Zaujalo mě oznámení v Hejtmanských listech, Měsíčníku Karlovarského kraje, v březnu 2008: „Kraj získal ocenění za cyklodopravu. Ocenění převzal náměstek X z rukou náměstka ministra dopravy Y. Karlovarský kraj získal Evropskou známku kvality za podporu cyklistické dopravy, především za strategii rozvoje cyklodopravy v návaznosti na program rozvoje kraje… Karlovarský kraj má 1600 km značených cyklotras, které jsou podrobně zakresleny na loni vydané mapě. Zakreslena je v ní páteřní cyklostezka dlouhá 110 km, která vede podél Ohře včetně hotových a vyznačených zhruba 50 kilometrových úseků. Nechybí ani trasa Euregia Egrensis, která měří v Karlovarském kraji 172 kilometrů," vysvětlil náměstek X s tím, že především příprava páteřní cyklostezky podél Ohře je odborníky výborně hodnocena. (kráceno)
Tak to je báječné! Jistě čtenáři znají podobné zprávy ze svých regionů i to, jak se tištěná fakta shodují či neshodují se skutečností. Zmíněná stezka podél Ohře, respektive její část mezi Karlovými Vary a Loktem, byla teď dokonce v jednom velkém deníku uvedena jako jedna z „Top 10 cyklotras" a symptomaticky, ale to už předbíhám, se musela jet tam a zpátky. Sem tam se popis úseku Karlovy Vary – Loket objeví v cestopisných tipech, které otiskuje snad každý časopis a server a podle popisu si ten text zjevně mezi sebou předávají. Kdo tedy zvolá: „Císař je nahý!"?
Mýty a skutečnost
V Karlových Varech jsou řeky dvě: Ohře a Teplá. Podél té druhé žádná cyklostezka nevede, bohužel na to, aby se kolem ní něco postavilo, bude muset nejprve nějaký úředník muset přijít… ale dá se podél ní jet hodně daleko… viz jakákoliv mapa. Ohře je oblíbená vodáky a částečně ji kopíruje i několik fragmentů cyklostezek. Některé tam byly už dávno před tím, než se ježdění na kole stalo skutečně masovou záležitostí. Několik cyklostezek vyrostlo v době nedávné přímo v Karlových Varech, ty na sebe někdy navazují, někdy ne, což je způsobeno stavebními pracemi v souvislosti s výstavbou silničního obchvatu města a asi i tím, jak se daří na jednotlivé úseky získávat peníze, ale náznaky vypadají dobře. Ve městě.
Uvítání na nádražích
Když přijedete vlakem, je dobré se s někým seznámit a vyzvědět kudy kam, případně mít plán města, anebo jet „po čuchu", protože u obou nádraží není žádná cedulka či šipka, která by vás zavedla alespoň k nějaké stezce nebo dokonce k té stezce páteřní. Pravda, u Dolního nádraží mapa projektu „Euregion Egrensis" je – ta je ovšem k nepotřebě, protože tam chybí plán města a označený bod „Tady se nacházíte", a navíc je umístěna úplně mimo, na chodníku, asi 200 metrů od východu z nádraží. Koho napadlo ji umístit tak nešikovně, nevím, ale stačí se podívat na zoufalý systém informačních tabulí dopravního terminálu a je po divení.
Od Horního nádraží se nejrychleji dostanete k řece a cyklostezce buď sjezdem na Chebský most, ovšem je třeba vědět, že stezka vede pod mostem, a buď tedy vjedete včas na chodník (pozor, na pravý!) a pak se napojíte, anebo si to obhlídnete nejdříve ze silnice a užijete si lázeňského provozu. Směrníky pro cyklisty po Varech uvidíte: informují o tom, co už víte z ukazatelů silničních, případně ukazují, kde leží ta která čtvrť, což jsou informace pro místní cyklisty, protože sídliště Růžový vrch je snad zajímavé jen komickou diskotékou a krematoriem na konci sídliště, které navštěvují pozůstalí a zaměstnanci – a pochybuji, že tak činí na kole. Jen velmi výjimečně vás nasměrují ukazatele na nějaké město. Taková tabulka je například u zimního stadionu, která avizuje Nejdek… tam ale žádná cyklostezka zatím nevede.
