Proměny motivace

28.2.2017

Před nedávnem se na naší facebookové stránce objevila fotografie pohledného děvčete s pejorativním nápisem na omotávce řídítek silničního kola „Fat Ass". Asi si jej tam napsala sama. Ano, motivace k ježdění na kole mohou být různé, třeba právě „velký zadek", špeky, nadváha. Jsou určitě chvíle, kdy se člověku na kolo moc nechce, třeba když prší, máte toho po práci plné zuby, necítíte se zrovna fit nebo už máte v nohách hodně kilometrů, výškových metrů či dokonce dnů. Takový úsměvný nápis na řídítkách, na přilbě nebo na dvířkách od cyklistického šatníku může dělat zázraky. Stejně motivačně působí obrázky cílových destinací, vypsané kóty nebo místa ke zdolání, obrázky míst či jezdeckých vzorů, případně číslovka – tělesná váha, jíž chcete pravidelným sportováním docílit, nebo porce kilometrů, které chcete tento rok najezdit. Je to takové trochu „americké" a filmové, ale v některých případech to funguje spolehlivě. Stejně motivačně působí vedení tréninkového deníku, zápisky, klasický deník a porovnávání s kamarády, sourozenci nebo se svými záznamy z let minulých. S úplně cizími lidmi se pak můžete porovnávat za pomoci řady interaktivních webových nebo mobilních aplikací. K tomu většinou nepotřebujete nic víc, než chytrý mobil s navigací nebo klasický Garmin, v nejlepším případě pak některý z modelů s cyklistickými funkcemi. Znáte aplikace jako Strava nebo Endomondo? Tomu, kdo má rád tyto technické hračky, jsou přímo šité na míru. Výborně fungují také takové soukromé závodní pokusy jako Virtual Cup nebo Král kopců.
Pak jsou další dvě typové skupiny lidí. Ta jedna vše podobné odmítá, nevozí ani cyklocomputer, nic si nepíše, nic neřeší a ve většině případů opravdu hodně jezdí. Prostě žije. Těm hodně závidím. Já jsem někde uprostřed. Rád bych evidoval, rád bych „věděl", dokonce mám i stažené do telefonu aplikace a na řídítkách mi třímá dobrý Garmin. Ten však často zapomínám dobíjet, a pokud zapnu aplikaci v telefonu, často ji doma zapomínám vypnout. A v zahraničí mám stahování dat do telefonu blokované. Data jsou pak úplně k ničemu. Do deníku si píšu pár dnů zjara, čím víc jezdím, tím na to víc zapomínám a vlastně tím méně mě to zajímá.
Jako nejlepší motivace pro mě v poslední době fungovaly fotografie, pořady v televizi a články v časopisech. Když jsem náhodou v neděli dopoledne doma, pak sleduji Toulavou kameru a Objektiv a v Reflexu mám rád dvoustranu Na vandru. Úplně mě dostala fotografie z kalendáře italského výrobce cyklistického oblečení Castelli, kde je jezdec vyfocený na „nějaké" Trail Ridge Road. Od té doby často myslím na to, jaké by to bylo jet těmi místy na kole. Úplně nejvíc mě motivuje osobní doporučení, naposledy to bylo vyprávění mého polského kolegy o hlubokých lesích a nekonečných dálkách nad kanadským Vancouverem a vždycky mě rozechvějí zážitky lidí, kteří s Honzou Kopkou projeli Laponsko. A tak si říkám, že články u nás, v Cykloturistice jsou vlastně také takovými osobními doporučeními jejich autorů, kteří jsou pod nimi podepsáni. Doufám, že na vás působí motivačně přinejmenším tak, jako provokativní nápis na řídítkách na tu slečnu na facebooku.
Hodně splněných cyklistických snů v druhé polovině letošní sezony a správnou motivaci

Menu