VYZKOUŠENÝ TIP NA LÉTO: S dětmi a kolem za pohodou Korutan

Držíme se doma takového motta: Rakousko aspoň jednou ročně. Máme to tam rádi. Až doteď platilo, že Rakousko znamená Alpy. Hory, vysoké šedé štíty, hluboká zelená údolí, modravé říčky a jezera a vše, co k tomu patří. Letos jsme poprvé po letech udělali změnu, vysoké Alpy jen protnuli, vyrazili dál, za ně. Do Korutan, jejich nejjižnější části, ke Klopeinskému jezeru. Mělo to své důvody. Teď po návratu můžeme říci, že jsme dobře udělali.

 

 

Ten důvod je vlastně jeden, a podstatný. Jmenuje se Ema a je jí rok a půl. Když do života člověka vkročí dítě, leccos to změní. Cyklisty nevyjímaje. Dovolená přestane být jen full, traily, celodenní zábava na nich, co pokračuje i po nich. Dlouhé vysokohorské túry s přespáváním. Hodně věcí, co máte (a měli jsme i my) rádi. Dovolená si najednou žádá jiný program, umírněnější, takový, co už v něm nejste na prvním místě vy. Jenže člověk aktivní, k jakým se řadíme, si to vždycky umí udělat hezké. Navíc příklady přece táhnou, takže je třeba začít odmala. A cyklisté, mezi něž se rovněž řadíme, si i do takové umírněné dovolené dokážou vmáčknout kolo. Prosadit si ho, byť jinak. Důležité totiž je, aby udrželi základní tři kontaktní body svého života: řídítka, sedlo a pedály.

Samozřejmě přeháním, ale fakt je, že jak jednou máte kolo v srdci, podobně jako dítě ovlivňuje i ono vaše plánování. Náš plán tak zněl následovně: krajinu vstřícnější ježdění na kole i s vozíkem nebo dětskou sedačkou, tedy rovinatější. Ale krajinu stále nádhernou, horskou. A v ní i jiné možnosti vyžití než jen kolo – vodu, zážitkové parky pro děti a podobně. No a když jsme měli takový plán, vlastně se teď s odstupem ani nedivím, že nám jako cíl vyšly právě Korutany. Poznali jsme je jako klidné a nádherné místo, které jsme si nebývale užili. I když to není to „naše“ Rakousko, tedy vysoké hory, co na ně ale odtud můžeme dohlédnout. Nebo se do nich vydat.

 

 

Korutany leží na jižní straně Alp, takže se do nich opírá slunce. Jednoduše řečeno je tu teplo dřív, než byste čekali, jaro přichází záhy, léto trvá déle, zima s nástupem otálí. Klopeinské jezero, které se stalo středobodem našich čtyř dní, je uváděno jako nejteplejší alpské jezero vůbec, a to díky nízkému průtoku vody. Zásobováno je jen malými přítoky a spodní vodou, odtéká do řeky Drávy. Rozkládá se v nadmořské výšce 446 m n. m., pyšní se tyrkysovou vodou s kvalitou pitné a už ke konci června teplota vody dosáhla nějakých 28°. Najdete ho v regionu Klopeiner See-Südkärnten, nejjižnější části Korutan, kde byste začátkem června potkali i nás.

 

Foto: KSL Tourismus GmbH | Gert Perauer

 

Proč jsme vybrali zrovna tenhle cíl? Na kole se tu nemusíte bát zběsilých převýšení, i když sem tam je znát, že pořád jste v Alpách. Nabízejí se tu pohodové cyklostezky, třeba kolem pro Korutany páteřní řeky Drávy. Užívali jsme si lehkou, nepříliš náročnou jízdu s fantastickým okolím i výhledy. Nalákal nás i příslib, že na své si v Korutanech přijdou i milovníci pěší turistiky: 1200 km tras v nadmořské výšce 440 až 2139 metrů od Saualpe na severu až po majestátní pohoří Karawanken na jihu. A s volbou pomohlo i očekávání klidu, nepřeplněnosti. Splnilo se nám to.

 

 

Jako důležitý jsme vnímali již zmíněný základ naší dovolené – nejezdit jen na kole. A i na něm s rozumem. Jen sadista zavře děcko den za dnem do vozíku a uhání s ním nekonečné kilometry s tím, že jemu se to líbí. Jak to víte, když nemluví?! Takové věci se nedělají pro něj, ale pro sebe, a to je sobecké. A tak jsme k denním porcím a vůbec k zařazování kola přistupovali „uvědoměle“, nesobecky. Nepřehánět to, zastavovat, pokud možno vézt v přední sedačce a být v kontaktu. Prokládat dny na kole dny bez něj. A tohle tu šlo snadno.

 

 

Skvělé byly zastávky u vody, která je tu tak nějak všudypřítomná, osvěžující. A co víc, na rodiny se tu myslí. Zatímco u nás doma je dítě v restauraci často vnímáno málem jako obtížný hmyz, lépe a méně emotivněji řečeno se s ním příliš nepočítá, tady je to diametrálně jinak – snad každá restaurace, každé bistro, cukrárna nebo kavárna se zahrádkou, které jsme potkali nebo navštívili, mají skluzavku, pískoviště. Sotva jsme přijeli do jedné takové zapadlé, kde u lahvového piva a cigárka seděli krátce po obědě štamgasti, přispěchal majitel s kyblíkem a lopatičkou. A s úsměvem. Na tohle se tak snadno zvyká! Stejně jako na mnoho jiných věcí tady. Žije se tu jinak. Lépe, vstřícněji, přátelštěji, usměvavěji. Lehko se zvyká, mnohem hůř se pak vrací domů…

 

 

Tři, respektive čtyři dny na jedno místo nejsou moc, ale musely nám stačit. Ty další tři jsme chtěli strávit v o něco větší nadmořské výšce. Ubytovali jsme se ve vísce Unternarrach, jinak též Spodnje Vinare. Jsme na dohled hranic se Slovinskem (a také Julských Alp), takže dvojjazyčnost tu není nic neobvyklého. Jako na mnoha jiných příhraničních místech po Evropě i mimo ni. Malý apartmánový penzion s bazénkem a zase – dětským hřištěm. Korutany prostě jsou na každém kroku „malí svišti friendly“.

 

 

U naší vesnice bylo jiné jezero, Turnersee. I na jeho břehu se nabízely pláže, občerstvení. I podél něj vedla cyklostezka. Po příjezdu jsme se klasicky ubytovali, vybalili, došli obhlédnout okolí, nepřeslechli občasné zvuky ptáků, co jako by nebyly odsud. Uspali a sami padli chvíli poté. Tedy až po naplánování zítřejšího prvního výletu na kole tady. Trasu jsme si naklikali podle toho, co nám přišlo zajímavé, ale pak jsme se druhý den ráno stavili v infocentru u Klopeinského jezera, co bylo jen nějakých pět kilometrů od nás, přes kopec, a tam nám ochotně pomohli trasu vylepšit. A stejně tak tu druhou.

 

 

 

Věděli jsme, že jedeme do teplé oblasti. Byl začátek června – a bylo hodně velké vedro, třicet stupňů. Prý to tu tak opravdu je, léto přichází dřív, říkali místní. Doma jeden těžko věří, jedeme přece do hor, realita pak ale způsobí, že domů přivezete tři čtvrtiny nepoužitého oblečení… Objeli jsme horu Kitzelberg (686 m), co jsme na ni o den později vylezli po příjemné pěšině, protože je z ní parádní výhled na jezera a kopce kolem. Pozvolna jsme klesali k Drávě do obce Stein im Jauntal a svět byl krásný. Do chvíle, kdy jsme narazili na uzávěru silnice a rozhodli se ji objet úzkou stezkou – padlý strom tu ukázal, že když s dětským vozíkem za kolem jedete, je to sice trochu větší dřina, ale je to dobré. Ale když tuhle soupravu kola a dětského transportéru potřebujete přes něco přenést, začne trochu boj. No a, to k tomu patří.

 

 

Most přes řeku, kochání širokým tokem, a pak už se chytit jeho břehu a po Drávské cyklostezce plynout s ním. Pravda, sem tam se to drobně houplo, jednou trochu víc než drobně, to když jsme objížděli zámek Neudenstein. Ale jsme cyklisti, kopce k tomu patří, tak co by. Po mostě ke Kohldorfu zpět a na druhý břeh, slunce nad hlavami pálilo, a co udělá schvácený cyklista? Zastaví u vody, namočí nohy anebo klidně víc, vyndá svačinu, posedí, pokochá se, zamává lodičkám, vyčistí břeh od menších kamínků – Emča jich nahází do vody tak půl tuny, ono to „žbluňk“ je pro děti z nějakého důvodu docela magické.

 

 

Když se pak rozjedeme, shodneme se, že zatímco před chvílí nám krajina připomínala tu naši českou a ještě předtím jsme se mohli dívat na alpské velikány, teď to tu vypadá spíš jak někde vysoko v Peru – může za to nízký porost, specifický ráz krajiny v jednom úseku. Cyklostezka Wasserhofner, co dostala jméno po hradu, který potkáme, nás pak napojí na Trojjezerní stezku, náš původní plán.

 

 

A jsme u Klopeinského jezera. Najdeme veřejnou pláž, protože ceny za soukromé jsou příliš vysoké na to, že se chceme jen smočit a jet dál. Je začátek června, teplota vody teprve roste, ale je to aspoň víc osvěžující. Reklamní materiály nelhaly, voda je průzračně čistá. A tak to udělám. Dál od břehu se napiju. Poprvé, podruhé, chutná mi. Když do konce pobytu nepřijdou střevní potíže, s nadsázkou dám zapravdu i slovům o kvalitě pitné vody.

 

 

Jsme doma, 40 km stačilo, přineslo, co mělo. Pohrát si na hřišti, najíst se, projít letáky na nástěnce penzionu a máme to. Má se nám dostat odpovědi na ty neobvyklé ptačí skřeky – v ptačím parku Turnersee (www.vogelpark.at), nějaký kilometr od nás, je více než 340 ptačích druhů a přes 1000 ptáků. Nechybí ani dětské hřiště, ale to už asi nemusím doplňovat. Takže se jde, stihneme to s rezervou před zavíračkou.

 

 

Další den zas míříme k Drávě, jen to podél ní vezmeme opačným směrem, do hloubi Korutan. Táhne nás to tam, protože včera jsme ji poznali jinak, než jak nás lákaly obrázky – pod městečkem Völkermarkt se tok rozšíří, je tu totiž Völkermarktská vodní nádrž. A my chceme řeku, co z její vody rostou skalní stěny. A dostaneme ji. Doslova uháníme podél Drávy po Drávské cyklostezce a je to jak cykloturistův vlhký sen. Rovná hladká stezka, tyrkysově modrá voda na dosah, voňavý borovicový les vystřídá otevřenější krajina, z řeky rostou do výšky pískovcové útvary… Nádhera. Musí být skvělé nastoupit na Drávskou cyklostezku na jejím začátku a sjet si ji celou. Zastavíme se na hrázi přehrady, co produkuje elektřinu, prohlédneme si zvláštní kanál, co připomíná dětskou točitou skluzavku – vodní přechod pro ryby, díky kterému mohou i přes přítomnost přehrady pokračovat ve svém tažení. Že je využívaný mnoha druhy, potvrdí záběry z podvodní kamery.

Kousek za hrází poprvé narazíme na ukazatel na buschenschank – zařízení, na něž nás upozornili v turistickém centru, doporučili nám ho. Jde o podniky, restaurace či bistra, kde jsou místní zemědělci oprávněni servírovat a prodávat své vlastní produkty (nápoje a studená jídla, včetně masa) – jsou otevřeny sezonně, dostanete tu produkty, které se v daném období sklízejí. Jejich existence je založena na zákoně vydaném už Josefem II. Provozovat je mohou pouze místní zemědělci či vinaři, každá oblast má vlastní zákon, který upravuje otevírací dobu, názvy a sortiment nabízených produktů. My máme smůlu, nepoznáme tuhle specialitu – jsme tu mimo sezonu, na hodně místech je ještě zavřeno. Anebo je právě pondělí nebo úterý, kdy tu jsme, zavírací den.

 

 

Tam a zpět, tak zněl plán dnešního cyklovýletu mimo civilizaci – když do ní chcete, třeba na jídlo, musíte odbočit a trochu si zajet. My měli svačinu a navíc na odpoledne plán, co zas žádá pohyb. A tak nějakých 45 km stačilo.

Kitzelberg, už to zaznělo, hora nad Klopeinským jezerem. Vede na ni celkem pohodová širší cesta, nohy změnu pohybu vítají. Nahoře čeká dřevěná vyhlídka i stejně dřevěné posezení. Díváte se pod sebe na klidnou hladinou jezera, a když máte štěstí, uvidíte ji zlatou. Nám se to dnes nepoštěstilo, slunce si bez výčitek zapadalo za mraky… Vypůjčil jsem si aspoň oficiální fotku místní turistické agentury. Abych vás nalákal, i když je to hezké i bez zlata.

 

Foto: KSL Tourismus GmbH | Franz Gerdl

 

Všechno jednou končí, je to smutné i veselé najednou, protože zas něco jiného začne. Konec našeho pobytu ale bude veselý, protože naložíme věci do auta a mažeme zas ke Klopeinskému jezeru. Zas se vykoupat a zas se napít (a někteří z nás se na břehu bezbranně trochu prospat, aby si jiní taky mohli oddychnout, že ano), ale taky něco jiného – užít si lesní zážitkový svět. Walderlebniswelt v městečku Kanzian am Klopeiner See.

 

 

Rozkládá se na 20 000 metrech čtverečních a den tu strávíte, ani nevíte jak. V korunách stromů vede od věže k věži vysoká dřevěná lávka, co ji v pohodě a bezpečně přejdete i s malým turistou, ale co se z ní na některých místech taky můžete – ale nemusíte – odvážně spustit dolů třeba tobogánem. Je tu rozsáhlý lanový svět, bludiště, spousta prolézaček a skluzavek a pískovišť a jezdí tu vláček a jsou tu trampolíny a houpačky a v budově další obří herna… Jestli sem s potomkem chcete na chvíli, buďte opatrní s takovým plánem. Protože dostat ho odsud rovná se čiré násilí. Bez ohledu na věk, od nejmenších po velké. Paráda! Aby ne, je to největší korutanský outdoorový dobrodružný park.

 

 

Je čas posunout karavanu dál. Na rozloučenou ještě zařadíme návštěvu rozhledny na vrcholu hory Pyramidenkogel (851 m) nad jezerem Wörthersee. Výhled ze stejnojmenné věže, co nahoru můžete po schodech nebo výtahem a dolů se přidává pro odvážné ještě varianta obří tobogán, nás uchvátil. Vezměte nádherně tyrkysovou pastelku a mezi tmavě zelené lesy zakreslete členité, obrovské jezero. Přidejte blankytně modrou oblohu a pak šedou pastelkou na pár místech orámujte skalními štíty.

 

 

Korutany byly skvělé. Nejsou to vysoké Alpy, co vás svou obrovitostí uchvátí, jakmile vystoupíte z auta. Korutany kolem Klopeinského jezera si musíte trochu objevit. Pak vás ale dostanou. Neznali jsme je a objevili v nich oázu. Ten klid, co tam panuje, tichá čistá příroda, řeka, co je protíná. Stihli jsme ochutnat. A zůstala v nás chuť vrátit se a zakousnout ještě víc. Nejspíš ve stejný termín. Sice je ještě sem tam zavřeno, ale začátek června je jinak skvělé načasování. Už je teplo, a to i dost teplo, voda je ke koupání, přitom ještě ochladí, osvěží, ale hlavně tu ještě nikoho moc nepotkáte. Tohle byl fantastický rozdíl oproti letně přeplněným alpským „epicentrům“.

Rudolf Hronza

Foto: Eva Svobodová a autor

 

 

PRAKTICKÉ ODKAZY A DALŠÍ CÍLE

Je toho opravdu hodně, co můžete v Jižních Korutanech vidět, zažít. Rozhodně nebude stačit ani týden a rozhodně bude chybou zůstat jen na kole nebo jen v pohorkách. Zkusit můžete třeba sjet řeku na kánoi jeskyní, stejně tak si dát jeskynní výlet na kole podzemím (www.suedkaernten.at/stollenbiken/), vydat se do bikeparku Petzen s jedním z nejdelších flow trailů v Evropě (www.petzen.net/en/summerseason/bikepark), Single Trailparku Jamnica (https://bikenomad.com/en/home/) nebo na flowtrail Steinerberg (www.suedkaernten.at/en/erleben/rad-bike/mountainbike/infrastruktur/pois/KTN/d47ed3b6-5e03-49fe-b089-912198c43c1d/mtb-flow-trail-steinerberg), pěšky do pohoří Karawanken či Saualpe, koupat se či potápět v jezerech, projít se po vysoké lávce nad roklinou v Bleiburgu (www.bleiburg.gv.at), podívat se na Wildensteinerský vodopád (www.gallizien.gv.at) nebo na skywalk u hradu Griffen (www.griffen.gv.at). A to pořád nekončíme. Jednomu se při tom čtení až nechce věřit, jak moc toho za svou návštěvu vlastně nestihl.

Oficiální turistický portál Korutan

www.korutany.com

Oficiální stránky Jižních Korutan

www.suedkaernten.at

Ptačí park Turnersee

www.vogelpark.at

Lesní zážitkový svět Walderlebniswelt

www.walderlebniswelt.at

Drávská cyklostezka

www.korutany.com/cyklo/cyklistika/dravska-cyklostezka/

Klopeinské jezero

www.klopeinersee.at

Vyhlídka Kitzelberg nad Klopeinským jezerem

www.suedkaernten.at/slow-trail-kitzelberg