"Už mě to globální oteplování začíná štvát", prohlásil kolega ironicky, když jsme se vraceli z oběda a vystupovali jsme z auta do desetistupňového mrazu, nohy se bořily do sněhu po kotníky a na ledovém podkladu jsme tak tak ve zdraví dobruslili k domovním dveřím. V noci bylo přes dvacet pod nulou a den předtím napadlo dalších pět centimetrů sněhu tak lehkého a prachového, že by obsahu peřin od babičky nedělal nejmenší ostudu. Není vše takové, jak vypadá a jak tvrdí média… Ale o tom byl spíš ten minulý úvodník.
Celé dětství jsem snil o tom, že zapadáme sněhem a já z našeho přízemního bytu vyskočím rovnou do závěje, bude zrušená škola, nebudou jezdit auta a my si budeme ve sněhu lopatami vyhrabávat cestičky a tunely. Tentokrát se mi to téměř splnilo. Z domu odejít šlo, ale odjet autem, to ani náhodou. V noci jsem třikrát vstával a řádil v ulici s hrablem, ale odjet na cyklokrosové mistrovství republiky se mi stejně nepodařilo. V šest ráno jsem rezignoval, uvařil jsem si teplou meltu s mlékem, tak, jako každé ráno, a vrátil jsem se do postele. Byla to jedna z nejhezčích sobot za poslední měsíce, den prožitý totálně v souladu s přírodou. Den vůně teplého čaje, hořícího dřeva a teplého štrúdlu, pohádek v televizi, rozečtených knih a odpoledního pospávání. Ten cyklokros jsem samozřejmě v televizi viděl…
Někdy ale je třeba jít proti přírodě, je to nezbytné, především pak, vyrábíte-li cyklistický časopis a vyrábíte-li jej nejen sezónně. Napadne sníh, začne mrznout a autor odjede na prodloužené Vánoce k rodičům manželky na druhou stranu planety. A na vás zívají prázdné stránky. Nezbývá, než sáhnout do vlastních zdrojů, přidat trochu improvizace a trošku sebezapření. Tak jsme to udělali s testem kola v městském provozu. Využili jsme osobních zkušeností z jízdy na kole, které jsme věnovali dědovi pod stromeček, půjčili jsme si jej k focení a znovu se na něm projeli. Měsíc v městském provozu nejezdilo, maximálně tak deset dnů, spíš týden, ale to je asi tak maximum, co šlo v průběhu ledna, při přípravě tohoto čísla zvládnout. Další díl, už bude opět na Petru Štěpánkovi a jeho každodenním brázdění pražskými ulicemi. Ostatní rubriky byly připraveny s předstihem, využili jsme materiálů získaných včas za adekvátního počasí. Příprava toho dalšího časopisu – speciálu Dovolená na kole ale vybízí k typicky zimnímu programu – posedávání v teple s katalogy a mapami a plánování příští sezony, dalších cest. Doporučuji i vám! Pokud vás neklid v nohách ale přece jen táhne ven, pak tu jsou cestovatelské veletrhy a festivaly s promítáními a povídáním. No a pokud to opravdu, ale opravdu už bez kola nemůžete vydržet, pak doufám, že zažijete to, co já – že pojedete po čerstvě zasněžené okresní silnici, kudy auto posledních pár hodin (a dost možná i dnů) neprojelo a najednou se proti vám za zatáčkou vyřítí děcka na sáních, na bobech i na lyžích. Zažil jsem to mezi Lhotou a Bratronicemi u Kladna a ten zážitek mě definitivně přenesl do dob pravé Ladovské zimy. Kdepak oteplování, jen ať pěkně mrze. Ještě aspoň pár dnů.