Sardinie -Smaragdový klenot

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2009-04-09T16:34:35 --><p>Šotolinové cesty bez provozu, bílý písek, skály nejbizarnějších tvarů, smaragdové moře, starodávné nurágy, domus de janas, tombas de giganti... to vše, ale ještě mnoho dalšího, se dá nalézt na turisty teprve nedávno objeveném ostrově uprostřed Středozemního moře. Ostrov se stal oblíbeným cílem návštěvníků pláží, ale na kole se pohybujícím turistům nabízí mnohem, mnohem více...</p>

text a foto Jiří Ryszawy

Sardinie je po Sicílii druhým největším ostrovem Středozemního moře a s rozlohou lehce přesahující 24 tisíc kilometrů čtverečních zaujímá prostor přibližně třetiny území České republiky. Většina ostrova je pokryta kopci a horami, z nichž ta nejvyšší, Punta la Marmora, je se svými 1834 metry vyšší než naše Sněžka. To však není nic proti nejvyššímu vrcholu blízké Korsiky, dosahujícímu téměř tří tisíc metrů.
Samotnou kapitolou je pak pobřeží. Někde se útesy zvedají do mnohasetmetrové výšky přímo od Středozemního moře (například Capo Caccia u Alghera nebo Golfo di Orosei), jinde je pobřeží tvořeno skálami větrem přetvořenými do nejpodivnějších tvarů, pouze místy přerušenými malými písečnými plážičkami (Capo Testa u Sta. Teresa di Gallura). Naproti tomu některá místa mohou být jen nepříjemně monotónní soustavou na sebe navazujících nekonečných pláží (například na východ od Porto Torres a pobřeží od Orosei po město Olbia).
Ostrov je protkán sítí silnic a cest, které přímo vybízejí k cyklistickému vyžití, ale v letní sezoně můžou být hlavní tahy vedoucí k turisticky nejzajímavějším místům přeplněny automobily, zvláště pak těsně po přistání některého z trajektů.
Rovněž historie ostrova je velmi zajímavá a do značné míry z ní vychází určitá sardská nepřístupnost. Kromě starověku, kdy ostrov obývala vyspělá tzv. nurágská civilizace, byli Sardiňané vždy v područí mocnějších národů. Nad ostrovem se tak vystřídala nadvláda Féničanů, Římanů, Vandalů, Byzantské říše, Arabů, Pisanů a Janovanů, Španělů, na krátkou chvíli Rakušanů a nakonec Savojského království, které se po spojení s ostatními stalo královstvím Italským. Po zrušení monarchie v roce 1946 se Sardinie stala autonomií v rámci Italské republiky s vlastním parlamentem. Během staletí se tak Sardiňané stali na první pohled tvrdí a nepřístupní. Pokud se vám ale podaří prolomit ledy a nabourat jejich přirozenou nedůvěřivost, naleznete lidi přátelské a velkorysé. Toto platí v ještě větší míře ve vnitrozemí. V oblasti Barbagie se například ani dnes nedoporučuje fotit bez dovolení.

Aga Khanova Costa Smeralda
Jednou z nejdůležitějších postav rozvoje sardinského turistického ruchu byl imám Karim Aga Khan IV. Ten prý koncem padesátých let musel se svou jachtou během bouře přistát na severovýchodním pobřeží ostrova. Když se počasí uklidnilo, zjistil, že se nachází na překrásném místě s průzračnou vodou, bílými plážemi a zvláštně tvarovanými skalami. Už v té době se prý rozhodl, že toto pobřeží koupí. Tento plán začal uskutečňovat v roce 1961, kdy s několika bohatými společníky založil Consorzio della Costa Smeralda, jejíž cílem bylo vytvořit výjimečně luxusní rekreační oblast. Jméno byla vybráno zcela náhodně, ale této části pobřeží už zůstalo. Původní majitelé pozemků, místní farmáři, se však prodeji bránili, a když nakonec souhlasili, prosadili pro nové majitele přísná pravidla. Nebylo dovoleno vysazovat nepůvodní rostliny, veškeré vodovodní a elektrické potrubí musí být vedeno pod zemí, nebyla dovolena reklama v ulicích a budovy měly být stavěny v souladu s okolím. Celek díky těmto omezením působí velmi přirozeným dojmem. O tom, jak rychle rostla obliba nově vzniklé turistické destinace, svědčí počet klientů, kteří nově zřízenou Aga Khanovou aerolinkou na ostrov přilétali. Rok po svém založení společnost přepravila 186 cestujících, o čtyři roky později, v roce 1968 to bylo už přes dvacet tisíc klientů.
Costa Smeralda je i dnes jedním z nejoblíbenějších cílů movitých turistů. Běžní smrtelníci sem většinou vyrážejí jen na jednodenní výlety, kdy se projdou po maríně nebo kolem butiků a zbytek dne stráví na některé z nejnádhernějších, ale mnohdy placených plážiček.

