Trávil jsem dovolenou v Anglii a vnímal jsem posun v atmosféře královského společenství. Nejen Skotové mají separatistické sklony. Nikde v Anglii jsem neviděl britské vlajky, ale výhradně anglické a zapříst hovor na toto téma vyloženě nebylo vhodné. Cestou domů nám kleknul autobus pár desítek kilometrů před Bruselem, kde se střetávají zájmy Vlámů a Valonů. Belgii hrozí rozdělení, vyspělý sever nechce doplácet na dříve průmyslový, frankofonní jih. Přijedu domů a titulky novin hlásí, že vítězství fotbalistů na mistrovství světa je vítězstvím Katalánců (a případná prohra by byla prohrou Španělů). Aha, takže nejen Baskicko, ale i Katalánsko… Střelec gólu hraje za Barcelonu. Ono také sjednocené Španělsko nemá delší než dvousetletou historii. Za pár dní mezinárodní soud schválil odtržení Kosova, prohlásil jej za legální, čímž dostal ťafku celý Balkán, vznikl nebezpečný precedens. Čím dál tím otevřeněji se mluví o rozdělení Eura na severní a jižní měnu. Tam, kde je dnes Řecko, tam nezadržitelně míří Španělsko a nebýt největšího čerpání z fondů unie, už by tam měla nakročeno i Francie. Inu, jih. A Řekové stávkují, namísto práce. O Francouzích nemluvě. Odmítl jsem vyslat rodinu na dovolenou do Řecka. Ať se ten svět konečně probere. Holandsku se nelíbí, že má z unie ze všech zemí nejméně, jeho členství, dle Nizozemců pozbývá smyslu. Zavedení jednotné měny i v dalších zemích se odkládá. Tatíček Klaus měl pravdu. To jeho zásluhou proběhlo dělení Československa tak klidně, to si musíme připomínat. Ale dělit se bude dál, jiné země, celá Evropa. Chtěli bychom sčítat a násobit a přitom škrtáme a dělíme.
Ze sedla kola to není zřejmé, vyjedu z lesa na silnici a ani nevím, že jsem v jiném kraji či okrese. Je mi to úplně jedno. Přejíždím hranice jako by nic a jen německé či polské nápisy mě upozorní na tu změnu. Rakušané nás vítají s otevřenou náručí a v takovém Tyrolsku se cítím úplně jako doma. Věděli jste, že geneticky jsme sice nejbližší Welšanům, ale mentálně máme velice blízko k Tyrolákům? Kdekoliv po světě prohlásím, že jsem z Čech, lidé reagují, vědí, že Praha je překrásná a znají někoho, kdo tam byl nebo chce někdy jet, případně o tom sami uvažují. Když jim na internetu najdete fotografie Křivoklátska nebo jihočeských rybníků výskají takoví Američané nadšením jako my nad Grand Canyonen nebo Čínskou zdí. Je příjemné takovou chválu poslouchat a je příjemné být Čech. A je jedno, jestli jste ze spojeného evropského společenství nebo z rozděleného Československa. To dělení a násobení je jen taková hra, na kole a na cestách úplně nedůležitá.
Jsou věci, které nemusím na kole vnímat a řešit, které mi jsou úplně fuk. A když večer nezapnu televizi, odnesu si ten pocit volnosti a pohody i do druhého dne do práce. Letošní léto bylo z cyklistického pohledu pěkně šťavnaté. Alespoň to moje. A jedno z nejteplejších za poslední roky. A Evropa? Politika? Radši si přifouknu kolo, dobiji blikačku a do batohu hodím mapu, foťák, energetickou tyčinku…