V září 2026 otevřeme na kladenském sportovním gymnáziu třídu pro cyklisty. V únoru příštího roku se konají talentové přijímačky, v březnu ty globální, vědomostní. Bude to teprve pátá sportovní střední škola v ČR s cyklistikou jako kmenovým sportem, takže to považujeme za náležitý úspěch. Navíc bude první pro Prahu a okolí – Kladensko, Slánsko, ale také Berounsko, Rakovnicko, Lounsko. To jsou hustě osídlené aglomerace, obrovská spádová oblast a snadná dopravní dostupnost. Věříme, že zájem ze strany cyklistů bude dostatečný.
Takhle konstatováno to zní docela banálně, ale cesta k tomu byla sice ne trnitá, ale dlouhá ano. Dovolte tedy osobní zpověď, jak k tomu došlo – možná pro zajímavost, možná jako inspiraci pro další školy a trenéry.
„Vidíme před sebou obrovské možnosti, kam až by se Velo Akademie dala dovést, ale chceme být pokorní a jít krůček po krůčku,“ napsali jsme, dnešním pohledem tak trochu vizionářsky, do prvního textu na webové stránky Velo Akademie hned po jejím založení. Začali jsme s malými dětmi, jiné k nám ani nechodily, a protože jsme závodníků měli jen pár, učili jsme se, ptali a okoukávali, a také jsme se přidávali k těm větším – někdy na závody, jindy na trénink nebo na soustředění. Tak také došlo k tomu, že jsme absolvovali několik jarních soustředění s týmem Lawi (dříve CK Kooperativa), což je vlastně cyklistická část sportovního gymnázia v Jablonci nad Nisou. S jabloneckým šéftrenérem Milanem Hollósim jsme doslova prokecali desítky hodin a většina z nich byla o dětech, svěřencích a fungování oddílu.
Rostli jsme, dělali jsme ty zmíněné krůčky a přemýšleli, kam až lze jít. Jednou jsem se, zase plný toho, jak může fungovat klub pod křídly školy, zeptal kolegy z klubu, Roberta, učitele znalého poměrů v kladenském školství, jestli si myslí, že bychom mohli dostat cyklistiku na naši „sportovku“. „To dřív poletím na Mars, než bude cyklistika na kladenském sporťáku,“ odpověděl. A plamínek pod kotlem byl i přes význam toho sdělení zažehnut. Už jsem viděl Roberta ve skafandru, jak mává rodině z nástupního můstku do rakety. Challenge accepted…
Na jednu stranu jsem ale Roberta chápal. Kladno je vnímáno jako nedotknutelná hokejová velmoc, i když ve skutečnosti tu ve sportu kraluje spíš hokejbal (má dvě arény, z toho jednu opravdu luxusní), aerobik, mažoretky a lóra (rád to tvrzení vyargumentuji). To poslední je kladenská karetní hra, v které se hraje i mezinárodní mistrovství (samozřejmě v Kladně, jak příznačné). Na kladenském sportovním gymnáziu byly v té době kmenovými sporty hokej, atletika, plavání, volejbal (přímo podporovaný volejbalovým svazem) a judo. Dostat se mezi ně vypadalo podobně reálně jako již zmíněná cesta na rudou planetu.
Vyrazil jsem neohroženě do školy pro první informace. Přijal mě neuvěřitelně příjemný zástupce Jiří Kuchler, bývalý vynikající hokejista, a vyložil mi karty na stůl. Seznámil mě s fungováním školy, s financováním, právními náležitostmi a kladl mi otázky, na které jsem zprvu neuměl odpovědět. Už to, že mě hned neodmítl, jsem považoval za úspěch a vynikající signál. Hlavním problémem je samozřejmě financování, to jsem pochopil hned. Ostatní jsou provozní věci, tedy řešitelné. Získání rozpočtu na dalšího učitele, protože trenér/učitel dotčeného sportu musí mít ve škole celý pracovní úvazek, se jevilo jako zcela nereálné. Stejně jako nahrazení některého z kmenových sportů sportem jiným.
Neodradilo mě to, dvakrát ročně jsem chodil do kabinetu na zdvořilostní návštěvu, na kávu a čokoládu, která na stole nikdy nechyběla. Naše hovory byly velice přátelské a konstruktivní, oba jsme si „to“ uměli docela dobře představit, já už lépe pochopil a přesněji definoval cyklistický trénink v rámci školního rozvrhu, ale tím to vždy končilo. Na penězích. Sbíral jsem informace z jiných škol, abych byl v obraze, ale bariéra financí byla nezdolatelná. Opravdu – nikdy jsem si nemyslel, že k tomu dojde, netlačil jsem na pilu, neloboval. Tím hlavním, kdo změnu chce, musela být škola. A tak je to vždycky, zájem musí jít odspodu, ze školy.
Až loni jsem zase zavolal, že bych se stavil na pravidelné popovídání, a pan zástupce byl nadšený: „Dobře že voláte, určitě přijďte.“ Nadšení bylo neskrývané a zájem najednou proudil z opačné strany. Situace na škole se radikálně změnila. Dva judisté maturovali, jeden odcházel, na škole zůstával jediný student specializace judo. Čekali jsme na přijímačky – žádný judista nenastoupil. A cyklistika se dostala do hry. Škole se líbilo, že jsme individuální sport. Měli obrovský zájem ze strany fotbalistů, ale přidat fotbal k hokeji a volejbalu, to by nedělalo dobrotu. Začali jsme ladit podmínky a rychle jsme nacházeli shodu. My jsme byli připravení – všichni tři trenéři máme odpovídající vzdělání i zkušenosti, Robert byl ochotný snížit svůj úvazek na základní škole, na které spoustu let učil a trénoval, a přestoupit na gymnázium. A my jsme si z něj mohli začít dělat legaci, jestli už má sbaleno na ten Mars.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Vytvořili jsme školní vzdělávací program, který byl navržen školní radě ke schválení, a začali jsme žít svůj sen, další krůček na cestě Velo Akademie… Kam? Někam dopředu. Vzhůru. Je to krůček, o němž vůbec nevíme, co nám přinese, a ani se nikdy nedozvíme, co by bylo, kdybychom jej neudělali, kdybychom o něj neusilovali. Ale tak je to přece se vším. Spousta hodin práce a studií se vyplatila.
Zrovna v době největších příprav jsem četl v časopisu 53×11 rozhovor se zástupcem hlavního partnera Českého cyklistického svazu, společnosti Sazka, Robertem Kolářem, kde nastiňuje svou vizi rozvoje mládežnické cyklistiky. Mluví tam o tom, že je třeba dostat cyklistiku do většiny sportovních gymnázií. Vždyť cyklistika nepotřebuje ani velké kopce s umělým sněhem a lanovkami, ani upravené tratě s terči na stráni, ani mražené sportovní plochy, vyhřívané sportovní haly, udržované trávníky… Cyklistika potřebuje jen ochotné a zapálené lidi. U nás je jich dost. Roberte Koláři, my už jsme o krok dál, my už cyklistiku na gymnáziu otevíráme! Teď je ještě na místě začlenit na „svazu“ cyklistická gymnázia do struktury podporované talentované mládeže, to přece dává smysl, ne?
Budeme se na sportovním gymnáziu věnovat takzvané rychlostní cyklistice, tedy cross country horských kol, silnici a cyklokrosu. Tréninkově již teď využíváme blízkou cyklistickou dráhu v Motole a s tím hodláme pokračovat, nevylučujeme na dráze ani pár závodů. Argumentaci, proč jsem přesvědčený, že je dobré kombinovat více cyklistických disciplín do co nejvyššího věku, nechme na nějakou jinou, odbornou platformu. Ano, jsem. Dle naší filozofie je cyklistika pouze jedna a vývoj světové vrcholové cyklistiky ve všech zmíněných disciplínách to jednoznačně potvrzuje. Umíme si představit, že pokud se u nás na škole objeví výjimečný jedinec, řekněme v rozměru světové špičky v jedné z disciplín, umožníme mu speciální závodní program. To ale hodně předbíháme. Stejně tak je reálné uspokojit v rámci školního tréninkového programu třeba potřeby všestranného triatlonisty. Vše ostatní ukáže čas.
Cyklistika má tu obrovskou výhodu, že kolo není jen sportovním náčiním, ale také dopravním prostředkem. Lze si tak docela dobře představit cesty do školy nebo z ní spojené s individuálním tréninkem. Do Kladna jede vlak jen pár minut z Prahy a běžně převáží i kola, ze dvou zastávek je to do školy jen kousek pěšky. Frekvence autobusů ze všech možných směrů je velmi hustá. Škola disponuje bohatým sportovním zázemím, tělocvičnami, posilovnami, rehabilitační linkou se saunou, venkovními sportovišti a podobně. Cyklisté budou mít k dispozici vlastní prostor pro indoor trénink a uložení kol. Běžná je také rezervace plavecké dráhy v rámci výuky, potažmo tréninku.
Nás těší, že do středoškolského věku dorůstají naši nejúspěšnější svěřenci a my jim tak máme co nabídnout i dál. Kluci z Velo Akademie jsou v současnosti druhým nejlepším týmem v republice v hodnocení silničního poháru a holky jsou ve stejné soutěži v ČR třetí nejlepší, máme individuální medaile z mistrovství ČR na silnici i na horských kolech, jeden mistrovský titul a pódiová umístění v pohárech na silnici i v terénu. Tihle jezdci budou tvořit základ prvních studentů kladenského sportovního gymnázia, ale věříme, že se přidají a porostou s námi i další. V omezeném množství je možné zažádat i o přestup z obdobné školy do vyššího ročníku, škola samozřejmě poskytuje i individuální studijní plány.
O studiu na sportovním gymnáziu už dnes mluví a sní i děcka, které to potká za dva nebo tři roky. Je to pro ně už teď velká motivace k učení. Rada, jak na to, je prostá – dobře se učte a až se budete hlásit k přijímačkám, jako prioritu číslo jedna uveďte Sportovní gymnázium Kladno. A až se vše stane realitou, rádi vám fungování takového „oboru cyklistika“ na škole přiblížíme v reportáži.
Připravil: Martin Raufer
Foto: archiv Velo Akademie
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT