Ostrov Gozo

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2014-06-18T14:46:26 --><p><strong>To je někde v Tichomoří? Určitě někde daleko? Zní to dost exoticky... Takové otázky jsme dostávali, když jsme přátelům řekli, kam se letos vydáme na skládacích kolech. Ostrov Gozo leží ve Středomoří, je to menší bratr sestry Malty, kam se dostanete za dvě a půl hodiny z Prahy přímým letem. Na rozdíl od Malty sem nesměřují davy levných organizovaných zájezdů, krajina je tu zelenější, životní tempo klidnější a řidiči k cyklistům přátelštější. My jsme tu hledali spojení cyklistiky, výuky angličtiny a dovolené u moře. A přesně to Gozo splňuje.</strong></p>

Po 150 let – od roku 1814 do roku 1964 – byla Malta součástí britské koloniální říše. Dědictví britské nadvlády tu má mnoho podob. Nejnápadnější je skutečnost, že téměř všichni mluví anglicky stejně dobře jako maltsky. Proto jsme si také zvolili tento ostrov k procvičení angličtiny a zaplatili si zde čtrnáctidenní intenzivní kurz v městečku Għajnsielem na Gozu. Výuku jsme plánovali mít každý všední den dopoledne, odpoledne a o víkendech nám ještě zbývalo dostatek času dělat výpady na kolech tu na pláže, tu k megalitickým památkám, tu do uliček hlavního města Goza Rabatu, tu k dramatickým skalním útesům. Zvolíte-li si ale pouze pobyt s jízdou na kole, víc než týden tu určitě budete mít co dělat, a to i přesto, že Gozo je oproti Maltě jen třetinové.

Ze severu na jih Malty na kole už nikdy…
Přestože se v průvodci píše, že Malta není vhodným místem pro prázdniny na kole a že jízda po maltských silnicích může přinést nervy drásající zážitek a že řidiči nemají pro cyklisty valné porozumění, chtěli jsme to zkusit a vyhlédli jsme si na mapě Modrou jeskyni a velmi známý chrámový komplex megalitických památek Mnajdra a Hagar Qim, nacházející se na jihu ostrova. Sever ostrova je značně zastavěn, ulice jsou úzké, takže často jednosměrné. Hustota ulic nesmírná. Navíc, pobřeží je strašně členité, a v podstatě neexistuje žádná menší silnička, která by nějak přímo směřovala ve směru na jih, všechny cesty se nějak ztrácejí ve výběžcích, poloostrůvcích, zátokách… Existuje jen hlavní dvouproudá silnice, téměř dálnice, na kterou ale cyklisté mohou. Po delším bloudění ve spleti jednosměrných ulic, kdy jsme se po dvaceti minutách ocitli jen o kilometr dál, jsme usoudili, že nejjednodušší bude zkusit odstavný pruh dvouproudovky. Jenže… dalším odkazem působení Angličanů je, že Malťané jezdí vlevo. To bylo pro nás nové. V odstavném pruhu to celkem šlo, i když nám do cesty vstoupily dva neosvětlené tunely, kde se jaksi odstavný pruh ztrácel. Nejvíce jsme se však natrápili na kruhových objezdech. I když jsme měli jako pokračující po vnějším kruhu přednost, maltští řidiči, kteří odbočovali, to těsně před námi s oblibou střihali, takže nás často ohrozili. V kombinaci s třicetistupňovým teplem (v říjnu), prachem, výfukovými plyny a neustálým troubením řidičů to tvořilo nezapomenutelný obraz jízdy na kole, který si už nikdy nechceme zopakovat. Navíc v podvědomí zarytá jízda vpravo párkrát udělala své, a to i když si mnohokrát opakujete doleva, doleva, doleva…
Nejhorší bylo dorazit k letišti, které se staví přímo do cesty. Od něj už vedl, světe, div se, kus cyklostezky, i tato vymoženost sem už dorazila… Od letiště už to bylo celkem fajn a k Blue Grottu jsme dojeli celí. Obrovský oblouk skalního útesu je celkem monumentální a dá se vidět krásně shora, z vyhlídkové plošiny vedle silnice.

Pět tisíc let staré památky
Větší atrakcí jsou však kilometr vzdálené megalitické památky Mnajdra a Hagar Qim, pocházející z období mezi lety 3000 až 2500 př. n. l. Egyptské pyramidy předběhly o více než pět set let. Účel těchto záhadných staveb je předmětem dohadů. Všechny mají některé společné prvky ‒ polohu na jihovýchodním svahu poblíž jeskyň, architektura využívá kamenné bloky vážící až dvacet tun, ve většině jsou věštecké skuliny, kterými možná kněží či kněžky pronášeli věštby, v mnoha byly nalezeny figurky a sošky tlustých venuší, bohyň úrody. Jihovýchodní orientace chrámů naznačuje spojitost s východem slunce při zimním slunovratu. Energii tohoto místa ovšem v posledních letech trošku ruší zastřešení megalitů kovovými konstrukcemi. Naprosto chápeme snahu evropských památkářů uchovat kameny i pro další generace, ale geniu loci to rozhodně neprospělo. Rozhled na moře, na nedaleký ptačí ostrov Fifla, a posezení třeba pod strážní věží u památníku siru Walteru Congreveovi, guvernéru Malty, který zde byl pohřben, je parádní a stálo celkem za tu nepříjemnou jízdu severní Maltou. Zklamáni jsme rozhodně nebyli.
Zpět do Paceville jsme si ale na kole netroufli, a navíc čas pokročil. Pokusili jsme se proto vyzkoušet jízdu autobusem se skládačkami. V zásadě to nebyl žádný problém, řidič nic nenamítal, a podle všeho jsme nebyli první, kdo autobusem s kolem cestoval. Nepříjemné je, že vozy jsou hodně plné, zastavují v každé větší vesnici, museli jsme přestupovat a trvalo to skoro dvě hodiny, než jsme už za tmy dorazili zpět.

Takže vzhůru na Gozo
Už trošku ostřílení z minulého dne, a hlavně se více orientující v cestách, které by mohly být podle mapy vhodné pro jízdu na kole, vyrazili jsme na západ k trajektu v Cirkewwě. Průjezd západní částí Malty proběhl bez větších obtíží, dokonce jsme potkali za Pacevillem na pobřeží nově vybudovanou cyklostezku i s informačními tabulemi. Pak jsme ale raději jeli už vnitrozemím po menších silničkách. Po pobřeží je totiž cesta mnohem frekventovanější. Nevím proč, ale měli jsme představu, že Malta je placka, to jsme se ale hluboce mýlili. Bohužel v mapě nebylo stínování dost dobře vyznačené a o nějakých vrstevnicích ani nemluvě. Takže na to, zda pojedeme do kopce či z kopce, jsme usuzovali podle potoků a říček a podle názvů jako valley (údolí) nebo ridge (hřeben), ke kterým jsme sjížděli nebo naopak museli na ně vystoupat. Nejvíce jsme se děsili poslední části trasy k trajektu, kde nebyla žádná jiná než hlavní cesta, ale byli jsme překvapeni a našli jsme tam cyklostezku. Při cestě k trajektu stojí za řeč jen zátoka s tzv. Popeye Village neboli Sweethaven (Vesnice Pepka námořníka, Sladký přístav). Tato vesnička leží v zátoce Anchor Bay, která byla pojmenována podle množství římských kotev (anchor), které potápěči našli na mořském dně. V roce 1979 v Anchor Bay vyrostla rybářská vesnice, která posloužila jako kulisa k hollywoodskému muzikálu Pepek námořník s Robinem Williamsem v hlavní roli. Kulisy stále stojí a jsou vyhledávanou rodinnou atrakcí. Panoramatický výhled na vesničku je právě ze silnice z Manikaty, odkud jsme přijeli. Trajekt na Gozo jede asi patnáct minut. Pokud máte kola, uložíte je k ostatním dopravním prostředkům. Velmi nás překvapilo, že jízdenka se platí až při cestě zpět, protože se prý stejně ničím jiným zpátky nedostaneme…

Vítejte na Gozu
Jazyková škola IELS je od přístavu dva kilometry pěkně do kopce, ale městečko Għajnsielem je milé, přátelské, dá se říci až ospalé, ale dobře občansky zajištěné. Tady jsme se ubytovali v rezidenci Migiarro, v plně vybaveném apartmánu. Stačilo sejít jen jedno poschodí, a byli jsme ve škole. K dispozici nám byl samostatný pokoj, koupelna a záchod. Obývací pokoj s velmi dobře vybavenou kuchyní byl sdílený. Na střeše rezidence je terasa s výhledem na celé město s možností relaxace a společných party se studenty. Z rezidence jsme po výuce podnikali výpady za různými zajímavostmi ostrova Gozo.

Pojďme na pláže, pojďme na pláže…
… tam se všechno vokáže. Vzhledem k tomu, že Malta je přísně katolická a konzervativní společnost, tak bylo lepší nic neukazovat… Pláže jsou na Gozu malé, písčité i skalnaté, a byly rozhodně skvělým cílem pro naše vyjížďky na kole. Všechny patrové autobusy vozí turisty na Ramla Bay. Tato pláž je asi nejrozsáhlejší písečná pláž na Gozu, ale tím pádem také může být hlavně o víkendech přeplněná. Je však opředená legendou. Gozo totiž patří k pětici ostrovů, které si osobují právo honosit se titulem nymfy Kalypsó. Tedy bájné Ógygie z Homérovy Odyssey, která sváděla hrdinu Odyssea a sedm let jej držela v zajetí. Nedokázala však přemoci jeho touhu po rodné Ithace, až nakonec poslal Zeus za nymfou Herma s příkazem zajatce propustit. Pokud byla jeskyně nad zátokou Ramla opravdu útočištěm Kalypsó, žádný div, že byl Odysseus celý žhavý vyrazit domů. Je odtud sice hezký výhled, ale z pláže je to celkem nepříjemný výstup a v jeskyni není stejně nic k vidění. Místní a už trochu znalí turisté, studenti raději navštěvují pláže San Blas Bay nebo Daħlet Qorrot. Jsou sice menší, ale písek je tu parádní a jsou vhodné i pro děti díky tomu, že tu je dlouho mělko a písečno. V říjnu tu voda měla ještě dvacet pět stupňů! K plážím se dostanete přes městečko Nadur, kam je to ale z Għajnsielemu celkem dost do kopce. Nadur se totiž rozkládá na vysokém hřebeni a v maltštině to znamená „rozhledna". Moje osmirychlostní skládačka s tím měla co dělat, ale partner s 24 rychlostmi s řazením v náboji jel i do celkem prudkých kopců na pohodu. V Naduru jsou dobře viditelné cedulky s nápisy a směry k plážím, takže určitě nezabloudíte. Pozor ale – silničky ke všem plážím, hlavně k San Blas Bay, jsou zakončeny velmi strmými pasážemi. Na horu jsme se ani nepokoušeli vyjet… Návštěvu zmiňovaných pláží můžete spojit i do jednoho celodenního výletu, tak jak je to naznačeno na mapě.
Pokud vás pláže omrzí a budete chtít vidět i něco víc, můžete například k tomuto výletu připojit návštěvu Ġgantija (džigantija) chrámů. Znamená to obryně a jsou to největší megalitické chrámy na celém Maltském souostroví. Zdi mají výšku přes šest metrů, dva chrámy se společně klenou přes čtyřicet metrů do šířky. Tyto chrámy jsou také považovány za nejstarší. Datují se mezi 3600 až 3000 let př. n. l. Největší megalit měří 6 x 4 metry a váží kolem 57 tun. Bohužel za naší přítomnosti byl chrám v rekonstrukci, sice se do něj mohlo, ale spektakulární pohled to díky lešením kolem chrámu opravdu nebyl. Krásný je výhled ale od chrámu na větší část jižního Goza a dále na Comino a Maltu.

