Francouzští kolegové z časopisu Cyclo Passion si dali práci s měřením a došli k zajímavým závěrům. Pokud vezmeme dva zcela totožně vybavené cyklisty – jednoho o hmotnosti 75 kg a druhého s vahou 80 kg – pohybující se v sedle ve stejných povětrnostních podmínkách rychlostí 10 km v hodině po rovině, tak rozdíl jejich nutného výkonu bude pouhý jeden watt (18,1 vs. 19,1 W). Ovšem pokud zrychlí na 15,3 km/h a profi l silnice se změní na 4% sklon, odstup už se zvýší na citelných deset wattů (163,3 vs. 173,3 W). Disproporce je ještě propastnější při dvanáctiprocentním stoupání a rychlosti 15,3 km/h – to už se jedná o 27 wattů (418,3 vs. 445,3 W). Nemluvě o tom, co by znamenalo zvýšit v případě nástupu v závodě rychlost na dvacítku a nebo kdyby – nedej bože – ručička vaší osobní váhy ukazovala k pětaosmdesátce nebo dokonce devadesátce.
Kdo měl někdy možnost použít při tréninku nebo v závodě měřič výkonu, dobře ví, jaké úsilí představuje vyvinout při jízdě do dlouhého kopce půlhodinový nebo dokonce hodinový průměrný výkon o tři desítky wattů vyšší. Těch 420 až 450 wattů leží na hranici setrvalého maximálního výkonu (mimo nástupy, kde se pohybuje nad 1000 W) profesionálů, tedy na jejich anaerobním prahu i za ním. U vysoce trénovaných cyklistů už nelze ani wattový výkon fyziologicky zvyšovat, hobby jezdci mají větší rezervy, nicméně nebylo by snazší shodit oněch pět kilogramů? Ale shodit správně, nikoliv na svalové hmotě (což se u profíků často děje), nýbrž ubrat je z tukových zásob. V létě k tomu bude ideální příležitost. Pokud hledáte inspiraci, pak sledujte příběhy těch, co se k tomu úspěšně odhodlali v seriálu Zhubněte s Velem v našem mateřském časopise. Hodně zdaru o prázdninách!
