Vysočina – Kraj kopců, lesů a památek UNESCO

Jednou ze zažitých představ o Vysočině je, že se jedná o kraj chudý, plný kamenitých políček, na kterých se jen tu a tam objeví nějaká ta brambůrka. Kraj, v němž jeho obyvatelé žijí jak na ztracené vartě v malých vesničkách, které od listopadu do dubna bývají zcela nepřístupné kvůli sněhovým závějím.
To tvrdí různé venkovské romány nebo i starší encyklopedie. Pokud byste potkali někoho, kdo by se při rozhovoru o Vysočině odvolával na informace právě z této literatury, s úsměvem na rtech ho přetáhněte oním románem či encyklopedií přes hlavu a řekněte mu: „Podle statistik Vysočina možná není tak bohatá jako většina dalších krajů, ale už dávno není závislá jen na zemědělství. A asi vás to překvapí, ale brambory se tady už prakticky vůbec nepěstují. A že zde lidé žijí v malých vesničkách? Proč ne, ale do těch už dávno dorazila civilizace, takže i když v zimě přijde kalamita, během pár hodin je cesta prohrnutá."
Vysočina a Českomoravská vrchovina. Přemýšlíte, jaký je v tom rozdíl? Odpověď je: Žádný. Až na to, že žádný obyvatel Vysočiny by svůj kraj asi nikdy Českomoravskou vrchovinou nenazval, byť toto jméno je geograficky správné. Zřejmě i z toho důvodu se tento region jmenuje Kraj Vysočina – s žádným jiným názvem by se asi jeho obyvatelé neztotožnili.
Pokud už jste někdy tímto krajem projížděli, asi jste si všimli, že všechny ty kopce, které dělají Vysočinu Vysočinou, se od sebe značně liší. Na Třebíčsku jsou táhlé a vyjede je téměř každý cyklista, na Žďársku tak strmé, že i trénovaní jedinci jsou jimi někdy poraženi a musejí chtě nechtě sesednout, na Jihlavsku, Havlíčkobrodsku či Pelhřimovsku najdete něco mezi tím. Při zkoumání podrobné mapy Vysočiny proto uvidíte i názvy, jako je třeba Třebíčská pahorkatina, Bítešská pahorkatina, Žďárské a Jihlavské vrchy, a řadu dalších jmen, která označují menší shluky kopců, kopečků a pahorků. A aby se to nepletlo, setkáte se i s názvy jako Horácko a Podhorácko, které značí území bez pevně stanovených hranic (a o které se kvůli tomu tak trochu handrkují Jihlaváci s Třebíčáky, kdy obě skupiny svorně tvrdí, že právě u nich je to pravé centrum Horácka).
„Zavaž mi střevíček!" Víte, kde zazněla tato památná věta? Pokud hádáte pohádku Pyšná princezna, odpověděli jste správně. Ale na kterém zámku? To už je těžké, co? Nebudeme vás napínat – byla to Telč. Ta je spolu se Žďárem nad Sázavou a Třebíčí zapsána na Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Kraj Vysočina totiž drží v rámci celé České republiky významné prvenství – je zde nejvíc památek zahrnutých do tohoto prestižního seznamu. Takže až pojedete na Vysočinu, nekochejte se jen krásnou přírodou (která je zde ale naprosto jedinečná), ale udělejte si výlet i do historie. A to doslova. Historických památek tu totiž mají mraky.

Jihlava a její okolí
„Jste asi jediný krajský město, kde jsou z hlavního náměstí vidět pole. A ten váš Prior, to je něco strašnýho." Podobné, nepříliš hezké žerty si občas Jihlaváci musejí vyslechnout od obyvatel jiných měst Vysočiny. I vy sami, pokud bydlíte v nějakém větším městě, se při návštěvě Jihlavy asi neubráníte úsměvu. Tohle že je krajské město? Vždyť i mnohá okresní města jsou větší než Jihlava!
Je to pravda, ale obyvatelé Jihlavy jsou naprosto skvělí lidé se smyslem pro legraci, a tak podobné špičkování vždy berou s humorem. Jasně, Prior na Masarykově náměstí je vážně děsuplná stavba, od níž lze opravdu zahlédnout konec Jihlavy, a tedy i ta pole, je však třeba dodat, že je to jen kvůli poloze náměstí, které se nachází na kopci, takže se z něj nabízí solidní rozhled do krajiny. Jenže tohle je každému turistovi asi jedno. Ještě předtím, než se na kole pustí za poznáváním krás Jihlavska, stejně nejspíše nebude courat po náměstí, nýbrž zamíří pod něj. Nachází se zde totiž druhý největší podzemní systém v republice.
Jihlavské podzemí čítá zhruba 25 kilometrů chodeb. Toť velmi suchá statistika, která nikoho asi moc nedojme, protože stejně při návštěvě katakomb neprojdete celé podzemí. Mnohem zajímavější jsou ale dvě chodby, které samy od sebe světélkují. Podle všeho je to díky luminiscenčním schopnostem křemičitanu zinečnatého, jenž se nějakou záhadou dostal do stěn chodeb. Co ale ještě více předčí svítící chodby (a asi vás i více pobaví), je figurína feťačky. Ta připomíná dobu, kdy jihlavské podzemí sloužilo jako útočiště narkomanů, kteří zde v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století mohli nerušeně čichat toluen. Dáma s toluenem je součástí nové expozice věnované i starší jihlavské historii – tedy zejména práci horníků, kteří zde ve městě ve středověku kutali stříbro.
Když vylezete z podzemí, zamžouráte do sluníčka a řeknete si, že už byste tedy konečně mohli sednout na kolo, můžete si tedy udělat výlet k hraničním kamenům. Ne, nebojte se, nepojedete až někam do Rakouska, ale jen tak lážo plážo po městě. Přímo v Jihlavě totiž stojí čtyři hraniční kameny vysoké téměř pět metrů. Pocházejí z 18. století a příkaz k jejich umístění vydala sama císařovna Marie Terezie, která tak jasně stanovila historickou hranici mezi Čechami a Moravou. A jak tak budete kličkovat po Jihlavě a zároveň mezi těmito dvěma zeměmi, zajeďte si do parku Heulos v údolí říčky Jihlávky a zajděte do jihlavské zoo. Pokud máte s sebou děti, určitě se dostatečně vyřádí ve zdejší africké vesnici nebo si pořádně užijí krmení malých koziček.
A kam zamířit na kole? To je jednoduché – v Jihlavě začíná cyklostezka Jihlava-Třebíč-Raabs. Pokud se po ní vypravíte, cesta vás dovede do Luk nad Jihlavou, Třebíče a pak dále na jih do Rakouska. Jenže to není okruh, který byste mohli využít pro poznávání jihlavského okolí. Řešení tu však je – jmenuje se Stříbrné pomezí.
Jedná se o síť cyklotras, které vybudoval jihlavský magistrát. Vedou v okruhu dvanácti kilometrů od Jihlavy a mají podobu naučných stezek. Částečně využívají stávajících tras s typickými žlutými značkami, občas ale vedou samostatně a značeny jsou sloupky s čísly různých barev. Tato čísla cyklistu vedou k různým zájmovým bodům.
Osobně mám nejradši jižní část Stříbrného pomezí, kolem Rančířovských rybníků, Horního a Středního Okrouhlíku, kde následně začíná lesní část mezi Popicemi a Kostelcem u Jihlavy, ale tím rozhodně netvrdím, že by ostatní cyklotrasy byly méně zajímavé.
Celková délka cyklotras Stříbrného pomezí činí 260 kilometrů, zájmových bodů je přes šedesát. Jejich návštěvu si můžete naplánovat na www.stribrnepomezi.cz.

Doporučené trasy

Pro rodiny s dětmi
Na pohodu údolím Jihlavy

délka: 17 km
převýšení: 188 m
doporučený typ kola: všechny
obtížnost: 1
mapa: SHOCart 1:60 000, č. 140, Jihlavsko
objekty Cyklisté vítáni: nejsou
GPS tracklog: www.cykloserver.cz/f/1bd8085065/

Začínáme u Jihlavské ZOO, kterou můžeme využít jako motivační faktor pro naše ratolesti. „Projedeme se na kole, a když budete hodní, za odměnu vyrazíme do ZOO!" Pěkně to svištíme stinným údolím městského lesoparku podél Jihlávky směrem k fotbalovému stadionu. Pozor při přejezdu hlavní silnice, a už sjíždíme k řece Jihlavě v Hruškových Dvorech. V Malém Beranově můžeme obdivovat starobylý kamenný most a známé Beranovské skály. Kdysi se tady těžilo stříbro a největší štola Jihlavska byla právě zde. Je již ale zavalena. Zpět do města to obracíme u Petrovic. Vystoupáme k pěknému kostelíku nad řekou a po cyklotrase 162 přes Kosov se vrátíme do Jihlavy. Komu se ale nechce do kopce, může pokračovat po cyklostezce podél vody do Luk a zpět vlakem.