Druhou možností, jak se dostat k Ohři od Horního nádraží, je odbočit doleva a milou pěšinou s romantickou vyhlídkou na čtvrť zvanou Čerťák se dostat ke schodům a lávce přes výpadovku na Prahu. Z této lávky je už cyklostezka dobře vidět. Kdo by to nezvládl: v Bohaticích je dobrá hospoda „Slash". Další varianta je sjet od nádraží přes čerťácký most: z něj můžete zkusit slaňovat na stezku, je pod vámi – leč musíte pokračovat k slavnému kruhovému objezdu (zajímavé jsou začínající a mizející pruhy pro cyklisty a les značek) a jet směr Praha. Nic moc, to říkám rovnou. Dostanete se k mostu přes Ohři na levé straně a před bohnickou lávkou se tak můžete potkat s těmi, co navštívili Slash.
Konečně u vody!
A jak dál? Můžete jet po proudu směrem do Dalovic. Cestou minete cedulky s číslem „204", kam to vede, musíte vědět sami. Chvilkami pojedete po asfaltu, pak po hlíně a pak zase po asfaltu, pod mostem je křižovatka a několik cest a žádný rozcestník. Kdo poslechne instinkt a pojede vpravo k řece, dělá chybu, tam nic dál nevede. Cyklostezka směřuje totiž dál do Dalovic doleva a řeku prachsprostě opouští. Podle řeky se dá jet po pravém břehu. Na ten se ze zmíněné cyklostezky č. 204 dá dostat přes další lávku, vedoucí k autobusovým garážím. U lávky o tom samozřejmě informace chybí a jen pohled do mapy prozradí, co se dá dělat. Kdo mapu nemá a neví: čeká 10 kilometrů po kvalitně vyasfaltované silnici do Kyselky podél Ohře. Pak se můžete protloukat nahoru dolů třeba až do Klášterce, z řeky moc neuvidíte, protože podél ní vedou jen torza, někdy sjízdná, někdy nikoliv, projedete se po polích a naobdivujete se umu architektů a stavebníků, co si postavili roztomiloučké chaty. Dojemný je hezký a rovinatý úsek do Kyselky zejména v týdnu (mimochodem poměrně nedávno opravený – na pruh pro kola nebylo ale ve „Strategii" bohužel pamatováno): díky mnoha kamionům poznáte, jaký cvrkot panuje ve skladech a stáčírně slavné minerálkárny, která na jednu stranu má peníze na zvelebování krajiny obřími orly, případně na organizování sjíždění již zmíněné Teplé kajakáři v rámci jakéhosi světového poháru; na to, aby udělala něco pro zemi (z jejíchž darů prosperuje), případně její obyvatele, ovšem už invence a peníze chybí. To jsou tedy kilometry podél Ohře PO PROUDU.
Kudy do Lokte aneb jede se proti proudu
Když od bohatické lávky pojedete po cyklostezce proti proudu, dostanete se skoro do centra. Číselné označení samozřejmě nechybí (204), zato chybí informace, kam to vede. Po dlážděném úseku podél automobilistické páteřní magistrály podjedete čerťácký most a pak Chebský a dostanete se na šmrncovní, bohužel krátký úsek, vedoucí podél řeky od Elitky až k zimnímu stadionu.
Stezka je dostatečně široká a oblíbená chodci, maminkami, bruslaři, psíčkaři a cyklisty. V programu „Strategie" zřejmě jen nedopatřením bylo opomenuto rozdělit asfaltový pruh čarou či barevně odlišit a neřekl bych, že se jedná o stezku chodecko-kolařského přátelství, nicméně se to dá, stačí včas cinknout a poděkovat… Kdo se dívá na protější břeh, tak vidí jakousi cestu. Nejezděte na ni: značka „Prostor pro volný výběh psů" zřetelně informuje, s čím je třeba počítat.
Takže na levém břehu Ohře část cyklostezky v Tuhnicích vytuhla, pokud nepočítám stezku vedoucí do Staré Role, tam ale Ohře není.
