Všímám si neobyčejného nárůstu obliby běhání. Zaznamenal jsem také vlnu chození naboso a přiznávám, i já jsem mu propadl a takzvané bosé boty dnes patří k mému nejčastějšímu obutí, ať jdu kamkoliv. Hezké to není, ale cítím se dobře a pomaleji se unavím. Vím, že homo sapiens sapiens byl stvořen k běhu. Ano, nikoliv k chůzi, ale k běhu, především pak morfologicky – vyvinuté hýžďové svaly, zkrácené prsty na nohou. Z pohledu metabolismu, produkce stresových hormonů a podobně, už to tak jasné není, tam postačuje jakýkoliv pohyb. Slyšel jsem, že lidé více chodí proto, že tím zpomalí šílený běh vlastního života, chodí proto, že se na kole bojí, nebo proto, že jim kdosi už několik kol ukradl a oni na to už nemají nervy, nebo proto, že je nebaví stále něco převážet a skladovat. Boty jim stačí.
Vnímám také zkušenosti ze Spojených států, které říkají, že na ohromné oblibě běhání vyrostla nová vlna zájmu o cyklistiku. „Připravte se na to do tří let (to je asi takový čas, o který je vše za oceánem dříve a rychleji), připravte se na to, že lidé budou chtít jezdit na kolech ještě více než kdy předtím," říká fyzioterapeut z institutu v coloradském Boulderu Dr. Andy Pruitt. „Lidé si běh zamilovali. Je to snadné a levné, koupíte boty – a vyběhnete. Spousta lidí si ale běháním zničila kolena nebo kotníky, trpí bolestmi hlavy, má potíže s úpony nebo chodidly. Co teď? Stali se na pohybu závislými, zhubli, začali řešit stravu, jsou v kondici. A vše bylo tak snadné. Jediná jejich šance je jezdit na kole. Proto se dnes v USA objevuje tolik lidí, kteří chtějí o kole vědět více, chtějí znát možná rizika a předcházet jim. Chtějí mít kola správného typu a velikosti a mít je správně nastavená. Chtějí předejít dalšímu možnému zklamání a poškození zdraví dalším zamilovaným pohybem," říká Dr. Pruitt. A není důvod mu nevěřit.
Ano, byli jsme stvořeni k běhu, kdysi, před 200 000 lety. To jsme ale běhali, lovili, válčili, migrovali, utíkali, manuálně pracovali. Měli jsme krásně posílené svalstvo, protažené achilovky, aktivní nervosvalovou koordinaci a bohatou senzorickou komunikaci mezi mozkem a chodidlem. Pak jsme obuli boty a sedli si do židlí, za stoly a do křesel. Běh je pro současného člověk skutečně často velmi rizikový. Tím, že začneme běhat, to nezachráníme. Co ten zbylý čas? Budeme dále sedět. Nebo ne?
Naštěstí je tu kolo, naší civilizaci blízké a k současnému stavu našeho tělesného aparátu šetrné. Nepřenáší otřesy, šetří klouby, dává život našemu srdci a metabolismu. A to potřebujeme především. Stáří organismu určuje stáří oběhového aparátu. Jízda na kole umožňuje lokomoci – dopravíme se, umožňuje poznávání většího území, vstřebávání více vjemů. Skvělé je snoubení jednoduché techniky a lidského motoru, lidské síly. Skvělá je rychlost a vítr ve vlasech… Jsem neustále překvapován, kolik lidí tohle všechno ví a kdo všechno tráví svou dovolenou na kole nebo na kole jezdí pro radost a zábavu. Kolo je skvělé. Neříkám, že běhání ne. Mnohem raději ale ujedu 40 km, než bych uběhl nebo ušel deset. Myslím, že v okruhu deseti kilometrů už všechno znám. Chci dál.
Jak já vám všem, kdo jezdíte na kole, rozumím!