Co může nebo nemůže v Česku jezdit po silnici i na většině cyklostezek, určuje zákon o silničním provozu (361/2000 Sb.). Zákonodárci ovšem dosud vozíky pro děti nevzali na vědomí, a tak je zákon výslovně nepovoluje, ale ani nezakazuje. V této situaci se Ministerstvo dopravy drží svého právního výkladu, který zjednodušeně řečeno říká, že na vozíky pro přepravu dětí se vztahují ustanovení zákona o přívěsech za motorová vozidla, která musejí být pro přepravu osob schválena (homologována), a to tyto vozíky nejsou, takže nejsou ani povoleny.
Touto optikou se ovšem z přívěsného vozíku za kolo, který zákon zmiňuje a který není potřeba schvalovat, stane vložením dítěte „přípojné vozidlo”. Tato kategorie zahrnuje přívěsy, návěsy atd. za motorová vozidla a ty musejí být pro přepravu osob schvalovány (homologovány) a registrovány a je jim přidělena SPZ. Proč ovšem má být vozík s dítětem schvalován, když bez dítěte nemusí a když ani jízdní kola nejsou schvalována (§30 vyhl. č. 341/2002 Sb. požaduje u jízdního kola pouze splnění určitých technických požadavků.), natož registrována, není MD schopno uspokojivě vysvětlit. 
I většina právních laiků zapochybuje o předchozí argumentaci MD. V minulých týdnech byly zveřejněny podrobné právní rozbory, které pochybný výklad zákona krok za krokem vyvracejí. (Vozíky za jízdní kola – jsou skutečně zakázané? JUDr. Tomáš Beran Autoweb.cz) MD má ovšem právo zvolit si výklad, jaký uzná za vhodné, a držet se ho. V případném sporu (například o zaplacení pokuty) by nicméně výklad ministerstva byl dříve nebo později zpochybněn a teprve správní soud by rozhodl, jak se má zákon v daném případě vykládat. Z tohoto právního postupu vyplývá také snad jediná možná motivace postoje MD. Ministerstvo se může obávat, že když vozíky „povolí” a správní soud později zákon vyloží opačně, výkladem ministerstva postižená osoba se pak bude moct domáhat na MD náhrady škody. Když vozíky prostě zakáže, tak nic takového MD neriskuje.
Je nutné zmínit ještě to, že bez ohledu na výklad MD ohledně možnosti ve vozíku přepravovat děti nejsou podle současné právní úpravy jednoznačně povoleny jakékoliv přívěsné vozíky širší než 80 centimetrů. Tento limit např. nesplňují dvoumístné vozíky nebo třeba oblíbený jednomístný croozer vybavený dodatečným odpružením.
Jak z toho ven?
Jednoduchá otázka i jednoduchá odpověď. Musí se změnit zákon. Cyklokomise při MD již delší dobu připravuje takovou změnu zákonů, která by reflektovala vývoj v cyklistické dopravě v posledních letech. A netýká se to samozřejmě jen vozíků, ale i přípojných tyčí, půlkol, cyklistické infrastruktury, ale i obecného posunu vnímání kola jako rovnocenného, a tedy nejen alternativního dopravního prostředku. Prosadit takové změny ovšem vyžaduje čas. Přesvědčit někoho, kdo si myslí, že dítě + kolo = hazard se zdravím anebo že na cyklostezku má cyklista dojet autem, jednoduché nebude. Někteří lidé – a to nejen na rozhodujících postech – si prostě jen obtížně připouštějí, že by třeba auta neměla mít vždy a všude a přede všemi přednost. Ještě relativně nedávno nutil zákon chodce při křížení silnice používat přechody, aniž jim na těchto přechodech uznával nějaká práva. To je z dnešního pohledu již stejně málo pochopitelná věc, jako že kdysi nebyly povoleny blikačky. Mnozí motoristé i zodpovědní úředníci se však dodnes snaží přednost chodců na přechodu relativizovat. 
Novela zákona, která bude mít ambice změnit způsob nazírání na cyklistiku, to tedy rozhodně nebude mít lehké. Na druhou stranu MD pod tlakem veřejnosti již opatrně připouští, že vozíky do legislativy vlastně zapracovat chce. Je ale otázka, jak dlouho to bude trvat. Napsat těch pár paragrafů nebo opsat ty německé a nechat proběhnout nutné legislativní kolečko, by se jistě dalo zvládnout v řádu týdnů. Květoslav Syrový, člen cyklokomise při MD, která má přípravu změn na starosti, se v médiích vyjádřil, že legálně s vozíkem by mělo být možné vyrazit na výlet již příští sezonu. Co ale budeme dělat do té doby? Zamkneme vozíky ve sklepě? Přestaneme je kupovat? Pokusíme se vám při hledání odpovědí na tyto otázky poradit.
Je vozík opravdu nebezpečný?
Jaká jsou rizika používání vozíků za současné legislativy? Pokud již vozík vlastníte, anebo používáte, jistě jste před jeho pořízením zvažovali, zda je pro vaše dítě bezpečný. Pokud nadále chcete s dítětem jezdit na kole, uvědomte si, že od července se na bezpečnosti vozíků nic nezměnilo! MD se mimo jiné vyjádřilo, že považuje za nebezpečnou jakoukoliv přepravu dětí na kole a že nemá k dispozici žádnou srovnávací studii, které způsoby jsou bezpečnější než jiné (sic)! Z hlediska bezpečnosti dítěte se proto spoléhejte na vlastní rozum. Nebo si myslíte, že by úřady v Německu, Rakousku, Belgii, Nizozemsku a v mnoha dalších zemích povolily něco, co by pro děti bylo opravdu nebezpečné? 
Obecně se má za to, že pro dítě ve vozíku představuje největší riziko situace, kdy do vozíku narazí zezadu automobil. Toto riziko je také používáno jako jeden z mála relevantních argumentů, které MD v „boji proti vozíkům” zmiňuje. Dosud došlo v Česku k jediné podobné zdokumentované nehodě. (Dítě ve vozíku, na rozdíl od svého sourozence na kole, střet s opilým řidičem přežilo.) V každém případě je nanejvýš důležité vozík výrazně označit (praporek, reflexní prvky, výkonná blikačka), aby se minimalizovala pravděpodobnost, že vozík nějaký řidič na silnici přehlédne. Není od věci, když nějaký další cyklista jede po silnici za vozíkem. Obecná zkušenost, a to i na českých silnicích, je taková, že dobře označený vozík auta objíždějí podstatně opatrněji než běžné cyklisty a chovají se k nim stejně jako k automobilům, na nichž je nálepkou deklarován převoz dítěte.
Celý článek a dále pár otázek na plk. Ing. Leoše Tržila, ředitele služby dopravní policie a vyjádření dvou největší dodavatelů přívěsných vozíků Davida Seiferta, majitele Dvě plus dvě, www.dveplusdve.cz a Honzy Gally, Azub Bike, www.azub.cz čtěte v tištěné podobě na stránkách Cykloturistiky nebo elekronické na www.alza.cz Další informace o tématu Petici na podporu legislativních změn ve prospěch vozíků najdete na: www.petice.nazory.cz/petice/petice-podpisy.php?id=374
text Jan Zídek foto Jana a Jan Zídkovi a Miroslav Šup