Záleží jen na vás
V zásadě existují tři možnosti, jak si užít cyklistiku na Sardinii. Díky své velikosti totiž v rozumném časovém období není možné vidět kompletně celý ostrov. Na první pohled nejlákavější je okružní cesta po pobřeží. Alespoň pro nás vnitrozemce, tolik prahnoucí po moři. Úskalím této varianty je však větší provoz na pobřežních cestách a místy nezáživné úseky spojující ta opravdu zajímavá místa. Pokud vás tato varianta láká, doporučuji pročíst deník dvojice, která tuto cestu během 14 dnů uskutečnila, publikovaný na internetu na adrese www.sedlonka.com. Tam naleznete asi všechny informace, které by vás před absolvováním této varianty mohly zajímat.
Další možností je projíždění zajímavých, ale od sebe vzdálených míst na kole a přesouvání se mezi nimi autem. Tímto způsobem lze z ostrova vidět asi nejvíce, ne každý však chce s koly na střeše absolvovat cestu autem až do Itálie. Podle toho, co vás na ostrově nejvíce zajímá, se ale dá nejlépe uzpůsobit celý program. Pokusil jsem se vybrat některé z nejzajímavějších míst, u kterých se dá vždy absolvovat krátká cykloetapa.
Pokud se zajímáte o historii, nelze určitě vynechat nurágy (například nejzachovalejší Nuraghe Su Nuraxi nebo Nuraghe Santu Antine), Tombas de Giganti (třeba Coddu Vecchiu) a studnové chrámy (Fonte Sacra Su Tempiesu). Asi nejlépe zachované římské vykopávky jsou pak Tharros u Oristana anebo Nora pod Cagliari. Všechna tato místa jsou ale od sebe velmi vzdálena.
Jako horská etapa je zase nejvhodnější výjezd na Monte Limbara (1359 m) z Tempio Pausania. Až na vrcholovou šotolinu se celou dobu jedná o asfalt a celkově asi o kilometr převýšení.
Dalším zajímavým místem by mohlo být Alghero, město s typickými katalánskými rysy a jeho okolí. Útesy na nedalekém mysu Capo Caccia se vypínají několik set metrů nad úroveň moře a téměř u vodní hladiny se nachází Grotta di Nettuno, Neptunova jeskyně, kam je možné sestoupit 564 schody z parkoviště nahoře. Jeskyně má úžasnou krápníkovou výzdobu a vstup je zpoplatněn deseti eury.
Pro zájemce o přírodu se pak dá zmínit například náhorní plošina Giara s divokými koníky a zdivočelými vepři. Planina je porostlá korkovými duby a jsou zde i četné bažiny. Celá je protkána sítí šotolinových cest. Na planinu se dá dostat z městečka Gesturi, které se nachází nedaleko slavného nurágu Su Nuraxi. U vstupu na planinu se nachází infostánek, kde se vybírá vstupné tři eura a kde se můžete o planině dozvědět další podrobnosti.
Pro upřesnění přikládám jeden z tisíce možných itinerářů. Z Olbie autem do místa ubytování v Oristanu. Po cestě se zastavit u Fonte Sacra Su Tempiesu u Nuora. Další den se přesunout k nurágu Su Nuraxi a navštívit spolu s ním na kole i náhorní plošinu Giara. Dále by mohla následovat pobřežní etapa z Bosy do Alghera s překrásnými výhledy na moře. Program by poté mohl pokračovat návštěvou Neptunovy jeskyně, kam se dá z Alghera dostat i výletní lodí, a zbytek dne strávíte přesunem do Tempia Pausania přes úchvatné město Castelsardo. Kolem Tempia se dá udělat pohodová trasa korkovými lesy a okolními vesnicemi, anebo vyjet až nahoru na Monte Limbaru. No a zbylý čas můžete strávit na severním pobřeží, které je blíže popsáno dále v textu.