Chcete jet dál, do historického Lokte? No ještě že čtete tento článek, protože po celých Varech není o Lokti ani slovo. Nejprve se musíte z Tuhnic probít do Doubí a k tomu rozhodně nepoužívejte značenou cyklostezku, protože se kradete mezi domy a stejně přejedete jednu odbočku (tabulka „204" je umístěna dobrých 100 metrů za odbočkou!). Navíc se značení v Doubí nějak ztratilo, a skončíte tak zase na hlavní silnici a přímo u řeky, kde jste mohli být s menší námahou před deseti minutami. Postavit cyklostezku podél řeky je pro „Strategii" zřejmě příliš prvoplánové. Ale zato se staví multifunkční hala, další slavný stavební počin. Na levém břehu je situace klidnější, byť bez pruhu pro kolaře. Nejprve musíte u multifunkční haly odbočit k závodišti a jet dál. U nákupního centra s krásným názvem „Varyáda" cyklostezka končí v houští a stejný osud má cesta mezi závodištěm a Ohří, ukončená nějakou trafostanicí.
Po silnici u závodiště se dostanete ke krajskému úřadu, postaveného mazaně mimo město. Cyklostezka k rodišti oceněné koncepce k němu nevede žádná, zato ale speciální autobusová linka a stavějí tam některé regionální autobusy, ze kterých u úřadu nikdo nevystupuje. Kdyby jste to náhodou učinili a zakroužili na kole kolem mocenského centra: je tam skutečně krásná knihovna a dokonce jsou před ní stojany na kola, jinde ve městě neviděné (třeba u nádraží, pošty…). Zajímavé je, že stojany před knihovnou mají kapacitu 36 kol a stojany před Pentagonem kraje jen deset a před budovou, kde sídlí odbor životního prostředí, nejsou stojany žádné. Jistě dedukujete jako já, co to znamená: ano, gramotní lidé jezdí ve větší míře na kole.
No a jsme v Tašovicích. Dobře jetelná trasa přes zahrádkářskou kolonii není nijak vyznačena, zato je tam tabulka informující o „Arch. rezervaci". Hezkou architekturu rozhodně v Tašovicích nečekejte a onou památkou jsou „Štoly Benátčanů". Za zahrádkami to jde trochu do kopce, odměnou jsou ale pěkné výhledy na protilehlá lesnatá úbočí. Ke kýžené řece vede nakonec prudký sjezd – pozor na diagonálně vedené odvodňující stružky v lese.
Ale zpátky do Doubí, kde je slavná cyklostezka podél Ohře signalizována opět cedulkou s číslem a nikoliv názvy obcí (Loket, Sokolov) u konečné autobusu č. 6, kam se dostanete po velmi frekventované výpadovce na Plzeň a navíc do kopce. Zde odbočíte doprava a minete připojení silnice, kterou jste minuli před čtyřmi minutami (odbočka u trafiky 200 metrů níže). Tajný tip je prokrást se k silničce/cyklotrase na Loket po zapikované pěšině za doubským zámečkem podél plotu zahrádkářské kolonie Doubí. Tahle možnost skončí, až si stavitelé krásných barevných domků doplotí své parcelky až k plotu. Mimochodem, při pořizování fotodokumentace k tomuto článku se mi stala zajímavá příhoda: jel za mnou pár na kolech. Jeli za mnou a skončili jako já u slepé silnice za parkovištěm zámečku v Doubí… a ukázalo se, že oni, ač skoro místní (byli z Nového Sedla, 10 kilometrů od Karlových Varů), nemohli najít připojení k cyklostezce do Lokte, a domnívali se, že se se mnou svezou, správně mne odhadli za místňáka. Tak jsem jim ukázal právě onen tajný tip.
Za Doubím se jede konečně tak, jak si představuji cyklostezku: dostatečně široká, asfaltovaná. Kochání na cestě ke Svatošským skalám naruší tři příčné prahy, ve kterých není mezera pro kola a aby vás náhodou nenapadlo to objet bez drncnutí, jsou tam navaleny kameny. Odpůrcům asfaltu prozradím, že se nejedná o žádný aktuální monstrprojekt, ale o starou asfaltku, vedoucí k chatové osadě, kde tato silnička končí. Pro úplnost musím zmínit velice hezkou lesní cestu vzhůru do kopců, odkud se naskýtají jedinečné výhledy na údolí Ohře a hřbety Krušných hor. Tato stezka není značena, což nepřekvapuje, a alespoň máme my, místní, další „tajný tip" pro návštěvy.
