Redakční diskuze jsou naprosto pravidelným bodem programu. Nejsou plánované, vyvolané uměle – zničehonic do bušení klávesnic někdo něco pronese a strhne řečníky. Impulz k jedné z posledních zavdalo čtení korektur testů kol – šlo o luxusní hardtaily. „Kolo XY velmi ochotně akceleruje, jízda na něm je velice lehká.“ V tu chvíli mozek vysílá signál, spojují se drátky a software šmátrá hlouběji po zaprášených datech v hlavě, kombinuje je a porovnává. Ano, tady je riziko zkratu! S nástupem odpružení, byť už je to pěkná řádka let, ještě delší, budeme-li mluvit o vidlicích, se mnohé změnilo. Nebavíme se už jen o tom, jaký má který rám sváry a barvu či jak je pohodlný, ale i o tuhosti zadní stavby, její schopnosti reakce a podobně, navíc v celé škále podob horského kola, jakou jen MTB může nabídnout. Zatímco dříve tak bylo snadné jakési absolutní porovnání kol, současná situace je mnohem složitější. Pokud jsem dříve přemýšlel o výběru kola, měl jsem k dispozici jedinou skupinu kol, nyní jich přede mnou stojí mnohem více, jen v základním dělení minimálně tři, čtyři, a to hovořím o druzích kol, ne o cenových relacích, které možnosti násobí. Na jedné straně leží mé představy o stylu jízdy a tedy požadavky na kolo, na druhé džungle výběru. V jejím nitru je ten jediný dobrý – vyvolený.
Pokud tak v kategorii vysokozdvihých fullů vážících patnáct i více kilogramů, byť použitelných pro XC jízdu či celodenní putování, čtu o skvělé akceleraci, abych ta stejná slova našel o několik stránek dále u lehoučkých hardtailů za 150 000 Kč, jsem logicky zmaten. A guláš v mé hlavě míchá ještě více bodové hodnocení u testu – patnáctikilový pohupující se tlusťoch má stejnou desítku za akceleraci jako devítikilový hubeňour! A tak volám možná stejně jako vy po nápravě svého zmatení. Kola ve všech možných kategoriích bodujeme vždy v rámci testované skupiny, tady je vysvětlení. Bodovat každé kolo v onom zmíněném absolutním pořadí je nemožné, pokud bychom vám to tvrdili my (nebo kdokoliv jiný), nebojím se říci, že je to lhář. Posuďte sami – zapamatovat si schopnosti a dovednosti kola testovaného v lednu a porovnat je na jediný bod přesně s těmi u jiného kola z listopadu, to je testerské sci-fi. Možná snad, pokud bychom testovali laboratorně. Sterilnímu prostředí laboratoří se ale u testů kol bráníme – nic neodhalí možnosti kola jako terén, přirozené to pro něj prostředí.
Co však schopni jsme, byť stále s příchutí dávky ne stoprocentně přesné obecnosti, je zařazení vždy celé testované skupiny kol do onoho absolutního pořadí. Bodové hodnocení v rámci skupiny pak můžeme nechat stejné, platné vždy jen pro konkrétní skupinu kol. Smysl? Představte si, že na jedné straně stupnice je nula a za ní třeba dvacetikilogramový sjezdový speciál, na straně druhé ohodnocené stovkou bodů extrémně lehký a tuhý bike s pevným rámem. Akcelerace obou strojů je nasnadě. Pokud poté do tohoto rozmezí vetkneme dovednosti určité skupiny kol, mělo by to být dobré vodítko pro orientaci v nabídce. Mohlo by eliminovat otázky, jaké jsou schopnosti kterých kol v komplexním porovnání trhu, co přinesou milimetry a kilogramy navíc, co znamená rozdíl ušetřených 20 000 Kč a další.
Od tohoto čísla, v němž najdete poprvé redakční testy kol z kolekce 2007, se tak budete setkávat se zařazením skupiny do absolutního pořadí, a to hned ze tří pohledů – akcelerace, brzdy a komfort, který řeší kvalitu odpružení. Je to náš další a nikoliv poslední krůček ve snaze poskytnout vám maximum informací. Doufám, že bude přínosem.