Když budete chtít, Kypr vás vycucne, nenechá na vás nitku suchou a jediný sval nebolavý. Požene vás 20 – 30 kilometrů do kopce a pak vám nabídne byzantský kostel s mozaikami z 11. století a u něj pramen té nejbáječnější pitné vody na světě. Potáhne vás po traverzových prašňácích a najednou zjistíte, že vás zavedl do rozlehlých borovicových lesů. Navečer vás pohodí u potoka čistého tak, že byste se z něj nejraději napili. V křoví budou zpívat slavíci a bude až neslušně krásně.
KDYŽ CYKLOPOUTNÍK UVĚŘÍ
Spolehne-li se cykloturista při přípravách na cestu pouze na průvodce, dlouhodobé statistiky a svůj zdravý selský cyklorozum nechá spát, může na to doplatit. Přečetli jsme si průvodce, shlédli různé www stránky a řekli si: “Kypr žije hlavně z turistiky, na břehu budou samé hotely, samí Angličané, jak by se tam dalo jezdit s plným vybavením. Kola si půjčíme, a bude-li potřeba, věci povezeme ve vozíku. Je tam teplo, pod širákem se vždycky někde vyspíme”.
Půjčení kola nebyl problém a 120 korun na den nám na Kypr nepřipadalo nijak moc. Náš první omyl jsme poznali brzy: 30 % ostrovních příjmů sice tvoří turistika, ale turisté se (jako všude jinde na světě) drží vychovaně v hotelích, maximálně si občas půjčí auto. Na východě ostrova jsou u střediska Agia Napa cyklochodníčky a všude je rovina. Na jihu se nacházejí nejznámější střediska (Agia Napa, Larnaka, Limassol a Pafos), moc romantiky a klidu tam není, zvlášť Limassol a Larnaku je nejlepší objet hodně velkým obloukem.
Ale čím víc na západ od Limassolu, největšího přístavu na jihu ostrova, tím víc volných míst na břehu se objevuje. Na západním poloostrově Akamas a v oblasti pohoří Troodos jsme poznali svůj druhý velký omyl – i přes rozsáhlou síť různě hvězdičkových hotelů nabízí kyperská příroda ideální místa pro nocování ve stanu.
Doma jsme bohužel lehkovážně mávli rukou nad tím, že počasí nemusí vždy odpovídat dlouhodobému průměru (300 slunečních dní v roce) a vzali si jen vnitřní stan bez tropika. A navíc, při balení na poslední chvíli, jsme tyčky zapomněli doma. O tom, jak cykloturista improvizuje v kyperském lese, se můžete přesvědčit na fotce (všechny větve jsou posbírané na zemi). A z tolika krásných míst na přenocování jsme museli odjet nebo se vrátit pod střechu!
KYPR NENÍ ŘECKO
“Kypr je jen taková zvláštní odrůda Řecka,” myslela jsem si před odjezdem.
“Je to jiné, je to kyperské,” říkala jsem si o pár dní později, ale v čem, na to jsem nedokázala přijít. V tom, že Kypřané mluví zvláštní řečtinou, které čistokrevní Řekové moc nerozumějí, to určitě nebylo.
Když nás kola přivedla na první picknik area, získala jsem první záchytný bod. Čisto! Všude bylo neuvěřitelně čisto. Po nedělním návalu motopiknikářů na opékání souvly (půlkilového kusu masa na rožni) zůstalo uklizeno. Odpadky v koších – nikde žádné plné igelitky pověšené na stromech v naději, že je nějací lesní popeláři vyvezou (což je běžná řecká praxe). Hledám pod svůdnými keři, kde se na Chalkidiki či na Krétě vždycky nějaká plechovčička a papír najde – nic. Kypřané jsou opravdu vychovaní.
Zastavili jsme s naším přívěsným vozíkem u jiného piknikového místa (ve všech teče pitná voda, ve většině jsou čisté záchody) a už na nás mávají.
“Pojďte si k nám sednout. Kde jste sehnali tenhle vozík? Že jste ho vezli rozebraný letadlem? Neříkejte? Dejte si s námi kus masa!” Turečtí sousedi a jejich staleté pronikání na ostrov zanechalo své stopy. Ta báječná pohostinnost tureckých venkovanů! Ti ovšem ve své chudobě mohli nabízet jen chleba, ovoce a čaj. Šedesát kilometrů jižně od nich ležící Kypr je nejbohatší ve Středomoří (národní důchod 13 000 kyperských liber na hlavu) a patří k největším konzumentům masa na světě. Souvlaki – malé kousky masa, nebo souvla – velké kusy masa. Kuřecí, vepřové, jehněčí. To se doplňují kalorie!
STUDENÉ PIVO A VŘELÁ POHOSTINNOST
Je třeba doplňovat i tekutiny. Až se vám příliš zasteskne po českém pivu a pojedete z Pafosu na západ, můžete se zastavit u nápisu “Česká hospoda na Kypru”, jak upozorňuje tabule u silnice. Honza čepuje jak světlé místní Keo, tak plzeň. A pokud byste dostali chuť na svářo či gulášovou polívčičku, zastavte se v Pera Pedi v taverně u Slovenky paní Gabriely, která se na Kypr provdala. Houby do gulášovky si nasbírala sama na svazích Troodu (rostou zde klouzci, žampiony a ryzce). Jarní Kypr je na kolo ideální (duben-květen), ale ve vyšších polohách může být ještě poněkud zima. Po více než dvacetikilometrovém sjezdu od vrcholu Troodu v 10-12 stupních jsme byli jako rampouch a teplé (a vynikající!) slovensko-kyperské kalorie jsme ocenili.
Ale naštěstí Kypr má pochopení, a tak v noci nepršelo ani jednou. Pro přečkání několika denních atypických jarních lijáků nám nabídl kryté arkády u zrestaurovaných kostelů, kde se dal pod střechou uvařit i čaj (a psát seznam toho, co už nikdy nesmíme zapomenout).
Nemoct si kvůli nějaké zapomenuté věci prožít Kypr naplno je víc než škoda. Chce to nejen stan, ale hlavně kvalitní horské kolo (případné náhradní díly s sebou), protože to nejlepší je okolo prašných cest vedoucích mimo civilizaci v oblasti Troodu.
Za jeden z nejlepších úseků lze považovat několik desítek kilometrů pozvolného stoupání severozápadním Troodem od zapadlé pobřežní vesnice Kato Pyrgos až do slavného údolí cedrů (dál směrem na klášter Kykkos se provoz zvyšuje). Tato silnice je překvapivě vyasfaltovaná, čímž se jízda stává vyloženým potěšením. Jediný problém je v tom, že do Kato Pyrgos po pobřeží nedojedete. Musíte objet vojenskou základnu a na přibližně 15 km úseku tak vystoupat od moře do 600 m a zase sjet dolů na nulu.
LEŽATÉ KOLO NA KYPR RADĚJI NE
“Je tam asfalt?” ptal se nás Rainer z německé televize. “Ale stejně do Kato Pyrgos nepojedu. Ležaté kolo je nejlepší pro rovinu. Je stavěné na rychlejší jízdu a při pomalé do strmého kopce poněkud ztrácí rovnováhu, i když mám ty nejtěžší věci dole v brašně, aby se stabilita zvýšila. Celkem mám 40 kilo, kolo váží třináct.”
Začínáme si sdělovat dojmy. Je na Kypru čtrnáct dní, po rovině jezdí 50, z kopce tady jel 75. Když mu ukazuji svoje tričko s nápisem Cykloturistika, Rainer zlomí pár českých slov:
“Cykloturistika, to ja znam.”
Zkouším si jeho kolo. Vysvětlí mi, že šlapky musí být nad sebou a na začátek je třeba vší silou sešlápnout. Možná je opravdu po rovině rychlejší, ale stejně zůstanu u svého klasického biku. Čapek napsal, že národ, který při chůzi sedí, je trochu zvláštní (čímž myslel národ holandských cyklistů). Nevím, mně připadá víc než zvláštní při jízdě ležet.
Protože Rainer je televizní kameraman, chvíli mu povídáme do kamery o Cykloturistice a naší cestě, chvíli nám jezdí sem tam před kytkami v příkopu. Pak ještě slibujeme předat Cykloturistice informaci, že koncem srpna bude v Lipsku sraz ležatých kol (vloni se jich sešlo 60) a pokračujeme každý svou cestou. My jedeme do Limassolu dovědět se, co si myslí ti, pro něž je cyklistika povoláním.
KYPERSKÝ TRÉNINK
O Danovi, Petrovi a Martinovi jsme se doslechli už na letišti.
“Před týdnem tam jeli taky nějací cyklisti, neznáte je?”, ptali se nás. “Jsou to triatlonisti a jeli na měsíc trénovat.” Víc jsme se už nedověděli.
My jedeme na Kypr, protože hledáme další ostrov na jarní cykloturistiku, proč sem jedou oni?
První důvod jsme si našli sami – na Kypr celoročně létá ČSA (několikrát týdně). A ve specializovaných cestovních kancelářích se letenka s měsíčním návratem dá koupit za 9500 Kč včetně tax. Na další důvod jsme se jich museli zeptat osobně.
“Už byl čas na změnu, pět let jsme jezdili na Mallorku. Kanáry by nás vyšly dvakrát dráž. Tady je například hned u našeho hotelu velice levný padesátimetrový bazén, za měsíc platíme 2000, jinde by to bylo 5 – 6 tisíc.”
Zajímalo mě, jak trénují adepti na “železného muže”.
“V 7 rozcvička a 5 km volný běh, pak si dáme v hotelu pořádnou, ale zdravou snídani. Od 10 do 12 uplaveme čtyři až šest kilometrů a po lehčím obědě vyrazíme na kolo. Tak 40 – 100 km. Dnes to bylo 110, vyjeli jsme od moře až úplně nahoru do 1951 m. 25 km stoupání v jednom kuse, to byla síla! A nahoře sníh. Vidět na Kypru sněhuláky, to je něco!”, povídá o závod česká reprezentace v triatlonu do 23 let. Správně by se měli jít na závěr dne ještě vyběhat, tentokrát se pro změnu s námi místo toho vypovídali.
Samozřejmě přišla řeč na provoz na silnicích.
“U měst to není žádná sláva, ale určitě jsou tady řidiči o hodně slušnější než v Čechách. Na jízdu vlevo jsme si brzy zvykli, ale přecházení je děs, dobře nám to rodiče vtloukli do hlavy: nejdřív se podívat vlevo.”
Nakonec mě, cyklistu, zchladí tím, že na triatlonu je nejdůležitější plavání, protože tato první etapa určuje pořadí pro další disciplíny. A zatímco pak jdou pod sprchu, spěcháme najít někde za městem vhodný shluk stromů, kde bychom mohli vytvořit další stanovou variantu zapomnětlivého cyklopoutníka.
NA SHLEDANOU – URČITĚ
Našli jsme další ostrov, který je možno všem jarním cykloturistům doporučit. Kromě výše zmíněného leteckého spojení je velkým plusem málo ovcí a koz, což znamená minimum plotů, a tedy možnost kdekoliv večer skončit a zmizet stranou silnice. Dále přehrady se spoustou ryb (celoroční rybářský lístek stojí 600 Kč), jarní sklizeň pomerančů (5 kilo za 60 Kč), alespoň částečná znalost angličtiny všude a především rozlehlé pohoří Troodos pokryté vzrostlými (i když zčásti uměle vysazenými) lesy s velkým množstvím traverzových cest (zčásti prašné, ale pravidelně udržované). S pitnou vodou nejsou na jaře problémy, v horách je kvalitní (na pobřeží je často přechlórovaná).
Navrhovaná trasa “přírodními krásami Kypru” vynechává turistická letoviska, přitom však zahrnuje i část antických kyperských památek a podle konkrétních cest i řadu byzantských kostelů. Pro urychlení návratu v žádném případě nedoporučujeme zkoušet jízdu po dálnici, přestože na ní provoz není nijak velký. Není příliš dobré spoléhat ani na autobusy. Ve velké části kyperských rodin je několik aut, proto autobusů jezdí velice málo, není o ně zájem. Na trase Pafos – Larnaka se musí v Limassolu přesedat. Mezinárodní letiště jsou v Pafosu a Larnace, ale většina letů z Prahy směřuje do Larnaky.
Z letiště u Larnaky dojeďte do města, nacpěte v cash and carry brašny proviantem a vyražte směrem na severozápad do hor Troodos. Mapu 1:200 000 kupte v Čechách, detailní mapy letovisek a Troodu jsou zdarma ve všech informacích CTO (CTO – Kyperská turistická organizace sídlí v Praze 2, Budečská ul.). Budete-li chtít objet a projet celý Troodos a pak se ještě podívat se na zajímavé městečko Polis na severozápadním pobřeží, na poloostrov Akamas, na přístav Pafos a jeho památky a přes Trodoos se vrátit zpět do Larnaky (a tím se vyhnout pobřežnímu provozu), budete mít 14 dní co dělat.
Po návratu dáte možná zapravdu úvodnímu odstavci tohoto článku: Kypr je sice ostrov lásky, ale nějak nám tam na ni nezbyl čas.
text: Irena Páleníčková
foto: Jiří Páleníček