Brněnské kolečko

28.2.2017
Jihomoravská metropole Brno na rozdíl od většiny ostatních českých velkoměst se může ve svém bezprostředním okolí pyšnit hezkou a přitažlivou krajinou. Na severu a západě se hned za posledními domy zdvihají zalesněné masívy Drahanské a Bobravské vrchoviny, z opačné strany se otevírá zemědělská rovina Dyjsko-svrateckého úvalu se siluetou vápencové Pálavy na obzoru. Brněnské okolí slouží městu jako přirozené a hojně využívané rekreační zázemí a to nejenom o víkendech, ale i v odpoledním čase všedních dnů. Přitažlivé a zajímavé přitom může být nejenom pro Brňany, ale i pro přespolní, kteří životu ve velkoměstech neholdují.

Na kole kolem Brna
Zatímco v ulicích Brna se na kole prakticky jezdit nedá, na konečných stanicích městské hromadné dopravy začínají velmi rozmanité cyklistické terény a množství značených cyklotras. Jednou z nich je také trasa číslo 5005, která nese přiléhavý název Brněnské kolečko, protože v délce okolo 70 km obkružuje kolem dokola celou brněnskou aglomeraci. Cyklotrasa je značená žlutým pásem a vede pestrým terénem, v němž se střídají roviny, delší stoupání i sjezdy, lesy pole a louky, nechybí ani různé turistické zajímavosti, muzea a památníky. Až na pár kratších úseků vede po asfaltu a je tudíž vhodná pro všechny typy kol. V turistické literatuře bývá uváděna jako středně těžká.
Brňané jistě využijí jako “přibližovadlo” k žlutým značkám Brněnského kolečka některou z linek MHD. Za vhodná nástupní místa mohou posloužit například zastávky jedničky v Bystrci či Řečkovicích, konečná osmičky v Líšni anebo parkoviště autobusů u hypermarketu Olympia či v Mariánském údolí. Pro přespolní, kterým labyrint brněnského MHD nic neříká, je nejvhodnější začít v Bílovicích nad Svitavou, kam se lze snadno dopravit vlakem, a to buď osobákem z brněnského hlavního nádraží, anebo od České Třebové.

V kraji lesů, vod a strání
Bílovice nad Svitavou, ležící 8 km severně od brněnského centra, patří k nejhezčím obcím v okolí jihomoravské metropole. Rozkládají se v hlubokém údolí řeky Svitavy lemovaném příkrými zalesněnými stráněmi. Pro svou malebnou polohu slouží Bílovice již řadu desetiletí jako vyhledávané výletní místo Brňanů a mezi pravidelnými návštěvníky bychom v minulosti našli celou plejádu českých umělců. Většinou pobývali v honosných secesních vilách, jejichž architektura i umístění v příkrých stráních vytvářejí typické scenérie bílovického okolí. Často sem jezdíval a později i řadu let žil novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, autor půvabných příběhů o lišce Bystroušce. Trvale tady pobýval i rudý básník Stanislav Kostka Neumann, kterého bílovický pobyt inspiroval k napsání básnické sbírky Kniha lesů, vod a strání. Prázdniny v tichém údolí Svitavy pravidelně trávili bratři Čapkové, do Randulovy vily jezdíval sochař Franta Úprka, do vily rodiny Poláčků zase malířka Zdenka Braunerová. Zkrátka Bílovice a okolní Kraj Lišky Bystroušky má určitě něco do sebe.
Vraťme se však k cykloturistice, která je v Bílovicích letním sportem číslo jedna. Zejména o víkendech tady bývají hospody doslova obleženy cyklisty všeho věku. Zvláště to platí pro restauraci Sokolovna, u níž se křižuje trasa Brněnského kolečka s dálkovou cyklotrasou č. 5 vedoucí údolím Svitavy do Olomouce. Zvolme tedy tuhle významnou cyklolokalitu jako nástupní místo a vydejme se odtud po směru hodinových ručiček na sedmdesátikilometrové putování okolo Brna.

Úvodní prověrka fyzičky
Hned úvod prověří naše síly, jelikož nás čeká skoro 4 km dlouhé stoupání s převýšením 200 m. Terén se začíná zvedat již u hájovny Lišky Bystroušky a postupně nabírá grády. Zklidnění nastává u další Resslovy hájenky, která nese jméno slavného vynálezce lodního šroubu, který mimo jiné proslul jako lesní inženýr, což připomíná hojným výletníkům blízký památník. S touto lokalitou však neměl Ressel vůbec nic společného.
Táhlé stoupání znovu nabírá na síle, horší se i kvalita lesní cesty, takže výšlap se stává náročnější. Na konci stoupání vjíždíme na silnici, les se otevírá a v dálce vidíme zvlněné hřebeny prvních resp. posledních výběžků Karpat. Zvláště hezké je to tady při ranním východu slunce, odmyslíme-li si však šňůru zaparkovaných aut, která sem přivážejí k pravidelnému rannímu venčení naše čtyřnohé přátele z blízkého Brna. Pokud je dobrá viditelnost, stojí za to odskočit si po silnici doprav k výletnímu hotelu Klajdovka (cca 1 km), od něhož se otevírá krásný pohled na Brno s ranním sluncem v zádech. Párkrát do roka lze odtud dokonce zahlédnout rakouské Alpy v dálce 180 km.

Dlouhý sjezd ke slavkovskému bojišti
Od Klajdovky se vrátíme po silnici zpět k vyústění lesní cesty od Bílovic, pokračujeme ještě několik stovek metrů dále a na nejbližší křižovatce odbočíme vpravo. Následuje dlouhý sjezd do staré Líšně, což byla ještě za první republiky zcela samostatná a velmi rázovitá vesnice. Dnes je již pohlcena rozrůstajícím se Brnem a mnoho někdejších půvabů již odvál čas. Přesto se tady zachovala pozoruhodná zákoutí úzkých uliček s drobnými domečky, udržuje se tu jako na jediném místě Brněnska původní folklór (místní kroje se velmi podobají hanáckým). Ve staré Líšni stojí za návštěvu také muzeum dopravy, sídlící v bývalém nádraží, kam vedla z Brna dnes již zaniklá úzkorozchodná železnice (uvažuje se o obnově!). V muzeu jsou shromážděny především vysloužilé autobusy, trolejbusy a tramvaje – mnohé z nich si jistě z našich silnic ještě pamatujete.
Vytrvalé klesání pokračuje a ze staré Líšně sjíždíme do Mariánského, dříve Gottwaldova údolí. Vlevo od nás se nachází již téměř zaniklý letní areál, kde se v dobách socialismu pravidelně konávaly lidové veselice a manifestace. My však odbočujeme vpravo a podél potoka Říčky směřujeme přes Podolí stále mírně dolů do města Šlapanic.
Šlapanice ležící necelých deset kilometrů východně od Brna jsou ideálním výchozím bodem do oblasti slavkovského bojiště. Jednou z nejznámějších a pro nás zároveň nejbližších lokalit tohoto historického areálu je návrší Žuráň nad Šlapanicemi, kam si lze udělat krátkou zajížďku. Jedná se vlastně o uměle navršenou mohylu z období stěhování národů, z níž Napoleon řídil první fázi bitvy a vydal odtud povel k útoku na prateckou výšinu. Na kubistickém kamenném památníku, odhaleném v roce 1930, je plastická mapa znázorňující postavení jednotlivých armád před rozhodujícím střetem. Další zajímavostí Šlapanic je budova bývalé scholasterie se starou farou, kde dnes sídli muzeum bývalého okresu Brno-venkov.

Kde zaniká venkov
Za Šlapanicemi vjíždíme do rovinaté zemědělské krajiny a cesta hned ubíhá rychleji. Kolem brněnského letiště vjíždíme do Tuřan s pěkným barokním poutním kostelem a pozvolna sjíždíme přes Holásky k nejnižšímu místu Brněnského kolečka při soutoku Svratky se Svitavou poblíž hypermarketu Olympia. Bohužel cyklotrasa není příliš dobře značena a je nutné se často dívat do mapy. Rizikové je místo u vídeňské výpadovky v Modřicích, kde značky odbočují poněkud nelogicky doprava a oklikou směřují do Moravan. Kratší je pokračovat přímo, avšak překonání šestiproudové silnice není žádná legrace, takže držme se raději značek.

Terén mezi Moravany a Popůvkami je asi nejméně zajímavý z celé trasy. Zprava k nám doléhá zvuk pražské dálnice, obzoru dominuje šeď panelákových sídlišť na blízkém Kamenném vrchu, všude okolo se něco buduje, kope a staví. Nedávno ještě venkovská krajina zde mizí doslova před očima. Zvláště v okolí Troubska chybí v mapě staré tři roky souvislé plochy zastavěné novými rodinnými domky. Původní vesnice se mění v město z důvodu, že lidé z města chtějí žít na vesnici

Kdyby to viděl Mršrtík
Příjemná změna nastává za Popůvkami, kde vjíždíme do lesa a po žulových kostkách vytrvale nabíráme výšku. Vjíždíme do přírodního parku Podkomorské lesy, kde se odehrávala Mrštíkova Pohádka máje. Než však dorazíme k Ríšově a Helenčině studánce, narazíme na hlučný automotodrom Masarykův okruh, který od roku 1987 přes marné protesty ochránců přírody nahrazuje 173 ha lesa. Ještěže se toho Vilém Mrštík nedožil! Motodrom má pověst jednoho z nejbezpečnějších okruhů na světě, dráha je široká 15 metrů a dlouhá 5394 metry. Konají se na ní klasické závody motocyklů a automobilů, například Grad Prix České republiky, závody historických vozů, mistrovství světa motocyklů, Velká cena Německa, klubové tréninky, setkání a další akce. Jak to tady po nějaké větší akci vypadá, je lepší ani nevidět.
Poblíž Lipového vrchu (479 m) v Podkomorských lesích dosahujeme na trase Brněnského kolečka nejvyššího bodu a spouštíme se dolů k Brněnské přehradě neboli Prýglu. Je tady zvláště o víkendech docela cvrkot, takže na asfaltce jsou nadělány z bezpečnostních důvodů příčné prahy kvůli příliš rychlým cyklistům. Krásný dlouhý sjezd ústí u břehu přehrady, kde Brněnské kolečko křižuje dálkovou cyklotrasu číslo 1. I tady se to cyklisty jenom hemží. K oblíbeným cílům patří například 7 km vzdálený hrad Veveří v překrásné poloze nad zátokou přehrady, který je otevřen po mnoha dlouhých letech opět pro veřejnost. Rozhodně stojí za to si k němu na kole odskočit, popřípadě podniknout k němu výlet parníkem.

Poslední kilometry
Následující osmikilometrový úsek naší trasy od přehrady do Mokré Hory patří opět k těm méně záživným. Jede se hodně ulicemi, dost příšerný je úsek po panelové cestě mezi Bystrcem a Medlánkami. V Mokré Hoře však vjíždíme znovu do lesa a jede se opět příjemně. Stoupání do Soběšic silně připomíná to úvodní z Bílovic nad Svitavou – lesní cesta se podobně kroutí, les vypadá rovněž stejně, akorát kopec je poněkud příkřejší. V Soběšicích odbočíme doprava, za Soběšicemi vlevo a zbývá nám poslední sjezd. Po sedmdesáti kilometrech se znovu ocitáme v Bílovicích nad Svitavou a uzavíráme tak zajímavý a cyklisticky hodnotný okruh okolo Brna.

text a foto: Martin Janoška

Menu