Manželka byla na školení ve švýcarském Luzernu a poslala mi domů fotku s komentářem „v tom bílém domě za mostem je přednáškový sál, o ulici dál stejně velký hotýlek". Záběr na řeku s historickým, zastřešeným mostem, s krásnou věží a s malebnými domy na obou březích mě nadchl. Nádherné místo. Vygugloval jsem si další obrázky a zavzpomínal jsem na Annecy, Freiburg, Veronu, Meersburg, Sausalito, Helsinki a další města, která mi přirostla k srdci a vydal jsem se do Jednoty pro med. Mám to asi 300 metrů. Cestou jsem kličkoval mezi psími výkaly, přeskakoval kanály, jimž sběrači kovů ukradli víka a míjel domy buď zcela se rozpadající nebo velmi, ale opravdu velmi nevkusně zrekonstruované či po vlaštovčím způsobu přistavované… a přistavované… a přistavované… až do dnešní bizarní podoby. Aby toho nebylo málo, sousedovi stojí na chodníku již druhé reznoucí auto bez kol a jeho plotový sloupek zdobí věž z ojetých pneumatik. Prostě ´paráda´.
Říkám si, jak se musí cítit člověk, který si jde pro rohlíky v Luzernu. Zdraví své sousedy ochotněji? Odpovídají oni jemu na pozdrav přátelštěji? Vrací se z práce šťastnější? Jak asi formuje člověka místo, v němž žije, jeho byt, dům, nejbližší okolí i energie celého města? Určitě na to existují studie, já věřím, že to, jak vypadá životní prostor, má vliv na jednotlivce obrovský. Co si ale má počít našinec? Přece se všichni neodstěhujeme do Třeboně nebo do Slavonic! To samozřejmě nejde. Mimochodem, zajímalo by mě, jak se žije třeba v těchto městečkách, vědí jejich obyvatelé, co mají?
Nezbývá, než si to udělat hezké doma a tam, kam člověk dosáhne, uklízet po svém psovi, neplivat žvýkačky na autobusové zastávce. Poklopy od kanálů kupovat nebudu, s architektonickým vkusem sousedů stejně nic neudělám a stěhovat se nehodlám. Naštěstí je tu kolo, to pomůže překonat svět hoven, vajglů, žvýkaček, rezavějícího plechu a elementárního nevkusu rychle. Za chvíli jsem v lese, který začíná hned za samoobsluhou, v přírodě, a jak se tak rozhlížím, je dokonalá, krásná, vkusná. Ještě před padesáti roky tam byly doly, vlečky a haldy s hlušinou, dnes je tam les, krásný hluboký les. Nevím, jaký les mají za humny Luzerňané, ale ten náš je krásný. A díky kolu je velmi blízko, na dosah, jen pár šlápnutí! Díky kolu se dá žít i v Kladně a s kolem a lesem nebo jiným vzorkem neposkvrněné přírody v dosahu by se asi dalo žít kdekoliv na světě. Nemít kolo – přibližovadlo krás, asi bych se musel odstěhovat do Luzernu. Nebo do Slavonic.