***

28.2.2017

"A je po sněhu." Alespoň na většině našeho území. Nemám rád ty hovory o počasí, snad vyjma odborné konkrétní lokální předpovědi. "To byla letos dlouhá zima, že! Už se ta zima nedala vydržet…" A podobně. Nemám rád to bezobsažné tlachání v duchu: "To nám ty naše děti rostou, vite pani…, to zas máme letos zimu…" a podobně. V zimě je zima a v létě teplo. No, není to přece krásné! První jarní den bylo zrovna po dlouhé době opravdu slunečno a sníh z ulic doslova mizel před očima. A v denním tisku hned čtete, že jaro letos opravdu přijde. Jak banální. Připomíná mi to můj oblíbený film Na Hromnice o den více, kde se hlavní hrdina, mimochodem odborník na meteorologii jménem Phil, dostane do časové smyčky a každé ráno se probouzí do stejného, zoufale nudného dne s kuriózním rituálem. Místní vypouštějí z klece sviště Phila a slaví příchod jara. Podotýkám, že za třeskutého mrazu! Když se Phil ukáže, znamená to, že letos zase bude jaro. (A Phil opravdu vyleze, jak by ne, z malé klícky vyleze rád.) Jak málo stačí obyvatelům maloměsta k radosti a oslavě! Letos byla naše zima opravdu dlouhá, ale určitě ne delší než čtvrtinu roku. (Tak už to v případě čtyř ročních období chodívá.) A jiné roky zase byla, a někdy příště nepochybně i bude, zase o něco kratší. Loni dokonce zima takzvaně končila o dva tři týdny později (já vím, o něco později také začala…). Kolik jsem ale letos zažil překrásně slunných víkendů na horách a kolik fantastických kilometrů na křupavém prašanu ve stopě! Prostě nádhera. A to ani často nebylo třeba vůbec jezdit do hor. Lyžovalo se na zamrzlých a zasněžených rybnících, bruslilo se desítky kilometrů snad na všech přehradních nádržích Vltavské kaskády a Brdy se staly doslova běžkařským rájem. Kdy tohle zažijete?! Kamarád dokonce v neděli ráno 12. března sebral běžky a manželku a vyrazil z Letné na Pražský hrad, Nerudovkou dolů na Karlův most a Královskou cestou až na Václavské náměstí. Přesně tam, kde Rössler Ořovský pokládal před více něž sto lety základy českého lyžování. No, řekněte, kdy a kde tohle zažijete?! U nás si o tom alespoň můžete nechat snít anebo litovat, že jste někde také neprošlápli svojí originální stopu. Snažím se porozumět těm, kteří na zimu nadávají, snažím se představit si řešení jejich "problému". Například život na Britských ostrovech – tam se nedá ani lyžovat, ani pořádně jezdit na kole, ani se pořádné koupat. Kalifornie? Plus minus dvacet stupňů, mlha a studená voda po celý rok. Středomoří? Téměř půl roku se nedá vyjít z klimatizovaných prostor jinam než na pláž, o aktivním pohybu nemůže být téměř řeč. Rovníkové země – střídání tropických veder a tropických dešťů. Polární země – střídání hlubokých mrazů s ještě většími mrazy…. No, nevím, nějak na té mapě zeměkoule nenacházím místo, které by vyhovovalo. Mně je u nás krásně. V zimě máme zimu, sníh a lyže, v létě teplo, slunce a kolo, po celý rok hory, roviny, lesy, louky i vodní plochy. Snad jen to moře pro nás nedokázal zajistit žádný z vojevůdců a vladařů. A dlouhého trvání nemělo ani to moře Cimrmanovo. Chci jen říci, že je z čeho se radovat a že se snažím si to denně uvědomovat, dokonce i na sklonku dlouhé a kruté zimy. A krásné zimy! Jsem si celkem jist, že ať bude jaro (léto, podzim) jakékoliv, bude prostě krásné. Alespoň pro mne, tady, u nás. A ještě k tomu s kolem. No řekněte – co nám chybí? Martin Raufer

Menu