Přetahovaná mezi pastorky

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2008-02-29T22:53:38 --><p><strong>DOTKNOUT SE ŘAZENÍ PÁKY, JEDNODUCHÝM A AUTOMATICKÝM POHYBEM ZVOLIT OPTIMÁLNÍ PŘEVOD A DÁLE BEZSTAROSTNĚ UKRAJOVAT Z KRAJINY DALŠÍ KILOMETRY. ASI TAK NĚJAK VNÍMÁ JÍZDU KAŽDÝ CYKLISTA, ALE NE VŽDY TOMU TAK BYLO. HISTORII ŘAZENÍ JAKO TÉMA PRVNÍ TECHNICKÉ KRONIKY JSME NEVYBRALI NÁHODOU, VŽDYŤ LETOS SLAVÍ VÝZNAMNÁ VÝROČÍ DVA VELIKÁNI MEZI PRODUCENTY - ITALSKÉ CAMPAGNOLO 75 LET OD SVÉHO VZNIKU A SHIMANO 35 LET LEGENDÁRNÍ SADY DURA-ACE.</strong></p>

Jezdce z počátků novodobé cyklistiky lze bez velkého přehánění označit za hrdiny. Ti byli odkázáni pouze na jeden převod i v těch nejtěžších stoupáních po prašných cestách, či spíše necestách. Evoluci řazení navíc dlouhá léta brzdil striktní zákaz volby převodů v závodech. V čele inkvizitorů pokroku stál zakladatel Tour de France Henri Desgrange, který vždy propagoval myšlenku, že o vítězi mají rozhodnout pouze nohy a plíce a nikoliv materiál. V duchu svého hesla také vystupoval proti cizí technické pomoci nebo občerstvování během závodu. Jak známo, Desgrange vedl časopis l’Auto, který se věnoval závodní cyklistice a stál u zrodu Tour de France, zatímco konkurenční Le Cycliste vydával krátce po první světové válce Paul De Vivie publikující pod pseudonymem Velocio. Velký propagátor řazení, který také pořádal již vrchařskou cykloturistickou jízdu na 260 km v Centrálním Masívu s převýšením 4500 metrů, pak o svých vizích s převodovými systémy zveřejnil oslavný článek v Le Cycle. Desgrange ve své reakci na něj napsal v l’Auto: „Měniče převodů jsou leda tak pro ženy nebo invalidy, ale ne pro opravdové závodníky!"

A přece se našli tací, kdož chtěli toto trápení alespoň trochu zmírnit a souboji cyklistů se zemskou gravitací nasadit pokud možno přívětivější tvář. Zadní náboj proto opatřili závity na obou stranách přírub, na ně našroubovali pastorky s rozdílnými počty zubů. V případě potřeby změny převodu tak cyklista musel zastavit, kolo demontovat, otočit ve vidlici, vystředit a po důkladném dotažení mohl zase pokračovat v jízdě. Napínákem řetězu mu byly patky v rámu, ve kterých kolo podle potřeby posouval a řetěz tak napínal či povoloval.

Přestože značky jako Simplex, Huret či Cyclo a Super Champion přišly se svými řadicími systémy už na začátku 30. let, změna převodu otočením zadního kola v závodech přetrvala až do roku 1937, kdy reglement Tour de France i mistrovství světa poprvé ofi ciálně připustil použití přehazovačky, tehdy ještě pákové. Roger Lapébie se toho roku stal prvním vítězem TdF využívajícím měniče převodů, konkrétně z dílny značky Super Champion, tehdy ovládajícím tři pastorky.

Předchůdce dnešní přehazovačky představil až v roce 1940 Tullio Campagnolo, který se nejvíce prosadil se svou koncepcí. Ten ještě v dobách závodnických aktivit přišel také se svým prvním vynálezem – rychloupínacím nábojem. Stalo se tak v roce 1930 jako důsledek dříve prohrané etapy cyklistického závodu v italských Dolomitech, kde pro zmrzlé prsty na rukách nedokázal povolit matice právě za účelem změny převodu otočením kola. Z tohoto mechanizmu také vycházel při konstrukci své první přehazovačky ovládající tříkolečko. Ta dostala jméno Cambio Corsa a skládala se ze dvou pák umístěných na pravé vzpěře zadní stavby a malého můstku, jímž procházel řetěz. Pro změnu převodu musel cyklista jednou pákou povolit uchycení náboje, aby mohl přizpůsobit délku řetězu, druhou pákou zvolil potřebný převod a znovu dotáhl. To vše za jízdy! V této „disciplíně" prý zvláště exceloval italský profesionál Gino Bartali. Ti méně zruční si často přivodili bolestivá zranění, useknutá bříška prstů, při neopatrné manipulaci končící v roztočeném výpletu, nebyla ničím neobvyklým.

Campagnolo pak přišel s „dálkově" ovládanou přehazovačkou v roce 1948 pod označením Gran Sport. Ovládaná byla pomocí dvou lanek a páčky umístěné na rámu. Od tohoto řešení byl už jen krůček k vylepšení ovládání pomocí jediného lanka, jak je tomu v podstatě dodnes. To se stalo v roce 1950 a o rok později byl k přehazovačce pracující v té době již s pětikolečkem přidán i stejným způsobem ovládaný přesmykač.

