Právě se nacházím ve městě Qina v Egyptě. Připadá mi to jako včera, když jsem vyrážel z Londýna, a přitom jsem už na cestě jeden měsíc a mám za sebou skoro 3000 km.
Francie
Ještě na skok se vrátím k Francii, která byla opravdu mnohem
těžší, než jsem čekal. Mohlo za to především počasí, které
cyklistice opravdu nepřálo. V noci, kdy je –10 °C a vy nocujete ve stanu,
je skoro nemožné usnout, jelikož se celou noc klepete zimou. Byl jsem proto
velice rád, když jsem mohl přespat u několika přátel mých
kamarádů.
V Monaku v Le Mans speciálu
Po Francii přišlo Monako, což bylo zatím nejúžasnějších 24 hodin
v mém životě, kdy se o mě více než dobře postarali přátelé mých
přátel Gerry a Chloe. Dokonce jsem si na chvilku vyzkoušel řídit jeho Le
Mans speciál Porsche 906 na okruhu, kde se jezdí závody F1. Po tomto
zážitku jsem se vrátil zpět do kempu a ke svému chudému vaření.
V Itálii
Opravdovým cyklistickým rájem je Itálie. Do Říma jsem se dostal za
23 dní, strávil jsem tam hektický den zařizováním servisu kola a
dokoupením potravin a dalšího vybavení na cestu. Řím je velice nádherné
město, kam se budu chtít určitě ještě někdy vrátit.
Letecky do Egypta
26. ledna následoval let do Egypta. Tady musím poděkovat letecké
společnosti EgyptAir, která mi odpustila poplatek 85 GBP, a tak kolo letělo
zdarma. Po přistání jsem téměř okamžitě ucítil známou vůni Afriky a
dobrodružství. Teď už jenom počkat, až se na pásu objeví velká
kartónová krabice s kolem, a můžu pokračovat. Vypadá sice, jako kdyby
prošla hurikánem, ale kolo je naštěstí v pořádku. Doprava v Egyptě je
jeden velký chaos a člověk musí opravdu koukat všude. Za poslední tři dny
jsem měl pokaždé nějaký „kontakt” s autem. Naštěstí to vždy byly
jenom modřiny a škrábance. (Egyptský silniční kodex, sekce F článek 14B:
ten, kdo troubí nejvíc a nejhlasitěji, má přednost v jízdě… a já ani
nemám zvonek.) Teď už jenom vyřídit vízum do Súdánu. Během čekání se
zrovna hrál fotbalový zápas mezi Egyptem a Alžírem, který Egypt vyhrál
4:0. Všude v ulicích byly davy lidí (dostal jsem večeři zdarma a mohl jsem
přespat v mešitě), kteří skoro celou noc oslavovali a hlavně troubili,
takže jsem toho stejně moc nenaspal. Atmosféra to ale byla úžasná a
místní lidé byli velice přátelští. Také jsem se znovu utvrdil v tom,
že dělám dobrou věc, jelikož tu noc mě poštípalo na tváři snad
100 komárů. Pravou půlku obličeje mám nateklou, že ani nevidím na jedno
oko – viz obrázek.
Vízum je konečně vyřízené, a tak mohu pokračovat. Jak vyrážím
z Káhiry, drží se mě celé ráno policie. Sice jsem jim několikrát řekl,
že mě hlídat nemusí, ale pokaždé jenom kývnou hlavou a dál jedou za
mnou. Tady si vždycky vzpomenu na slova mého táty, který mi říkal, že já
jsem sice o hlavu větší a o pár kilo mohutnější, ale oni zase mají
samopaly a rozhodně bude lepší je nijak nedráždit.
Příroda v Egyptě je zatím nádherná. Na horizontu pískovcové skály a kolem mne Nil a zelená pole a nade mnou nádherně modrá obloha. Brzy však přijde doba, kdy budu vzpomínat na to, jaká byla ve Francii zima…
Tělo mě zatím poslouchá dobře a po fyzické stránce nemám žádné potíže. Pravá tvář se mi pomalu vrací do normální velikosti, ale pár štípanců na ní asi ještě pár dní vidět bude.
KOMÁŘI ASI POZNALI, ŽE VLASTNĚ JEDU BOJOVAT PROTI NIM, A TAK PLÁNUJÍ POMSTU.
Jediné potíže, které mám, jsou se zadním kolem. Během cesty jsem už vyměnil skoro třetinu prasklých drátů, na což jsem si už zvykl, ale teď to ještě k tomu vypadá, že mi praskne celý ráfek. Myslím, že už dlouho nevydrží. Pokud to ale vyjde, budu mít díky obchodu, kde jsem kolo koupil (Cycle Revolution v Ipswichi), během několika dní v Luxoru k dispozici několik nových náhradních dílů včetně nové helmy, jelikož tu původní mi někdo ukradl.
Ceny v místních hotelech jsou přímo skvělé. Ubytování na jednu noc za tři libry a oběd dokonce za deset pencí!
Během února mám v plánu projet celý Egypt na jih do Asuánu, kde se nalodím na převoz do Súdánu, což je jediná přístupová cesta. Z malého města Wadi Halfa pojedu do hlavního města Chartúmu přes Nubijskou poušť, kde bude opravdu horko. Potom se dám na východ do Etiopie, kde se mi snad koncem února podaří dostat do Addis Abeby. Tam snad budu mít možnost poslat další zprávu.
Cesta plní účel
Jako obvykle bych chtěl moc poděkovat všem, kteří věnovali příspěvek na
Malaria konsorcium. Už se podařilo vybrat 96 % cílové částky. Brzy bude
stanovena nová cílová částka, a tak prosím oslovte celý svět, ať
uvidíme, kolik se nám podaří celkem vybrat.
Mojí cestu můžete sledovat nejen zde na serveru www.iVelo.cz, ale také na mém webu na www.wheresadam.net. Pokud budete chtít,
můžete mi poslat vzkaz na mobil 07590 840456, což mě vždy potěší a
dodá nový elán.
Můj otec mi nedávno řekl: „Afrika je drsné místo, kde se přesto cítíte víc naživu než kdekoli jinde.” Nezbývá mi nic než souhlasit.
Zatím nashledanou.
Adam Wolley
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT