Středoameričan se slovanskou krví

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2015-06-09T15:59:13 --><p>Čeští příznivci nemají tohle jméno příliš v lásce. Před třemi lety byl v Cervinii jediný, kdo překazil Honzovi Bártovi, aby svůj celodenní heroický boj završil etapovým vavřínem. Letos zase „překážel" tomu, aby se Leo König vešel do Top 5. Kostaričan Andrej Amador ale proti Čechům nic nemá. Vždyť v jeho žilách také koluje částečně slovanská krev.</p>

Andrej Amador Bikkazakova zní jeho plné jméno. Jak známo, španělsky mluvící národy přidávají jako druhé příjmení to po matce za svobodna a Bikkazakova naznačuje, že jde o příslušnici slovanského národa, přesněji řečenu ruskou emigrantku, která se vdala za Španěla žijícího na Kostarice. Zmiňovat se o závodníkovi, který už vyhrál etapu na Girod´Italia před třemi roky jako o objevu toho letošního by nebylo úplně přesné, ale corsa rosa 2015 objevila Amadora jako jezdce pro celkovou klasifi kaci etapových závodů. Vždyť loni na Giru jen pomáhal Quintanovi k celkovému triumfu a sám dokončil jako stodesátý, jeho dosavadním nejlepším výsledkem na Grand Tour pak byla 29. příčka na italském etapáku ve zmiňovaném roce 2012 (30. na Vueltě 2014). Andrej Amador, první Kostaričan na startu Tour de France (2011) a také první zástupce své země v první desítce Giro d´Italia.

Usiloval dokonce o podium, ale Leo Konig si dělal naděje, že z boje o top 5 by mohl vypadnout právě Amador. Na Contadora a údernou dvojici Astany Aru-Landa sice rodák z kostarického San Ramónu nestačil, ale čtvrté místo uhájil, přitom tým Movistar přivezl do San Rema jako vůdce Beñata Intxaustiho. Ten však ztratil hned ve čtvrté etapě více než devět minut, Visconti zase cílil spíš na modrý trikot krále vrchařů. Amador byl najednou jasnou volbou Španělů pro celkové pořadí.

Dřív než však roztančil galuskové fl amengo na asfaltu, brázdil kostarickou divočinou v mnohem klidnějším rytmu a to na bicyklu s širokými plášti. Andrejovi bylo devatenáct, když se vydal na náročný etapový závod bikových dobyvatelů Ruta de los Conquistadores, který Kostariku zviditelňuje již řadu let na cyklistické mapě planety. To bylo v roce 2006 a Amador tehdy nestačil jen na známého MTB maratonce, Kolumbijce Leonarda Páeze, na trati se přitom potkal s ikonami historie horských kol, Davidem „Tinkerem" Juarezem a Th omasem Frischknechtem. Letošní Giro tedy přivítalo v první desítce tři exbikery – Hesjedala (elitní vicemistr světa 2003), Trofi mova (světový šampion do 23 let z roku 2005) a Amadora. Ovšem od exotického mountainbikového etapáku k profesionálnímu angažmá a k Tour de France či Giro d´Italia bylo ještě hodně daleko.

„Bylo mi jasné, že musím do Evropy, jinak se v silniční cyklistice nikam neposunu," vzpomíná. Útočiště našel v původní vlasti svého otce, náruč mu otevřeli v amatérském týmu Lizarte. Že se ve středoamerické zemi, jejíž název zní v překladu „Bohaté pobřeží", narodil cyklista obdařený velkým talentem, si museli manažeři profi stájí všimnout už na Tour de l´Avenir 2008, kde vyhrál prolog a skončil celkově na páté příčce! A nabídka od profesionálů na sebe nenechala dlouho čekat. Vytáhl si ho Eusebio Unzue z Caisse d´Epargne, předchůdce Movistaru, kde dnes působí sedmou sezonu. V roce 2011 si připsal historický primát jako první Kostaričan na startu Tour de France.

Ve Španělsku si našel partnerku z cyklistické rodiny. Laura je dcerou exprofesionála Santiho Segúa, někdejšího domestika vítěze Tour de France Luise Ocañy, takže při rodinných sešlostech se řeč vždy stočí na téma cyklistika.
Andrej je výjimečný tím, že se jako jeden z mála borců Movistaru nevyhýbá severským klasikám a hlavně je dojíždí se solidním umístěním, v roce 2012 Paříž-Roubaix (40.) a Kolem Flander (44.), předloni Gent-Wevelgem (10.) a neztratil se ten rok ani na šotolině Strade Bianche (14.). Dnes už ale nikdo nemůže pochybovat o tom, že je jezdcem hlavně pro celkové pořadí etapových podniků, čím náročnějších, tím lépe. Loni skončil šestý Kolem Polska a o rok dříve osmý na Tirreno Adriatico, tedy žádný druhotřídní cyklista. Dříve měl spíše postavu časovkáře a klasikáře, ale když před sezonou shodil šest kilogramů, jeho výkonnost v kopcích se výrazně zvedla a na Giru to prodal.
„Andrejův vzestup je i pro nás překvapením," připouští Kostaričanův šéf Unzue, který ví, jak pracovat s talenty. „S přibývajícími zkušenostmi roste i jeho výkon, už nemá problémy ani s vysokými horami jako v minulosti. V budoucnu na něj můžeme sázet."
Otázka je, kam ve zbytku sezony kromě Tour de France zamíří hlavní postavy Movistaru Quintana a Valverde a zda na podzim přidají do svých plánů i Vueltu. Právě ta by mohla být další Andrejovou zastávkou na cestě k vysněnému historickému podiu na Grand Tours pro jeho rodnou zemi. Po tom, co se po časovce objevil v Itálii na průběžném třetím místě, propukla v Kostarice cyklistická horečka. „U nás je osmihodinový posun, ale i tak mi volají po etapě novináři, aby měli lidi čerstvé informace, dokonce se Giro dostalo i do televize," pochlubil se.

Když v roce 2009 přišel do týmu, už tu působili Valverde, Kiryjenka, Uran, Luis Leon Sanchez, Rodriguez, Rui Costa… To byli jeho průvodci cyklistickou maturitou. Většina z nich odešla, Andrej vydržel a dnes je sám kandidátem na post lídra budoucnosti. „Chci zůstat v Movistaru, to je moje rodina," nepochybuje.

Ja něpanimáju…

Odmítaného chleba největší krajíc, říkávala moje maminka a měla svatou pravdu. Je hrůza zjistit, že ačkoli jsem z ruštiny maturoval (pravda, před třiceti lety…), mnoho z ní ve mně neutkvělo. Jako většina mých vrstevníků jsem k tomu jazyku žádný bližší vztah neměl a za tu dlouhou dobu nepoužívání ve mně jaksi usnul. Jenomže letošní Giro mělo tyto dřímající vědomosti probudit. Objev sezony Ilnura Zakarina na rozhovor jsem si vyhlédl i s vědomím, že jinak než rusky nemluví
(nějak to dopadlo…), slovanská řeč se hodila i při setkání s Bulharem Michajlovem a „Rumunem" Tvetcovem. A nabit opětovným sebevědomím jsem doufal, že přijde na řadu také ve chvíli, kdy oslovím Amadora, jehož maminka se narodila v Rusku, přesněji řečeno v Sovětském svazu.

„Andrej, možno němnožko rozgavárivať pa rusky?" pokládám pečlivě připravenou otázku, když Kostaričan opouští útroby týmového autobusu.

„Izvinítě, ja něpanimáju," odvětí Amador omluvně. Snažím se oponovat, že má přece ruskou maminku, že ruština je vlastně jeho mateřština, ale to už něco spustí španělsky a s úsměvem odjíždí.

Škoda. Ale tu ruštinu budu muset vylepšit, slibuji si. Při současném rozložení sil ve světě i v profi pelotonu bude zapotřebí. Viď, Olegu…

Menu