Palau a okolí
Podle mě nejpohodovější možností, jak poznat krásy Sardinie, je utábořit se na jednom místě a z něj vyrážet na jednotlivé výlety takzvaně hvězdicově. Při vhodně zvoleném místě se dá ze Sardinie takto vidět maximum. Jedno z nejvhodnějších takových míst je podle mne městečko Palau na severu ostrova. I průměrně zdatný cyklista do něj dokáže z letiště nebo přístavu v Olbii dojet bez problémů „na těžko" za jediný den. Nejhorší na této trase je průjezd samotnou Olbií. Tímto se dá elegantně vyřešit nepřítomnost doprovodného vozidla a snížit náklady na cestu. Ubytování je možné například v kempu Baia Saraceno, nebo v některém z místních hotelů a apartmánů. Na celé Sardinii se však, zvláště v sezoně, připravte na vyšší ceny jak ubytování, tak služeb a stravování. Kempy stojí přibližně od osmi do dvaceti eur na osobu a noc a dvoulůžkový pokoj v základním hotelu od 35 do 100 eur za noc, opět v závislosti na sezoně. Ve městě je několik supermarketů, mnoho restaurací a také malý cykloobchůdek.
V dojezdové blízkosti se nachází celá řada míst, která mohou být plnohodnotnými celodenními výlety. Blíže budou představena dvě, souostroví La Maddlaena a starověké památky kolem města Arzachena.
Tím však výčet zdaleka nekončí. Pohodový výlet může vést například kolem bývalé pevnosti Monte Altura (kam je několikrát denně možný vstup s průvodcem), přes letovisko Costa Serena až na poloostrov l’Isuelda za Porto Pollo. Toto místo je díky téměř stále vanoucímu větru učiněným wind a kite surfařským rájem a spíše než Sardinii připomíná prosluněnou Kalifornii. Zpět je možné jet stejnou cestou anebo rychleji po hlavní silnici SS133.
Pro některé téměř extrémní etapou může být už zmíněný výjezd na Monte Limbara. Tato trasa však může přesáhnout 100 kilometrů a bude mít více než kilometr a půl převýšení, takže je rozumné vyrazit v co nejčasnějších hodinách a vyhnout se alespoň polednímu vedru. Z Palau se vydáte směrem na Sta. Teresa di Gallura, ale za řekou Liscia odbočíte vlevo na Luogosanto a Tempio Pausania. Jedná se opět o hlavnější silnici, ale v ranních hodinách zde provoz nebývá tak strašný. Čeká vás vytrvalé mírné stoupání až do Tempio Pausania, odkud vás šipky dovedou až na samotný vrchol ve výšce 1359 metrů. Po cestě na vrchol je mnoho studánek nabízejících vítané občerstvení. Zpět pak můžete jet například kolem Calangiuanus a pak stále po šipkách až do Arzacheny, odkud bude nejrychlejší cestou do Palau hlavní silnice SS125. Do Tempio Pausania jezdí v sezoně vláček Trentino Verde přímo z Palau, ale přeprava kol jeho pomocí zatím nebyla vyzkoušena.
Dalším cílem může být Costa Smeralda. Bohužel ji však nelze objet po vedlejších cestách, a většinu času strávíte na hlavních silnicích. Nejvhodnější trasa je nejspíše Palau – Cannigione – Baia Sardinia – Porto Cervo – Abbiadori a přes Cannigione zpět do Palau. Na koupání nebo jídlo si můžete vybrat místo dle své libosti, rozhodně bych ale nevynechal prohlídku luxusních jachet v Porto Cervo. Celá trasa má přibližně 65 kilometrů.
Za návštěvu stojí také Capo Testa, skalnatý mys za Sta. Teresa di Gallura. Místo je od Palau vzdáleno přibližně 30 kilometrů a vybrat si můžete buď rychlou hlavní silnici SS133, kde přes den může být větší provoz, anebo pomalejší cesty bez provozu táhnoucí se mezi kopci paralelně s cestou hlavní. Pokud chcete zažít pravou Sardnii, doporučuji samozřejmě druhou variantu.

La Maddalena (50 km)
Souostroví La Maddalena se nachází jen několik málo kilometrů od Palau a z místního přístavu tam celý den jezdí trajekty s intervalem 15 minut. Sedm hlavních ostrovů a více než 40 malých ostrůvků tvoří Parco Nazionale dell’ Arcipelago di La Maddalena, vyhlášené v roce 1996. Nejvíce lidí žije ve městě La Maddalena na stejnojmenném ostrově, hrstka lidí obývá Isola Caprera, který je s hlavním ostrovem spojen hrází se silnicí, a jako obydlený by se dal nazvat i ostrov Santo Stefano, kde je americká námořní ponorková základna a kam se samozřejmě není možné bez povolení dostat.
Nejzajímavější na celém souostroví je však krajina a příroda. Ostrov je po tisíciletí proměňován ze severozápadu často vanoucím mistralem, tvarujícím žulová skaliska do bizarních útvarů. V převážně piniových lesících a neprostupných nízkých křoviscích, macchiích, se prohánějí králíci a malá zdivočelá prasata. Kolem ostrovů pak lze nalézt spoustu zapadlých plážiček s neskutečně průzračnou vodou, kvůli nimž rádi zapomenete i na cyklistiku.
Svůj výlet můžete začít ráno v přístavišti v Palau. Na ostrov jezdí dvě společnosti, každá s intervalem půl hodiny. Obě vás vysadí na nábřeží města La Maddaleny. Město stojí za krátkou návštěvu, ale téměř liduprázdná Isola Caprera láká mnohem více. Od trajektů se vydáte vpravo a stále budete sledovat nábřeží. Cesta vás vyvede ven z města a po šipkách se dostanete k hrázi spojující oba ostrovy. Za hrází po několika stech metrech dojedete ke křižovatce, kdy vlevo byste dojeli k muzeu profesionálního revolucionáře a Italy zbožňovaného Giuseppe Garibaldiho, který ostrov koupil a hospodařil na něm až do konce svého života. Když odbočíte vpravo a budete pokračovat až na úplný konec cesty, naleznete na nejjižnějším cípu ostrova, Punta Rossa, starou vojenskou pevnost, která patřila k soustavě chránící přístav na Santo Stefanu. Její návštěva může být zajímavým zpestřením tohoto cyklovýletu. Na Punta Rossa se také nacházejí jedny z nejkrásnějších pláží. Stejnou cestou se pak vydáte zpět, ale několik set metrů před známou křižovatkou k muzeu můžete odbočit doprava do kopců. Na konci této asfaltové odbočky se nachází pěšina vedoucí k další pevnosti, tentokráte na severním cípu ostrova. Pokud vám nevadí horší povrch, nemusíte se vracet stejnou cestou, ale z konce asfaltu se vydáte šotolinovou cestou dolů. Tato cesta vás dovede až k hrázi vedoucí zpět na hlavní ostrov. Pokud budete mít ještě chuť a sílu, můžete objet i tento ostrov. Za hrází se dáte po šipkách na Spalmatore. Tam se nachází restaurace a bar s pláží, ale ještě krásnější pláž je po stejné cestě ještě o několik kilometrů dále v zátoce Stagno Torto. Po ochlazení v průzračné vodě můžete vyrazit přes hřebínek zpět do města, anebo jet kolem nejzápadnějšího výběžku ostrova s krásným výhledem na Korsiku a obkroužit tak vlastně celý ostrov. Trajekty jezdí do nočních hodin, takže večeři si klidně můžete dát v některé z mnoha místních ristorante.