Ochutnávka na farmě
V posledních letech se na Gozu velmi uplatňuje sympatická myšlenka propagovat trvale udržitelnou a odpovědnou turistiku. Na vlastní kůži můžete poznat gozanskou pohostinnost a venkovské zvyklosti. Agroturistika je zaměřená na ekologicky uvědomělé cestovatele. Můžete okusit život místního pastýře, dojit ovce či kozy, včetně výroby tradičního sýra, vařit a ochutnat tradiční gozanské jídlo nebo rybařit s místním rybářem. My jsme sice neměli čas stát se na celý den rybářem nebo pastýřem, ale výlet na jednu z místních farem jsme si po výuce udělali. Za osm eur nás majitel provedl po farmě. Vysvětloval pěstování některých plodin, poučil nás o způsobu výroby vína. Velmi nás zaujaly informace o získávání vody pro zavlažování. Na Gozu neexistují povrchové zdroje vody a odsolování mořské vody je tak drahé, že by se naprosto nevyplatilo. Zbývá jen to, co spadne z nebe, a na to se čeká jak na smilování. Domorodci každý rok doufají, že se jim obrovské nádrže naplní v době dešťů tak, aby to stačilo na zalévání plodin po celý rok. Na konci října už majitelé netrpělivě koukali na oblohu, kdy bude pršet, zatímco my jsme si libovali, že je slunečno a teplota vzduchu kolem dvaceti osmi stupňů… Tady se jasně projevil odlišný pohled zemědělce a turisty. Jak tvrdý je chlebíček zemědělce na Gozu, vyjadřuje historka, kterou nám majitel vyprávěl. Jako mladík musel na farmě pomáhat svému otci, a přestože měl moře čtyři kilometry odsud, od slunka do slunka dřel tak, že ho tři roky neviděl.
Na farmě se pěstují citrony, olivy, rajčata, pomeranče a další plodiny. Všechno jsme pak mohli po malé exkurzi po farmě okusit v celkem hojné míře. Na prostřeném stole se objevily nakládané olivy, sušená rajčata, speciální rajčatová pasta, panenský olivový olej, klobásky a vynikající sýr a vzorky místních vín. Většinu produktů si lze v obchůdku u farmy zakoupit. Farmu Ta’ Mena Estate najdete na silnici z hlavního města Rabat (Victorie) vedoucí do Marsalfornu. Může se stát sama jen cílem výletu nebo může být jeho součástí. Viz červená trasa v mapě.

 

Jazyková škola IELS na Gozu
Do této jazykové školy je možné se přihlásit až od 18 let, standardně tu potkáte spíše starší studenty, od 40 let výše, škola má i program 50+, který skýtá mnohé slevy. Čechy tady spíš nečekejte. Jezdí sem hodně studenti z Německa, Itálie či Brazílie. Kvalita výuky je velmi dobrá, atmosféra pohodová, přátelská. Vyučující jsou rodilé Angličanky, ale etablované na Maltu, takže o životě na tomto ostrově vědí spoustu zajímavostí. Manažerka školy vám také zařídí zapůjčení kola, pokud si ho nechcete vézt z Čech. Dále pomůže zorganizovat spoustu dalších zážitků, jak outdoorových, kulturních, tak také kulinářských. Spolupracuje s agenturou Gozo Adventures. Vše tu funguje s anglickou přesností, ale středomořskou uvolněností. Ve škole je možné se ubytovat, aniž byste zde studovali, pokud ovšem nebude rezidence obsazena studenty. Základní kurz probíhá ve dvou blocích zhruba do půl jedné. Pokud budeme uvažovat o modelovém jazykovém kurzu, 20 hodin týdně, (hodina 45 min.) vyjde vás kurz na 145 eur za týden. Vstupní poplatek je 40 eur a zvlášť se platí učební materiály 25 eur.
Tedy s ubytováním a výukou na dva týdny je to asi 16 500 Kč, což se nám zdá za výuku a ubytování skvělá cena. Pokud se necítíte na to, objednat si výuku sami, napište na chrpova@vpress.cz, pomůžeme vám vše zorganizovat. Více na www.ielsgozo.com/general-english. Na Gozu je také levněji než třeba v Anglii, ceny jsou srovnatelné s cenami u nás.

Další zajímavosti z ostrova Gozo se můžete dočíst v tištěné verzi časopisu nebo na www.alza.cz a | www.floowie.com/cs/vpress/publikace

Menu