Cesta podél Labe patří mezi nejvyhledávanější cykloturistické trasy v Německu. A tak i nejkomplexnější mapa, kterou jsme před cestou pořídili, je od německého vydavatele. Popis trasy začíná poněkud zvláštně: v Praze u Karlova mostu. Možná je Karlův most tím nejatraktivnějším cílem pro cykloturisty přijíždějící podél řeky z Německa. Od kamenného mostu jedeme přes Letnou a Stromovku do Tróje, pak přes Kralupy do Mělníka, kde bychom i nadále měli šlapat podél Vltavy, ale díky onomu omylu, snad již z doby Keltů, se napojujeme k Labi. To má na soutoku s Vltavou v Mělníku menší průtok a od pramene nad Špindlerovým Mlýnem sem urazí kratší cestu než Vltava ze Šumavy. Přesto tu má Vltava konečnou a řeka se dál jmenuje Labe či Elbe na německém území. Tak či onak, čeká nás cestou k moři pohodové cykloputování podél dlouhé řeky, přičemž právě na německém území je cyklostezka té nejvyšší kvality. Nutno však konstatovat, že i na našem území projíždíme podél Vltavy i Labe úseky, které se vyrovnají cyklostezkám u našich sousedů.
Cestou do Mělníka nás „brzdí" prohlídka zámků Nelahozeves a Veltrusy a obce Zálezlice, kde značky na domech připomínají povodně v srpnu 2002. Za Mělníkem je asi jediným zpestřením rovinatých kilometrů, pominu-li výhled na Říp, proslulý Račický kanál. Na pár minut k němu odbočujeme a sledujeme právě probíhající mezinárodní veslařské závody. Přes Roudnici (pěkně opravený barokní zámek), Litoměřice, kolem hradu Střekov a přes Ústí (město objedeme po pravém břehu Labe po nové cyklostezce) se dostaneme do Děčína, kde začíná nejmalebnější úsek celé Labské cyklotrasy. Projíždíme národními parky. Překrásné skalní scenerie Českého a později i Saského Švýcarska táhnoucí se až k Pirně představují skutečnou perlu stezky. Z labského pískovce bylo postaveno plno známých budov: drážďanský Zwinger, Braniborská brána v Berlíně, radnice v Antverpách nebo zámek Christiansborg v Kodani.
Od Děčína zůstáváme na levém břehu, cestu rovinou si zpestříme pěkným stoupáním. Pět kilometrů za Bad Schandau leží městečko Königstein, nad nímž se tyčí rozlehlá pevnost stejného jména. K zajímavostem určitě patří, že nebyla nikdy dobyta. Za mohutnými zdmi pevnosti se v dobách válek a nepokojů ukrývali saští kurfiřti i králové. Byly tu uschovány i umělecké předměty a státní poklad. Později místo proslulo jako nejobávanější věznice Saska.
Cestou na sever nelze vynechat Drážďany, které se ještě ani dnes tak úplně nevzpamatovaly z bombardování v roce 1945, kdy 85 procent centra bylo srovnáno se zemí. Dodnes se ve městě kope, buduje a staví, i když většina historických budov je již zrenovována či v případě kostela Panny Marie (Frauenkirche) zcela nově postavena.
Na pravém břehu pár kilometrů za Drážďanami leží Radebeul, rodiště Karla Maye. Autor slavného Vinnetoua se tu narodil, žil i zemřel. Dnes tu má své muzeum, jehož součástí je i stálá expozice „Indiáni Severní Ameriky". Koho nezajímají indiáni, ten může navštívit některý z mnoha vinných sklípků, neboť se právě nalézáme na vinařské stezce mezi nejsevernějšími vinicemi Evropy. Z Radebeulu vede desetikilometrová zajížďka (samozřejmě po cyklostezce) k zámku Moritzburg. Českou filmovou pohádku Tři oříšky pro Popelku, která se tu natáčela, zná asi každý.
Za Míšní, na níž se nejhezčí pohled naskýtá z pravého břehu, končí kopcovitá krajina. Vjíždíme do pověstných polabských rovin. Cestu nám ale bude zpestřovat řada historických měst, malebných vesnic a protipovodňových hrází, takže ani na kole to nebude taková nuda, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Město Torgau s krásným zámkem Hartenfels proslavil především duben 1945, kdy se zde při osvobozování Evropy prvně oficiálně setkali západní spojenci a Rudá armáda. Torzo mostu viditelné už z dálky je mementem 2. světové války.
