Jak se dá prohrát se žlutým trikotem v cíli

28.2.2017

Tři týdny největšího etapového závodu přinesly řadu zajímavých momentů, nepřeberné množství skvělých individuálních výkonů, taktických variant, napětí i bolestivých proher. Ale pro většinu pozorovatelů jaksi pod čarou, protože nad ní to byla bitva dvou v současnosti největších postav světové cyklistiky. Ze strany médií se jí dostalo mimořádné publicity, významnou měrou k tomu přispěla i dosavadní absence pozitivních dopingových nálezů během závodu, letos zatím nebylo kde lovit v kalných vodách. Zatím proto, že už nyní se objevují náznaky použití nových metod zkoumání vzorků, které byly odebrány a které leží ukryty hluboko v mrazících boxech, aby mohly poslat k ledu další hříšníky až přijde vhodná doba.

Bitva ovšem přerostla ve válku, zbraněmi se staly nejen výkony na silnici, ale především – bohužel – gesta a výroky. Ona gesta na stupních vítězů, v cíli etapy či rozhodujících místech stoupání lze pochopit, člověka vtáhne do hry obyčejná canasta či člověče nezlob se, natož Tour. Pro mě osobně je zklamání to, co následovalo po skončeném závodě. Těžko se ve sportovním světě hledá podobný příklad, narážky z úvodu sezony se změnily v urážky. Kde je nadhled, tolerance, úcta k soupeři a další vlastnosti, které dělají člověka lepším člověkem? Oba aktéři se tak dostali o patro níže než například boxeři před bojem o světové tituly. Ti se častují až dětinskými výrazy, na tiskovkách naznačují, kterak druhému nabančí, ale všechno je to komické a nezáludné. U Contadora s Armstrongem je to přesně naopak – smutné a záludné. Boxeři mají po zápase pro sebe slova uznání, i v jejich zkrvaveném objetí je nakonec něco čestného, gladiátorského. Ti, kteří modelují podobu současné závodní cyklistiky, spolu po jejím největším svátku a zdroji vlastní popularity i peněz ani nepovečeří.

Jakoby oba cyklisté snad ani netušili, že jeden potřebuje druhého. Nikoliv však jako kolegu v týmu či snad dokonce pomocníka, ale jako měřítko. Kde je černá, musí být bílá, kde je vítěz, musí být poražený. S kým se dnes poměřuje Roger Federer, komu musí odolávat, kdo je důkazem jeho úspěchu? A jaké mety si může stanovit Rafael Nadal, koho jiného by měl překonávat? Jsou toto důvody, pro které by si po zápase neměli podat ruce a zdůraznit, že právě jejich soupeř je pro ně hnacím motorem?

Po všem, co přinesl osobní spor obou jezdců, se nelze divit ani dalšímu aspektu jejich jednání. O serióznosti kazašských sponzorů lze možná pochybovat, ovšem domnívat se, že by nesplnili své závazky vůči jezdcům, by bylo i s ohledem na jejich další fungování v profi pelotonu pošetilé. Každého dalšího zaměstnavatele obou jezdců by ovšem měla zarazit jejich míra loajality a rozkladný vliv na tým. Jaké výsledky mohou očekávat sponzoři od kolektivu, který se rozštěpil na dvě části, jejichž lídři již oznamují vznik nové ekipy či si tu novou lehce dezorientovaně hledají?

Do obrazu světa, jak nám ho předložila ve svých dozvucích Tour, zapadá i nadšení médií, která se již dnes předhání v úvahách, jak bude příští ročník zajímavý právě díky souboji letošních kohoutů. Možná, že prohrajeme všichni.

Lubomír Severin
Foto: Markéta Navrátilová (Cor Vos)

Menu