Jsem spíše cykloturista a svůj aktivní volný čas dělím mezi vyjížďky na silnici a v terénu. Co se týká závodů, roky se účastním bikových akcí. Vloni jsem přišel na chuť i silnici – letos už bohužel zaniklému Králi Krkonoš a Králi Šumavy. Nastal tedy vhodný čas vyzkoušet něco dalšího. „Sudety” jsou ve světě cyklistiky obrovský pojem a navíc v tomto cípu naší vlasti jsem dosud nikdy nebyl.
Cesta na severovýchod a ubytování Abychom nasáli atmosféru i další s tím spojené věci, vyrazili jsme autem do Teplic nad Metují o den dříve. Odprezentovali jsme se v místním kině naproti prodejně Redpointu a vystoupali čtyři kilometry na Skály.
Dali jsme na doporučení propozic a rozbili pomyslný stan v hotelu Bischofstein, jenž leží necelý půl kilometr od cíle a slouží jako cílové zázemí. Udělali jsme dobře – levné a kvalitní ubytování v dvoupokojáku za 280 Kč za noc se snídaní, krásné prostředí a ještě krásnější restaurace, kde jsme kromě atmosféry nasáli ještě několik kvasnicových piv Opat a pár kalíšků zelené, po které svět zrůžoví.
Start v Teplicích nad Metují Ráno jsme kolmo sjeli do Teplic a v 9.00 hod se postavili na start, a s námi něco přes čtyři sta dalších adeptů silničářského sportu. Je to trochu paradox. Když odmyslím český národní sport cyklokros, televizní obliba a sledovanost silnice válcuje MTB, v praxi je to naopak. Silničních maratonů se u nás pořádá mnohem méně ve srovnání s horskými koly a ještě se jich účastní lidí relativně poskrovnu. A to je velká škoda. Silnice je všude na světě královská disciplína.
No, při pohledu do startovního pole jsem došel ke zjištění, že naprostá většina mých soupeřů, a taky soupeřek, jsou žiletky, což myslím teda jenom v dobrém. Notně převažovala vyšvihaná těla a bicykly v souhrnné hodnotě takřka celého ročního českého národního důchodu.
Na trase 95 km/1290 výškových metrů Hned od startu se jelo poměrně hezky zostra. Pochopitelně jsem ze začátku nechytnul dech a usadil se v jednom z posledních vagónů turistické třídy, a ani tam se nelelkovalo. Prvních skoro čtyřicet kilometrů jsem měřil průměr víceméně blížící se čtyřicítce. Až poté se trať zvedla a nastala ta pravá cyklistická robota.
Trasy Sudet se vyznačují nižšími nadmořskými výškami, kratšími kopci, ale zato pěkně prudkými stoupáními. Trať s vesměs dvanáctiprocentními „bergy” byla vyšperkována jednou osmnáctkou po kostkách a jednou devatenáctkou, kde se provozovala i pěší turistika. Já kupodivu všechny kopce ustál se ctí. Před sezonou jsem si pořídil nový stroj s kompakt klikami s nejlehčím převodem 34×28 zubů a v neděli konečně přestal pochybovat, zda jsem udělal správně.
Na 92. km v Teplicích nad Metují se dělily trasy, „dlouzí” si dali ještě jednu smyčku v západní části výběžku a my „krátcí” začali stoupat do cíle na Bišík. Tam už to bolelo skutečně hodně.
Při pojídání buřtguláše a popíjení piva na zámku Bischofstein jsem sice od vedlejšího stolu zaslechl názor, že krátké Sudety nejsou Sudety, ale to mi radost z příjemné projížďky zkazit nemohlo.
Bratr najel na dlouhé trase o 75 km více než já a do cíle přijel jen něco málo přes dvě hodiny po mně. V cíli asi pět minut nereagoval na slovní podněty, ale nakonec vstal ze země bez cizí pomoci. Druhý den mi psal mail, že to musíme dát za rok znovu. Takže nejen u mě dobrý.
Počasí klaplo Vstávali jsme sice do slunečného počasí, ovšem brzy se zatáhlo, teploty se pohybovaly kolem patnácti stupňů a oblaka hrozila deštěm. Ten sice přišel, ale naštěstí až ve tři odpoledne, kdy už byla většina lidí v cíli. Ranní máza krémem na opalování se ukázala býti zbytečnou, hřejivá masážní emulze by pomohla více…
Zajímavá místa na trati Jelikož byla tak trochu zima a převažoval strach z blížícího se deště, na žádné velké kochání nebyl čas. Letmo jsem tak zaregistroval pouze romantické louky s pasoucími se krávami, skály, lesy a v Hronově dokonce rodný dům Aloise Jiráska.
Pořadatelé a diváci Zvláštní kapitolu zaslouží organizace závodu a atmosféra na trati, které nelze hodnotit jinak než známkou jedna s hvězdičkou a ještě pořádně podtrženou. Bohaté zkušenosti s pořádáním sportovních akcí a pečlivost Tomáše Čady a jeho týmu byly na výsledku znát.
Vedle Krále Šumavy řadím Sudety k dalším etalonům maximální kvality. Díky dobrovolníkům, policii, městské policii a hasičům byla trať dokonale bezpečná i pro nás jezdce na zadních pozicích. A díky povzbuzujícím přihlížejícím jsem cítil stejnou podporu jako vítězný Honza Hruška.
Vyhlášení vítězů Moderace slavnostního ceremoniálu se ujal sám Tomáš Čada. Nejlepší na dlouhé distanci i vyzpovídal. Nejrychlejší dámy moc spokojeny se svými výsledky nebyly, tedy až na vítězku, která trochu spokojená byla.
Chlapi to pojali realisticky, zvítězit chtěli samozřejmě všichni, ale závodění s Honzou Hruškou bolí a navíc jeden z nejlepších českých silničářů všech dob se moc často neporáží.
Honza den předtím vyhrál MTB závod ze série Kolo pro život v nedaleké Úpici a v cíli na Bišíku radostně prohlásil: „To jsme to těm silničářům zase natřeli!” Druhý v cíli byl biker Jiří Friedl. Na otázku Tomáše Čady, že ho pobavilo, když něco takového prohlásí nositel růžového trikotu z Gira, Hruška se smíchem odpověděl: „Já to teď takhle říkám pořád. Když jedu na silnici, říkám, že jsem biker, a když jedu biky, říkám, že jsem silničář.”
Jan Hruška potvrdil, že se Sudet účastnil naposledy, na konci sezony ukončí svou dlouhou a úspěšnou závodní kariéru.
Co dál? Pokud váháte, zkuste to za rok na Broumovsku také. Pokud nechcete čekat, série 53×11 nabízí ještě spoustu zábavy. Třetí závod – Kellys Rampušák – se koná už 23. června ve Štítech v Orlických horách.
Text a foto: Martin Bali-Jenčík
PS: Race report ředitele závodu Tomáše Čady
Osmý ročník silničního cyklo maratonu Specialized Sudety Tour je minulostí. Děkujeme všem, kteří do Teplic nad Metují přijeli závodit, stejně jako všem dobrovolným pořadatelům na trati, jednotlivým obcím a samozřejmě také sponzorům závodu.
Na 167 km a 95 km dlouhý závod se úderem deváté hodiny vydalo celkem 429 startujících, z toho 248 na dlouhou a 181 na krátkou trasu.
Přes ostré tempo, které čelo pelotonu nasadilo, došlo na 7. km ke dvěma hromadným pádům, které skončily naštěstí pouze šitím. Pět horských prémií a chuť těch nejlepších závodit měly za výsledek velmi rychlých prvních 90 km závodu, po nichž krátkaři odbočili do cíle na Bišík.
Ve spurtu třináctitičlenné skupiny zvítězil Tomáš Kalojíros (Bemaniax-Tombiker.cz) za 2:33:53 před Tomášem Bergrem a Janem Haufem. Mezi ženami vyhrála Veronika Bláhová (Drásal Team Holešov) přede Monikou Simonovou a Michaelou Pecinovou.
Na dlouhé trati padesátičlenné čelo závodu tradičně přes Adršpach zvolnilo a znovu se začalo závodit až od 120. km. Stoupání na Krkavčinu startovní pole natáhlo, Odolovský kopec ho roztrhal a do Chvalečských serpentin najíždělo na špici pouze deset nejlepších.
V první zatáčce nastoupil Hruška a jeho tempo akceptoval jen Okrouhlický. Pod závěrečné stoupání na Bišík přijeli oba společně s dvouminutovým náskokem na skupinu stíhačů. Čtyřnásobný vítěz závodu Jan Hruška (Toyota Dolák MTB) zvítězil letos popáté v čase 4:31:42. Tomáš Okrouhlický byl dojet, předjet a skončil osmý. Z druhého místa se nakonec radoval Jiří Friedl a třetí dojel Jakub Svoboda.
Mezi ženami vyhrála Hana Doležalová (Varta Sokol Králův Dvůr) před Petrou Tlamkovou a Lenkou Sýkorovou.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT