VE ZNAMENÍ MUŠLE A MEČE, POD OCHRANOU KŘÍŽE

28.2.2017
Cykloturista je v severním Španělsku chráněným živočišným druhem. Společně s pěšími či jezdci na koních tam totiž tvoří mozaiku poutníků z celého světa, kteří se vydali na jednu z nejvýznamnějších křesťanských poutí, na cestu do Santiaga de Compostela. Tato pouť má hluboké kořeny a většina poutníků se shoduje v tom, že změnila jejich pohled na svět. Je to dáno především pojetím cesty jako pouti. Pokud i vy cítíte své cesty na kole podobně, nenechte si ujít tuto poutní stezku, ze které "už není návratu".

Jste-li křesťanem, začíná vaše pouť do Santiaga u vašeho duchovního správce, od kterého obdržíte případně i průvodní dopis – je dobré nespoléhat na češtinu a využít vedle případné latiny i jazyk zemí, přes které půjdete. (Poutě se samozřejmě může zúčastnit kdokoli, bez rozdílu vyznání.) Další cesta už záleží jen na vás. Můžete si zvolit tu nejnáročnější, dlouhou několik tisíc kilometrů, která vede přímo od prahu vašeho domu, a poté se napojit na některou z historických cest. Nebudete ani první, ani poslední, ale sami o sobě jediní.
Vzhledem k možnostem většiny z nás je ale asi pravděpodobnější, že absolvujete jen některý úsek. Na kolech by nemělo být tolik obtížné projet za delší dovolenou jednu ze čtyř hlavních historických cest – tzv. francouzských. První začíná v Paříži (je dlouhá asi 2000 km), druhá ve Vézelay (asi 1700 km), třetí v Le Puy (asi 1400 km) a čtvrtá v Arles poblíž Středozemního moře (asi 1500 km). Pokud byste si chtěli užít více Španělska a méně kilometrů, lze začít pod Pyrenejemi v Puente la Reina (asi 700 km) nebo jet z jihu na sever ze Sevilly (asi 900 km).

POUTNÍKOVO ŽIVOBYTÍ
Cesta prochází významnými historickými centry, je lemována církevními památkami, především ve španělské části. S jejich popisem vám pomůže řada klasických průvodců. Všechna místa chovají křesťané v posvátné úctě, proto nejste-li věřící, snažte se alespoň ctít tento význam.
V řadě kostelů se setkáte s probíhající mší určenou poutníkům. Mše se slouží často v několika jazycích dle znalosti či připravenosti té které farnosti. Na samém konci cesty, v Santiagu de Compostela, se v katedrále každý den v poledne slouží mše přímo pro poutníky. Při mši jsou pak zmíněni ti, kteří přišli předchozí den.
Jakmile se napojíte na některou z tradičních cest, zkuste najít farnost či kancelář pro poutníky, kde získáte tzv. Credencial del Peregrino, což je jakýsi průkaz poutníka s vaším jménem, do něhož si nechávejte při své pouti dávat razítka. Ta slouží jako důkaz toho, že jste na kole projeli minimálně 200 kilometrů. (Pěším a jezdcům na koních stačí 100 km.) Pro samotnou pouť to samozřejmě není důležité, jedete či jdete ji především kvůli sobě, ne kvůli potvrzení, které na konci dostanete.
Cestou budete potkávat mnoho jiných poutníků z různých zemí a světadílů. Občas si možná budete připadat jako na olympiádě, neboť jednotlivé skupinky mají vyvěšenou i svoji národní vlajku. Pouť vám umožní navázat řadu přátelství, my jsme se seznámili s Brazilcem, Kanaďany, Švýcary, Francouzi, Španěly a Novozélanďany.
Čeká na vás také spousta legend a historek, které se vážou k řadě míst. Hospodář z Manjarínu vás možná pobaví svojí historkou o tom, jak se seznámil se svojí ženou, kdy v zimě do jeho útulny přišla osamělá poutnice, která už zůstala. Po stoupání z Ponferrady zase dorazíte do O Cebreira, které je známé legendou o proměně hostie v maso a vína v krev při jedné ze mší.

AŤ ŽIJÍ POUTNÍCI!
Už ve 13. století vznikl zákon na ochranu poutníků, který je, s trochou nadsázky samozřejmě, respektovaný dodnes. Španělé jsou k poutníkům poměrně vstřícní. Někdy až moc. Ve městě Sarria jsme hledali internetovou kavárnu a všichni hned ukazovali směr. Najednou jsme zjistili, že jsme za městem, neboť nám pořádně nerozuměli a mysleli, že hledáme průjezd městem a cestu do Santiaga. Budete-li se tedy ztrácet, pak se ptejte, všichni znají váš směr.
Dostanete-li se do jakýchkoli problémů, nemusíte se na poutní stezce tolik obávat pustiny, snad s výjimkou přejezdu Pyrenejí, které se ale z osady do osady dají projet na kole během jednoho dne.
Údajně již Goethe prohlásil, že Evropa byla vybudována poutí do Santiaga de Compostela. Dnes se na ní setkáte nejenom s Evropou, ale i se zbytkem světa. A co je společné pro každou pouť, nejen pro tu do Santiaga, setkáte se především sami se sebou. Jakmile se jednou na nějakou pouť vydáte, už se z ní nevrátíte, vrací se totiž vždy někdo tak trochu jiný. Buenos Días Caminos!