Středně náročná
Přes Čeřínek na Čertův hrádek

délka: 19 km
převýšení: 444 m
doporučený typ kola: trekking, MTB
obtížnost: 3
mapa: SHOCart 1:60 000, č. 140, Jihlavsko
objekty Cyklisté vítáni: nejsou
GPS tracklog: www.cykloserver.cz/f/da2c085076/

S vůní kosteleckých uzenin v nose vyrážíme vstříc přírodnímu parku Čeřínek. Hned zkraje je to do kopce, nicméně odměna nás čeká na vrcholu stejnojmenného vrchu v podobě občerstvení na oblíbené turistické chatě, a tak srdnatě stoupáme po červené značce. Další odměnou za výjezd je samozřejmě příjemný sešup do Dolních Hutí, kde se můžeme v případě horka osvěžit v rybníčku. Budeme to potřebovat, čeká nás výšlap číslo dvě na Čertův hrádek. Vrch se zbytky skalní hradby a kamenným mořem byl prohlášen za přírodní památku a na vrchol nás vede opět červená. Odtud je to již téměř pořád z kopce. Pod vrcholem odbočíme vlevo po zpevněné neznačené cestě, které se držíme až k hájovně Nový Hamr u rybníka Klechtavce. Odtud po modré přes kopeček do Dolní Cerekve už to není daleko.

Pro náročné
Vrchol Javořice, Velký Pařezitý rybník a hrad Roštejn

délka: 36 km
převýšení: 627 m
doporučený typ kola: MTB nebo trekking
obtížnost: 4
mapa: SHOCart 1:60 000, č. 140, Jihlavsko
objekty Cyklisté vítáni: nejsou
GPS tracklog: www.cykloserver.cz/f/f27c085104/

Malebné městečko Telč, které je zařazeno na seznam Světového dědictví UNESCO, není třeba představovat. Prohlídku jeho atrakcí však necháme na jindy, dnes je pro nás pouze místem startu výletu na Javořickými vrchy. Povede nás zelená turistická značka a úvodní kilometr šlapeme památnou lipovou alejí podél Luhu k Hostěticům. U Lhotky na nás čeká zřícenina hradu Štamberka a kamenné moře, na bližší seznámení musíme ovšem nechat kola pod kopcem. Po cyklotrase 5124 bukovými lesy podél Myslůvky ukrajujeme další výškové metry na nejvyšší vrchol Jihlavských vrchů a celé Českomoravské vrchoviny, Javořici (836 m n. m.). Vrcholu dominuje 166 m vysoký vysílač a pár metrů pod ním se můžeme pokochat výhledy na Telč. Po odpočinku sjíždíme kolem bájné Studánky páně, kde se podle pověsti scházeli tajně čeští bratři v době protireformace, k Velkému Pařezitému rybníku, kde se můžeme občerstvit v hospodě u kempu. Dále se pustíme po stopách partyzánů z 2. světové války, jejichž působení v místních lesích připomíná pomníček u trasy zelené značky. Přes Kozí hřbet nás značka dovede až ke zlatému hřebu dnešní vyjížďky, pohádkovému hradu Roštejn. Renesanční lovecké sídlo, čnící svou sedmibokou gotickou věží na skalisku, na počátku minulého století vyhořelo, dnes se však můžeme kochat jeho původní krásou jak zvnějšku, tak i při prohlídce interiérů. Energii můžeme doplnit také v místní hradní hospůdce, zpět do Telče se dostaneme po cyklotrase č. 16.

Další zajímavosti Jihlavska
Telč, Javořice a Roštejn
Pokud budete v Telči a zrovna vás zastihne letní přeháňka, nemusíte zoufat. A navíc se ještě pobavíte při pohledu na davy turistů, kteří stejně jako vy hledají útočiště ve zdejších podloubích. Nebudu přehánět, když řeknu, že během sezony zde lze při dešti napočítat i stovky lidí, kteří trpělivě čekají, než se déšť přežene. Právě díky podloubím a zdejšímu pohádkovému zámku byla Telč právem zapsána na Seznam UNESCO. Centrum města je sevřené soustavou rybníků, což v kombinaci s kopcovitým terénem, jemuž dominuje nejvyšší kopec Českomoravské vrchoviny Javořice (837 m, takže při výletu z Telče budete muset překonat převýšení více než 300 metrů), činí z Telče místo, v němž se nebudou nudit ani milovníci památek, ani nadšení sportovci.
A když už budete na Javořici, zajeďte si na Roštejn. To je vpravdě pohádkový zámek ukrytý hluboko v lesích zdejších Jihlavských vrchů (viz také akce na Vysočině str. 28-29). Celá trasa Telč-Javořice-Roštejn-Telč měří zhruba 23 km (více o vrchu Javořina také viz domácí výšlap na str. 30-32).

Další tipy na výlety z center v Kraji Vysočina na Třebíčsku, Pelhřimovsku, Žďársku a Havlíčkobrodsku najdete v tištěné verzi časopisu a v elektronické podobě na www.alza.cz

text Milan Krčmář a Michal Stupka, článek vznikl ve spolupráci s vydavatelstvím SHOCart

foto Jaroslav Horák a Jaromír Krejčí