***

28.2.2017

Cyklistických zážitků mám z prázdnin hodně, ale snad se i ze své pozice mohu přiznat k tomu, že ty necyklistické převažují. Především mě v poslední době překvapila společenská angažovanost mých kolegů a známých. Jako by takový ten černý punc politiky, takové to, ´mě politika nezajímá, nesleduji ji´, už nebylo ani v módě. Mě opravdu nikdy nezajímala, bránil jsme se jí a bráním doposud. Noviny nečtu ani teď, a když se mi dostanou do ruky dva týdny staré, je mi to jedno, většinou to nepoznám. Na televizi se dívám jen náhodně anebo jen na vybrané pořady, ale to podstatné ke mě vždycky nějak proklouzne – třeba, že jsou volby a podobně. Den, kdy se Kalousek rozhodl komunisty povýšit na normální politickou stranu otřásl mým okolím natolik, že jsem na pár dní zase zbystřil. Korunu všemu nasadil jeho politický aparát, který mu ještě týž den vyjádřil tichou podporu, aby v další den reagoval na bouři nevole veřejnosti a svého předsedu donutil odstoupit. Opravdu dramatická fraška. Pak se nikdo nemůže divit, že jsou Češi národ s největším procentem ateistů. Bohužel. Kamarád naopak politiku sleduje vehementně a v průběhu voleb manželce asi desetkrát telefonoval z odpolední vyjížďky, jak se vyvíjí stav, a když to začalo vypadat na 100 ku 100, trénink zkrátil a jel se rychle domů dívat na výsledky. Teď mi volal, že už nemá do ničeho náladu, že už je snad u nás možné úplně všechno, upadl do hluboké deprese, vzal si dovolenou a na tři dny zmizel na kole na Šumavu. Kolega se zase týž den přiznal, že se mu ráno ani nechtělo do práce, že je mu do breku a zamotal do toho nepřátelské sousedské vztahy, exhalace z komínů sousedů topících petlahvemi plněnými pilinami a vyjetým olejem a jejich odpad, který nepokrytě vypouštějí do obecního potoka. "Co to máte na zahradě, pane XY? To je čistička? Vy jste blázen, to vás muselo stát aspoň čtyřicet tisíc…" pravil soused. Jako by tím zároveň řekl: "vy jste ale vůl, to my pouštíme naše výkaly do potůčku, pane XY…heč!" Kolegovi prostě nebylo do zpěvu. A co myslíte, že udělal? Večer se narychlo převlékl do cyklistického a vyrazil na hodinku, než se setmí, na kolo. Asi bych měl taky častěji jezdit na kole. Raději i v týdnu. Anebo zakázat svým blízkým, aby mě informovali o tom, co se u nás děje. Ale to je přesně to, co by "jim" vyhovovalo: Lidé bez zájmu, společnost bez kontroly a volné ruce k jakýmkoliv machinacím. Lidé, kteří utečou před možností a odpovědností něco změnit a ovlivnit. A tak po očku sleduji cvrkot a v přiměřené míře vyrážím na kole za drobnými radostmi, snažím se nezoufat, nevidět vše černě. V záloze mám pár svých oblíbených cédéček, pěkně zařazených podle aktuální diagnostiky: Norah Jones pro romantické chvíle, Marshallovy mantry pro meditaci a uvolnění myšlenek, Mišíka pro relaxaci, Vypsanou Fixu pro pobavení, Toma Waitse k práci, Daniela Landu pro povzbuzení, Black Sabbath pro nejtěžší deprese a zoufalství (fungují naprosto dokonale, a bez vedlejších následků!). Kolo ale zafunguje vždycky a pro jakoukoliv příležitost. Většina mých cest totiž nemá konkrétní cíl, konkrétní poznání nebo návštěvu. Stejně tak nelze mluvit o systematickém tréninku a málo je to i na udržování fyzické kondice. Pro stabilizaci psychiky ale neznám nic lepšího. Možná proto se mi extrémně tropický červenec zdál tak báječný, rekordně chladný srpen mi ani v nejmenším nevadil a nezoufám ani z toho, že venku je nádherné babí léto a já sedím zavřen v kanceláři. Homeopatické dávkování cyklistikou funguje. A nakonec ve své mailové poště objevíte zprávu s předmětem "editorial" a poleje vás studený pot – že on to napsal kolega!?

Menu