Francké Švýcarsko, německy Fränkische Schweiz, je krasová vrchovina a populární turistický region v Horních Francích v Bavorsku. Rozkládá se v trojúhelníku mezi řekami Pegnitz na východě, Regnitz na západě a řekou Mohan na severu. Krajina, dosahující výšky až 600 metrů nad mořem, leží v severní části pohoří Francká Alba, Fränkische Alb nebo také Fränkischer Jura ‒ Francký Jura. Je to severovýchodní část Švábsko-francké stupňoviny v Německu. Území je chráněno jako součást přírodního parku Francké Švýcarsko.
Do tzv. Frankenjury (termín se takto ustálil mez českými lezci) jsme jezdili především lézt, neboť je to jedna z předních ryze sportovních lezeckých oblastí světa. Díky své poloze blízko Česka je mezi našimi lezci velmi oblíbená. Mnohokrát jsme sem s přáteli zavítali na prodloužený víkend. Ale pokaždé, když jsme odjížděli, nás mrzelo, že známe jen cestu do skal a pak pár vápencových stěn. Nikdy nebyl čas na prozkoumání tohoto kraje ve větším kontextu. Přitom občas někdo z naší posádky byl nelezec, ale měl kolo, a vždy se vracel z projížďky velmi nadšený a se zjištěním, jak malebná krajina ve Frankenjuře je. A tak od nápadu přibrat k lezeckému vybavení i kolo byl jen krůček. Vloni v létě jsme se sem vydali na celých devět dní.
První turisté sem přijížděli již počátkem 19. století, je to jeden z nejstarších turistických regionů v Německu. O tom svědčí také neuvěřitelně, někdy až příliš, nahuštěná síť značených turistických cest. Kolečka plná, prázdná, křížky, ležaté čárky, kosočtverce, trojúhelníky, a to všechno ještě v mnoha barevných kombinacích. K tomu se přidává ještě značení tematických a poutních tras. Takhle šíleně zahuštěnou síť tras jsme opravdu ještě nikde nikdy nepotkali. Je to dáno tím, že je zde krajina hodně členitá, hodně obydlená a ke každé vísce, vsi, osadě vede mnoho silniček, polních i lesních cest. Ne všechny tyto cesty jsou však vhodné k jízdě na kole. Bohužel, i když je tu přeznačeno, pro cyklisty tu takové ty klasické německé bezprovozní asfaltové cyklostezky nehledejte. Jsou tu značené dálkové cyklotrasy, ty však většinou vedou po místních málo frekventovaných silničkách. Ale pro ty, kteří se rádi projedou po technicky nenáročných lesních a polních cestách (avšak najdete tu i ty náročné), je to nádherný region. A rozhodně je za čím jezdit. 
Jeskyně, kam se podíváš
Největší atrakcí tohoto regionu je značné množství přístupných jeskyní. Právě za jeskyněmi sem první turisté přijížděli. Krasová vrchovina jich skrývá více než tisíc, z nichž nejznámější je zpřístupněná Teufelshöhle, tzv. Čertova jeskyně blízko Pottensteinu. Pottenstein jsme si také zvolili za východisko výletů na kole. I když jsme se ubytovali v apartmánu, navštívili jsme také tři kempy, které vám můžeme určitě doporučit a s nimiž máme zkušenosti z předchozích lezeckých výprav (viz infoblok). Kromě osvícených nádherných sálů s krápníkovou výzdobou najdete v Teufelshöhle i kostru jeskynního medvěda, tzv. Ursus Späleus, a také expozici strojů používaných při dobývání této jeskyně. My bychom ale rádi navrhli k návštěvě spíše Sophiinu jeskyni, kterou najdete na naší doporučované trase B pod hradem Rabenstein. Tu v roce 1833 objevil zámecký zahradník kousek nad údolím říčky Ailsbach. A hned se stala středem zájmu tehdejších odborníků na paleontologii. Učenci z celého světa navštěvovali jeskyni a byli ohromeni jak její krásou, tak také množstvím velmi dobře zachovalých nálezů, až si jeskyně získala označení královna jeskyň – „Höhlenkönigin".
Zvláště se o ni zajímal náš hrabě Kašpar Šternberk, blízký Goethův přítel, který na její průzkum věnoval značnou částku. Vedle taktéž dobře zachovalé dvacet pět tisíc let staré kostry medvěda se tu našly tisíce zlomků kostí dalších jeskynních živočichů. Asi nejvzácnějším nálezem je pánevní kost mamuta, dále pak to jsou arktičtí vlci, hyeny, jeskynní lvi či sobi. Vědci tyto kosti postupně dávají dohromady a rekonstruují kosterní skelety, které jsou tu od roku 2011 vystaveny. V jeskyni se pořádají také koncerty a noční či speciální geologické prohlídky.
Kromě těchto větších systémů jsou také volně přístupné menší jeskyně kolem tras, které vám zde přibližujeme. Na trase A je to přímo u cesty ležící Adamshöhle v údolí Püttlachu a Marianina jeskyně se soškou světice v Mariental blízko Pottensteinu. Na trase B je to pak dramaticky vyhlížející soutěska Bärenschlucht s velkými odlomenými kamennými bloky, kudy přímo vede silnička. A za řeč určitě stojí i Ludwigshöhle, kam je přístup po trošku zarostlé cestě a dále po schůdkách ke skalnímu otvoru dost vysoko nad zemí. Asi tři volně přístupné sály jsou celkem atraktivní. Pokud vás jeskyně lákají, najdete si v tomto regionu určitě ještě další k prozkoumání. 
Na každém kopci hrad
Kromě jeskyň a skal patří Francké Švýcarsko k územím s největší hustotou středověkých hradů a hradních zřícenin v Německu, je jich zde zhruba dvě stě. Oblast se nachází podél tak zvané cesty hradů (Burgenstraße), která spojuje více než sedmdesát středověkých hradů, zámků a pevností mezi Mannheimem a Prahou. 
Přímo v Pottensteinu, našem přechodném útočišti, jsme na kole vyjeli až k tisíc let starému hradu, nejstaršímu ve Franckém Švýcarsku. Zdejší dominanta na skále, připomínající trochu hrad ve Sloupu v Čechách, je celkem dobře zachována. Určitě se vyplatí ke hradu dojet, zvláště kvůli nádhernému výhledu na celé město, které je rozprostřeno na obou březích říčky Püttlach. Hrad je znám hlavně kvůli tomu, že zde v roce 1228 zdejší majitel Bischof Eckbert poskytl útočiště a ochranu Alžbětě Durynské, sestřenici našeho Václava I, která byla po smrti svého manžela Ludvíka I. na útěku z Wartburgu do Marburgu. Tady se pak připojila ke třetímu řádu sv. Františka, postavila zde špitál, kde sama denně ošetřovala nemocné, vařila a posluhovala, až ve věku 24 let zemřela, buď na mor, anebo fyzickým vyčerpáním. Mladá vévodkyně byla už v roce 1235 kanonizována.
Kousek odtud je i vyhlídka, tzv. Hohe Warte, kam se dá oklikou shora také dojet na kole.
Jak už jsme se zmínili, nad Sophiinou jeskyní se tyčí další hrad, který je cílem jedné z našich doporučených tras. Na Rabensteinu se v létě konají středověké jarmarky, koncerty, ohňové show, historické slavnosti a přehlídky. Strávit zde můžete i noc ve středověkém stylu.
