Ještě před kempem odhalujícím novinky proběhly médii kusé zprávy
o jezdcích týmu Rabobank, testujících na závodě okolo Švýcarska nový
model TCR Advanced SL. A hned prvním strojem, který jsme my, vybraní
novináři z celého světa, měli možnost shlédnout, byl právě top model
nesoucí shodné označení jako letos. TCR Advanced SL 2012 se ale může
pochlubit řadou nových technologií.
Tou nejzásadnější je použitý materiál, který je přes shodné označení
T-800 díky použití Continuous Fiber Technology (průběžná vlákna) ve
spojení s Nanotube Technology (nanotrubičky v pojivu pro jeho lepší
vlastnosti) výrazně lehčí a zároveň odolnější. Řečí čísel a
katalogů to znamená stogramovou dietu při současném 14% navýšení
odolnosti proti poškození.
Kompletně větší hlava atd.
Není to ale vše. Dále je tu konstrukce OverDrive 2, jež značí nárůst
průměru ložisek hlavového složení. Ano, čtete dobře – obou ložisek!
Ložisko s průměrem 1 ¼”, které bylo dosud ve spodní části hlavy, se
stěhuje nahoru a u můstku vidlice je nahrazeno širším 1 ½”. Původně
běžný standard 1 1/8″ je tedy, alespoň u nejvyšších dvou řad
silničních Giantů, minulostí.
Snaha o docílení požadovaných vlastností rámu vedla i k dílčím
úpravám průřezu spodní rámové trubky MegaDrive. Pro další inovaci se
stačí podívat na horní trubku protknutou trubkou sedlovou. Integrovaná
sedlovka sice byla využívána již dříve, tvarování ale doznalo velkých
konstrukčních úprav pro navýšení tolik potřebného komfortu bez nutných
kompromisů. A když je již řeč o novinkách, nesmíme zapomenout na zcela
nový projekt u rámů značky Giant, jímž je integrovaný snímač rychlosti
a kadence RideSense – vychytávka, jež se zrodila u Treku, našla v Giantu
dalšího příznivce.
Top model TCR i Defy
Nenechte se však zmýlit tím, že by byly nové benefity určeny pouze pro
jediný vyvolený model. Prakticky stejné je to i u rámu Defy
v nejvyšším provedení. Oba rámy s přídomkem SL se liší pouze
v zaměření, zatímco TCR je nekompromisním rychlíkem, Defy nabízí
o poznání vyšší komfort doplněný o tomu odpovídající zkrácení
horní rámové trubky s vyšší hlavou. Ta je u velikosti XL vyšší
o 25 mm než u TCR.
A ti další
Hned pod touto řadou je dvojice strojů, opět TCR i Defy, s označením
Advanced. Těm posloužil jako základ karbon řady T-700 a současně se
nehonosí integrovanou sedlovkou. Geometrií však za vyššími provedeními
nijak nezaostávají. Všem strojům obou těchto řad současně nechybí
konstrukční prvky (tedy spíše otvory) pro možnost využití elektronických
sad Shimana. Tento fakt byl velmi zajímavým zejména v kontextu s uvedením
na trh nové řady Di2, tentokráte v úrovni Ultegra, které se dokonale krylo
s uvolněním embarga na její zveřejnění. Jedno z kol zde totiž bylo
novou Ultegrou ostrojeno a v očích mnoha zúčastněných to vyvolalo
otázku, jestli se její fotografie nedostanou ven dříve, než to Shimano
oficiálně posvětí.
Zapletená kola a pláště Giant!
Pro rok 2012 značka představila i kolekci silničních zapletených kol. Ta
pro začátek zahrnuje čtyři modely. Na vrcholu nabídky stojí provedení
P-SLR1 Aero disponující ráfky o výšce 50 mm. Na jejich výrobu bylo
využito kombinace scandia (brzdné plochy) a karbonu. Ve spojení s ocelovými
plochými dráty a náboji z produkce DT Swiss činí hmotnost příznivých
1575 gramů.
Druhým z modelů je pak P-SLR1 pak využívají služeb pouze scandia, při
výšce ráfků 21 mm je hmotnost setu 1390 gramů.
V jejich sledu stojí dva modely tréninkových kol P-SL0 a P-SL1. Se stejným
základem v podobě nábojů a drátů z DT švýcarské produkce jsou
zaměřeny vedle výkonu i na dlouhou životnost a odolnost. Hmotnost je tak
vyšší, 1595/1775 gramů.
Trochu skoupá je značka na informace o vlastní produkci plášťů.
