Rok se s rokem sešel a opět jsem se vydal na výlet do Polska. Za traily. Nějak mě ta země chytla u srdce – a jako biker nepopírám, že z pohledu trailů. Že to ostatní je až druhé v pořadí. A jelikož se člověk nerad vrací dvakrát na stejné místo, ale rád objevuje, tentokrát mě to zaválo zase o kus dál. Do oblasti zvané Malopolsko. Důkladně jsme tu projezdili tři bikeparky.
Mým parťákem na cestách tentokrát byl redakční kolega Petr Štuka zvaný Ice, s nímž jsem vyrazil do vzdálenější lokality na východě Polska. Malopolsko začíná kousek za známým bikovým areálem Bílsko-Bělá, kolem slovenských hranic pokračuje směr východ. V Bílsku-Bělé jsem už byl a bylo to úžasné. V minulosti jsem neminul ani Góru Žar a taky to bylo parádní poježdění. Možná jsem strávil více času ve vzduchu než na zemi, ale bylo to prostě top. Takže mé nadšení z dalšího prozkoumávání nových lokalit bylo ohromné. Navštívili jsme tři. Dvě trail centra či bikeparky bylo krásné zdolávat na trail biku. Třetí, poslední bikepark si regulérně zasloužil použití endura či sjezdového kola. Co nás s Icem kde okouzlilo?
BIKE PARK MOSORNY GROŃ
Naše první zastávka. Cesta z Prahy je dlouhá, a tak děláme zastávku ve Frýdku-Místku, kde nakupujeme pro každého karton vody. Nebývá to nutné, vždy se dá někde v restauraci pod kopcem koupit drink, ale v tomto horku člověk nasává jak tepláky hozené do potoka. Na cestě do bikeparku jsme strávili v autě skoro osm hodin. Vyplatilo by se možná cestovat na noc, jenže to by člověk byl nejen dobitý, ale taky nevyspalý, a my jsme potřebovali energii. Cestu zpět jsme ale pojali právě tak a bylo to časově mnohem úspornější.
Bike park Mosorny Groń (jmenuje se podle 1044 m vysokého vrcholu, z něhož startuje) patří mezi menší, lehce opomíjené, bokem od všech velikánů. Ale jsme z něj hned po příjezdu nadšení. Vidíme krásnou dřevěnou základnu Siedlisko Babia Góra s velkým štěrkovým parkovištěm, o kousek dál i prostorem pro obytná auta s „dokovacími“ stanicemi (voda, elektřina). A je tu skoro prázdno. Zaparkujeme van právě tady. Na lanovku je to sotva pár metrů, do sprch, na WC i do prádelny jakbysmet, hned před námi jsou mycí boxy na kola, půjčovna kol (ale pozor, spíš turistických, jen hardtaily), servisní zázemí. Tohle prostě chceš! Vše je nové a krásné. Skoro jsem měl pocit, že bych si měl do vnitřních prostor přinést bačkory.
Z druhé strany dřevěného baráčku jsou kasy na lanovku, je tu restaurace a hotel. Všechno na pětníku a ve velkém stylu. Pokoje jsou čisté a útulné. V restauraci jsme našli jak polské pokrmy, tak klasické hamburgery a další standardní pochutiny. My jsme zkoušeli ty místní. Vždy to byla skvělá volba.
Ale dost už popisu, jsme tu kvůli ježdění. Bikeland, tak bych klidně nazval tento bikepark. Pár lidí nám říkalo, že je maličký, jen tak pro rodiny. Ideální na rozjetí na začátku, napadlo nás. Řádit budeme další dny.
Bike si na lanovce pověsím na hák za přední kolo hezky vedle sebe (vše je chráněné pěnou a bike je celkem dost vzdálený od sedačky, aby do ní nenarážel). Nahoře je dost času kolo pohodlně sundat z háku a případně je zde k dispozici obsluha, stejně jako i dole. Dokonce jsou ochotni vozit i e-biky. Nosnost háku je 25 kg a kluci na lanovce mají dost sil. Takže zde limity prakticky nejsou.
