CYKLISTIKA HANDICAPOVANÝCH: Když kolo vrací, co osud vzal

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2010-12-30T01:41:08 --><p style="text-align: justify; "><strong>PRO VĚTŠINU Z NÁS JE JÍZDA NA KOLE SAMOZŘEJMOSTÍ. POUŽÍVÁME JEJ JAKO DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK, JE TO JEDEN ZE ZPŮSOBŮ, JAK TRÁVIT VOLNÝ ČAS, SLOUŽÍ NÁM K PÉČI O ZDRAVÍ. VŠECHNY TYTO FUNKCE PLNÍ BICYKL JAKSI AUTOMATICKY A ANI NÁS NENAPADNE NAD JEHO KOUZLEM PŘEMÝŠLET. NA KOLE VŠAK JEZDÍ TAKÉ LIDÉ, PRO NĚŽ TO SAMOZŘEJMÉ NENÍ, LIDÉ KTEŘÍ OBYČEJNĚ MUSÍ PRO PĚKNOU VYJÍŽĎKU PŘEKONAT NĚKOLIK PŘEKÁŽEK. PŘESTO PRO NĚ MÁ POHYB SMYSL, A KDYŽ ZVÁŽÍ PRO A PROTI, RUČIČKA VAH JIM NAKONEC UKÁŽE SMĚREM DO SEDLA.</strong></p>

Cyklistika handicapovaných

Ve dvou za stejným cílem

TANDEM JE OBLÍBENÝM DOPRAVNÍM PROSTŘEDKEM PÁRŮ, KTERÉ SI CHTĚJÍ ZASPORTOVAT SPOLEČNĚ NEBO POTŘEBUJÍ SROVNAT VÝKONNOSTNÍ ROZDÍL. ZÁROVEŇ TENTO TYP KOLA UMOŽŇUJE JEDINEČNOU VĚC – ODHALIT KOUZLO CYKLISTIKY TAKÉ LIDEM SE ZÁVAŽNÝM ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM. 

Nabídka aktivit pro lidi se zrakovým handicapem se v posledních letech velmi rozšířila. Na stránkách Českého svazu zrakově postižených sportovců napočítáme osmnáct provozovaných sportů větvících se do řady disciplín. Vedle specifických her jako goalball nebo showdown jsou to i další „běžné“ sporty s upravenými pravidly a specifickým náčiním (atletika, fotbal, bowling, střelba…). 

I pro zrakově postižené je pohyb důležitý z mnoha hledisek. Slouží hlavně k rozvoji orientace v prostoru a k rozvoji motoriky. Snad ještě důležitější jsou tu ale sociální aspekty – sportovec poznává nový kolektiv, nalézá handicapované i zdravé přátele a hlavně touto cestou může získat potřebnou dávku optimismu a psychické odolnosti. 

Cyklistika handicapovaných

Zdaleka největší oblibě se těší tandemy, které jsou bezpečné, méně náročné a umožňují vyrazit i do běžného provozu. 

Hlavním lákadlem cyklistiky je pro nevidomé pocit dobrodružství, tedy možnost přesouvat se prostorem z místa na místo rychlostí, které při ostatních sportovních aktivitách nedosahují. Cyklistika u nevidomých rozvíjí zejména rovnováhu, ale především je to ideální aerobní aktivita, jakých jinak mezi provozovanými sporty příliš mnoho nenalezneme. 

Zrakové postižení

Světová zdravotnická organizace dělí zrakově postižené do pěti skupin – od středně slabozrakých až po úplně slepé. Při sportovních soutěžích se používá tří kategorií – slabozrací, osoby se zbytky zraku a nevidomí. Poškození zraku může být vrozené, nebo získané, vzniká řadou různých mechanismů a může mít různé podoby (snížená ostrost vidění, omezené zorné pole, nízká kontrastní citlivost, neschopnost rozlišovat barvy, neschopnost vnímat prostor apod.). Se zrakovým postižením (tedy s poškozením zraku, u kterého běžná optická korekce nedostačuje) se potýká v průměru 1–1,5 % populace. V České republice tedy žije okolo 150 000 zrakově postižených lidí, zcela nevidomých je okolo 10 % z nich. Zastřešující sportovní organizací je u nás Český svaz zrakově postižených sportovců (www.sport-nevidomych.cz). 

Čeho se nedostává 

Problémem sportovců se může stát dostupnost tandemového kola. I když nepotřebuje žádnou speciální výbavu, nejedná se o levnou záležitost. Na kvalitní stroj si musíte připravit 30 000 Kč i více. Proto si tandemy pořizují spíše školy a různé instituce, které je pak půjčují zájemcům. Své vlastní dvoukolo má z nevidomých málokdo. Důvodem je i jeho další velká nevýhoda – problémy se skladováním a s přepravou. Většina tandemů neumožňuje složení, a tak zabírají hodně místa. Pro jejich přepravu je třeba velké auto nebo vlek. 

Ještě častěji než s dostupností kola se zrakově postižení cyklisté potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pilotů. Ti musejí mít alespoň základní zkušenost s řízením tandemu i s kontaktem s nevidomými. Takových lidí není nikdy dost a další dobrovolníci jsou vždy vítáni. Během našeho povídání si nevidomá cyklistka Eva Odehnalová posteskla: „Než aby lidi posílali peníze, radši ať s námi někam vyjedou.“ 

text Karel Kuchler
foto Tomáš lisý, Pavel Holub, archivy Evy Odehnalové a Vladimíra Slavíka

Celý článek najdete v Časopise Cykloturistika 1/2011.
Menu