U Svatošských skal vede přes Ohři lanový most, za kterým je informační tabule s popisem skalního útvaru. V českém textu, mimochodem sesmoleném takovou češtinou, aby bylo vědět, že to psal absolvent nějaké školy, jsou pravopisné chyby, v německém překladu rovněž, nechybí ovšem loga a informace, kdo to financoval. Mapa je stejná jako ta u Dolního nádraží, tudíž bez vyznačení místa, kde se nachází ten, co si ji právě čte… zato s vyznačenými trasami v 20 kilometrů vzdálených Krušných horách. A začíná nejexkluzivnější část páteřní cyklostezky, s kvalitním pískovým povrchem. Nejprve jsou na programu tři mostky. Nedávno byly zaplaťpámbu opraveny: vyznačovaly se jednak dost strmým nájezdem, a díky tomu, že prkna byla na nich podélně, pneumatiky kol udělaly ve vlákně dřeva své a postupně zející díry rozšířily lesní traktory, které se zároveň postaraly o celkové zhroucení staveb a tudíž urychlení oprav. Dnešní mostky jsou podstatně lepší (příčně uložená prkna, kultivované napojení)… takže ještě doplnit dvě kolečka betonu na kameny u připojení houpacího mostu u Svatošských skal a bude to super. Jestli na to peníze zbudou, nevím, už jsem tam ale potkal v listopadu jakousi frézu, co prozíravě před zimou a jarními záplavami upravovala povrch stezky, a teď v létě nám tam zase osekávali travičku a křovíčka podél. Za mostky je oplocené mraveniště. Zhruba uprostřed trasy mezi Karlovými Vary a Loktem je postaven altán, přístřešek. Chvályhodné. Ten nehnije, protože jeho nosné boční trámy jsou ukotveny v ocelových patkách, bohužel lichoběžníková podezdívka i její materiál působí hodně divně. Kdo se teď rozčiluje, že jsem hnidopich: srovnávám takovou architekturu s podobnými chatkami a útočišti v Norsku a Finsku… nějak to tam dělají jinak, protože mají cit pro přírodu. Vypadá to lépe. Asi proto, že to s dřevem umějí.
Zač je toho loket
Těsně před Loktem je kemp, oblíbený vodáky a podle toho to tam vypadá. Doporučit lze v nejvyšší nouzi, totéž platí o občerstvení. A je tu most u porcelánky, jste v Lokti, což nemusí být nemístním zcela jasné. Je zde rozcestník a již známá nepraktická mapa. Projet historické městečko můžete třemi způsoby (podle řeky, přes náměstí a podél nádraží).
Průjezd Loktem podél řeky je příjemný, leč jediná restaurace zde, na 23kilometrovém úseku mezi Svatošskými skalami a Sokolovem, otevírá i v sezoně v 16.00 a pro sichr má zavřeno ještě v pondělí a úterý. Pro ještě větší jistotu je navíc na brance cedulka, žádající o dodržování soukromí, takže si sudetskou pohostinnost běžte užít na náměstí. Jeďte vzhůru ke Goethovu památníku a můžete si zakroužit po náměstí a vrátit se k řece. Tady podle mého názoru chybí nějaký plánek města s vyznačenými možnostmi průjezdu a s vyznačenými zajímavostmi. Náměstí je hezké, své zboží tam prodávají Asiaté a předražený štrúdl a ohřátá masa s přílohami tuzemci. Atrakcí je hrad. Víc nedokáži o Lokti bohužel napsat. Kdo si chce vyfotografovat hrad a krásný most pod ním, musí jet na Sokolov a pak se zase vrátit, anebo snést kolo po schodech k řece, kde je ohrada a v ní stádo kamerunských koz. Další možností, jak se dostat k cyklostezce na Sokolov (pochopitelně neznačeno), je přejet most a asi po 700 metrech, v kopci pod zastávkou, odbočit doprava do sídliště, přejet most a odbočit vlevo.
Test: zkusil jsem koupit mapu cyklostezek v Lokti: mají několik map, jedno vydavatelství, stejná oblast a na všech jsou fotografie s cyklisty, takže asi mapy jsou. Letáček o páteřní cyklostezce nebyl k dispozici a řekl bych, že ani nevyšel. Asi logické, mapa stojí přes devadesát korun a taková skládanka by dala jen práci a byla by buď zadarmo anebo levná, takže nulová „rejže".
Dále na Sokolov
Dejme tomu, že jste si prohlédli náměstí a hrad a dostali se nějak k nádraží, odkud je cyklotrasa na Sokolov značena klasicky nicneříkajícím číslem (tabulky se vzdálenostmi slovy „Sokolov" a „Královské Poříčí" jsou až u nějaké trafostanice, ca. 500 metrů za odbočkou).
Pak to jede krásně, zase přírodní povrch, řeka vyloženě na dosah, krása. Cestou jsou v obou směrech hojně zabudovány cedulky, informující, že se jede po trase č. „204". U lávky, asi šest kilometrů za Loktem, chybí informace, že na druhé straně leží Staré Sedlo, je tam krám, pošta, telefon, hospody. Přímo za oním mostem jsou navíc naučné tabule o štolách, o tom, že jsou k vidění, ani slovo u protilehlého odpočívadla. Od oněch štol navíc vede sympatická pěšina, dnešním jazykem „singletrail", podél řeky a posléze nad řekou až do Těšovic, předměstí Sokolova… na tu cestičku si ještě vzpomenete! Cestou dále minete několik stojanů na informační tabule v různém stadiu. Kdysi na nich byly informace o rostlinách a živočiších, ty návštěvníci ulámali, pak se začaly přístřešky a stojany bourat (asi s nimi topili vodáci). Dnes už jsou opravené, sloupky jsou konečně ukotveny pomocí trubek, a tak jediné, co zůstalo v původní podobě, je nepořádek z PET lahví, novin a obalů všeho druhu, protože koše nikde nejsou, a když byly, tak je nikdo nevysypával. A je tu Královské Poříčí, poměrně malebná hornická obec a zde dokonce i jeden krámek se stoly a otvírákem na pivo a stojany na kola. Mimochodem, netvrdím, že cyklostezky musí být vroubeny restauracemi a kiosky, ale pominu-li restauraci na Svatošských skalách (nepříjemná obsluha a luxusní ceny za podprůměrné jídlo, směrované na rusky mluvící klientelu, která se na toto hezké místo nechává ráda vozit) a kemp v Lokti a nepoužitelnou soukromou hospodu pod hradem, tak je jedinou možností se občerstvit právě ten koloniál v Královském Poříčí!
Finále v Sokolově
Z Královského Poříčí vede trasa přes Ohři do Těšovic. Lanový most, který připomínal Nepál, tu sloužil desítky let. Za tu dobu se na něm ovšem čas podepsal, o údržbě si snil svůj mostní sen, až jedno lano prasklo a most byl uzavřen. To bylo v prosinci 2007. Velmi symbolicky tak tady páteř končí, stejně tam, kde končí zpravidla páteře u savců… Aby nikdo neriskoval (to jsem dělal v agonii již uzavřeného mostu poslední zimu), byla z mostu vyndána prkna (tuším únor 2008). Lano ovšem vyměněno nebylo (most uzavřen v prosinci 2007, tento článek psán v srpnu 2008), místo toho byla celá konstrukce (lana vozovky i lana, která mostovku držela plus zábradlí) odstraněna. Samozřejmě chybí tabulka, že most je uzavřen, což platí pro oba břehy. Zaregistroval jsem nějaké články, že obce nemají na opravu mostu peníze a že se liší názor starostů na způsob financování a že se hledá vhodný kanál na peníze z Bruselu. Až bude nějaký Jacques v práci a bude mít čas, jistě pro cyklisty peníze na opravu mostu odsouhlasí a razítkem stvrdí a rozjede se možná další program „Mostae Europae Egrensis Partnerae". Jsou to složitá jednání a je nutno lobbovat, našim zástupcům se možná podařilo přesvědčit zástupce Malty, ale řekl bych, že to bude chtít spíš nějakou škváru. Už víte, proč byla sympatická ta pěšina do Těšovic? Žal by se dal zapít v tamní obyčejné a proto sympatické restauraci „U Slunce", ta je ovšem právě za mostem, takže si žal šetřete, přijde Sokolov! Tam je to podle řeky po rovině dva kilometry.
