***

Je zbytečné opakovat, že počet aut na našich silnicích se za posledních deset let zdesetinásobil, a je zbytečné o tom přinášet důkazy. Investují se miliardy do silnic, dálnic a parkovišť, kde se auta shlukují. Investují se také miliony do asfaltových cyklostezek. Leckdy úplně zbytečně. Také o tom by měla být květnová cyklokonference Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy ČR. Cyklostezku lze totiž zbudovat i levně, kilometr za desítky tisíc, nikoliv za miliony, stačí zpevněný povrch, není třeba asfalt. Někdy to opravdu vypadá, že správní celky jen potřebují proinvestovat určené kvóty, ale vlastně je to tak trochu otravuje, vyasfaltovat kilometr nikde nezačínající a nikde nekončící cyklostezky je přece jednodušší, než se zabývat návazností na dálkové trasy a podobně. Skutečný užitek odpovědné osoby někdy pramálo zajímá. Nemusíme chodit daleko – kilometr od redakce zarůstá vysokým plevelem takzvané „odpočívadlo pro cyklisty“. Cyklostezka nikde žádná, pár metrů odtud hučí dálnice. Je nasnadě, z jakých prostředků šly peníze a proč – radnice „má splněno“. Anebo minulý týden – nechal jsem se zlákat značením o začátku cyklotrasy, pravda, mohl jsem pokračovat dál, asi kilometr z Šárky do Stromovky po dvouproudé silnici se dá vydržet, ale počkal jsem, nechal přejet auta v obou směrech a vytáhl kolo přes obrubník na onu novou cyklostezku. Na dvou stovkách metrů bylo plno cedulek a plno laviček, které nepochybně stály plno peněz. Ovšem po těch dvou stech metrech najednou zábradlí napříč a na zemi brzdné dráhy cyklistů, kteří se nechali zlákat přede mnou, a stejně jako já se lekli nenadálé zátarasy. Konec stezky. Skoro z toho plyne poučení: Nejezděte po cyklostezkách! Tristní zkušenost. Zatím se tam, alespoň doufám, nikomu nic nestalo.
Naopak výborné zkušenosti mám z poslední doby s normálními silnicemi. Zdá se mi, že provoz na těch okrajových je stále menší a menší, stačí dobře volit a trochu se věnovat výběru kudy jet. Zamýšlel jsem se nad tím, jak je to možné, a došel jsem k závěru, že jde nejspíš o celospolečenský fenomén. Na nákupy dnes lidé také nechodí do malých obchůdků, kávu nekupují „u žida“, ale hrnou se do velkých megastorů. Do práce se valí tisíce aut po dálnici, život se přesouvá do velkých měst a bydlení do velkých satelitních celků. Vesnice zejí prázdnotou a také na úzkých starých silničkách, které nekopírují hlavní tahy davu se dá docela „dýchat“.
Ve spojení jízdy po běžných komunikací a značených cyklistických tras jsem si vzpomněl na zkušenost ze zahraničí. Tam jsou vybrány v několika hlavních směrech z velkých měst ven okrajové silničky, kde je o víkendech zakázán provoz automobilů nebo omezeno povolení na řidiče, kteří mají v průjezdních obcích trvalé bydliště. Věřím, že takové výpadovky každý cyklista ve svém městě zná a že si je už dávno sami cyklisté vytipovali a oblíbili. Taková dopravní značka by nemusela stát moc a mohla by přinést velký užitek. Asfaltu a betonu je na téhle Zemi už dost, stačilo by začít jej lépe využívat.