Trasa A
Údolím Püttlachu a na rozhlednu Kleiner Kulm
trasa: Pottenstein ‒ údolí potoka Püttlach ‒ Hollenberg ‒ Körbeldorf ‒ Kleiner Kulm ‒ Kosbrunn ‒ Oberhauenstein ‒ Prüllsbirkig ‒ Pottenstein
start: Pottenstein
cíl trasy: rozhledna Kleiner Kulm
vzdálenost: km
obtížnost: středně těžká
nejvyšší bod: 626 m
Z Pottensteinu se vydejte údolím potoka Püttlach. Ze začátku je to široká utemovaná cesta, která však později přechází v bikovou pěšinu bez větších překážek (cesta je vhodná pro technicky průměrné až zdatnější jezdce). Zpočátku je trochu těžší orientace. Nejlépe je se držet značené turistické s červeným křížem v bílém poli až na silničku vedoucí k Hollenbergu. Výjezd k osadě Hollenberg je do kopce a mezi skalami, asi padesát metrů opravdu prudká partie (my jsme tlačili). O víkendu je tu nejspíše otevřené občerstvení, my tu byli ve všední den. Kousek nad vesnicí lze vyjít ke zbytkům hrádku, který dal postavit ve 14. stolení náš Karel IV. Je tu parádní výhled do krajiny. Kolem kapličky se vydejte levou cestou (modré kolečko ‒ jedno z dalších druhů místního značení turistických tras) do Körbeldorfu. Odtud po červeném kolečku ke Kleiner Kulm, kde je rozhledna s výhledem do okolí. Z rozhledny do Kosbrunnu čekejte celkem prudký sjezd po lesních cestách a trase žlutého kolečka. Z Kosbrunnu do Oberhauensteinu vede silnička bez provozu podél potoka Grießbach. Zpět do Pottensteinu se dostanete po silnici přes Prüllsbirkig a údolím Mariental, kde se můžete zastavit u kapličky sv. Marie.
praktické informace
vzdálenost lokality z ČR a doprava
Z Prahy 283 km, přes Plzeň, Rozvadov, Weiden po D5, resp. v Německu A6, dále A93, ve Weidenu odbočit na Pegnitz, necelé tři hodiny jízdy.
Z Brna 485 km, čtyři a půl hodiny jízdy, přes Prahu, Plzeň a dále stejně jako z Prahy
sezona
Od května do září
doporučené mapy (prosím dát sem fotku titulky mapky)
Appelt Kartographie und Verlag, Fränkische Schweiz, Spezialkarte 1 : 35 000 se značením turistických tras. V Pottensteinu v informačním centru mají ještě další mapy, ale tato se nám zdála nejlepší.
ubytování
kempinky – kemp ve vesnici Allersdorf, kde je možno postavit stan i spát na půdě s dřevěnou podlahou, k dispozici velká společenská místnost s vybavenou kuchyní, dětský koutek. Je to malá farma, kde lze zakoupit i místní produkty. Velmi příjemní majitelé, doporučujeme. www.kormershof.de
Kempink Bärenschlucht – kemp s malou restaurací, terasou a obchůdkem v sevřeném údolí potoka Püttlach, asi dva kilometry od Pottensteinu. www.baerenschlucht-camping.de
Kempink Fränkische Schweiz – kemp blízko Tüchersfeldu ve stejném údolí jako Camping Bärenschlucht. www.campingplatz-fraenkische-schweiz.info
penziony a apartmány – rodinný penzion se dvěma apartmány Fam. Hümmer, Oberes Püttlachtal 2791278 Pottenstein, www.huemmers.de; Další ubytování, kde je možná rezervace on-line a kde také vidíte, které penziony a apartmány jsou volné, najdete na www.tourismus-pottenstein.de.
turistické informace
Tourismusbüro Pottenstein
Forchheimer Straße 1, Pottenstein
Od května do září je otevřeno po‒pá 9-17, v sobotu 10‒12 hodin
webové stránky
www.tourismus-pottenstein.de
www.teufelshoehle.de
www.burg-rabenstein.de
www.burgpottenstein.de
www.kajak-mietservice.de
www.fraenkische-schweiz.com/sport/canu.html
www.sommerrodelbahnen-pottenstein.de/
Další informace, včetně doporučených tras a zbytek článku najdete v tištěné verzi časopisu nebo na www.alza.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace
text Slávka Chrpová
foto autorka a Aliaksei Taukachou