U města Pretzsch je dobré přejet na pravý břeh a po něm dojet do města Wittenberg, které proslavil Martin Luther. Vždyť město si dokonce před své jméno na Lutherovu počest předsunulo přívlastek „Lutherstadt", Lutherovo město.
Jako balzám na duši působí obrovské plochy parků a lesoparků táhnoucích se od města Wörlitz až k Dessau – 13 kilometrů většinou po pěkné prašné cestě, ve stínu lužních lesů, kolem jezírek a několika zámečků saských kurfiřtů a knížat. Celá tato lokalita, stejně jako funkcionalistické domy, které ve dvacátých letech minulého století navrhl Walter Gropius, spadá pod ochranu UNESCO.
Za Dessau vede stezka stále více a více po hrázích, což je hlavně zpočátku velmi zajímavé a zábavné. Před Magdeburkem projíždíme místy, kde kdysi sídlili Slované.
Velkoměsto Magdeburk, po Hamburku druhý největší přístav na Labi, nabízí návštěvníkům spoustu historických památek a muzeí. Protipólem historických staveb je bláznivý, dorůžova laděný moderní dům nazvaný Zelená citadela – jedno z posledních děl slavného rakouského architekta F. Hundertwassera.
Od Magdeburku se držíme na pravé straně Labe. Přes čapí obec Rühstädt, kde po střechách a komínech domů hnízdí na padesát párů čápů, přejedeme u Wittenberge na levý břeh proto, abychom si po asi 22 kilometrech prohlédli památník hranice mezi bývalým východním a západním Německem. Kus hranice je ponecháno tak, jak skutečně oddělovala dva světy. O kousek dál ve vesnici Schnackenburg je muzeum věnované hranici (a jejímu pádu) mezi „dvěma Německy".
Stále častěji projíždíme mezi stády ovcí či krav, které zdejší hráze spásají. Cyklista musí jet dost obezřetně – aby neporazil ovci či krávu, aby nevjel do některého z jejich „pozdravů"… Pokud si chceme prohlédnout centrum Hamburku, je lepší přijíždět do města po pravém břehu.
Slávu a bohatství hanzovního města připomínají přepychové budovy radnice a burzy. Barokní kostel sv. Michaela je symbolem města. Z jeho věže dobře vidíme obrovský hamburský přístav. Zajímavé je i projít se mezi budovami přístavních skladišť. Do skladů lze zajít na prohlídku s průvodcem, do některých můžeme nakouknout i sami.
Za Hamburkem se přejíždí několik přehrad na přítocích do Labe. Bývají otevřené jen velmi omezeně, např. 9.15-15.15 každou hodinu jen na několik minut, navíc různé dny v týdnu mají různé „otevírací hodiny". O tom, kdy se přes vodu dostaneme, informují tabulky podél cyklostezky.
Nacházíme se v místech, která byla ve 12. století odvodněna a mokřadla zkultivována. Zásluhu na tom mají holandští stavitelé hrází, které sem tehdy pozval brémský biskup. Větrné mlýny, cihlové domy, rákosem pokryté střechy – to vše jsou stopy po Holanďanech, kteří tu v minulosti působili.
V centru lázeňského města Cuxhaven na molu zvaném Alte Liebe můžeme dlouhé minuty pozorovat cvrkot na moři a přitom se pomalu rozloučit s Labskou stezkou. Symbolem města se stala navigační věž Kugelbake, která stojí na úzkém výběžku pevniny. Zde, asi čtyři kilometry za městem, oficiálně končí nejen Labe, ale i celá Labská cyklotrasa. Z Prahy jsme sem našlapali 1027 kilometrů.
Celá Labská cyklotrasa je velmi přehledně značena, nestalo se, že by někde chyběly ukazatele, že bychom někde bloudili či sjeli neúmyslně z trasy. Krásný úsek začíná zhruba u Ústí nad Labem a končí u Míšně. Za Míšní začíná rovina, kam až oko dohlédne. Stezka prochází zajímavými historickými městy jako Torgau, Wittenberg, Magdeburk nebo Tangermünde. Přes Labe nejsou většinou mosty, na mnoha místech fungují přívozy, za něž cyklista zaplatí kolem jednoho eura – několikaminutová plavba přes Labe patří k vítaným zpestřením. Spousty kilometrů se jede přímo po protipovodňových hrázích, břeh tvoří písečné pláže. Velká část stezky nabízí více variant, je vedena po obou březích Labe, většinu povrchu tvoří asfalt nebo zámková dlažba. Šotolina je vždy velmi kvalitní, bez problémů sjízdná. Vyskytuje se tu i pár úseků trošičku náročnějších na techniku jízdy – jde především o písečné úseky v borových lesích, které jsou ale vždy jen několik stovek metrů dlouhé, a pak následuje zase bezstarostná jízda.
praktické informace
Vzdálenost lokality z ČR
Od české hranice je do Cuxhavenu po silnici cca 650 km, do Hamburku zhruba o 100 km méně.
