Když udeří mrazy…

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2009-12-28T16:44:27 --><p><strong>... nezbývá, než se přesně v duchu oné otřelé parafráze dobře obléci, protože přece „neexistuje příliš chladné počasí, jen špatně oblečený cyklista". Ale přesto, jsou jisté okolnosti, vůči kterým se můžeme bránit hůře. Svou úlohu sehrává například skupenství srážek, schopnost vyrovnávání se s chladem a s ní spojené riziko podchlazení a omrzlin, změny teploty s nadmořskou výškou apod.</strong></p>

Člověk špatně snáší chlad. Pokud se nechráníme oblečením, začínáme vyvíjet dodatečné teplo. Rozechvějeme se už při teplotě těsně pod 20 °C. Tepelné ztráty při nízkých teplotách vzduchu mohou vést k hypotermii, tedy k podnormální tělesné teplotě, která způsobuje postupný duševní a fyzický kolaps a může být smrtelná. Lékaři tvrdí, že nejlepší ochranou před chladem je rovnoměrně rozložený podkožní tuk. V tomto ohledu jsou obvykle lépe vybaveny ženy. Naopak citlivější jsou na chlad rukou a nohou. Navíc je tvorba dodatečného tepla úměrná tělesné hmotnosti. Ztráta tepla zase závisí na velikosti plochy povrchu těla. Z toho vyplývá, že teplo nejlépe udrží ten, kdo je těžký a podsaditý. Proto jsou k hypotermii náchylné zejména děti. Na rozdíl od naší univerzální schopnosti přizpůsobit se relativně rychle horkému podnebí, nejsme schopni všeobecně se přizpůsobit chladu. Nejúčinnější zůstává ochranné mikroklima oděvu. A jen na okraj, testy ukázaly, že lidé, kteří pracují v chladných a drsných podmínkách, například rybáři na širém moři, se na chlad dokážou přeci jen trochu aklimatizovat. Při opakovaném pobytu v chladu se cévy rukou a nohou rozšíří a udrží trochu tepla. Je to ale velmi zdlouhavý proces, jistě lepší bude spolehnout se na kvalitní oblečení nebo vyrážet jen při relativně přijatelných teplotách.
Velmi nízké teploty se mohou vyskytovat i v mírném podnebném pásu. Jako příklad několik „studených rekordů". V České republice bylo nejchladněji 11. února 1929. V Litvínovicích u Českých Budějovic byla naměřeno −42,2 °C, tedy vůbec nejméně na našem území. V bližší minulosti byl velmi studený například 4. leden 2002, kdy na Horské Kvildě zaznamenali −31,6 °C a jinde byly teploty mezi −20 a −26 °C. Mnohem více rizikový je ovšem náhlý pokles teploty, který může nepříjemně zaskočit. Nejprudší nastal mezi 31. prosincem 1978 a 1. lednem 1979. V noci se ochladilo o více než 25 °C, nejvíce ve Frenštátě pod Radhoštěm o 30,5 °C! Na prudký pokles teplot, silný, velmi silný či extrémní mráz vydává Český hydrometeorologický ústav výstražné informace. Najdete je, stejně jako ostatní výstrahy, na nám již známých stránkách ústavu www.chmi.cz.
O pocitové teplotě, tedy o našem vnímání tepla či chladu v závislosti na větru, už jsme na tomto místě psali (Cykloturistika č. 10/2009). V zimních měsících jsou účinky ochlazení větrem (indexu wind chill) jěstě více limitující než v letním období. Při záporných teplotách a mírném větru může vznikat riziko omrzlin. (Jak velké je? Nahlédněte do tabulek v uvedeném dílu seriálu o tři čísla zpět na str. 54.) V té souvislosti ještě jedna věc. Neměli bychom zapomínat, že je vcelku jedno, fouká-li vítr rychlostí 14 m/s (tj. řádově 50 km/h), anebo se v klidném ovzduší touto rychlostí řítíme sami, např. z kopce. Při teplotě kolem nuly bude pocitová teplota kolem −8 °C.
Snášíme-li chlad a vítr dobře, případně se na něj dokážeme kvalitně obléci, mohou náš zimní výlet zkomplikovat už leda tak vydatné srážky. Pokud budou dešťové, je to řekněme ještě řešitelný problém. Třeba přestane a pak to půjde. Daleko větší trable způsobí cyklistům pořádná sněhová nadílka, která může zabránit i další cestě. Sněhová nadílka ale bude zajímat i lyžaře a řidiče. Jak tedy podle numerického modelu poznat, v jakém skupenství budou srážky padat? Některé numerické modely přímo nabízejí dva druhy srážkových polí. Sněžení od deště je odlišeno například šrafováním. Pokud toto značení v námi zvoleném modelu nenajdeme, může být dobrým vodítkem pro rozlišení skupenství srážek teplota v hladině 850 hPa, tedy 1500 m nad mořem. Pokud jsou tu teploty kolem −5 °C, můžeme i v nižších polohách očekávat srážky sněhové.
V souvislosti s nadmořskou výškou, která hraje zásadní roli, je třeba poznamenat, že ne každé místo na zemském povrchu má v modelu, v tzv. modelové orografii, nadmořskou výšku odpovídající realitě. Záleží jednak na tom, jak velký je čtverec, ve kterém model počítá budoucí hodnoty základních meteorologických parametrů (čím menší, tím je model přesnější, jak jsme psali v úvodu seriálu) a také na tom, jak velké reálné změny nadmořské výšky v jednom, byť malém čtverci, jsou (čím komplikovanější je terén, tím méně odpovídá modelová nadmořská výška realitě). A to může být zdrojem dalších neladů. Před tím, než model budeme používat, měli bychom v lokalitě, která nás zajímá tedy nastudovat rozdíly mezi skutečnou a modelovou orografií. Ty jsou bezpochyby největší v horách a právě na počasí charakteristické pro hory se zaměříme příště.
Na závěr ještě jedna rada. Pokud budou meteorologové hlásit výstrahu, že srážky budou na prochladlém zemském povrchu namrzat, je lepší nechat nejen kolo doma.

Na kole do sněhu? S pořádnou výbavou proč ne?! (Pavel Tymeš)

Srážky počítané numerickým modelem Aladin. Šrafování označuje oblasti, kde se budou vyskytovat srážky v pevném skupenství – sněhové. (www.chmi.cz)

Některé numerické modely skupenství srážek nerozlišují (první obrázek). Rozhodující je pak teplota v hladině 850 hPa (druhý obrázek). Je-li nižší než −5 °C, jedná se i v nížinách o sněžení. (www.wetterzenrale.de)

Průběh srážek v čase můžeme sledovat i na meteogramech. Sloupce označují množství, barvou bývá odlišeno skupenství. (www.wetterzentrale.de a new.meteo.pl)

Orografie modelu Aladin. Na první pohled jsou zřetelné rozdíly mezi reálnou a modelovou nadmořskou výškou. Pokud například ve vysokých horách sněží, ale modelový terén je v daném místě nižší, může být v daném místě (chybně) předpovídán déšť.

V zimě spousty cyklistů vymění kola za běžky a vyrazí na známá místa. Nezáleží na druhu turistiky, předpověď počasí je pro výlet stejně důležitá. Při špatné je v zimě radno zůstat doma za pecí. Šámalova chata v Jizerských horách v obležení běžkařů. (Jaromír Krejčí)

Umět se pořádně se obléci na výlet je pro zimní cykloturistiku základ

Kolo u ledu
Když teplota za okny klesne k nule, za sebe se dobrovolně přiznávám, že odkládám své kolo do garáže a podle stavu sněhové pokrývky se přes zimu raději věnuji jiným formám turistiky. Ale jsou i tací, a několik takových ve svém okolí znám, kteří kolo neodloží ani v zimě. Zvláště v posledních letech tolik časté holomrazy lákají otužilé k vyjížďkám pod nulou. A co teprve když napadne hodně sněhu. Po vzoru Honzy Kopky a jeho výprav za polární kruh se třeba časem „showbiking" stane standardní formou cykloturistiky i u nás. Ať již patříte k těm, které mráz a sníh na kole nezastaví, a nebo raději zvolíte jinou podobu pohybu v přírodě, je jisté, že ani v zimě není možné podceňovat počasí.
Nemusíte zrovna skočit ve sněhové bouři, aby se z výletu stalo utrpení. Počasí v zimě vyžaduje mnohem důkladnější přípravu na výlet než v létě. Nejde jen o to se obléci teple, ale především účelně. Při pohybu se snadno zahřejete a při zastavení na studeném vzduchu můžete rychle prochladnout. Mráz umí být hodně vlezlý a při jeho podcenění hrozí omrzliny, které budete pociťovat ještě dlouho potom. A to nemluvím o tom, že i v zimě se můžete pěkně spálit od slunce. A k tomu sníh – zmrzlá voda -, běda, když se dostane až na tělo. Receptem na problémy je tedy kvalitní vybavení a dobrá předpověď počasí. Jen tak si zimní radovánky a třeba i na kole užijete bez starostí. Přeji krásné toulky zasněženou krajinou, na kole i bez.
Jaromír Krejčí

text Alena Zárybnická, foto a grafika uvedené odborné zdroje

Menu