Starověké památky u Arzacheny (50 km)
V okolí městečka Arzachena se nachází několik výjimečných starověkých památek. Takzvané Tombas de Giganti, Hrobky obrů. Jmenují se tak kvůli symbolické vstupní části, která se vyznačuje impozantní, několik metrů vysokou, centrálně stojící žulovou deskou s vytesaným zaobleným koncem. Na spodku této desky, s řadou menších desek po obou stranách, je malý vchod, který vede do společného hrobu ve tvaru chodby. Kousek od města se také nachází malý, ale svou konstrukcí netypický nurág Di Albucciu a přibližně tři a půl tisíce let starý kamenný chrám ve tvaru protáhlé nuly nazvaný Malchittu.
Výchozím bodem bude opět Palau. Vydáte se po hlavní cestě směrem na Sta. Teresa di Gallura. Po přibližně třech a půl kilometrech u restaurace Gallura Vecchia odbočíte vlevo a dále už pojedete po silničce s minimálním provozem. Budete pomalu stoupat do kopců až k poutnímu místu Li Mizzani. Tam je venkovní oltář zasvěcený sv. Antoniu a asi 500 metrů od cesty směrem po šipce se nachází první Tomba di Giganti. Po její prohlídce se vrátíte stejnou cestou zpět a budete pokračovat dále po asfaltu, tentokrát už prudce z kopce. Po příjezdu na šotolinovou cestu se vydáte doprava a budete klesat dále do údolí. Budete pokračovat stále dál až k hlavnější cestě vedoucí z Arzacheny do Bassacuteny. Pokud budete chtít vidět ještě další památky, odbočíte podle šipek k pohřebišti Necropoli Li Muri (asi 3500 př. n. l.) a další Tomba di Giganti, tentokráte nazvané Li Longhi. Pokud ne, budete pokračovat přímo do Arzacheny. Tam se můžete občerstvit a buď navštívit ještě zmíněný nurág Di Albucciu a chrám Malchittu, anebo se jednou z cest vydat zpět do Palau. Nejrychlejší je hlavní cesta SS125, na které je však velký provoz. O něco menší provoz je na pobřežní cestě přes Cannigione v zálivu Golfo di Arzachena. Nejmenší provoz je pak na asfaltové cestě, vedoucí po hřebenu mezi těmito dvěma cestami. Na zpáteční cestě určitě stojí za návštěvu skalní útvar nazvaný Capo d’Orso, Medvědí mys. Na jeho vrcholu se totiž nachází skála, kterou eroze skutečně vytvarovala do podoby medvěda a už staří Římané využívali tohoto význačného bodu pro svou navigaci. Z vyhlídky nahoře je vidět jak Palau, rozpínající se v zálivu pod skálou, tak protější La Maddalena nebo za dobrého počasí i blízká Korsika.

 

Místní kuchyně
I když je Sardinie ostrov, místním obyvatelům moře vždy přinášelo jen další dobyvatele, a tak k němu nikdy neměli příliš velkou důvěru. Sami se prohlašují za pastori, non pescatori – pastýře, ne rybáře. Proto se místní kuchyně skládá hlavně z masa. Nejoblíbenější je pečené sele, kůzle nebo jehně, Sardiňané mají v oblibě ale i vnitřnosti. Výborné jsou také klobásky, salámy a další uzeniny. Dalším typicky místním produktem je ovčí sýr pecorino sardo, vyrábějící se v kolech o hmotnosti téměř 20 kilogramů. Zapomenout se nesmí ani na místní chléb, přičemž každá oblast peče svůj vlastní a od ostatních zcela odlišný druh.
Dobré jídlo je vhodné také něčím dobrým zapít. Kvalita místních vín se v posledních desetiletích velmi zvýšila a například ta z vinařství Sella&Mosca nelze než doporučit. Z likérů lze vybrat Mirto, které se vyrábí z myrtových bobulí (tmavé) nebo listů (světlé), nebo Limoncello vyrábějící se z citronům podobných rostlin. Místní pálenka z hroznových slupek se nazývá filu e ferru (železný drát), podle způsobu ukrývání demižonů pod zemí a jejich označování kusem drátu. Takto označené je totiž nemohl nalít nikdo nepovolaný.

Praktické informace

Mapy
Severní část ostrova – Costa Smeralda 1 : 65 000, Litografia Artistica Cartografica
Celá Sardinie – Sardinia „Top 10 Tips" Map 1 : 150 000, Freytag&Berndt

Průvodce
Lonely Planet – Sardinie (Svojtka 2004)

Doprava
Letecky – z Prahy létá ČSA nebo v sezoně i SkyEurope. U normálních aerolinek je možné zabalené kolo přepravit jako standardní zavazadlo (pouze je těžší dodržet celkový váhový limit), lowcosty si kolo účtují většinou zvlášť za nemalý příplatek. Mezinárodní letiště se nachází opět buď v Olbii, které je asi nejčastějším výchozím bodem pro většinu turistů, anebo na jihu ostrova v hlavním městě Cagliari.
Autem a trajektem – trajekty společností Moby Lines a Corsica Ferries vyplouvají v létě i několikrát denně z italského Livorna, Janova nebo Civitavecchie. Nejvýhodnějším přístavem je Olbia na východním pobřeží, ze které vedou silnice do všech koutů ostrova.

Mikroslovníček
anonedekuji – sínograzie; promiňte – scusi; dobrý den – buon giorno; nashledanou – arrivederci

Webové stránky
www.sardinie.us – české stránky obsahující obrovské množství informací pro samostatně cestující turisty
www.sardegna.com – turistické stránky, možnost vyhledávání ubytování a další informace
mtb.kohl-ralf.de/sard2002 – informace pro MTB v angličtině
www.google.com

text a foto Jiří Ryszawy

Menu