Údolím Mosely za skvělým vínem

text a foto Tomáš Procházka

Na malou chvíli nikdo z nás ani nedutal. Všichni jsme zmlkli a zasněně převalovali vzorek na patře. Sobecky jsem si dolil „koštovku" a celý rituál zopakoval. Výborné. Bez jakýchkoliv debat to bylo to nejlepší, co jsme zde ochutnali. Ale kdo ví, možná že to bylo tím místem. Výhled na točitý meandr známý z mnoha prospektů, v němž se marnivě zhlížely večerní červánky, udělal své a nastolil jedinečnou atmosféru. Asi jsme si to tu zamilovali. Pousmál jsem se. My, víceméně zapřísáhlí horalové a bikeři jsme propadli krajině, kterou nekříží žádné adrenalinové traily, chatrné horské stezky, nezdobí ji dechberoucí rozeklané horské štíty. To kouzlo bylo někde jinde. V tom nezvyklém klidu a pohodě nejspíš. V té malebnosti a vinařské poezii všude kolem nás. Nechtělo se nám odjíždět do uspěchaného světa. Tak nějak jsme přivykli zpomalenému tempu, které udávala řeka.

V duchu jsem si promítl všechna ta místa, co jsme během naší krátké návštěvy viděli. Nejstarší německé město Německa Trevír (něm. Trier). Univerzitní město, které bylo kdysi pokládáno za druhý Řím a které návštěvníkovi nabízí přehršel památek poctěných zařazením na seznam Unesco – Černá brána, románský dóm svatého Petra, římská bazilika, amfiteátr, zřícenina císařských lázní, antické Barbařiny lázně, základy římského mostu… Údajně v Trevíru byla také nalezena Kristova tunika. Tu prý nechal zdejší arcibiskup v roce 1196 zazdít do zdí chrámu. Kdo ví, jak to tehdy bylo.

Vybavila se mi pohostinnost majitelů vinotéky Lydia, jejich náramný Spätlese (pozdní sběr) ryzlink, příjemné poklábosení se štamgasty, s pohodovými kempaři, jejichž recepce se od útulných vinoték lišily pouze tím, že za pultem líně poblikával počítač. Říká se, že Němci jsou studené čumáky. Nevím jak v jiných částech spolkové republiky, ale Moselanů se tohle „rčení" netýká. Všude, kam jsme přijeli, jsme se setkali s milými a ochotnými lidmi, kteří vždycky zašli na kus řeči a poradili či pomohli. Třeba je to tím vínem, které z člověka odplavuje to špatné a zanechává to dobré.

Mosela, řeka, jejíž tok je dlouhý 544 kilometrů, protéká Francií, Lucemburskem a Německem. Je nejen rájem vinařů a milovníků historie, ale také cyklistů – pohodářů či rodinkářů. Cyklostezka, na níž výškové metry nastoupáte pouze v případě, že vás zláká myšlenka na výhledy, je skvěle udržovaná a téměř neustále kopíruje údolím prodírající se řeku. Ze sedel lze zhlédnout to nejhezčí. Díky ní jsme se dostali do vesniček, téměř vždy přikrášlených nějakým tím kostelíkem či mostem, k ruinám desítek zadumaných hradů a hrádků, ale zabrousili jsme i mimo stezky do neuvěřitelně svahovitých, příkrých vinohradů – prý nejstrmějších v Evropě. Na nich opečovávat a sklízet víno určitě není žádná legrace. Dozvěděli jsme se, že v těch nejvýše položených jsou prý sběrači také často navazováni na lana. A zase to víno… Ryzlinky, které zde vznikají, patří ke klenotům světového vinařství a prosluly především díky pikantní kyselince a nízkému obsahu alkoholu. Lahev dobrého pozdního sběru lze pořídit již od pěti eur, ale setkáte se i s lahvemi, na které si zkrátka musíte nechat zajít chuť. Co naplat.

Vzpomínky mě zavedly i ke hradu Landshut, který je ze všech stran obklíčený hustými vinohrady a ze kterého jsme mohli dlouhé minuty sledovat vskutku nádherné město Bernkastel-Kues rozložené po obou březích řeky, poseté typickými hrázděnými domky a romantickou středověkou architekturou. Bernkastel, jenž je jakýmsi centrem celé vinařské oblasti, je také střediskem kulturním a každoročně se zde pořádají všemožné festivaly a oslavy vinobraní. Opravdu krásně se jeho zasněnými uličkami toulá. Stejně tak i v ulicích neméně nádherného Cochemu s impozantním říšským hradem z 11. století či stotisícového města na soutoku Mosely a Rýna – Koblenzu, který své stáří rovněž dokládá spoustou historických budov… Kdepak, řekl jsem si tam na kopečku při poslední kapce, ve chvíli, kdy slunce definitivně zapadlo za obzor a kdy řeka pod námi připomínala černého hada plazícího se mezi žhnoucími svícemi, určitě se sem jednou vrátím.

Turistické zajímavosti

Trier (Trevír)
Univerzitní město a nejstarší město Německa s bohatou, téměř dvoutisíciletou historií. Město ležící asi 15 kilometrů od hranic s Lucemburskem je proslulé existencí významných památek z římské éry, které jsou zařazeny na seznam UNESCO. Trevír je významné kulturní a administrativní centrum celé oblasti a najdeme zde také údajně nejkrásnější tržiště v Německu s fontánami a se spoustou květinových a zeleninových stánků.

Bernkastel-Kues
Nádherné, asi devítitisícové město, místo mnoha hudebních a kulturních festivalů a partnerské město našich Karlových Varů, obklopené zelenými kopci a nekonečnými vinohrady. Je také domovským městem proslulého vína Bernkasteler Doktor, jehož historie sahá až do 14. století. Tehdejšího na smrt nemocného německého biskupa prý právě tohle víno dokázalo znovu postavit na nohy. Za fotku určitě stojí renesanční radnice, kostel a fontána svatého Michala, vinařské muzeum, krásné náměstí. A skvělé výhledy na město a okolí se nabízejí z hradu Landshut s romantickou restaurací. V roce 1334 zde prý také přenocovala první manželka Karla IV. Blanka z Valois.

Cochem
Příjemné romantické moselské městečko, jehož hlavním lákadlem a dominantou je fotogenický gotický říšský hrad. Hrad byl v roce 1689 během francouzského tažení kompletně zničen, a zůstal tak až do roku 1868, kdy se ho berlínský obchodník Louis Ravené rozhodl zrekonstruovat do tehdy velmi populární neogotické podoby. Nyní je hrad zařízen renesančním a barokním nábytkem, který byl rodinou Ravené velmi pečlivě nashromážděn. V Cochemu je také velmi pěkné náměstí Markplatz s barokní radnicí a kostelem a za návštěvu stojí i bývalý kapucínský klášter či unikátní hořčičný mlýn – poslední mlýn svého druhu v Evropě.