Sezona
Kdykoliv od pozdního jara až do začátku podzimu.
Doporučené mapy
Osvědčila se nám mapa z edice Bikeline (Elbe-Radweg, dva díly, I. díl Praha-Magdeburk, II. díl Magdeburk-Cuxhaven), měřítko 1:75 000, obsahující podrobný popis trasy, kulturně-historických a přírodních zajímavostí i ubytovacích možností. Mapa je však jen v němčině (www.esterbauer.com), stojí 10, resp. 11 eur.
Doprava
Možností, jak se dostat do/z Hamburku, je řada. Preferovali bychom cestu vlakem (www.bahn.de), protože je zde pravděpodobně nejjednodušší přeprava kola. Vlaky přepravující kola jsou v jízdním řádu označeny příslušným piktogramem. Německé železnice nabízejí i řadu slev, sezonních akcí, časově omezených akcí a výhodných skupinových či rodinných jízdenek.
Ubytování
Ubytování pod střechou seženete prakticky v každé vesnici. Po celé trase narazíte na speciální cyklistické penziony a hotely připravené na cyklisty po všech stránkách. Zvláště v sezoně může být někdy obtížné najít ubytování pouze na jednu noc. Zařízení označená jako Bett & Bike vás však na jednu noc nikdy neodmítnou. Nejlevnější nocleh v penzionu seženete od 13 €/os.
Kempy jsou na trase zastoupeny samozřejmě také, ale na některých úsecích není jejich síť příliš hustá, ceny kempů – 6 – 9 eur/os. plus 2 – 4 eura/stan.
Vyhledáváte-li stanování nadivoko, dá se místo na stan pohodlně najít na hrázích či přímo na břehu Labe na plážích.
Webové stránky
www.elberadweg.de
www.elberadweg-r2.de
www.tourismusverband-sachsen-anhalt.de
www.elbe-boerde-heide.de
Infocentra
Tourismus Marketing Gesellschaft Sachsen mbH, Bautzner Str. 45-47, 01099 Dresden
Tourismusverband Sächsisches Elbland, Niederauer Str. 26-28, 01662 Meissen
Landesmarketing Sachsen-Anhalt GmbH, Am Alten theater 6, 39104 Magdeburg
Tourismusleitstelle Elberadweg Nord, Schlossstr. 10, D- 21354 Bleckede
Zajímavosti
Drážďany – barokní zámek Zwinger (dnes obrazárna starých mistrů, nejslavnějším kouskem Raffaelova Sixtinská Madona), katedrála Frauenkirche, zámek Residenzschloss, Fürstenzug (101 metrů dlouhá zeď z 24 000 kachlíků z míšeňského porcelánu, na nichž je znázorněn Průvod císařů, všech panovníků rodu Wettinů), budova Semperovy opery, nábřežní promenáda.
Míšeň – hrad Albrechtsburg, dóm, zámek biskupů. Porcelán, v Míšni nazýván bílým zlatem, byl objeven už v roce 1708. Alchymisté se však tehdy původně pokoušeli vyrobit zlato. Krátce nato byla v Míšni založena první porcelánka, kterou dnes lze navštívit.
Wittenberg – rodiště renesančního malíře Lucase Cranacha st. a místo působení Martina Luthera.
Lutherův dům (kde je dnes muzeum zachycující život a dílo tohoto předního německého reformátora), kostel sv. Marie (Luther tu sloužil první protestantskou mši), zámek a zámecký kostel (na jehož vrata Luther přibil svých 95 tezí, čímž spustil reformaci). Teze jsou dnes na kostelních dveřích vyvedeny v podobě bronzového reliéfu.
Tangermünde – založeno před více než 1000 lety jakožto součást obranného systému proti Slovanům. Zdejší hrad si zvolil Karel IV. za svou druhou rezidenci vedle Hradčan. Chtěl odsud rozvíjet obchod mezi Prahou a Anglií, Skandinávií a Pobaltím přes hanzovní přístavní města Hamburk a Lübeck. Zachovalá část hradu, městské hradby, brány a hlavně spousta starých hrázděných domů.
text Lucie Kovaříková
foto Michal Jon