Ostrov Ugljan na severu a Pašman na jihu jsou vlastně jedna velká nudlička, která má od začátku do konce kolem padesáti kilometrů. Ale když si projedete různými městečky, vesničkami, uděláte odbočky, můžete tu bez problémů najezdit i mnohokrát víc. Na rozdíl od Dugiho otoku, který má také podlouhlý tvar a jejž jsme vám představili loni v Dovolené na kole, je hlavně Pašman o dost širší, a tím pádem se nabízí mnoho variant k jízdě na kole. Hlavní silnice vede podél východního pobřeží, které je také více osídleno. To západní je pak panenské a uprostřed ostrova se nachází makadamová cesta, která různě klesá a stoupá a táhne se v délce 25 km. Lze také udělat mnoho odboček, tu ke kostelu, tu k pláži či zátoce. Je tady spousta možností k průzkumu. 
Oba ostrovy jsou spojené mostem. Mezi nimi je průplav s názvem Mali Ždrelac, jenž tvoří pro výletní lodě, pravidelné linky i jachty důležitou plavební cestu ze Zadaru na ostrovy zadarské oblasti, do národního parku Kornati a jižní části ostrova Dugi otok. Původně zde byla ale mělčina, až v 90. letech 19. století tu byl prokopán malý průplav, který se dal dokonce i přeskočit. Ten byl v 70. letech 20. století rozšířen, prohlouben a překlenut vysokým, zdaleka viditelným mostem, pod kterým mohou proplouvat lodě vysoké až 16 m.
Zelenější a klidnější Pašman 
Pašman byl osídlen Ilyry již v prvním tisíciletí př. n. l. Svědčí o tom nálezy opevněných sídlišť. Ilyry pak vystřídali Římané. Potom ostrov patřil biogradské a zadarské církevní hierarchii. V následujících stoletích ani Pašman neunikl expanzi Benátek.
Vnitrozemí ostrova je kopcovité, nejvyšší výšky dosahuje Pašman vrchem Bokolj (272 m).
Téměř až na jeho vrchol lze dojet i na kole. Naším cílem se ale stal jeho menší bratříček M. Bokolj, na jehož vrcholku je pěkný kostelík. Dojeli jsme k němu po stezce s názvem Panoramski put, který vede skrz celý ostrov. Na tento put se odbočí asi pět set metrů za mostem přes úžinu doprava. Nejprve se jede pěkně po asfaltce, která se následně mění na makadam. Pobřežní cesta přechází v úbočí nad mořem, pak stoupá (místy brutálně), později se z ní stává krásná hřebenovka. 
Pokud sem vyrazíte na jaře, všechno tu kvete. My jsme tady potkali místního chlapíka, který sbíral bylinky – levanduli, šafrán a další, kterých tu roste v makchii opravdu hodně. Až na vrchol M. Bokolju nelze vyjet na kole, ale dole je brána ke vstupu na křížovou cestu, kde jsme zamkli kola a po romantické stezce, která stoupá strmě vzhůru, jsme vyšli až nahoru. Výhled odsud je opravdu nádherný. Přehlídnete až na ostrov Ugljan, ale také na pobřeží zadarské či na opuštěné strmé jihozápadní zátoky samotného ostrova. Přístupné zde byly i dva zvony, my jsme se ale zazvonit neodvážili, abychom nezpůsobili nějakou paniku. Předpokládali jsme, že stále slouží jak náboženskému, tak informačnímu, varujícímu účelu, v případě požáru nebo jiného nebezpečí. Z M. Bokolju jsme pokračovali dále středem ostrova po stezce Panoramski put. Cesta se různě zlepšuje i zhoršuje. Každopádně těch 25 km není zadarmo. Za kopcem Straža jsme pak sjeli do Tkonu. Tady doporučujeme se občerstvit třeba v konobě Arkada přímo naproti trajektu. Na cestě mezi Tkonem a osadou Kraj jsme se zajeli podívat ještě ke klášteru, který má co dělat i s naší historií a to i s letošním výročím nejvýznamnějšího českého panovníka. Benediktinský klášter sv. Kosmy a Damiána se nachází na kopci Ćokovac, a když byl ve 14. století zničen, odešli mniši s Karlem IV. do Prahy při jeho návratu z Říma, kde byl korunován papežem na císaře svaté říše římsko-německé. Tito mniši pak v Praze založili známý klášter Emauzy. Mniši-hlaholáši tady potom sloužili bohoslužby staroslověnským jazykem. Karel IV. přišel do styku s hlaholskou kulturou při svém dobrodružném pobytu v městečku Senj. Klášter Ćokovac byl ale postaven už v roce 1059 na základech raně byzantské pevnosti a starokřesťanského kostela. Ke klášteru je to celkem do prudkého, ale krátkého kopce. Výhled na protilehlý Biograd na Moru, který však částečně zastiňují vzrostlé stromy, námahu vynahradí. 
Po cestě zpátky jsme se osvěžili na severní straně na písečné pláži. Od osady Ugrinić až po město Tkon je tu dokonce sedm písčitých zátok v délce 3 km. Veřejné pláže se nazývají Vruljica, Južnja a pláž Ugrinić. Pokud jste příznivci naturismu, pak je asi dva kilometry od Tkonu v zátoce Sovinje také kemp tohoto druhu.
Celý článek najdete v tištěné verzi nebo na www.alza.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace