Výborné třinácté místo na Tour de France, první místo v celkové klasifikaci na závodě Kolem Švýcarska, to jsou výsledky, které zatím žádný jiný silniční cyklista u nás nedosáhl. Jistě skvělý individuální počin Romana Kreuzigera zrozený za nemalé podpory lidí v jeho nejbližším okolí. Může z něj těžit i naše domácí cyklistika?
Ano i ne, lépe řečeno může, ale vždy více štěstí přeje připraveným. Jak je připraveno naše cyklistické hnutí? Zájem o Tour je i v Čechách každoročně poměrně značný, nejen fanoušci cyklistiky bedlivě sledují nejznámější závod na světě. Mnoho z nás se v červenci vydává do Francie, nejčastěji do Alp. Také média dříve vysílala i bez výraznějších úspěchů českých závodníků své reportéry na tento závod. Letos jich bylo o poznání více, v televizních přenosech bylo vidět mnoho českých vlajek a také v nejčtenějších denících se na titulních stranách objevovaly fotografie cyklistů. To samozřejmě pomáhá zpopularizovat silniční cyklistiku a zřejmě i jízdu na kole jako takovou. Na mediální vlně se může zviditelnit.
Všechno, co se odehrává ve světě a je ve velké míře sledováno domácími médii, dík účasti nějakého domácího zástupce vyvolá zájem o daný sport. To je známý fakt a platí pro celou zeměkouli. Také u nás doma můžeme po Kreuzigerově vystoupení očekávat zvýšený zájem mládeže o cyklistiku, navíc je zde rekreační forma cyklistiky dlouhodobě velice populární.
Jenže! Kam se má dvanáctiletý kluk přihlásit do klubu, oddílu? Zde narazí na největší překážku a tady platí, že by štěstí více přálo připravenému. Tak jak Roman
jednoznačně není produktem systému v české cyklistice, tak také není domácí cyklistika připravena na zúročení jeho skvělých výsledků. V posledních letech ubylo aktivních oddílů, zmenšila se členská základna, v dosahu bydliště nemá začínající cyklista šanci najít funkční oddíl, tedy pokud nemá to štěstí a nežije ve třinácti místech republiky, kde jsou zřízena státem financovaná cyklistická střediska, nebo v místech, kde se ještě nějaký ten klub najde, ale nabídka je celkově opravdu žalostná.
Mohou Romanovy úspěchy cyklistice pomoci finančně? V přímém slova smyslu jistě ne, do cyklistiky neputují peníze za účast na nejvyšších soutěžích, jako je tomu například ve fotbale (ale ono to asi bohužel platí jen u toho kopání do balónu). Do cyklistiky vždy plynuly jako největší zdroj financí peníze sponzorské, nebo reklamní. A zde by tyto skvělé výsledky Romana zase pootevřely dveře připraveným. Pokud by po celé republice zástupci klubů a pořadatelů soutěží aktivně „prodávali" cyklistiku, tak by jim tento úspěch dveře zcela jistě pootevřel. Jenže jsme opět zpátky – malá členská základna, klubů jako šafránu, nedostatek závodů, poskrovnu těch, kdo jsou o peníze ochotni bojovat, a tak cyklistika na tuzemském mediálním, reklamním a sponzorském trhu určitě bude prohrávat s jinými sporty, přitom by se tyto prostředky v domácí ekonomice jistě našly. Vždyť se zkuste podívat na samotný svaz cyklistiky, kolik má sponzorů a asi za jaké peníze.
A tak můžeme nyní sledovat, jak tento zájem o cyklistiku zúročíme a poohlédnout se přitom například do sousedního Rakouska. Tam prožívají něco podobného a v možná ještě větší míře s Bernhardem Kohlem (třetí místo v celkové klasifikaci a dres vrchaře). Můžeme soudit a porovnávat. Rakousko bylo před dvaceti lety v cyklistickém dění za námi. Za tu dobu nás ovšem dohnalo a zcela bezpochyby předstihlo. Již jednou, před tuctem let, zde zažili cyklistický boom, když Peter Luttenberger vyhrál závod Kolem Švýcarska a obsadil na Tour páté místo. Tehdy podobně ojedinělý zjev jako letos u nás Roman. Zajímavé je, že u prvotního růstu Luttenbergra byl také Kreuziger starší. Peter se od něho při přestupu do mužů v klubu Keli Vídeň dva roky učil cyklistiku a sám potom dosáhl skvělých výsledků. Takže v Rakousku to již jednou pomohlo, pomůže to i české cyklistice?
Poslední den Tour de France jsem jel z Vídně do Brna a před Wolkersdorfem jsem narazil na billboard s poděkováním Bernhardu Kohlovi, svému rodákovi za skvělé vystoupení ve Francii. Tam již výsledky krajana zúročují!