xxxx

28.2.2017

Seděli jsme u ohně a jeden z kamarádů se zeptal „Helé, Hančó, co to znamená jakoby? Pořád všichni říkají jakoby, jakoby, jakoby. V televizi jakoby, v práci jakoby, tady jakoby, jakoby jakoby… Co to jé?" Dlužno říct, že až do té chvíle si většina kolem myslela, že tazatel je jen přiopilý Čech, ale on to byl Angličan velice dobře ovládající náš jazyk. Klobouk dolů! Jen ´jakoby´ mu nějak nejde na rozum… Zaposlouchejte se, opravdu je to všude samé „jako by", a když to začnete vnímat, stane se vám ´jako by´ nesnesitelným. Každá doba má své ´jakobismy´, už si těžko vzpomenu, co jsme říkali jako malí, ale to ani není důležité, řeč teenagerů má na svá specifická slovíčka nárok, určitě větší nárok než slovník světáků na mítingy, tajmšíty, ofisy, párty, týmbildingy a podobně. To je mimořádný hnus, s tím asi lze bez výhrad souhlasit. Pod kůži se zadírá i slovník skejťáků, ten však působí spíš komicky. Většina z nich z ´vymazlenejch džampů´ a ´vyvoněnejch triků´ vyroste, paradoxně často až k ´ofisům a mítigům´, kdo je náchylný, je prostě náchylný a sociální tlak jej semílá a semele v každé sociální skupině. Pastvou pro uši bývají spíkři na snowboardových nebo skejtových akcích, kde se daly zaslechnout novotvary jako „hustodrsňáckej" nebo „krutopřísňáckej", označující něco opravdu povedeného, prostě vynikajícího, výborného.
Dejme tomu, je to planetka sama pro sebe, zábava, kreativita bez hranic. Ale proč poslouchat samé „jako by" úplně všude? Jako by v naší řeči nebylo dost jiných výrazů, jako by každý potřeboval víc času na utřídění myšlenek, jako by bylo hendikepující mlčet a přemýšlet, jako by forma sdělení převládala nad obsahem.
Sám jsem vysvětloval cestu a povídám: „pojedeš podél potoka, pořád mírně do kopce a po pravé straně se ti objeví taková jako by zídka… Tedy ne ´jako by zídka´, po pravé straně se objeví malá, pobořená opravdová zídka…". Je to fakt, není to něco, co připomíná zídku, není to zídka „jako", je to opravdová zídka. Nesnáším jakoby i u sebe. Ale do naší mluvy vniklo ještě jedno spojení doslova devastující větnou stavbu a pokrucující význam slov, a to se, bohužel, objevuje v tisku a v médiích téměř běžně. Je to šestý pád v místech, kam jednoznačně nepatří: „Fotbal je o úplatcích. Olympiáda je o penězích. Problémy Číny jsou o lidských právech a o diktatuře. Topolánkova vlajka Tibetu na klopě je o alibismu. Doping je o morálce celé společnosti. Uspokojení z výletu je hodně o počasí. A taky o lidech." Můžete tak říci jakékoliv faktické pravdivé tvrzení a budete mít pravdu, ale zároveň to bude znít hrozně, nepatřičně.
A hodnocení „bylo to o ničem", říkající vše a zároveň nic je fakt úplně „vo ničem".
No, nevím, jestli tenhle úvodník není jako by o ničem. Určitě není o cykloturistice (tato vazba je už ale jako by v pořádku), no, nemusí být přece stále o cykloturitice, ne?! Přeji, ať je o cykloturistice a o dobrém počasí alespoň druhá polovina tohoto léta, prostě ať se máte fajn. A pokud najdete i namísto bezpohlavního a ´olezlého´ slůvka „fajn" jakékoliv jiné, budiž vám to jednou přičteno k dobru. Doufám, že takových zvěrstev je v našem časopisu co nejméně.
Martin Raufer

Menu