evropě byl avizován návrat k silniční cyklistice, ale pravda je, že na těchto kolech není kde jezdit. Problém sportovní jízdy na kolech neřeší ani cyklostezky, které jsou určeny spíše jako dopravní tepny s omezenou rychlostí jízdy. U nás se zatím vzedmula vlna zájmu původních bikerů o silniční kola, ale dlouhodobý návrat rozhodně nelze očekávat. Každopádně silniční kolo má své místo v nabídce a opouštět jej bude jen velice pomalu. Chcete-li jezdit po silnici, naložte kolo do auta a odjeďte dvacet kilometrů za město. Stojí to však za to.

HORSKÉ KOLO se, až na to do deseti tisíc korun, skoro neprodává bez odpružené vidlice. Je to standard, stejně tak jako je běžná vidlice a odpružená sedlovka u crossů. Otázka odpružení je otázkou peněz, vidlice ubírá na vybavení dvě “výkonnostní” řady a přidává kilogramy, přináší pohodlí a bezpečnost. Pro většinu zákazníků nemá cenu šplhat po komponentových sadách nahoru, v naprosté většině se totiž cyklista vůbec nedostane na životnost Alivia. Mnohem moudřejší je investovat ušetřenou částku do vybavení a zpříjemnit si posezení (kraťasy), pocit bezpečí (přilba, brýle) nebo celkový komfort (oblečení, boty).

CELOODPRUŽENÉ HORSKÉ KOLO bylo ještě před pěti lety průšvihem pro nadšence, kteří neměli dost prostředků. Fully do dvaceti tisíc bývaly skoro nebezpečné a nefunkční. Kdo se chtěl svézt, musel investovat i 40 000 a víc. Dnes jsou v nabídce některých značek nádherné a funkční stroje na dobrém rámu za 15 – 20 tisíc korun, které pak lze v případě potřeby komponentově vylepšovat. Komfort celoodpruženého kola už nemusí být symbolem snobismu. Při koupi odpruženého kola je třeba se smířit s tím, že zadní odpružení je na překážku při šlapání. Čím levnější kolo je, tím více zadní pružení překáží. Stranou pak ponechme speciální a špičkové stroje, například sjezdové. Je nutné si uvědomit, že odpružené kolo je poměrně složitý mechanismus a vyžaduje odbornější, a tedy i dražší servisní zásahy a pravidelnou a náročnější údržbu. Prodraží se nejen koupě takového kola, ale také jeho provoz.

V případě, že si odpovíte kladně na otázku, zda full je to pravé, vplíží se další, neméně neodbytná: Jaký zdvih? To už je ale na odbornější stať, stejně tak jako téma stále více prodávaných malých kol (flatland, freeride, BMX), okrajových tandemů nebo netradičních šlapohybů.

Hodně štěstí při výběru kola! Dejte si s tím práci. Vybrat správně se vám vyplatí a vrátí ve fantastických zážitcích při jízdě.

(red)

Menu