K odhánění dotírajících psů
Časopis Sportovní obzor z roku 1894 radí cyklistům, jak si zajistit bezpečnost nejen při napadení psem, ale i při ohrožení násilníkem v lidské podobě: „Jsou bohužel místa v Čechách, kde cyklista pravidelně není bezpečen. Při cestě takovými místy nechť se cyklista opatří zbraní. Zbraní vhodnou jest bič, pak petardy na psy, jež i proti surovým lidem jsou zbraní vhodnou, rovněž jako stříkačka naplněná amoniakovou vodou, která proti psům i útočníkům je zbraní nejlepší. V nejhorším případě poslouží k obraně revolver. Cyklista nechť nikdy nezapomene, že jakékoli zbraně užíti nesmí proti násilníkovi prchajícímu, neboť poranění v zádech mělo by vždy za následek oplétání s úřady." 
Nejjednodušším obranným prostředkem byl bič nebo krátký bičík s protaženým ocelovým pérem, který cyklista s sebou vozil v úchytkách na řídítkách a vidlici předního kola. Reklama zdůrazňovala, že „jest na delší cesty k obraně proti dorážejícím psům téměř nevyhnutelně potřebný". Účinnějším prostředkem byly různé petardy, bouchací kuličky nebo tyčinky ve tvaru a velikosti cigarety, které měl cyklista za jízdy zavěšené na řídítkách k pohotovému odhození mezi zdivočelé dorážející psy. Často doporučovaným byl i rozprašovač čpavkového roztoku s gumovým balonkem, v německých cyklistických časopisech uváděný jako „Bespritzung mit Ammoniak (Salmiakgeist)". 
Poplašné i střelné pistole
Exkluzivnějším obranným prostředkem, ale také podstatně dražším, potom byly poplašné pistole, obvykle ráže 6 mm (kalibr 230). Některé byly vyráběné přímo s určením pro cyklisty, tak i inzerované, třeba pod názvem „Radlerfreund" (Přítel cyklisty). Ale nezůstávalo pouze u neškodných poplašných pistolí, nabídka byla širší a zahrnovala i krátké střelné zbraně: „Pánům cyklistům doporučuji nyní dovolené zkrácené revolvery, velmi pohodlné a lehké, přesně vyzkoušené, neselhávající a úplně spolehlivé." 
Takovéto novoty se samozřejmě nelíbily výrobcům bičů, které je připravovaly o zákazníky. Ti se bránili, a tak se v dobovém tisku objevovaly zprávy tohoto druhu: „Továrna bičů A. Dethleffse v Issny ve Württembersku jest jedna z největších továren, jež vyrábějí biče pro velocipedisty, které poskytují nejjistější prostředek proti psům a jiným obtěžovatelům, neboť práskavé bomby a revolver jsou mnohem nebezpečnější." Zkrátka každý výrobce chválil svůj artikl jako ten nejlepší a nejspolehlivější a poukazoval na nedostatky těch konkurenčních.
Další více či méně užitečné doplňky
Na přelomu století se prodávaly cyklistům rozmanité doplňky, z dnešního pohledu již málo užitečné. Jako třeba detektor drobných defektů duší pneumatik, vyráběný ve Švýcarsku. Byla to průhledná krabička, jejíž dno tvořila jemná propustná mřížka, která se přikládala přímo na nahuštěnou duši. Uvnitř bylo prachové peří, které se v případě indikace úniku vzduchu rozvířilo. Výrobce uváděl jako přednost, že k zjištění takového malého defektu, s pomalým únikem vzduchu, nebylo třeba duši ponořovat do vody. Zajímavé a za zaznamenání stojící je, že podobná pomůcka k detekci drobných defektů, založená na úplně stejném principu, se objevila i v současné době. Jen to prachové peří, citlivě reagující na únik vzduchu z duše, nahradily drobné polystyrénové kuličky, které reagují neméně citlivě. Tato „novinka", kterou dělí od její předchůdkyně více než sto roků, bývá uváděna jako revoluční nápad s ojedinělou technologií. Ale nic nového pod sluncem, jako hodně jiných věcí, už to tady někdy v minulosti bylo.
Jiným takovým doplňkem, jevícím se dnes jako zbytečným, byl držák květin s válcovou nádobkou na vodu, k upevnění na řídítka velocipedu. Před sto a více lety však patřil mezi užitečné. Tehdy zřejmě bývali muži galantnější a obdarovávali ženy květinami mnohem častěji než dnes, kdy zahlédnout cyklistu vezoucího květiny lze jen zcela výjimečně.
Zámky třmenové, řetízkové i jiné
K zbytečnostem ale určitě nepatřily zámky, což dokládá, že kola se tehdy kradla stejně jako dnes. Zámky byly různého provedení, převažovaly třmenové a řetízkové. Existovaly i zámky s číselným kódem, takzvaně „na heslo", nebo i zámky, které fixovaly řízení, zablokovaly otáčení vidlice předního kola, a tím zabraňovaly jízdě. Příkladem může být zámek „Brandenburgia", který byl součástí hlavové trubky rámu. Zamykal se vysunutím blokovacího klínku malým klíčkem, kterým se pak provádělo i jeho odemykání. Někdy se miniaturním visacím zámkem uzamykaly malé tašky na nářadí, případně i větší brašny, ale to bylo dosti výjimečné.
text: Ivo Hrubíšek
foto: archiv autora