První trail jedeme modrý, který je značený jako flow. Malý bikepark, bude to krátký trail. Chyba lávky! Má skoro pět kilometrů a je naprosto boží. Žádný malý trail. Jedu, pumpuju si, za sebou slyším pištět Ice nadšením, jak řeže zatáčky, pumpuje boule a tu a tam si poskočí. Celý povrch je štěrkový, profil s boulemi, maličkými lavicemi. Tuhle lajnu sjede i malé dítě. Jen na tobě ale záleží, jak si ji užiješ. V rychlosti je zábava. Tohle podle nás je etalon toho, jak má vypadat flow trail. Dolů přijíždím s tepovkou v červeném, kotouče také do červena a s absolutním nadšením. Je po dešti a na trailu nikde ani louže. Super! Na konci modrého trailu se buď můžeme vrátit zpět k lanovce, nebo pokračovat na takový menší, výletní okruh.
Druhý trail volíme zelený. Klikatí se v mokřadech. Zde se typově jedná o downcountry styl, lajna je s velkým citem zasazena mezi brčálově zelené kapradí v hustém lese. Je to neskutečně svěží a uvolňující jízda. Trail je opět se štěrkovým podkladem, sem tam velmi široká lávka či mostek přes mokrý úsek, sklon je mírný. Sem tam musíme šlapat, některé partie vedou i do kopce. Trail nás v půlce přivádí do skill zóny s pumptrackem a lavicemi na rozskákání. Jakmile se všichni vyblbnou, vrátí se zpět na zelený trail a po něm na základnu. Anebo mohou po Tabákovém trailu vyrazit na celodenní výlet směr Slovenská republika. My jsme neváhali a jeli zpět na lano.
Třetí trail je oranžový, stoupací a vede nás zpět do bikeparku. Já jsem z toho úplně vystřelenej z kecek! To stoupání je celé lesem, samá zatáčka, tu a tam nějaký kořen či kamenný chodníček. Cesta zpět parádně utíká. Pro koho by to bylo moc prudké, může se vrátit údolím po silnici, a kdo by neměl dost, tak si ještě trochu přišlápne a vyjede až nahoru k lanovce. Sice jsem byl ze stoupání nadšený, ale nic se nemá přehánět, a tak jsem zvolil zlatou střední cestu – vrátili jsme se po oranžovém trailu do bikeparku. Byla to velká paráda, k lanovce pěkně po trailu zpět, šup na další lano.
Čtvrtý, červený trail nám zamával řídítky. Rychlý, se středně velkými klopenkami a sem tam možností poskočit si. Uprostřed v lesní části jsou lávky, které jsou potažené pletivem a nekloužou. Některé jsou i výše, ale nejsou extrémně úzké. Doporučuji si je nejprve prohlédnout, abyste nebyli překvapeni. Za nejvyšší z nich přijde dřevěný wallride, který mi poskytnul parádní oporu, a ještě že tak – po sjetí prudké lávky jsem nabral rychlost.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Ve střední části se červený trail spojí s černým a jen se v rychlosti klikatí po louce. Tady je dobré být obezřetný a navnímat, kde se odděluje černý. Primárně nás to vždy táhlo po červeném, což byla ta snazší cesta. Pár hopíků bez díry, takže kdo nepřeskočil, jen lavici přejel a pak si vybral, zda červený trail dokončí průjezdem přes les či přes zatáčky v zeleném svahu, které končily buď malým dropem, nebo jemným dojezdem. Prostě krásný.
Pak přišel černý trail, co vedl bikeparkem přímo dolů. To mě moc bavilo. Skoky přes kameny, průlet po mokrých a odkloněných kořenech, kde tu a tam cinkne guma až na ráfek.
Sakra! Musím si tam najet líp! Každá další jízda je lepší a lepší a pokaždé mě to hrozně baví. První třetina je více utažená. Přeskoky v DH stylu, odkloněné kořeny, kameny a utažené zatáčky. Jakmile se z tohoto rock and rollu vynořím, letím jako blázen hustým lesem a mám fakt rychlost, střední část je hodně svižná s prudším dobrzďováním přes kořeny a kameny do ostřejších zatáček. Je to pohlcující, tep stoupá.
Spodní třetina je pro odvážné a nabízí i pár skoků s dírou, která má pár metrů na výšku i na délku. Rozjezd je přes kořeny a kamenné muldy. Pěkně na hulváta, ale i tady cítím flow a bike na tento gap nabere rychlost velmi snadno. Rozhodně tu nemusím šlapat. Odměnou mi pak je parádní polet s přistáním na širokém, prudkém a dlouhém dopadu, na který navazuje parádní klopenka a já volám do NASA, že tenhle let je boží!
V dolní části se držím opět na černém trailu zase si krásně poskakuji, opět se tu vyskytují dropy s dírou, a tak je dobré vědět, kde je dopad. Prostě to nejezděte na oči. Není to těžké, celé to má úžasný flow, ale skočit vedle může být zcela zbytečnou chybou i pro zkušeného pilota.
Závěr mě taky baví. Utažené zatáčky přes kořeny, kameny a pak vyjíždím z lesa vystřelený jak čertík z krabičky. Držím bike v rychlosti v pravotočivé zatáčce na dřevěném dropu s nekonečným dopadem. A pak už jen plachtím, plachtím, stále plachtím a po přistání totálně vytlemený přijíždím k lanovce. Tenhle trail mě chytil za srdce. A to jsem ještě nevěděl, že další perla na mě teprve čeká.
Šestý trail je také černý, ale mimo bikepark. Tady už zase frčíme v tandemové jízdě s Icem. Kousek od horní stanice lanovky najíždíme nejprve na modrý trail, který nás po obědové pauze parádně rozvrtí, abychom přijeli k černému již zahřátí na provozní teplotu.
Nádech, výdech a hurá na černého ďábla! Tohle je bikerovo porno! Celý trail je přírodní, hrubý, kořeny, zatáčky přes kořenové propletence, celé se to mrská nahoru, dolů, někdy mám oči jak tenisáky jak myš z animáku a vyloženě se nemohu nabažit toho, co za každou zatáčkou a kořenem ještě přijde. Hrabanka! Mám ji až za límcem! Pak samé vykřičníky a skalka, božsky přírodní, která končí kamenným dropem opět na kameny. Prostě surové, hrubé a boží! Každý nebezpečný úsek je skvěle označen a my to můžeme jen vesele sypat vpřed. První jízda s rozumem. Tady se nechce padat. Bolelo by to. Ale druhá, když už víš, kde co je, tě vystřelí do vesmíru. Tenhle trail chceš jezdit furt a furt dokola.
Bikepark Mosorny Groń je možná na první pohled menší, je lehce bokem od všech těch známých, ale je úžasný a po zdolání i dalších dvou destinací, na konci naší letošní polské mise, ho považujeme za ten nejhezčí. Super zázemí, super traily pro všechny, málo lidí, levná lanovka, nahoře rozhledna pro každého a naproti začíná Národní park Babiogórski s naučnými stezkami pro celou rodinu. Jako sem rozhodně na návštěvu chcete.
BIKE PARK MOSORNY GROŃ
vzdálenost z Prahy 536 km, z Ostravy 140 km
počet trailů 6
ceny za lanovku 99 zlotých (jeden den, online, u kasy 109 zlotých – zhruba 555/610 Kč)
otvírací doba v sezoně po–pá 9.00–19.00 hod., so–ne 9.00–19.30 hod.
tip na ubytování www.siedliskobabiagora.pl
BIKE PARK SŁOTWINY ARENA
Naše další zastávka při naší tour po Malopolsku. Přejezd sem nám trval něco do tří hodin. Není to daleko, ale všude je maximální rychlost 50 km/h, dvojitá plná, takže cesta úplně neodsýpá. Vpodvečer přijíždíme do krásného lázeňského města Krynica Zdrój. Naše ubytování a základna v jednom je na okraji města přímo u lanovky. Zde je i velké betonové parkoviště, kde se dá zaparkovat kempovací či malý osobní vůz.
Kromě bikeparku tahle arena nabízí hned několik dalších atrakcí i pro necyklisty. Přímo vedle horní stanice lanovky se nalézá dřevěná rozhledna Słotwiny Arena, stezka do korun stromů postavená z akátů. Výška samotné dřevěné věže je 49,5 m. I sem jsme se vydali. Celá tato atrakce je dokonale připravena i pro ty nejmenší, kteří mohou v každém rohu najít různé hádanky, rébusy a edukativní boxy. Pro ty větší jsou tu vyhlídky.
Samozřejmě nechybí ani celkem značné možnosti občerstvení, vidět dospělé a děti v řadě za sebou jak vrabce na plotě, jak olizují zmrzku, je zde zcela na denním pořádku. Hned vedle věže je umístěna solná jeskyně, kde si pohodlně lehnete a jen dýcháte zdravý vzduch.
Ježdění v Bike Parku Słotwiny Arena začalo seznámením se s od ucha k uchu se usmívajícím Kubou Siwym, manažerem obou bikeparků. Obou? Ano, jak toho „našeho“, tak i Kasina Ski & Bike Parku.
K povídání toho bylo hodně a z Kuby bylo cítit, že do toho chtějí ještě hodně šlápnout. Bike Park Słotwiny Arena by měl být zaměřený spíše na rodinu s dětmi, s vyžitím na více místech, a to včetně příležitostí, které nabízí lázeňské město. Ale Kuba jedním dechem dodává, že bychom neměli být zklamaní ani z tohoto menšího bikového resortu, že se snaží malý kopec využít na maximum. Po prvních dnech ježdění v Bike Parku Mosorny Groń jsme k jeho slovům byli spíše skeptičtí a očekávali jsme jen lehké brouzdání po malém kopci. To Kasina Ski & Bike Park by prý měl být rozhodně více zaměřen na otrlejší jedince. Rychlé, tvrdé tratě s velkými skoky. Airline, DH, freeride… Už jsem odfukoval jak papiňák a nemohl se dočkat. Jen přečkat tenhle family bikepark…
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Nástup na lanovku, navíc krytou, je tady velmi příjemný, kola jsou opět přepravována jak v bavlnce. Během jízdy povídáme s Kubou a cesta rychle utíká. Kopec opravdu není nějak vysoký, takže sotva se usadím, už zase vystupuji. Troška skepse ve mně stále dřímá.
Vesele si to s Icem zamíříme na modrý trail, ale Kuba nás zastavuje a otáčí na zelený. „Klucí, tohle je flow!“ huláká na nás. Aha, takže tady zelená. První odpich a kola se točí. Celý trail je vybudovaný na hrubém, zhutněném štěrkovém podkladu s dokonale propracovanými rádiusy. A je jedno, jestli frčím klopenkou či se houpu na boulích. Celé je to božsky pohlcující a já bych se zase roztrhl nadšením. Funguje to jako pumptrack z kopce. Takže když si hraji s kolem, stále zrychluji. Jednu „dvojbouli“ projedu po zadním, další už skáču a před klopenkou jedu kontra smykem a v klopence mi géčka přetížení stahují gatě. Je to super! Jezdí tu hodně malých dětí, tak musíme jet opatrně. Ale celé je to velmi přehledné, a tak vidím do několika zatáček před sebou – a když dojedu rodinku s dětmi, počkám, až mě pustí, neohrožuji. Zelený trail není prudký, ale většinu času se tak hezky houpeme, že rozhodně nevnímáme mírnost sklonu tratě – a ano, stále jedeme rychle. Dojezd je přes lavice, které jsou mírné a dají se přejet, nebo odpinknout a skočit. Nejsou velké, ale kdo by na ně neměl náladu, švihne si to souběžným trailem bez skoků a lavic. Easy, hravé.
BIKE PARK SŁOTWINY ARENA
vzdálenost z Prahy 692 km, z Ostravy 280 km
počet trailů 5
cena za lanovku 169 zlotých (jeden den, cca 950 Kč)
otevírací doba v sezoně po–ne 9.00–18.00 hod.
tip na ubytování slotwinyarena.pl/noclegi/
JEDNU „DVOJBOULI“ PROJEDU PO ZADNÍM, DALŠÍ UŽ SKÁČU A PŘED KLOPENKOU JEDU KONTRA SMYKEM A V KLOPENCE MI GÉČKA PŘETÍŽENÍ STAHUJÍ GATĚ.
Na startu modrého trailu se nás Kuba ptá: „A klucí, máte rádi hopánky?“ Při odpovědi: „Jasně!“ se mi honí hlavou, proč se mě na to ptá. Na tomhle prťavém kopci. Začínáme vedle zeleného a první metry jsou zcela identické. Dokonalé křivky klopenek a boulí mě vystřelují do rychlosti. Je to stejné jako na zeleném, jen několikrát větší. První „hopánek“ je krásně do zatáčky a není to prcek. Ale dá se na oči. Druhá ploutev hází na druhou stranu a po dopadu se nořím do klopenky, která je mnohem větší než já. Je po dešti a jediná šance, jak se v ní udržet, je jet rychle a nahoře. Pak přichází další skoky a jsou dokonalé. Dlouhé a ohromné odrazy s dokonalým rádiusem. Nahoře lavice, když nedoskočíš, nic se neděje, jen ti vylétne nudle z nosu. A dopad jak letiště, bez kamínků, prudký a široký. To jsou úplné skokanské orgie.
Ale pak si uvědomuji, že jsme teprve v první části. Celá tahle horská dráha nabírá jak na rychlosti, tak i výšce a délce skoků. Klopenky jsou už mnohem vyšší než já a dá se do nich neskutečně opřít. Před vletem do nich naskakuješ ze dvou klopenek na zrychlovací gap a v klopenkách cítím piny na chodidle, jak mi je odstředivka protlačuje skrz podrážku do boty. Konec téhle airliny završuje mega lavice, kde mi čas letu dává prostor srovnat se. Za chvíli vidím tým trailbuilderů, kteří pokračují ve stavbě tohoto bikového díla. Lajna by měla být dostavěná koncem léta. Už teď je to neskutečné, a co teprve pak? Pak prostě budu muset přijet.
Dalším trailem je opět modrý, na protilehlé straně kopce. Cílí na rodinu, jeho sklon je velmi, velmi mírný. Pár příjemných klopenek, které můžeš jet kdekoliv, a jelikož se napojuje v půlce kopce na modrou se zelenou, jsme dole velmi rychle. Tenhle trail je už malinko hrubší. Víc přírodní, ale stále velmi uživatelský přívětivý.
Teď už konečně červená! Ta by měla být nejsurovější. Kombinace skoků, kořenů, rychlosti, kamenů a prudkých pasáží. Je jedna z nejkratších a vede v zásadě pod lanem dolů. Tady nás už Kuba upozorňuje na skoky několik metrů dlouhé, které musíš dát v rychlosti a mají sakra pořádnou ďouru mezi odrazem a dopadem. Takže na oči radši ne. Nejdříve trať okoukneme, druhou rundu už napálíme. Opět je to postaveno geniálně. Nahoře odpinknu a jen držím rychlost, v prvních klopenkách, do kterých mě posílá malý drop, jen držím rychlost. Následuje gap s dírou do zatáčky, odkloněné traverzy, další klopenky v rychlosti a už letím ty velké skoky. V dalších jízdách jsem si před nimi i lehce přibrzdil, protože když jsem se odrazil, byl jsem mnohdy dost dlouhý. Pak další klopenky, levá, pravá, jooo! A už letím přes kořeny, louku v maximální rychlosti, plné brzdy, výstřel z klopenky na kamenitý chodník a pak už letím levá-pravá z louky do lesa a někdy klesám až k potoku přes boule, kořeny. Celé tohle disko mě vystřelí z lesa u spodní stanice lanovky. To je pecka!
Bike Park Słotwiny Arena je maličký, ale přináší rozmanitost a opět zcela precizní traily. Jen pro představu. Za dvě hodiny jsem sjel kopec devětkrát. Červená a zelená, to byli mí favoriti. Dojezdíme, najíme se a napijeme, jdeme do lázeňského města s krásnou kolonádou zdobenou kavárnami, rozkvetlými květinami všech typů a barev. V lázeňském domě je možné nasát všechny elixíry světa, které slibují blahodárný přínos. Ve vyhlášené restauraci Karczma Łemkowska se vracíme o několik desítek let zpět. Sedíme mezi kožešinami a dřevěným nábytkem, servírovány jsou klasické regionální pokrmy v neskutečné kvalitě. I pivko je místní. Tohle byl po několika dnech na kole hotový ráj. Lokální tradiční kuchyně je zážitek.
KASINA SKI & BIKE PARK
Hurá na poslední štaci, Kasina Ski & Bike Park. I když hurá, už se blížíme konci výpravy… Opět přijíždíme v pozdních hodinách a ještě chytneme otevřenou restauraci. Je totiž pátek a restaurace i lanovka mají otevřeno do sedmi. Tady buďte obezřetní. Paradoxně se totiž o víkendu lano přestává točit a jídla v restauraci vydávat už v pět. Tak to je. Bikepark má přilehlé betonové parkoviště, ohromné rozlohou. Nabízí se přijet obytným vozem a přespat. Ještě o něco hezčí parkoviště je o silnici níže, kde se nad hlavou tyčí krásné vzrostlé stromy a kde vedou již časem zaváté vlakové koleje – k nádražní budově, ve které jsme složili hlavu. Je tu krásně i díky výhledu na celý kraj. Večer sedíme, nikdo nikde, žužláme pivo a jak dvě romantické duše sledujeme západ slunce. Jen ještě jedno upozornění. Stihněte restauraci anebo si přivezte jídlo a pivo. Široko daleko totiž nic není.
Lanovka se rozjede v deset hodin, hurá do svahu. Protože jsme chytili dvě brutální bouřky, o bláto a vodu nebyla nouze. Dokonce byla i zastavena lanovka asi na hodinu. Tenhle kopec má jen čtyři traily. Ale slovo „jen“ berte velmi s rezervou. Tady se totiž začíná o „štok vejš“.
Modrý trail jedeme na začátku na suchu. Krásný, prudší flow se skoky a lavicemi. V horní části trailu je v klopenkách dost lišejníku, po první bouřce tu kloužou obě kola. Takže velmi lehce, ale i tak je tu legrace. Po druhé bouřce je již lišejník seškrábnutý od kol a už se dá létat a o klopenky opírat. V tento okamžik již není o bahno nouze. Stačí jen přiotevřít ústa nadšením a jsem nakrmen. Jak mně, tak Icovi se líbila variabilita trailu, kdy se buď vlníme v zatáčkách, nebo – pokud dokážeš načíst rychlou stopu – můžeme poskakovat jak na trailu, tak i na přilehlých odrazech. Jen klopenky zde nejsou tak krásně navazující na sebe jako v předchozích bikeparcích.
Dalším trailem je červený pod lanovkou. Z ní vypadá jako singletrack. Již první metry v korytu, mokré kořeny a kameny mě upozornily, že to není trail zadarmo. První jízda opatrně, ale parádně. Opět si přeskakuji přes kořenové propletence, najíždím na různé kamenné chodníky, skály, z kterých pak dropuji zpět do trailu, a celé je to fičák. Krásný! Ve střední části na mě číhá rychlejší pasáž, kde musím konstatovat, že je krásná, ale i nebezpečná.
Nejsou označené skoky s dírou, nejsou ochrany na stromech, které jsou sakra blízko, protože trail je v některých místech velmi úzký. A ani jakékoliv další upozornění zde nenajdeš. Ano, na neoficiální trail, co má někdo za barákem, je to krásný, ale tady jsme v bikeparku a tohle prostě není bezpečné. Když jsem si trail načetl, dal se létat v parádní rychlosti. Ale páteřák a chrániče na nohou by měly být samozřejmostí.
Další sekce trailu byla prudká a na kořenech. Odkloněné, mokré kořeny a opět stromy extra blízko. Celý trail působil velmi vyježděně. Zem byla jak beton a kořeny od stromů úplně vytlučené. Jako je to hustý, ale každý bikepark o tyhle věci pečuje, protože pokud se poškodí kořeny stromů, žádný lesa pán nás za to nepochválí. A tady jsme na začátku sezony…
A u červené zůstáváme i na další lajně. Začíná na stejném místě s černou, je zakousnutá ve svahu krásného listnatého lesa. Velké klopenky, velké lavice s parádními odpaly. Na některé si musím ze zatáčky přišlápnout. Nevím, zda je to bahnem či utažením zatáček, ale někdy je před velkou lavicí šikana, která mě fakt mega zpomalí. Na odpal bych bez šlápnutí neměl rychlost. Každopádně ten airtime je pak úžasný. Některé lavice již kopnou jezdce do výšky a dálky, některé se skáčou do zatáčky, ale těch je jen pár. Tahle lajna se mi fakt líbí. Čistá, jednoznačná a jsou zde známky údržby.
A na závěr přichází černá DH trať. Musím se přiznat, že tu jsem si na trail biku užil snad nejvíc. Začátek není prudký, ale skoky, kořeny, kameny, všechno na sebe navazuje. Fakt paráda! Byť bylo po dešti, ten rock and roll byl zábavný. Kořeny se daly přeskočit, ty, které jsem trefil, jsem použil k dalšímu odrazu či usměrnění kola do správného směru. A jo, tady ve spodní části vynechávám dva nebo tři skoky, kde mám o sebe a svůj stroj již strach. Na endurku bych si je tam rád pinknul, ale na trail biku se zdvihem 130 mm na zadku jsem se už o nás bál. Tahle černá je sakra povedený, těžký, ale zároveň zábavný trail. Možná sem jezdí málo lidí, možná, že díky tomu není tak udusaný, ale jé ódou na duši bikerovu.
Kasina Ski & Bike Park nabízí možnost zapůjčení kol, a ne ledajakých (Santa Cruz), velké zázemí v servisní zóně a na kopci je muzeum Motorowérow. Moto kola se šlapátky různých výrobců ve sto vystavených exponátech skýtají pro duši technika mnoho a mnoho podnětů. Některé stroje jsou vystaveny v nálezovém stavu, ale většina již po rekonstrukci. K tomuto muzeu je přilehlá kavárna v moto stylu. Atmosféra je zde velmi líbezná.
Tohle místo rozhodně za návštěvu stojí.
KASINA SKI & BIKE PARK
vzdálenost z Prahy 608 km, z Ostravy 190 km
počet trailů 4
cena za lanovku 169 zlotých (jeden den, cca 950 Kč)
otevírací doba v sezoně čt–pá 12.00–19.00 hod., so–ne 10.00–17.00 hod.
ubytování www.stacjakasina.pl
Tohle berem!
Malopolsko nám opět ukázalo, že v Polsku jsou sice pro Čechy některá místa vzdálená tak, že to máme blíž do Alp, ale že sakra stojí za to je prozkoumat. Můžeme v nich najít milé lidi, klid, sportovní i kulturní vyžití, kouty dosud davy neprobádané – a skvělé trailové destinace. To vše navrch za příznivé ceny. A když nám k tomu našemu průzkumničení nabídne polská kuchyně nejeden nevšední zážitek, je tu o další důvod navíc.
Připravil: Ondřej Bílek
Foto: Petr Štuka a autor
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT