My jsme si pro prodloužený víkend nechali doporučit region v Tyrolsku, který není od našich hranic příliš vzdálen, jehož obyvatelé jsou povahou Čechům velmi blízcí, hodně pohostinní a turistům otevření, navíc patří k nejhezčím.
Jezero v horách Trošku neznámé Achensee se nachází v alpské části Karwendel opačným směrem z dálnice na Innsbruck, než jakým vede známější údolí Zillertall. Dojet k němu lze také od Mnichova přes Tegernsee bez placení rakouské dálniční známky. U jezera Achensee jsou tři střediska, v Achenkirchu je hlavní informační středisko oblasti, ale menší jsou i v Maurachu a Pertisau. Posledně jmenované městečko je kouzelné tím, že tu odstavíte auto, a můžete strávit celý týden jen na lyžích, stopy vedou téměř z každé garáže a mezi domy v samotném centru obce na volném prostranství je upravený běžecký okruh, jehož stopy vedou nahoru ke kostelu. Jestli existuje ráj běžeckého lyžování, tak určitě vypadá takhle. Za kostelem stopy pokračují po prvních třech fervejích golfového hřiště až na lyžařský stadion. Jeden extrémně těžký okruh pro klasiku se odpojuje ihned doleva nahoru, ostatní středně těžké, které jsou v praxi spíše lehčí, pokračují bok po boku – klasické a bruslařské – k ústí údolí Falzthurntal a Gerntal.
Stranou leží tréninkové okruhy a po zasněžené silnici vás míjejí koně s rolničkami táhnoucí saně. Dokonalá idylka, kýč, fantazie, pohádka. Samou radostí a štěstím ani nevnímáte, že jedním i druhým údolím cesta připomínající sněžnou dálnici poněkud stoupá.
Gramaialm Kdo toho má cestou vlevo brzo dost, smíří se s dosažením mezistanice, tedy hospůdky Sennhütte. K ní vede stopa překonávající jen asi sto výškových metrů. Údolí je hluboké i široké a otevřené. Po jeho levé straně stopy stoupají, vpravo se pak lyžaři v podobě malých barevných teček vracejí. Po stranách se vypínají špice končící i o 1300 metrů výše v oblacích, tady dole je výhoda stálejšího počasí i ukrytí před větrem a daleké výhledy na vrcholky i zpět do údolí. Tady se pořizují ty kýčovité fotografie s bílými dálnicemi, horskými štíty a sytě modrou oblohou. Otočka a konečná na této trati je v chatě Gramaialm, ležící v 1263 metrech, stojí za to posedět tu, dát si Kaiserschmarren, místní tyrolskou specialitu – lívancový trhanec s jablečným pyré, který dodá rychlou energii a překvapí kombinací zajímavých chutí. Cesta dolů ubíhá překvapivě rychle, určitě to chce přiobléci si větrovku nebo vyměnit mokré spodní tričko. Ani se nezdálo, že to byl nahoru takový krpál. Dole jste hned, v nohách je jen 14 kilometrů, sil ale moc není na to, vymýšlet pro zbytek dne ‚ještě něco’.
Praktické informace
Pertisau leží na jihozápadním pobřeží jezera Achensee v nadmořské výšce 940 metrů a je z jezeru přilehlých obcí pro běžecké lyžování nejvýhodnější. Je to malé městečko s kostelíkem, romantickým výhledem na vodní hladinu a do všech stran se vinoucími upravenými stopami pro běžkaře. Jejich síť přesahuje délku 200 kilometrů. Pro ubytované v místě je vstup na tratě, které obsahují 21 značených okruhů, zdarma.
Doprava Autem – Praha-Rozvadov, Regensburg. Mnichov, Kufstein, Achensee (nutná rakouská dálniční známka), případně za Mnichovem na Holzkirchen a Tegernsee), cca 500 km, 5 hodin. Nebo Brno-Vídeň, Salcburk, Kufstein, Achensee, cca 600 km, 6 hodin
Sezona Dle sněhové pokrývky, běžně od poloviny listopadu do Velikonoc, často je sníh na běžeckých tratích v údolích ještě v době, kdy po něm u jezera není ani památky.
Ubytování Ohromný výběr ubytovacích kapacit od luxusních hotelových komplexů, přes rodinné hotýlky až farmy po samoobslužné apartmány kolem celého jezera. K luxusním hotelům s vynikající kuchyní a vlastním wellness patří Karwendel (www.karwendel.cc), ke střední třídě patří například Apartements Haus Regenbogen.
Další aktivity Sjezdové tratě nad Pertisau i nad protilehlým Maurachem, tamtéž sáňkařské dráhy. Vyhlídkové lety na tandemových svahových padácích, bruslení, curling, tenis a všudypřítomné bazény se saunami. V Maurachu je jednou týdně otevřená střelnice. Oblíbené jsou i romantické vyjížďky na saních tažených koňmi.
Turistické zajímavosti Hornické muzeum Vitalberg – přímo ve městě se nachází muzeum těžby olejového kamene, který je surovinou pro výrobu léčivé kosmetiky Tiroler Steinöl. Surovina je těžena v nadmořské výšce 1500 metrů. Vlastní řada kosmetiky Steinöl – už přes sto let je tu vyráběn olej, jehož původ sahá až 180 milionů let zpátky. Břidlicové usazeniny tehdejších živočichů tehdejšího moře obsahují blahodárné a ozdravné sulfury. Z oleje se vyrábí široká řada kosmetických přípravků a oblíbené jsou i zábaly a masáže. (www.steinoel.at) Parní vláček není jen turistickou atrakcí, ale také dopravním prostředkem, protínajícím Maurach.
Informace www.achensee.info, www.tyrolsko.cz,
Gernalm Pokud zvolíte údolí více vpravo, budete se pohybovat více sevřeni horami a více uzavřeni v lese. Cesta se kroutí po lesních mýtinách a průsecích a široká bruslařská stopa se brzo obrací zpět, nezbývá než nasadit vosky anebo sem tam i styl stromeček. Les tu připomíná pohádku o Mrazíkovi, což umocňují saně plné huňatých dek a kožešin, rolničky a dusot kopyt. Konečná, tedy Gernalm leží jen v 1166 metrech, přesto se tento kratší, 10 kilometrů dlouhý okruh zdá o něco těžší. Anebo jsme toho jen druhý den už měli dost. Také nás možná znavil dopolední trénink bruslení s místním lektorem, bývalým profesionálním lyžařem. Opravdu to stálo za to: „Warten, warten und warten…” Bruslení je o dlouhých skluzích na jedné lyži, trochu náročné na rovnováhu, ale svižné a nakonec i opojné… Jen na té jedné noze vydržet co nejdéle.
Pobřežní promenáda Mezi Pertisau a Maurachem vede pobřežní stezka, v létě je to cyklostezka pokračující až do Achenkirchu, ale v zimě stopy končí o jedno městečko dřív. Připomíná to tu lázeňskou kolonádu v zimě z doby, kdy se lyžovávalo na Václavském náměstí. Tedy ne že by tu bylo tolik lidí jako dnes na Václaváku, spíš tolik jako tehdy. Ta podobnost je v náladě, noblese, životním tempu. Na kávu do Maurachu nebo s dětmi na parní lokomotivu, která do Maurachu pokračuje, to je pěkný cíl na líné dovolenkové odpoledne. Jedna cesta měří sotva čtyři kilometry a dá se absolvovat i v případě, že v této pasáži již sníh neleží – po svých.
Poklid v ulicích Pertisau má spoustu ubytovacích kapacit, a přesto nedýchá takovým tím pompézním a přeplácaným kýčem turistických center. Obchůdků je tu jen hrstka a vše přebíjí mohutné jezero a hory všude kolem, tedy jakýsi zvláštní poklid, který běžkařením znavené tělo ocení. Většina hotelů a penzionů tu má vlastní saunu v ceně pobytu, kdo se tedy rád saunuje, určitě udělá dobře, když to při svém výběru zohlední a obětuje nějaké to euro. Jen hledět na cenu je tu prostě škoda. Také místní kuchyně je vyhlášená, ceny za večeři, která se rovná spíše celovečerní seanci v příjemném prostředí, však již oscilují ve větším rozpětí. Ale i jako součást ještě přijatelné polopenze tu lze pořídit pravé gastronomické hody.
Na běžkách jsme potkali česky mluvící starší pár, který nás ujistil v tom, že tu lze pobývat a užívat si za ceny nižší než v českých horách: „Jsme tu již několikátý rok a nemůžeme si to vynachválit. V ceně pobytu je sleva na lanovky, vynikající polopenze, bazén, a každé odpoledne přístupné lázně s několika druhy saun. A ty běžecké tratě – škoda slov.”
Jako bonus po namáhavém dni si lze ještě dopřát masáž místní specialitou, prehistorickým břidlicovým olejem, jehož výtažky a nejrůznější kosmetické výrobky jsou nejtypičtějším suvenýrem z Achensee. Olej odteče nebo se vstřebá pokožkou, vzpomínky na daleké bílé linie běžeckých stop a nekonečné pláně sněhového manšestru ale zůstanou. Místo na břehu jezera nás natolik oslovilo, že jsme zatoužili poznat jej i v létě, v sedle kol. A také to stálo za to.
text: Martin Raufer foto: autor a Roman Kolařík