Někdy si říkám, kolik je na planetě míst, kde jsem ještě nikdy nebyl! A kolik jich je v České republice! A kolik za městem, kde bydlím a cestou do města, kde pracuji! O kolika nádherných místech čtu a dozvídám se z médií a od přátel. Vím, že ani zlomek z toho nikdy nezvládnu navštívit a poznat. A na druhou stranu někdy vyjíždím stále stejným směrem, na svá takzvaně oblíbená místa a po svých oblíbených okruzích. Ano, je to tak, rád vyjíždím i z domova nebo z práce, rád dojíždím na kole do práce nebo za schůzkami a návštěvami. Na takové cestě nemám žádný poznávací cíl, čímž možná popírám definici turistiky jako takové, mám rád samotnou jízdu. Jsou ale lidé, kteří by z domova na kole nikdy nevyrazili, ale když se utrhnou na víkend nebo na dovolenou, jsou skutečně jako utržení – ze řetězu, najedou spoustu kilometrů, stráví na kole celé hodiny, ale za humny to neznají. Já mám rád jízdu jako takovou, nevadí mi „hoblovat" cesty, které dokonale znám.
Poznávat a objíždět místa nová a vzdálená, to chce čas a peníze. Já objevil zcela nový způsob poznávání a je zcela vedlejší, že to bylo na Mallorce, kde jsem byl už mockrát. Přenesl jsem ho domů, za barák. Je to prosté – stačí jet v opačném směru.
Uvědomil jsem si, že nemám jen svá oblíbená místa, ale také směr, kterým z domova vyrážím. Většinou asi točím doleva jako na každém správném oválu. Kamarád ale točí na opačnou stranu, a když jedu s ním podle něj, je to pro mě často nové. Některé své trasy si vzít nenechám, to když v horoucím letním parnu vedou hlubokým lesem ve stínu nebo naopak za krátkých zimních dnů končí dlouhým úsekem po cyklostezce, a já se nemusím bát aut za snížené viditelnosti a tmy. Pokud ale stejně silný argument neexistuje, zkouším točit na opačnou stranu, než jsem bez nejmenších důvodů zvyklý. A žasnu. Tam, kde jsem jezdíval z kopce a soustředil se na brzdy a zatáčky ve velké rychlosti, najednou šlapu pomalu opačným směrem, rozhlížím se a podivuji, jak je tam krásně. Výhledy do kraje vidím z naprosto jiného úhlu a všímám si jiných věcí. Objevil jsem jiný svět a neřekl bych, že to je jeho odvrácená strana, rub nebo druhá tvář. Je to tentýž svět, viděný z jiného pohledu, což dalo mému ježdění kousek za barákem úplně nový rozměr a náboj. Baví mě to.
Když jsem nad tím přemýšlel a snažil se ono poznání pojmenovat, došlo mi, že neméně zajímavý je pohled na tytéž věci, místa, lidi, situace i mimo kolo. Prostě se je teď jen někdy snažím vidět z jiného pohledu, třeba i z pohledu člověka, s nímž nesouhlasím nebo jsem ve při. To byste neřekli, jak potom vypadají jinak, než když člověk pořád melduje to své.
Přeji i vám hodně poznání a pochopení na kole i mimo něj.