Boj o světovou nadvládu v řazení na bicyklech však nebyl pro Campagnolo snadný a musel na cestě k ní podstoupit nejednu bitvu s francouzským výrobcem Simplex konstruktéra Luciena Juyho využívajícího již kladky, pružinu a ovládací lanko. Do popředí vystoupil i marketing a reklama v nejsledovanějších závodech. A tak zatímco Jean Robic vyhrál Tour de France 1947 s měničem převodů Simplex, o rok později vévodil Gino Bartali s Campagnolo Cambio Corsa. Francouzi se ale nezalekli a zaplatili velmi slušnou sumu Fausto Coppimu, tedy Italovi (!), aby změnil vybavení a ovládl Tour v roce 1949 opět s přehazovačkou značky Simplex. Fausto se však již následující jaro nerozpakoval opět přestoupit na domácí Campagnolo, konkrétně ve vítězném závodě Paříž-Roubaix, kde použil stejnojmenné řazení italského producenta, které bylo jednodušší a odolnější než Simplex s jeho kladkami náchylnými na zanesení nečistotami v závodě přezdívaném Peklo severu.

Oboustranně uložené pastorky jako doklad doby, kdy se ještě nepřehazovalo za jízdy. Pákový měnič Vittoria Margherita zapomenutého italského konstruktéra Francesca Ghigginiho na kole Gina Bartaliho z vítězné TdF 1938.

Od tohoto mezníku se zdá, jakoby vývoj řazení trochu podřimoval. Pravda, postupem času přibyl tu další pastorek, tu komponenty ubíraly na hmotnosti a stále více se hrálo na design, ale pořád cosi chybělo. Cosi, co by rozťalo zašedlou hmotu jako blesk z nebes. Campagnolo užívající si privilegovaného místa na výsluní sice každým rokem přicházelo s nějakou novinkou, ale žádná z této doby se nedá označit za milník. Snad možná smělé paralelogramové koncepce přehazovaček z dílen francouzských značek jako Simplex či Huret (později Sachs-Huret), jejichž působení na tehdejším trhu lze s trochou nadsázky nazvat spíše jako kompars.

Ten blesk nakonec přišel z východu v podobě značky Shimano. Tento asijský gigant, jehož vznik se datuje rokem 1921, produkoval vedle rybářských prutů také volnoběžná jednokolečka a od roku 1951 také třírychlostní náboje. Produkty určené pro cyklistiku si ale z velké části ponechával pro uspokojení vlastního trhu. V Evropě se Shimano poprvé prezentovalo až na cyklistické výstavě v Miláně v roce 1965 a do silničních análů se navždy zlatým písmem zapsal dnes již legendární sadou s označením 600, a to v roce 1982. V té době ale už do celého světa začal z amerického kontinentu prosakovat fenomén v podobě MTB. Ano, byla to paradoxně horská kola, která vlila čerstvou a horkou krev do žil silniční cyklistiky. A japonský výrobce, který vytušil možnosti nové disciplíny a chytil věc za správný konec, má na jejím rozvoji nemalou zásluhu

Shimano si tak záhy vydobylo úspěšnou pozici lídra v novém a závratnou rychlostí se rozvíjejícím celosvětovém trendu horských kol, zatímco Campagnolo z této oblasti po nepříliš úspěšných pokusech potichu vycouvalo a dále se věnovalo už jen silničnímu odvětví. Toho Japonci využili a některé inovace přenášeli i do silniční sekce. Důkazem toho je indexové řazení (SIS) představené v roce 1984, které výrazně napomohlo cyklistům ve volbě převodů, protože do té doby měla řadicí páčka plynulý chod bez jednotlivých poloh, což od jezdců vyžadovalo určitou dávku citu a zkušeností. Rokem 1990 byla odstartována nová epocha v podobě řazení STI kombinující brzdové a řadicí páky do jednoho kompletu. Italská odpověď přišla o dva roky později v podobě řazení s označením Ergopower. Ač podobné, tak přesto rozdílné provedení těchto systémů defi nitivně rozdělilo cyklistický svět na dva dodnes hašteřící se tábory.

Rok 1994 se do historie zapisuje jako elektronický. Francouzský Mavic snad jako by chtěl ukončit nadvládu dosavadního řešení řazení vévodícího bezmála padesát let a představuje převratnou novinku v podobě elektronického ovládání přehazovačky (ZAP). Tento projekt však neustále bojuje s dětskými chorobami a po krátkém čase je odsouzen k zániku. Tato myšlenka přece jen předběhla svou dobu a na svůj návrat ve velkém stylu si musí v šuplíku ještě nějaký ten rok počkat.

Řazení Campagnolo Paris-Roubaix s odolným vodítkem do náročných podmínek. Přehazovačka Huret z 50. let pracující s kladkami a pružinou.

Campagnolo znovu tahá v roce 2000 na výstavě Eurobike před nic netušícím cyklistickým publikem eso z rukávu v podobě desetikolečka. Shimano si s odpovědí dává na čas a vyčkává. Teprve v roce 2003 tento defi cit dorovnává. Trochu to tak vše připomíná jednu českou fi lmovou repliku „když vy inženýra, tak my doktora!".

Během času se ze všech výrobců vyčlenily dvě hlavní značky, Campagnolo a Shimano, jejichž konkurenční souboj trvá v podstatě dodnes. Důkazem toho může být již tento rok, kdy je očekáváno ofi ciální představení kompletního elektronického řazení obou rivalů využívající nejmodernějších technologií. V současnosti také začíná vystrkovat ostře nabroušené růžky další cyklistický magnát Sram, který zdaleka neřekl poslední slovo, dokonce se nechal slyšet o vývoji přehazovačky obhospodařující jedenáct pastorků, což je mimochodem koncepce už nyní dostupná u jedné z malých francouzských garážových firem. Možná tedy nevědomky stojíme na prahu nové éry, kterou již trochu s předstihem nastínil před čtrnácti lety Mavic, kdo ví.

André Vebr, Kamil Hofman s přispěním Roberta Štěrby
Foto: Rudolf Hronza, Campagnolo, Shimano a archiv

Menu