POUŤ DO SANTIAGA
Santiago de Compostela se stalo vedle Říma a Jeruzaléma jedním ze tří nejvýznamnějších evropských poutních míst a do15. století i nejnavštěvovanějším. Díky tomuto významu bylo Španělsko označováno také “Jakubovou zemí”. V 17. století vznikl dokonce rytířský řád “sv. Jakuba od meče”. I u nás dnes můžeme najít církevní stavby zasvěcené sv. Jakubovi, k nimž se vykonávala nebo ještě vykonává v červenci pouť sv. Jakuba.
Znakem poutě jsou hůl, láhev a klobouk s mušlí hřebenatkou. Tu nosili poutníci jako symbol vykonání své poutě. Ke sv. Jakubovi patří ještě znak meče, kterým byl sťat.
Svatojakubská poutní cesta byla prohlášena Radou Evropy za “evropskou kulturní trasu”. Cesta je velmi dobře značená pomocí mušle na patnících nebo na dopravních značkách. Máte-li s sebou navíc credencial, najdete v něm seznam míst, kterými máte projíždět.

2004: POUŤ ZA SJEDNOCENOU EVROPU
Arcibiskup ze Santiaga de Compostela a biskupové Komise biskupských konferencí zemí EU vyhlásili na rok 2004 pouť do Santiaga, která se má stát znamením sjednocení Evropy. Má být oslavou evropského sjednocení souvisejícím s přijetím deseti nových členů. Záštitu nad poutí převzali předsedové Evropského parlamentu a Evropské komise a evropský premiér.
Pouť začne 17. dubna 2004 v benediktinském klášteře Santo Domingo. Zúčastní se jí minimálně 300 nominovaných poutníků včetně významných evropských umělců, spisovatelů a novinářů. Rok 2004 je současně „Svatým rokem“ pro svatyni v Santiago de Compostela, neboť 25. července vychází právě na neděli.

KDY SE NA CESTU VYDAT?
Ve Španělsku je v letní sezoně příliš velké teplo a v zimě zase prší. Proto bych pro cestu doporučil jaro nebo brzký podzim. V oblasti kolem Santiaga se možná ani v této době nevyhnete dešti, což se projeví také na živějším charakteru krajiny.
Chcete-li vyrazit v létě, pak se zkuste vyhnout období kolem 25. července, kdy je na pouti velké množství poutníků.

UBYTOVÁNÍ
Španělská část cesty má každých 30 až 40 kilometrů útulnu pro poutníky, kde se lze ubytovat zdarma, za dobrovolný poplatek nebo za nízké ceny. Ubytování se neobjednává. Kvalita a vybavení útulen se velmi liší, někde jste jen pod střechou na kavalci, spacák je tak nutností. Kapacita ubytoven je omezená, přednost mají pěší poutníci (kolem 25. července jsou navíc přeplněné kvůli svátku sv. Jakuba). Jedete-li na kole, vyplatí se spíše stan.
Za stanování v přírodě vás nebude nikdo stíhat. Španělsko je tolerantní, pokud se neusídlíte přímo na návsi. Místa, kde se objeví více stanů poutníků, pak v noci častěji střeží policejní hlídka, aby se jim nic nestalo. Přesto se kvůli vlastní bezpečnosti vyhýbejte nocování poblíž velkých měst nebo parkovišť.

STRAVOVÁNÍ
Ve Francii i ve Španělsku jsou poměrně nízké ceny potravin, obzvlášť v supermarketech. Z těch nejlevnějších to jsou Lidl, Intermarché, E. leclerc nebo Super U. Velmi dobře a pestře se najíte s rozpočtem kolem 200 korun na dva na den. Dejte si ovšem pozor na siesty, které trvají dvě až tři hodiny.
Pitnou vodu získáte téměř na každé benzinové čerpací stanici, samozřejmě zdarma. Bez problémů jsme vystačili s denní pětilitrovou zásobou.

PUBLIKACE VĚNUJÍCÍ SE POUTI DO SANTIAGA
Již ve 12. století vyšel latinský průvodce Codex calixtinus. Vás by ale mohl zajímat dvoudílný cestopis s názvem Ultreia od Zdeňka Susy. Autor v něm píše o svém pěším putování z Prahy až do Santiaga v letech 1991 až 1996 (knihy vyšly v letech 1998 a 1999). Ivan Kolman a Jiří Šťourač v roce 1999 vydali knihu s názvem Cesta do Compostely (Karmelitánské nakladatelství). Další informace najdete na internetu, stačí jen zadat např. “caminos santiago” do vyhledávače.

JAKUB STARŠÍ (TAKÉ VĚTŠÍ)
Pocházel z rybářské rodiny a později se stal společně se svým bratrem Janem jedním z dvanácti apoštolů, učedníků Ježíše Krista. Po smrti Ježíše byl prvním z apoštolů, který pro svoji víru zemřel. Na rozkaz krále Heroda Agrippy I. byl kolem roku 44 sťat mečem. Podle legendy byl sťat s jedním ze svých katů, který se vyznal z křesťanství poté, co Jakub cestou na popraviště zázračně uzdravil nemocného a nepohyblivého muže. Španělé říkají, že před svojí smrtí šířil Jakub evangelium právě na území dnešního Španělska.
Ostatky sv. Jakuba údajně přenesli křesťané z Jeruzaléma na Sinaj a poté je před Saracény ukryli ve Španělsku, kde k jejich uchování postavili v Galicii kostel sv. Jakuba. Kostel byl vysvěcen 25. července 816, což je také den svátku svatého Jakuba, který se slaví nejen ve Španělsku jako svatojakubská pouť.
První část názvu města – Santiago – vznikla ze slov “St. Jakob”. Název Compostela vychází z “campus stellae” (hvězdné pole, které prý spatřil počátkem 9. století biskup Teodomiro, díky čemuž objevil místo s ostatky Jakuba).
Sv. Jakub se stal patronem nejen poutníků a Španělska samého, ale i řady řemesel, např. kloboučníků, lékárníků či drogistů.

text a foto: Marek Šalanda

Menu