U sokolovského nádraží je několik nicneříkajících cyklotabulek s čísly a zaplaťpánbůh tabulky pro pěší turisty. Ty jsou umístěny společně s mapou regionu v jalovcovém mlází přes silnici. V Sokolově samém jsem moc cedulek pro cyklisty neviděl, ale jinak všechna čest, místní cyklostezky jsou skutečně luxusní. Pruh pro chodce je oddělen od cyklopruhu vodicím pruhem pro nevidomé. Super! Jedna mapa je za Husovými sady, tam ale zabloudí jen málokdo – proč taková mapa není u nádraží, ví jen ten, kdo informační ceduli umístil naproti požární zbrojnici. Směrem na Cheb se ze Sokolova dá jet různě, podle řeky do Kynšperka to není nic moc, prostě po silnici s auty industriálem směr Dolní Rychnov a Citice a Tisová. Za Kynšperkem vedou rozkošné silničky po levém břehu mezi pastvinami, tady ovšem není ani jediná cedulka, která by aspoň naznačovala, že tady někdo na cyklisty myslel. Ale prý se má nějaká část té cesty podél řeky stavět, četl jsem o projektu v novinách. Zaregistroval jsem i několik tabulek s cyklostezkami v Kynšperku, ovšem je jich málo, jsou na nich zase jen čísílka, a tak je lepší se zeptat místních. Celý oheřský cykloprojekt začíná v Karlových Varech a končí v Sokolově a je nedostatečně značen.
Příkré hodnocení?
Ani bych neřekl. Protože cyklostezky a značené trasy vypadají jinak, a to se nemusíme dívat k slavným Dunajům a Innům atd. Ale cena nebyla udělena za páteřní cyklostezku, nýbrž za „strategii rozvoje" a „přípravu" této, což je veliký rozdíl. Úžasné, že někde v kancelářích a třeba dokonce i v dalekém Bruselu jsou k nahlédnutí krásné mapy a prezentace a srovnané šanony a že se v kancelářích vyskytují připravení odborníci. Jen nevím, jestli alespoň jeden z nich jezdí na kole. Že si stovky a možná tisíce cykloturistů kladou spousty otázek (nebo jsem tak přecitlivělý jen já?), je věc jiná. Ale to nevadí, Češi jsou mistři improvizace a těch pár zabloudivších Němců, němých to cizáků a jiných cizinců? Ať se naučí česky anebo ať si jedou jinam, nás taky nikdo v zahraničí nevodí za ručičku! A že si někdo honí triko na cykloturistice a rozvíjení turistické infrastruktury? No bóže! Copak jsme všichni snad dokonalí? Koupit o jednoho Pandura (bojové vozidlo rakouské pěchoty) méně? No jo, ale pak by naše armáda byla nebojeschopná!
PS: A ještě krátký příklad, jak to vypadá s kosterním systémem v Karlovarském kraji mimo páteřní chloubu: ve Slavkovském lese, takovou malou Kanadou s hlubokými lesy a klidem, jen kousek od civilizace, jsou dobré a široké lesní cesty. Krása! Pravda, sem tam trochu drsnější, například kamenitý úsek před Komářími rybníky, ovšem co tam teď vyvedli lesáci, to se jen tak nevidí: zrajtované úseky od lesní mechanizace bych ještě pochopil, dřevo se těžit musí a koňmi to nejde tak rychle, ovšem vysypat lesní cesty žulovými balvany muselo napadnout někoho ve stavu omámení alkoholem či jinými návykovými prostředky. Výsledek je totiž ten, že se po takové cestě nedá nejenže jet na kole, ale ani jít pěšky. Pro úplnost dodávám, že je to na cyklotrase č. 2017, vedoucí do Hruškové. Smutně s tím kontrastují pěkně vyrobené a informativní tabule o přírodních zajímavostech a nedávno objeveném kostele, citlivě zasazené do přírody. Na dolním okraji těchto tabulí je uveden seznam těch, kteří podporou tohoto projektu vyhodili peníze.
Takže příště si vezměte do Slavkovského lesa Lakatoše (pro nelesáky: Lesní Kolový Traktor), na „tůristy" tady nikdo není zvědavý! Cestovní ruch je jen šikovnou záminkou, jak odněkud pumpovat peníze a za předkládání studií případně shrábnout nějaké to ocenění a vykazovat činnost.
Jan Haselhuhn vítá diskuzi na toto téma. Názory mu zasílejte na haselhuhn@tiscali.cz.
text a foto Jan Haselhuhn