Spoléhat tedy musíme na tvrzení konstruktérů o speciální konstrukci pro
využití na předním i zadním kole. Podle toho je optimalizováno
i složení směsi. K praktickým doplňkům patří indikátory opotřebení
v podobě malých prohlubní ve vzorku – ve chvíli, kdy tato prohlubeň
zmizí, plášť je zralý na výměnu. Dodávány budou v šíři 23 mm a
maximální doporučený tlak činí 120 PSI.
Testovací jízda v trenkách
Po kolotoči technických přednášek jsme se už všichni těšili na
praktické prověřování strojů v severní oblasti ostrova. Jestli já ale
nepojedu v trenýrkách a pantoflích! Přes několikerou urgenci jsem stále
čekal na svoje zavazadlo, které se při přestupu ve Frankfurtu do našeho
letadla nedostalo a doposud bloudilo někde po Evropě. Zcela náhodou se mi
kolega novinář z Jihoafrické republiky zmínil o tom, že si při
přípravě na kemp automaticky přibalil i MTB boty. Sláva, z možnosti
testování tedy nejsem vyřazen, navíc máme náhodou i stejnou velikost
nohy! O pár hodin později již vyrážíme západním směrem na Esporles.
Mallorca je zcela neopakovatelná svou atmosférou a na rozdíl od naší
domoviny je jen málo cyklistů, kteří by se tady netěšili do kopců. Nám
se jich poštěstilo dosáhnout po tři čtvrtě hodině právě za hranicemi
tohoto městečka. Najednou je to tady, konec tlachání, každý se soustředí
na vlastní dech a pozorování krajiny. Horizont pak slibuje nejen konec
zakusující se bolestivě do svalů, ale i další za srdce beroucí výhled.
Vzápětí vykresluje spolu s pohledem na oceán přecházející v oblohu
i panorama bílých vrcholků. Nemůžeme se shodnout, zdali jsou to
zasněžené hory Andory, která je od nás něco přes tři sta kilometrů,
nebo jen fata morgana. Na dlouhé rozjímání ale není čas, usedáme zpět do
sedel a svištíme si to k městu Deiá.
Ostré serpentiny, prudké změny sklonu, ale i vrozená soutěživost mezi
jezdci z tohoto zpočátku výletního tempa dělají pěkný kvapík. Po
další porci kilometrů pak čeká výzva dne. Z dálky už totiž vidíme
střechy přístavu Solér a hned za ním tyčící se stoupání na Puig Mayor,
nějakých 14 kilometrů dlouhé. Žádný strach, není třeba si dělat
starost o zdraví a plnohodnotnou funkci kohokoli ze spolujezdců, sportovní
novináři jsou totiž i v takovém terénu jako doma. Ač to pro každého
znamená trochu jiné tempo, do hodiny jsou všichni nahoře.
Odměnou za šplhání do nebeských výšin je všem následný sjezd kolem
dvou nádherných jezer až k rozcestníku cest. Každý znalec ostrova ví,
že doleva vede silnice na Sa Calobru. Pro dnešek se jí ale vyhýbáme, čas
přece jen tlačí a oněch deset kilometrů sjezdu, končících u moře
může znamenat z následné nutnosti návratu proti vrstevnicím nesmazatelné
vzpomínky nejen na svalových partiích, ale i morálce nejednoho z nás.
Stáčíme tedy pohledy doprava a pouštíme se směrem na Selvu. Silnice,
klikatící se nesčetným počtem zatáček snažících se zamotat hlavu
i ruce, je dokonalou prověrkou naší jízdní techniky, ale současně
i všech součástí strojů. A ty v ní dokonale obstávají.
Jen několikeré zapískání přehřátých brzd dává na vědomí, že je zde
dnes teplota kolem 35 stupňů a špalky dostávají citelně zabrat. Než ale
stihneme brblat na případné změny v brzdných vlastnostech, je zde konec
sjezdu a my stáčíme pohledy a přední kola k západu. Vybělené střechy
města Alaró, lesknoucí se v podvečerním slunci, slibují blízkost našich
klimatizovaných pokojů. Já zrovna svádím boj s malým peklem
v půjčených botách, a tak se již upínám k představě smočení
chodidel ve studené vodě. I toho se mi nakonec dostává, další den
doráží dokonce i taška s veškerým oblečením. Můj příběh má tedy
šťastný konec, v den odletu navíc stíhám ještě propotit i pár
vlastních cyklo svršků.
Rudý kotouč zapadajícího slunce jako by oznamoval i konec mého výletu za
poznáním, za novinkami značky Giant pro následující rok. Pokud jste
čekali i něco z vlastností stoje, více najdete již zanedlouho ve
speciálu Tour de France časopisu 53×11 (vydání 4/2011 vychází těsně po
královně závodů, tedy 3. 8. 2011).
Text: Eda Pinkava
Foto: autor a Giant
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT