Ta představa mě provokuje. Jak bude vypadat Tour de France za dalších sto let? Lze si to vůbec domyslet? A budou mít příští generace ještě co dočinění s cyklistikou v té podobě, jak ji jako sportovní odvětví vnímáme dnes?
Tour de France pro 22. století. Otázka je, jak bude vůbec v roce 2113 vypadat dopravní infrastruktura. Zůstanou silnice tak, jak je známe? Nebo se závodění na kole přenese do uzavřených rezervací?
Zajímalo by mě, jestli si Desgrange a jeho spolupracovníci dokázali při uspořádání prvního ročníku představit, jak bude vypadat ten stý. Tolik fantazie asi neměli a nedostává se jí ani mě. Všechno už tu vlastně je, všechno už funguje, nebo brzy bude. Chybí jen krůček k tomu, aby divák mohl sledovat na televizní obrazovce on-line údaje o podávaném výkonu jezdců, slyšet pokyny sportovních ředitelů ve vysílačkách. Tohle není budoucnost vzdálená více než pět let, leda že by zasáhla mezinárodní federace, ale pokud si bude chtít zachovat ekonomickou rentabilitu, těžko bude moci bránit evoluci.
A co Grand Départ dvoustého ročníku? Že by třeba některý ze zámořských departementů Francie, co takhle ostrovy Réunion a Mauricius v Indickém oceánu, vždyť ty představují ráj na zemi. A že se tam nedá namotat ani stokilometrová etapa? Tak bude stačit prolog, vždyť letecká (nebo nějaká jiná) doprava v té době zkrátí cestování i z tak vzdálených regionů na minimum, žádný transfer nebude nepřekonatelnou překážkou a konečně možná dojde na Katar či Emiráty a tamní tratě v klimatizovaných tunelech.
Raději konec fantazírování. Ovládá mě neodbytný pocit, že za dalších sto let se budou konat Tour de France dvě. Ta moderní, komerční, globální, velkolepá a dnes nepředstavitelná, a kdesi na okraji zájmu ta hlásící se ke kořenům závodu. Na kolech s jedním převodem, po starých, opuštěných a neudržovaných cestách, bez doprovodných aut, bufetů, reklamní karavany a dalších vymožeností. Prostě se kruh uzavře. Na Tourmalet či Galibier už zase povede jen rozbitá šotolinová pěšinka a překonávat alpské a pyrenejské průsmyky bude opět velké dobrodružství.
Mám dojem, že tahle Tour by mě bavila víc, že by v ní ještě stále záleželo na tom, jak člověk na kole šlape. Ale jedno vím jistě. Jak to v roce 2113 dopadne, se nikdy nedozvím, a to mě dost štve. Vzkaz příštím generacím: Vy, kteří se toho dožijete, nedopusťte, aby 200. ročník Tour de France popřel to, proč tenhle šílený závod vlastně vznikl, tedy jako výzva ke zdolání hranic lidských možností, jako jedna velká lidová zábava. Děkuji.